Podivné, začínám o Trelewneyové uvažovat zase trochu jinak. Povídky tohohle typu jsou fajn, člověk si pak uvědomí, že ne všechno je tak, jak se na první pohled zdá. Moc hezké.

Moc pěkně se to čte. To sherry z povídky přímo kape..

Moc se mi to líbí, nemám ráda slash žádného druhu,  ale tady je ta slash naznačena jen velmi jemně. Sybilku jsi popsala krásně.

Slashové povídky nečtu, donedávna jsem se vyhýbala i femslashi, ale na ff.net jsem narazila na pěkně napsaný femslash Bellatrix/Narcissa. Od té doby, když je ta správná nálada, si femslash ráda přečtu, ale bohužel v zahraničních a v našich vodách jakbysmet se ho vyskytuje strašně málo,  a proto jsem byla ráda, když jsem narazila na tuhle povídku. Ale našla jsem něco jiného, než jsem čekala. Což ovšem prosím neber jako výtku, možná snad jen jako odpověď, že nebýt věty "Kdo tě pak má líbat?", nenapadlo by mě v povídce hledat slash. Spíš, jak už jsi sama naznačila, příběh o přátelství a jak moc bolí, když ho ztratíme. A takové příběhy mám moc ráda, především když jsou tak citlivě a propracovaně napsané.

V povídce je taky spousta drobností, které mě zaujaly -  například Sibyla plačící nad písemkami z přeměňování, aby přilákala Minervu.

Moc hezky popsaný je ten smutný moment, kdy Brumbál s úsměvem o Sibyle řekne, že je přízemní a malicherná. Neví, že ho slyší, ale přesto bych mu za to jednu vrazila.