Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 756 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Tuhle statistiku jsme zavedli 13.4.2006
TOPlist
Komentátor: Esclarte Anonymní Datum: 09.04.2009 - 08:41 Titulek: Desatero pro správnou detektivku

Dovolím si zapojit se do debaty (i když jsem si nějak nevšimla, že by v textu byla řeč o zamilovaných příbězích, jenom o sexu a pornografii). Podle mě mohou příběhy o lásce a milování dobré, pokud jsou slušně napsány a také pokud nepojednávají jenom a pouze o lásce a milování. Třeba Othello, tam je to očividné, to není dílo o tom, jak se do sebe evropská dáma a mouřenín zamilovali, překonali všechny nástrahy nepřejícného osudu, žili spolu šťastně až do smrti a měli čtyři roztomilé barevné dětičky. Případ s Irenou Adlerovou ani zas tak zaláskovaný není, ale ta povídka je spíše nijaká. Knihy Austenové jsou opravdu hodně zaměřené na milostné vztahy, ale nakonec i tam to není jediná náplň a pro někoho ani ne hlavní důvod, proč to číst. třeba známá Pýcha a předsudek je trochu víc než romance slečny Elizabety s úžasným a neodolatelným panem Dracym, (i když to tak některé fanynky filmu možná berou), ale vtipný román z anglické "lepší společnosti", kde se řeší vztahy mezi muži a ženami, společenské předsudky a problémy, které byly pro lidi z toho prostředí a doby příznačné.

Na druhou stranu v pátém a šestém díle HP jde o mnohem víc než studentské románky, ale stejně mi tam ty romance místy, hlavně v šestce, kazí dojem z četby, ne proto, že tam vůbec jsou, ale pro to, jak jsou ztvárněny.

Napsat dobrou zamilovanou ff by podle těchto měřítek šlo, nakonec ta Griselda dobrá je - a co si budeme povídat, taky je to hodně nestandartní romance, Ale chce to už pořádný talent a velkou úctu k předloze. O kvantu bezduchých románků mezi těma či oněma postavami, kterým by to podle mínění autorů spolu tak hezky slušelo, radši nemluvit.

Komentátor: neviathiel Přihlášený Datum: 24.02.2009 - 15:31 Titulek: Desatero pro správnou detektivku

Julie: To je pravda, ale Fred a Geore se obvykle vyskytují pohromadě... neže o jednom nevíš

Komentátor: Julie Přihlášený Datum: 24.02.2009 - 15:23 Titulek: Desatero pro správnou detektivku

Potrefená husa přichází. I romantika se dá napsat dobře. Případného popírače jsem o tom ochotna přesvědčit za použití sebraných spisů Jane Autenové, Lásky za časů cholery, Othella a mnoha dalších klasických děl. A  Ireny Alerové:-) Možná by se našla i nějaká ta ff (třeba Hledání jezera, nebo Griselda, to byla romantika). Je to holt jenom těžší a moc na to nejsou pravidla.

Také bych se ráda přidala k Aries s tím, že ne každá dobrá ff musí být detektivka. Dokonce si myslím, že ani každá dobrá příběhová ff. 

Navíc hlasitě protestuji proti pravidlu č. 10 - takovej Fred s Georgem dokážou zachránit leccos. Viz pravidlo o humoru, se kterým naopak vřele souhlasím.



Odpověď autora:

Ano, romantika se dá napsat dobře, to nepopírám. Jen si troufám tvrdit, že to je vzácnější jev. Romantika se chová podobně, jako opiátové analogy - při správném nadávkování utlumí bolest, při mírném předávkování způsobí u někoho euforii, u někoho pocit na zvracení a při silném předávkování je celkem spolehlivě smrtící...

Netvrdil jsem, že každá dobrá ff musí být detektivkou, jen že má podobná pravidla pro výstavbu příběhu a že by měla mít nějaký rozumný příběh.

Fred s Georgem byli natolik profláknutí, že byli automaticky trestáni za přestupky společně, protože bylo jasné, že je dělali rukou společnou a nerozdílnou. Něco jiného by bylo, kdyby se střídavě motali okolo někoho, kdo by o nich nevěděl a byla to jediná zápletka v příběhu, to by pak bylo chabé, chabé. Sám jsem konec konců tuhle dvojici využil trochu netradičním způsobem a nikdo si nestěžoval.

Komentátor: Esclarte Anonymní Datum: 24.02.2009 - 08:11 Titulek: Desatero pro správnou detektivku

Tak co se týká Moodyho, to by byl faul, kdybychom brali HP 4 skutečně jako detektivku se vším všudy. Ovšem i v klasických detektivkách se tohle sem tam stane - napadají mě hned dvě věci od Agathy Christie, ve kterých vyjde najevo, že určitá osoba není tím člověkem, za kterého se vydává, aniž by ji čtenář měl možnost porovnat s originálem. V případě Moodyho prostě čtenář naletět musel, jinak by z toho Brumbál vyšel jako hlupák.

Co se týká tohohle díla - paráda. Tleskám. Je zajímavé, jak většina bodů sedne - asi proto, že to platí, jak píšeš, vlastně pro oddechovou literaturu jako takovou, s nějakou tou výjimkou kouzel (ale v únosné míře) a tajných chodeb v tajemném hradě. A připojuju se k hlasům kritizujícím pseudoumělecké pokusy bez děje, hlavy i paty.

 

Komentátor: neviathiel Přihlášený Datum: 17.02.2009 - 17:49 Titulek: Desatero pro správnou detektivku

Ga ga ga!

Ano, za tohle můžu já, zapomněla jsem autorovi napsat, aby jistou nejmenovanou povídku pubertou potrefeného autora nečetl po obědě a střízlivý... 

Řekla bych, že ve světě HP se často porušuje pravidlo číslo 2 - nedokáže mě nic otrávit více, když v rozuzlení hraje roli nějaké záhadné složité kouzlo a už to ani není moc o lidech, jako HP1-3.

Ona ta pravidla 2,3,4 a 6 jsou si docela blízká, jde tam o to "znát Míru" a "nedělat ze čtenáře blbce" a vlastně mít pro tenhle žánr cit a vědět, co by se mělo prozradit a co už ne. 

Pravidlo číslo 10 - multijuice nemultijuice, dvojníci jsou prostě ohraní a po záležitosti s Moodym pak čtenáři podezírali každou neobvykle se chovající postavu, že je to převlečený Smrtijed. Podle mě z nás JKR udělala ze všech blbce, protože když se Moody neobjevil in natura a nebylo poznat, jakou má povahu, těžko mohl čtenář přijít na to, co se děje...

Jedna připomínka - bylo by dobré třeba tučně vyznačit klíčové slovo odstavce, jak ten text plyne, slévá se to dohromady. 



Odpověď autora: Bohužel, nevím, kterak písmo ztučnět, omlouvám se. Pravidlo č. 2 se nedá neporušit, ale pravidlo o přiměřenosti by se skutečně dodržovat mělo. Moodyho objevení až na konci příběhu v HP4 byl faul na čtenáře, který jsem nezmiňoval, protože HP4 už nemělo s dobrou detektivkou tolik společného.

Komentátor: Aries Anonymní Datum: 17.02.2009 - 17:46 Titulek: Desatero pro správnou detektivku

Dobře, dovolím si namítnout, že ne všechny fanfiction jsou detektivky. Ale na druhou stranu zuřivě souhlasím, co se týče nezbytnosti existence příběhu. Vzpomínám si dokonce na pár výborných krátkých náladovek, kde se zdánlivě skoro nic neděje, ale ten příběh tam prostě je a dá se číst mezi řádky. Největší katastrofa nejsou podle mě takové ty dětské mařenky, co ve dvou nebo třech kapitolách kopírují začátek třetího dílu, načež autorce dojde dech a nechá to plavat, nýbrž náhodné shluky pateticky znějících slov absolutně o ničem, které se tváří jako lyrika a dark todlencto.

A samozřejmě úplně ze všeho nejlepší jsou napínavé povídky, kde o něco jde, něco se děje a člověk se prostě neodlepí od monitoru, dokud nezjistí, jak to dopadlo. Kéž by jich bylo víc a zaplať pámbu aspoň za to, co jsou. :-)



Odpověď autora: Dark emetikum je vyšší forma, citlivějším lidem s nepoškozeným vkusem nedoporučuji číst po jídle, materiál po refluxu se z klávesnice a jiného technického vybavení dostává těžko a je dost agresivní vzhledem k přítomnosti žaludeční kyseliny chlorovodíkové...