Nádhera...
Hrozně mi to připomíná Prahu, jak jsem ji poznal já.
Je to nějakých deset let, co jsem tam byl vyslán na tříměsíční služební cestu. Začátek byl tak nějak normální, ale pak mi někdo sebral doklady. Měl jsem v kapse padesát korun a další peníze ( z diet ) za dva týdny.Naštěstí jsem měl ubytování placené firmou. A při tom potulování, probírání malých antikvariátů a tak podobně se mi sem tam stávali zajímavé věci...
Vyvrcholilo to na konci těch hladových čtrnácti dní posláním generálního řiditele kam slunce nesvítí...
Chápu to dobře, že se nezvaný posluchač vyděsil? Nebo jste prostě tím povídáním rozpustily atmosféru strachu...?
A sorry, že spamuju furt dalšíma komentářema, čtu to všechno už asi potřetí a pořád mi docházej nový věci (ano ano, dlouhatánské vedení...z Prahy až do Toulouse).
Odpověď autora: To právě nikdo neví, proč odešel :) A já to naschvál píšu tak, aby se tam daly objevovat nové věci - a když se mi to povede, jsem potěšena :-)
Děkuji za obohacení slovníku o intervaly sobích spřežení na Aljašce. A tu závěrečnou větu jako bych úplně slyšela...
Jo! Parádní městská fantasy, ani nedokážu popsat, jak mně tohle sedlo k duhu.
Odpověď autora: Městská mikrofantasy, mňamky :) tak nějak mi to sedne.
Toužíš po komentářích, máš je mít. Projdu si tady všechny ty tvoje díla a zanechám ti vzkazů vícero. Na tomto místě musím prohlásit, že jsi pravděpodobně geniální minimalista....a když vidím délku dalších povídek, asi to tak skutečně bude. Pár jsem si jich prolítla už včera. Strašně se mi líbí, jak píšeš, fakt... A to že jsem začala zrovna neminimalistickou Invazí....no, neva. Protože ona je vlastně taky taková. Obdivuju, jak umíš popsat situace tak stručně-jasně-výstižně a vtipně. Mně stačí běžný hovor s kamarádkou a než se dostanu k pointě, tak napojím pět jiných příhod a nakonec pomalu nevim, o čem mluvim.
Díky moc, je to osvěžující.
Zdravim!
Z.
Odpověď autora: Díky za komentáře. V běžném hovoru je to se mnou taky tak, kromě toho když mluvím, tak nikoho nepustím ke slovu :)
pozoruhodné...
Tvoje dílo nikdy nezklame! Výborné nápady výborně napsané. A líbí se mi, jak píšeš o Praze a svém vztahu k ní.
Odpověď autora: Ono se to v tomhle bodě paradoxně prolíná s Invazí.
Tess, obdivujem spôsob, ako dokážeš na tak malom priestore tak presvedčivo zachytiť atmosféru miesta a vypointovať príbeh. Úplne tú scénu vidím :-)
Odpověď autora: Díky. Popravdě řečeno jsem tentokrát musela pro zhuštění atmosféry brutálně škrtat :), většinou to tak píšu rovnou...
Spíš úplně vidím, jak on podvědomě uhne tobě...
Elfové jsou lemra.
Odpověď autora: No... to taky :)
Jelikož tentokrát nežmurkáš, tak dostaneš. ;o)) Už jsem ti někdy psala, jak miluju tvoje používání citoslovcí? A tady konkrétně i krásnej rytmus nespisovný promluvy?
Vtipný! Mám ráda Tvůj humor! Pošleš sovu s odkazem na další Tvá díla?
*škemrajík*
Jo..já ji znám...
Zajímavý...
Je to proste neco jinciho nez ostatni pribehy :), a je to mooc dobry :)
No, ono to není primárně vtipný. Proto to taky není v kategorii "humor" :) Je to prostě... absurdní a ta absurdita je svým způsobem humorná. Asi. Možná. Snad :D
Není mým úmyslem vydávat tyto střípky za Velké Dílo. Jen tak... podělit se o něco jiného.
Zajímavý...
To "vtipné" zakončení jsem nějak nepochopila, ale asi tam ani není co chápat.
Intenzivní předvánoční potěšení. Krystalická čtenářská radost. Díky za skvělý vtípek. A nebij mě. Hauuu!
Odpověď autora:
Jsou to všechno pověsti, nejsem žádný tvarista. Upíry a vlkodlaky nebiju o nic víc než běžnou populaci... ;-) Hodná a milá jakožto i bezbranná zviřátka nebiju vůbec.
Uáááá, tak tohle si snad zaslouží modrou pentli:DDD
Odpověď autora: Náhodou, přemýšlela jsem, dneska, dlouho. A zjistila jsem, že chci zvláštní rámeček a chci modrou pentli, i když jsem normálně až neuvěřitelně skromná osoba. (Všechna moje plyšová zvířátka se řežou smíchy. Kuš, potvory!) Ehm, to nic. Jako... nic. (A chci a chci a chci *hysterický záchvat*). Ignorujte mne prosím. Odcházím se uklidnit pod ledovou sprchu.
no tak neházej odkaz, ale mohla by ses tak jako nenápadně někdy zmínit :-)