Zdravím a děkuji za link na tvoji povídku, s chutí jsem si ji přečetla. Fanfikcí, které se zabývají Longbottomovými, není mnoho, tím spíš každou takovou vítám. Bohužel, většina těchto povídek se dívá na Nevilla a jeho rodiče ze stále stejného (a nijak objevného) úhlu pohledu. I ta tvá. Což ovšem není výtka, jen takové mé obecné povzdechnutí.

Co se tvojí povídky týče, musím se přiznat, přistupovala jsem k ní poněkud ovlivněně, jelikož jsem si předtím přečetla, že je ti „teprve“ čtrnáct. Nevědět to, hádala bych ti podle tvého slohu nejméně o tři roky víc. Na čtrnáct let píšeš opravdu velice dobře, když si vzpomenu, co jsem před osmi roky plodila já…. Uá, jdu se zahrabat.

Ehm. Už jsem se odhrabala, tak konečně přidám i něco konkrétnějšího. V celém textu jsem našla jen pár gramatických chyb, které nebudu zbytečně pranýřovat, něco zkrátka uteče i beta readerovi, to je jasné. Zato summary…možná jsi ho měla také prohnat přes beta read, protože ČTYŘI chyby na třech řádcích, to je věru příliš mnoho (kromě dvou překlepů ještě na SVŮJ věk, nikoli jeho, a děkovat jsi asi chtěla za „beta read“, tj. „beta čtení“, ne za „beta reader“, tj. beta „čtenáře“). Zvláště pak ve shrnutí, uvědom si, že to je to první, na co se čtenář podívá a zároveň to, podle čeho se rozhoduje, bude-li či nebude-li dané dílko číst. Pročež by summary za prvé mělo rozhodně být bez chyb (a to tvé není), za druhé by mělo čtenáře nalákat (a to tvé neláká) a za třetí by – je to summary! – mělo říkat něco konkrétnějšího o podstatě té povídky, tj. „vo čom to je“ (a to tvé neříká nic). Možná to vypadá, že se předlouze pozastavuji nad maličkostí (hlavní je přeci povídka sama), ale summary tohoto typu dobré povídce opravdu škodí – nejen, že není žádnou reklamou, je negativní reklamou.

Jinak sloh máš, jak už jsem říkala, téměř bezchybný, jednou budeš určitě psát velmi dobře (byť časem by to možná chtělo více osobitosti, zatím je to „jenom“ hladce šité, zapotřebí je i charakteristická výšivka) nasvědčuje tomu tvůj smysl pro detail, moc se mi líbila úvodní pasáž s „ušmudlaným“ oknem, motiv dveří dokořán a rovněž prolínání některých motivů jednotlivými ostrůvky příběhu. Též se mi líbí závěr.

Možná by se vyplatilo trochu přetvořit osnovu vyprávění, zejména co se týče řazení jednotlivých částí – tvé je poněkud bez řádu a to možná není úplně dobře, pokud čtenář nesleduje data, opravdu se v příběhu nevyzná. Plus ta báseň uprostřed je sice docela zdařilá, nicméně podle mého názoru do struktury vyprávění moc nezapadá (nemá paralelu v žádném z ostatních útržků příběhu), lépe by se vyjímala jako prolog (kdybys třeba slova „tři roky“ nahradila slovy „tolik let“).

Jediná závažnější výhrada k slohu: trochu podivné se mi zdálo tvé uvozování přímé řeči, místy je tam přílišná snaha o originalitu, ve smyslu „napíšu tam cokoli, jen aby to nebylo ,řekl’“. Důsledkem jsou násilné konstrukce nebo konstrukce úplně chybné (jako tato: ,,Neville, ty už jsi ale velký kluk!" jeho obličej se ztratil v záplavě šedivých vousů.)

Hlavní potíž povídky jsi postihla sama – Neville na svůj věk opravdu přemýšlí moc dospěle. O to nelogičtěji potom působí, když svoje rodiče nepozná a nedojde mu, že ti lidé, které chodí s babičkou navštěvovat, jsou oni. Navíc se přeci dívá na tu fotografii – jak je tedy možné, že je nepozná, změnili se až tolik?! To je skutečně nedomyšlené… Pomohlo by zrušit tu fotografii (nebo nějak vysvětlit, proč na ní vypadají o tolik jinak, než v nemocnici) a přetvořit Nevillův vztah k rodičům z konkrétní vzpomínky (není pravděpodobné, že by si roční dítě po dlouhé roky takovým způsobem vzpomínalo na své rodiče) na neurčitou potřebu, přirozenou touhu každého dítěte po rodičích.

Je problém psát na takové téma vyloženě nepateticky a bez pasáží působících jako „snaha dojmout“. Tobě se to skoro povedlo, přesto, v některých momentech mi přeci jen zapištěl v uších „patospoplach“. (Třeba tady: V přívalu bolesti se svezla na staré linoleum. Neville! Roztřeseným prstem namalovala velké N.) Nemohu odolat, abych ti sem nedala odkaz na jednu Dottinu povídku, kterou jsem četla před týdnem. Dott zpracovává podobné téma jako ty, jenom používá o něco úspornější styl, patosu se vyhýbá úplně, a přesto dokáže dojmout i zapůsobit. http://dott.bloguje.cz/273641_item.php Nicméně přes podobné téma je to jiná povídka, nedoporučuji ti ji jako vzor, jenom pro zajímavost, pro srovnání.

Tak a dost, už jsem toho napovídala až až, a ty zasloužíš chválu jen za to, žes to všechno přečetla. Jen bych ještě ráda zdůraznila, že přes veškeré výhrady se mi tvá povídka líbila a těším se na další. No a samozřejmě, sláva ti za přechodník: blahořečím všem, kdož používají přechodníky, zvláště když je – jako ty – používají správně.

http://www.sosaci.net/

http://www.sosaci.net/diskuse//index1.php?action=vthread&forum=38&topic=163