Rychle se proplétala mezi stromy. Běžela jako o život a sotva lapala po dechu.
Všude bylo temno a podivně dusno.
Les jakoby žil vlastním tempem. Větve se pohupovaly ve větru a listí s jehličím se povalovalo na zemi.
Byl podzim.
Chladný, ponurý a šedivý.
Plný strachu a obav.
Zvěstující smrt...
Cho se probrala z černých myšlenek a rozhlédla se. Byla už daleko v houštinách. Už jen kousek. Přidala na tempu.
Po chvíli doběhla na mýtinu. Uklidnila se. Už jí nic nehrozí.
Je v bezpečí.
Sedla si na pařez. Tady jí nikdo nenajde.
Zasněně se podívala kolem sebe. Tajné místo. Sem jí vždycky o prázdninách brával Harry. Bylo to krásné. Na mýtinu dopadaly měsíční paprsky a oni se na sebe jen dívali. Leželi v trávě. Měli radost z toho, že můžou být spolu. Ale už je to pryč.
Smutně prohrábne rukou listí. Stromy opadají, láska uvadne. Jako jejich. Neměli šanci.Harry se jí vždycky líbil, ale...
Nejdřív chodila ona s Cedrikem a pak on s Ginny. Konečně loni, dva roky po ukončení studia v Bradavicích si srdce našla cestu jak být spolu. Harry už byl volný a ani Cho s nikým nechodila.
Znovu se setkali až na Ministerstvu. Oba pracovali jako bystrozorové. Měli náročné povolání a každý den mohl být poslední. To je dalo dohromady. Letmé pohledy a pak už to šlo samo. Určitě nejkrásnější období jejího života. Scházeli se po práci. Při práci se navzájem podporovali. Cho Changová a Harry Potter. Pár měsíce. A teď...
Jak se blížila poslední bitva, Harry se stále víc uzavíral do sebe. Nevídali se už tak často. Láska vyhasla.
A dnes...
Měla o něj strach a nakonec viděla jak stojí proti Vy-víte-komu.
On se mu postavil a...
Ona zbaběle utekla...
Neměla na to odvahu. Rychle opustila ostatní a uchýlila se sem...
Tady byla v bezpečí.
Věděla kolika obrannými kouzly Harry toto místo zapečetil. Neměla strach.
Zvedla se a rychle se rozběhla pryč. Uplynula už dost dlouhá doba na to, aby mohla jít dál. Vyšla z mýtiny do lesa.
Něco zašustělo.
Vedle ní se vynořil muž v černém, rozervaném hábitu. Z rukávů mu čouhaly špinavé ruce s dlouhými nehty.
Zahlédla jeho tvář.
„Fen-Fenrir???“
Skočil dopředu a zakousl se jí do krku.
Zabolelo to.
Najednou se odnikud vynořila melodie.
Byla taková zvláštně uklidňující.
Zároveň však přinášela bolest.
Uvědomila si co to znamená.
Hudba bolesti a strachu.
Píseň nenávisti a slz.
Zpěv smrti...