Byl krásný slunečný den. U jezera posedávaly dívky, povídaly si a radovaly se z vydařeného dne. Nedaleko od nich stál James a Sirius. Vtipkovali.

Náhle k nim hrdým krokem přikráčel Severus. James šibalsky mrkl na Siriuse, otočil se na dívky sedící u jezera a ledabylým pohybem si prohrábnul své již dostatečně rozčepýřené vlasy.

Pak se obrátil zpět na Severuse a protáhle pronesl : „Tak co, Sráb…“

Severus ho však nekompromisně přerušil a procedil mezi zuby: „ Nazdar Pottere, co takhle malé osvěžení? Tvá arogance potřebuje trochu zchladit, nemyslíš?“

Než James stačil cokoliv udělat, Severus na něj namířil hůlkou a vykřikl: „Aguamenti!“ Z jeho hůlky vytryskl proud vody Jamesovi přímo do obličeje. Vtom Severus dodal : „Petrificus totalus!“

Jamesovo tělo v tu ránu ztuhlo. Byl celý mokrý a vlasy mu ulízle visely podél obličeje. Ruce, kterými se chtěl chránit proti vodě mu bezmocně ztuhly uprostřed pohybu. Nohy měl sevřené ve směšně působícím úhlu. Celkově vypadal velmi uboze a komicky.

Sirius, stojící vedle něho, nejprve zadržoval smích, najednou však pozvedl hůlku proti Severusovi.

Ten však zareagoval rychleji a jediným pohybem složil Siriuse na zem.

Dav studentů, který trojici obklopil a pozoroval, užasle a obdivně mlčel. Náhle k Severusovi přistoupila Lily Evansová. Vykouzlila na tváři ten nejúžasnější úsměv a obdivně vyslovila tu nejkrásnější větu na světě : „To bylo senzační, Severusi!“

Severus Snape se v peřinách spokojeně přetočil na druhý bok.