Vítězství nad odvěkým nepřítele každého naplní zvláštním pocitem.

Pocitem dosažení životního cíle, radosti, klidem…. A prázdnotou.

Tohle si člověk v první chvíli ani neuvědomí, jak se pak bude cítit prázdný, když konečně dosáhl cíle, kvůli kterému vše zahodil.

On ale nikdy nepochyboval o svém cíli. Nikdy! Jak by mohl? Neuměl odpouštět. Nikdo ho to nikdy nenaučil.

Teď však na takové věci nemyslel. Byl opojen vítězstvím. Na co se trápit zbytečnostmi?

Nadšeně vystoupal na kopec. Chtěl do světa vykřičet tu opojnou radost!

Otevřel ústa, v hlavě si pečlivě formuloval slova. Měl chuť do života.

"Já…!"

Nestihl to. Nevšiml si,  že vstoupil do kolejiště. Přejel ho vlak….