teda to je konec...to je hrozný...takovýho napětí...

Odpověď autora: : )))

prima, skvela kapitolka, ale cekal jsem, ze na ne zautoci i neco jineho nez jen pyramida... nicmene na dasli pokracko se uz moc tesim :)

řekla bych že některé věci v tvé povídce budou i v opravdové 7... hodně dobře rozpracovaný, některé maličkosti by se dali vytknout ale to se dá lehce přehlédnout. na to že je to tvoje první povídka je opravdu dobrá a kdejaký spisovatel by mohl závidět... už teď máš své pravidelné čtenáře:)))

Povídka je skutečně hodně hezká, možná nejlepší "7.díl", co jsem ve ff vůbec četla. Máš to propracované a vůbec, jediné, co mi trochu chybí, je, jak hrozně se ti zúžil okruh postav (samozřejmě, je pochopitelné, že se vše točí kolem Harryho, Hermiony Rona a Snapea, ale přesto bych tak očekávala trochu více vpádů "okolního světa", zaráží mě např., že nikdo dosud nepřišel na to, že trio se prakticky vůbec nezdržuje v Doupěti). Ale jinak skutečně výborné, napínavé... a vůbec :)

Pro Cinkybřinka: A já už si myslela, že se dalšího tvého komentáře nedočkám, když jsem tě předtím tak neskutečně ohavným způsobem urazila. A ono přece, a zrovna toho výročního.  Díky!

Původně, když jsem tu povídku začala psát, neměla jsem v úmyslu začít ji zveřejňovat, dokud nebude celá kompletní. Když jsem měla napsaných 35 kapitol z celkově plánovaných cca 40 ti, kontaktovala jsem svou beta-read, která se mě k mé veliké radosti ujala. Předpokládala jsem, že než těch 35 kapitol projde přes beta-raed a než je všechny zveřejním, bude povídka dopsaná, takže čtenáři se dočkají dalšího pokračování bez dlouhého čekání. To jsem se přepočítala. Sám píšeš, tak určitě víš, jak je někdy těžké pokračovat dál. Jednou vezmu tužku a nejsem schopná napsat jedinou větu. Jindy to jde úplně samo, ani nevím, kde se to ve mně bere. Těch autorských krizí bylo dost, musím přiznat. Povídka je dlouhá, vystačila by na slušnou knihu. Začalo to tím, že mi někdo položil jednoduchou otázku. Kolik? A já odpověděla, jak jsem pokládala za zdvořilé.

Tím, že jsem napsala, že povídka je komplet, že už jen čekám, než projde přes beta-read, myslela jsem spíš, že tím čtenáře potěším. Jasně, musejí si ještě několik dní počkat, ale přece! Dočkají se a to brzy. Začínala jsem pochopitelně taky jako čtenář a nic mě nedokáže otrávit tak, jako to, že musím dlouhé měsíce čekat na další kapitolu, které se někdy ani nedočkám. A takových povídek je spousta. Vy se dočkáte a to velmi brzy.

Nedovedu si představit, že bych dopsala kapitolu a hned ji vložila. Přiznávám, že ji potom ještě několikrát čtu, procházím a pak ji teprve pošlu k obetování. Poté co se mi vrátí zpět, dělám ještě nespočet změn, mažu, dopisuji, je to jako takový „obřad“. Všechno musí být perfektní. Což si uvědomuji, nebude asi nikdy, protože pokaždé, když to po sobě čtu znovu, najdu něco, co se mi nelíbí, co bych smazala, přepsala nebo doplnila.

Při psaní té konkrétní scény jsem si vzpomněla na pohádku, všichni ji určitě znáte, Princ a Večernice, jak princ Velen jde vysvobodit Večernici ze zajetí zlého čaroděje Mrakomora. Musí stále vpřed přes četné překážky, když přichází k propasti a musí udělat krok vpřed. Pak kouzlo pomine a on kráčí dál po travnaté louce…

Jo jasně, je to ohrané fantasy klišé, ale náramně se mi do té části hodilo. Chtěla jsem to napsat alespoň trochu originálně. Vycházela jsem z toho, jak podle všech dohadů bájná Atlantida skutečně vypadala. Těch soustředných kruhů bylo víc, a já ten plující ostrov umístila do mraků místo do vody.

Vyrostla jsem na pohádkách, které mě svým způsobem ovlivňují dodnes. Něco z toho mi utkvělo v paměti, ani nevím, ale takových věcí tam jistě v celé povídce bude víc. Přiznávám se bez mučení, nechala jsem se inspirovat vším možným i nemožným. Celá moje povídka je vlastně taky jenom „pohádka“.

Stejně si říkám, kdyby byl zájem, klidně po zveřejnění celé povídky rozpoutám bouřlivou diskusi, ve které jsem ochotná zodpovědět všechny čtenářské dotazy. To už bychom se ale museli přesunout např. na Potterweb do Soví pošty.

Abys věděla, píšu ti i kvůli něčemu jinému, než díky mému komentáři právě nabytým kulatinám...

Osobně bych ti nedoporučoval říkat tak dopředu, že toho máš tolik naškudlíno. V myslích nebohých čtenářů to pak vyvolává nejdříve stavy přiměřené eufoie počase se měnící v nepřiměřený vztek z toho, jak málo by mohlo stačit k tomu, aby to už bylo kompletní. :o) Což by pro tebe nemuselo dopadnout příjemně. :op Jedna kapitola napřed bude stačit :oP Stejně nevím, jak to děláš, že se dokážeš udržet a nepřidávat to postupně hned, jak to dopíšeš. Já se prostě nikdy neudržím. :o)

S tou propastí si mi osvítila jednu hluboko zasunutou vzpomínku na animovaný seriál Barbar Conan... ale on, aby viděl svou cestu, musel couvat a koukat se do nablískané čepele válečné sekery... :o) Jinak je to pekelně obehraný fantasy klišé, které se ale v hpff světě ještě snad neobjevilo... takže není co vytýkat, ale naopak chválit. A už se těším, co sis pro nás zase připravila... :o)

Tuto povídku miluju! Je to moje nejoblíbenější!


Odpověď autora:

Díky za přízeň i za komentář. Tohle jsem ale vážně nečekala, že si moje povídka najde tolik oddaných čtenářů. Nejen proto, že takových autorů, kteří se pokouší o to samé, je zpousta, ale i proto, že je to má první publikovaná povídka vůbec.

Znovu jedno veliké díky pro mou beta-read neviathiel.

skvel kapitolka, diky a uz se nemuzu dockat, az tu bude pokracovani a v nem dalsi nastrahy :)

honem přidej další nebo si tě najdu a vlastnoručně uškrtím!

P.S. nejedná se o výhružku, nýbrž varování!!

Jak jsem slíbila, budu přidávat, hned jak se mi jednotlivé kapitoly podaří zkontrolovat a upravit. Už jen čekám, až se mi zbytek povídky vrátí od mé beta-read. Ještě pár dní vydržte, prosím : ))) Znovu děkuji za přízeň i za komentáře. Jsem skutečně ráda, že si má povídka našla tolik oddaných čtenářů, kteří netrpělivě čekají na další pokračování a hlavně na ten dlouhoočekávaný a definitivní konec! Už brzy se dočkáte : ) Opravdu si troufám tvrdit, že už je to otázka jen několika dní.