to Cinderella: Nejdříve bych ti chtěla poděkovat za tvůj obsáhlý komentář. Ještě jsem k žádné své povídce tak dlouhý nedostala, ač bych ráda - potřebuji znát své chyby, nedostatky; kdo by se také nechtěl zlepšovat...

Zrovna jsem si to četla znovu a máš pravdu, chybí mi tam slovo "se" a překlepy už také vidím, pokusím se to opravit... :-)

V knize opravdu nebylo řečeno, že by byl Sirius sukničkář, ale v době, kdy jsem psala první kapitolu, to bylo v podstatě nepsané pravidlo a mně se jako sukničkář hodil, tudíž jím byl. A je pravda, že jsem tady chtěla ukázat, že to byl vlastně ještě kluk, který se neumí stavět problémům čelem, a tak je drze obchází ;-) A k tomu Remusovi: Toho jsem vlastně vykreslila tak, jak jsem potřebovala. Některé rysy jsem ponechala a jiné trochu pozměnila, i když je možné, že v situacích, kdy se cítil šťastně a uvolněně se takto choval. Jak říká Guenevra, tohle ví je JKR =o)

Možná bych se mohla přiznat, že když jsem psala poslední kapitolu, tak jsem měla slzy v očí, taky to na mě nějak truchlivě zapůsobilo. Njn, poslední dobou bývám dost sentimentální, ale kdo by to měl za zlé šestnáctileté holce? ;-))

to guenevra: Jsem ráda, že se ti "Bez tatínka?" líbilo (kterej autor by nebyl, že? :-)) Chvíli jsem přemýšlela, jestli ty dva nedá někdy dohromady, tátu a dceru, jenomže by mi to pak připadalo jako kýč. Sice by nakonec nemoci podlehla, ale potkala by tatínka, v podstatě happyend a já byla v náladě, kdy jsem happy end psát prostě nemohla... Takže to končí tak, jak to končí...

Děkuji, že jste se okradli o volný čas a přečetli mé dílko. ;-)  To vážně potěší... =o)

Tak tahle povídka mě chytla za srdce už jednou, na ff.ph.net. Neodolala jsem a s chutí jsem si jí přečetla znovu tady. Máš tam pár překlepů, myslím, že ti tam někde dokonce chybělo slovo a gramatická chybka se taky párkrát vloudila. Kurzíva a tučnost textu nezafungovala, a tak to trošku ruší čtení. Také mám pár výhrad k chování Remuse Lupina. V dialozích Alexy a Remuse mi až nesedí jeho, jak to říct?, uvolněné chování? Z knih JKR jsem měla spíš dojem, že je to tak trochu pilný žáček, že spíš přihlíží psím kusům Siriuse a Jamese. Například oslovení "Krásko,...", mi z jeho úst přišlo až nepatřičné. Možná je to jen můj osobní dojem:). Naopak to jak si vystihla Siriuse Blacka, se mi ohromně líbí. Vlastně ani nevím, kdy se velmi rychle rozšíříla rovnice Sirius - sukničkář, protože v knize to řečeno nebylo (nebo ano? možná jsem nebyla dost pozorná:). Ale ty jsi zdůraznila ještě některé rysy, které mi k němu vyloženě sedí. Že se bojí závazků, nebo že vlastně pořádně nedospěl (a změnil ho vlastně až Azkaban. No a vykreslení zvědavé nemocné Izabel (i když nemělo by tam být spíš s?), která chce znát svého otce, ale nikdy se s ním už nesetká, její nejkrásnější den v Bradavicích a nakonec její poklidná smrt, dobře volené krátké věty nakonec Izabelina života a ta atmosféra téhle povídky mě vážně dostaly. Líp to říct neumím:). Uronila jsem i pár slziček. Takže celkově gratuluju autorce k téhle povídce, protože se podle mého názoru vážně povedla.

bylo to dobre docela aji dojemne