Až za hrob

Ze hřbitůvku, zpola schovaného mezi rozložitými stromy, se ozval neartikulovaný výkřik. Prořízl ticho jako nůž. Již odcházející Harry ztuhl a se staženým hrdlem se otočil.
Tak to přece udělali.
Nevěřil jim. Plně tu nenávist chápal, sám ji cítil. On především. Ale přesto...
Takže jsou opravdu zvěromágové.
Jekot neustával, Harry si ho však dál nevšímal. Místo toho se zatajeným dechem upíral oči na cestu.
Tušil, že brzy uslyší kroky zmnožené počtem končetin.
Rytmické údery kopyt a vlající hřívy.
Dva plaví, téměř identičtí koně se před ním zarazili jako na povel. Z podivně lidských očí jim sršel smích.
Dolores Umbridgová nepřestávala ječet.