No, protože „soudě" se obyčejně používá tak, jako že „já soudím", říkám „soudíc". A taky „chtíc nechtíc" (eventuálně „chcouc nechcouc") a podobně. Takže mě mně za příklad nedávej, nebo se budeš divit.
„Vida" se někdy říká jako „hele" (jako třeba „vida ho, simulanta, jak se oklepal!") a tam se to samozřejmě nemění, ale tohle je zjevnej přechodník, tak by podle toho měl vypadat.
A já jsem netušila, žes to sem zrovna dala.
Odpověď autora: Já se divím už teď, aniž bych tě tě musela dávat za příklad :)
Ale s tím "vida" se podle tebe zařídím, zdá se, že máš pravdu. Mea culpa...
Ouvej. Komentovala jsem ti to nějaká ospalá a nakecala blbosti. Promiň. Z tý první věty se mi nějak udrželo v paměti jenom „díky zmateným myšlenkám nevnímal". Nevnímat nepříjemnou cestu je asi celkem positivní. A přechodník měl bejt vidouce. Sakra. Omluvník.
Ale s číslováním kapitol to nechápu. Včera se mi ukazovaly čtyři názvy bez ničeho a za nima „Kapitola 5 -Slib".
Odpověď autora: Aha, už tomu rozumím. V tom případě jsi ale musela povídku otevřít v první půlminutě, co jsem ji sem vložila, protože do názvu kapitoly jsem skutečně napsala Kapitola 5- Slib (jak to mám psané v počítači). Když jsem viděla ten nedoraz, hned jsem to opravila. Netrvalo to déle jak půl minuty. Safra, ty jsi ale potvora :)
Který přechodník máš na mysli? Ten s těmi dvojčaty? Já měla za to, že "vida" může být použito kdekoliv, stejně jako třeba "soudě". Sloveso soudit taky nepřehazuješ podle rodu a čísla...
Arlondie, píšeš hezky, ale je tam pár míst, co mi při čtení skřípou.
Za ošklivé věci se neděkuje, ošklivé věci se viní (hned první věta).
Fred s Georgem jsou sice v podstatě jeden ohromný rošťák, co bydlí ve dvou tělech jenom proto, že v jednom by všechny ty lumpárny, co vymyslí, nestačil provést, ale hovoří se o nich přece jenom v plurálu, a tak tedy vidíce.
„Potřebuji" by možná mohl říct Brumbál, ale Remus je asi celkem normální člověk a tohle zní až křečovitě. Proč ne „potřebuju"?
Co je to zasloužení?
A asi by vypadalo o něco málo líp, kdybys sjednotila, jestli budeš kapitoly číslovat anebo ne.
A jak to bude dál? Nedočkavík.
Odpověď autora: Sothis, to asi komentuješ jinou povídku... Moje povídka nezačíná (ani v jedné kapitole) "Za ošklivé věci se neděkuje, za ošklivé věci se viní".
A kapitoly sjednocené mám...
Ahoj, těším se na další pokračování, píšeš hezky a čtivě:-) A název hospůdky se ti povedl!
Pro Lucku: Ceou povídku teprve píšu. Dnes vložím (aspoň doufám, že to stihnu) další kapitolu a průběžně budu dodávat další. ;)
Hahá! Tak ten název hospody je naprosto geniální, někdy tam musíme zajít na víno.
Odpověď autora: Děkujík, jsem ráda, že se ti líbí. Popravdě řečeno, nebýt tebe, tak by asi nikdy nevznikl :-)
Škoda, já doufala, že ji unesli smrtijedi nebo něo takového. No nic, tak příště :-)
Odpověď autora: A jak by se tam asi dostali? :) Myslíš, že mezi takovou spoustou kouzelníků by se jeden s bílou maskou ztratil, jo? :)
Ale přístě... jo jo, příště už půjde do tuhého ;)
Ginny nebyla na svatbě? tuším tuším průšvih...
jinak název hospody je naprosto geniální
Odpověď autora: Ale byla, byla, akorát si Harryho ani nevšimla, potvora. Přišla těsně před obřadem spolu s Charliem.
Dobby po mně původně chtěla, abych dala nějak jasně najevo, že Harry se konečně projevuje jako muž se vším všudy, ale slash nebo telenovelu jsem z toho dělat nechtěla. A také to zapadá do budoucích plánů.
Ad Název hospody: Tak s tím jsem si lámala hlavu pěkně dlouho. Pořád ne a ne přijít na něco, co by nebylo suchopárné. Viz Rowliny názvy. Pak mě do hlavy trkli testrálové a už tam zůstali.
Díky, jsem ráda, že se ti líbí!
ad Petunie: Že jí Harry vlastně není lhostejný, jak by se zdálo, a že není pravda, že neměla Lily ráda. A že kdyby si nevzala, koho si vzala, a nemusela brát ohled na Vernona, mohla se situace vyvinout úplně jinak
Odpověď autora: No, asi máš pravdu, že Vernon ji v tomhle dost ovlivňoval, ale velká nechuť vůči vlastní sestře se jí zapřít nedá. Ona ji nikdy neměla ráda; myslím, že ani předtím, než se stala čarodějkou. Žárlila na ni. Ale přes veškerou nenávist, kterou k ní cítila, si k sobě Harryho vzala,i přes protesty Vernona, což značí, že láska k vlastní krvi v ní přeci jen aspoň trochu zůstala. To Harryho prakticky zachránilo, jinak by mu Pán zla už dávno podřízl krk.
a ještě jsem zapomněla pochválit tvoje pojetí Petunie
Odpověď autora: Děkujík, to potěší. Co jsi myslela tím mým pojetím?
Tak už dlouho jsem nebojovala kvůli komentáři s tak protichůdnými pocity. Tak nevím, jestli začít tím lepším nebo tím horším... Tak snad tím horším, ať to mám rychle za sebou:
1. Myslím, že tak podrobně rekapitulovat předchozí děj není nutné. Oni to lidi většinou jaksi četli. Narážka by stačila a mohlo by se přidat něco, co napopak v knihách nebylo.
2. Fideliovo zaklínadlo: Harry se do svého bývalého domu samozřejmě dostat může , vždyť je Potter a tehdejší utajení se vztahovalo i na něj. Co se týče Grimauldova náměstí, totéž. Utajení pro nečleny řádu stále platí, členové tam pořád můžou, Brumbálovou smrtí se zaklínadlo nezrušilo. Viz oficiální stránka JKR.
A teď to veselejší:
Konečně zas jednou povídka mé krevní skupiny ! Tohle mám ráda, něco se děje a něco se dít bude a jsem zvědavá, jak to bude dál.
A píšeš dobře, čtivě, má to šťávu a gramatické nebo pravopisné chyby jsem žádné neviděla . Jen tak dál
Odpověď autora: Díky za komentář!
Ad 1. Já vím, že to není ani tak nutné, ale Rowlingová to dělá taky a snažím se pokud možno kopírovat její styl, aby povídka působila co nejpřesvědčivěji.
Ad 2. Neboj, o tom samozřejmě vím. Hermiona to taky ve třetí kapitole Harrymu vysvětluje (to jsi možná přehlédla). Jak jsem napsala d shrnutí, pracuji s teoriemi, které se objevily, ať jsou vysvětlené nebo ne (testrály ale radši vynechám :))
Ještě jednou díky za pochvalu, toho si moc cením, zvlášť od člověka tak sečtělého, jako jsi ty!