Naproti parku se tyčil jakýsi dům. Tmavý a ponurý a všude v plotu díry. Ani trávník nikdo neudržoval. Samý plevel, k proslulému anglickému trávníku hodně daleko.

Park byl prázdný, pustý...

Všude dusno, tíživé ticho. S větvemi stromů si pohrával vítr a odnášel listí pryč do noci.

Kam oko dohlédlo jen neudržovaná pustina a uprostřed ní starý dům.

Na schodech do domu stál mladý muž. Světlé vlasy mu poletovaly ve větru. Na sobě měl dlouhý splývavý háv z černého saténu. Celý jeho vzhled budil dojem bohatého šlechtice. Nezvyklí oděv mu dodával na exotičnosti a noblese. V bílém obličeji měl hrdý výraz, ale nebyli na něm znát žádné emoce.

Chladně natáhl ruku ke zvonku. Na chvíli se zarazil. Upřeně se zahleděl před sebe.

V očích se mu zračili pochybnosti.

Zmáčkl zvonek.

Tichem se rozeznělo hlasité „Crrrrrrrr“.

Slyšel tlukot vlastního srdce.

Buch, buch. Buch, buch. Buch...

DUP!!!

Někdo šel po schodech.

Dveře se prudce otevřeli a v nich stál muž s mastnými černými vlas hůlkou namířenou na mladíkovu hruď.

Překvapně se na něj podíval.

„Draco?“

„Snape.“

Chvíli si koukaly do očí.

„Pustíš mě dovnitř?“ ozval se mladík.

Muž uhnul od dveří, aby Malfoy mohl projít.

„Mysleli jsme, že jsi mrtví,“ měřil si ho podezřívavým pohledem Snape, „že jsi zemřel ve vězení!“

„Mysleli nebo doufali?“ ušklíbne se. „ Asi doufali. Já se nedám zničit tak snadno. A teď mi laskavě vyklop, kde je Pán Zla. Mám důvěrné informace, které mu musím okamžitě předat.“

„Moc si vyskakuješ Draco!“ odpoví mrazivým hlasem. „Od doby co jsi zmizel se mnohé změnilo! Už nepatříš mezi Pánovy blízké.“

„To je možné, ale teď mě za ním okamžitě odveď!“ zvýší mladý smrtijed hlas.

„Jak myslíš Draco, jak myslíš.“

Chvíli se dívají jeden druhému do očí. Mezi nimi jako by zářila čára plná myšlenek. Bylo hrobové ticho. Mladík odvrátil zrak jako první.

„Díky ti Snape.Díky za ty informace.“ ušklíbne se. „A teď... AVADA KEDAVRA!

***

Opatrně kráčel dlouhou úzkou chodbou. Došel ke dveřím a zaklepal na ně.

„Vstupte.“ ozval se zlý hlas.

Draco vstoupil a rychle poklekl. „ Můj pane...“

„ Je to až zázrak. Už sem si nemyslel, že se z Azkabanu dostaneš.“

„ Můj pane dříve to nešlo, ale nyní mám pro vás velmi důležité informace. Vím kde najdete Harryho Pottera.“

„ Opravdu Draco? Ale nemyslíš, že kdybych ho opravdu chtěl najít tak to dokážu sám?“ zeptá se mrazivě.

„ Ale co když si on chce najít vás...“

Pán Zla si na něj mrazivě shlíží.

Pak se mu v očích mihne náznak poznání a rychle vytáhne hůlku.

Záblesk zeleného světla.

Záře zhasne a kdosi pozoruje mrtvé tělo. Tělo černokněžníka, který měl na svědomí stovky životů.

Lord Voldemort byl mrtev.

***

Harry Potter stál domem a rozhlížel se po tmavém parku.

Ve tváři měl odhodlaný hrdý výraz.

Zabil ho.

Ano konečně.

A s ním i všechny zbývající smrtijedy.

Všichni ti, které nenáviděl byli mrtví. Cítil obrovské uspokojení.

Konečně se splnil jeho sen. Svět bez zla a chaosu.

Svět absolutního dobra.

On jako ministr se postará o to, aby to fungovalo. Pro začátek dá zavřít všechny bystrozory. Zabili tolik lidí, že si nezaslouží být na svobodě.

Ano tak to udělá.

A taky nechá popravit rodiny mrtvých smrtijedů. Věděli přeci o tom co jejich blízcí dělali.

Ano.

Zničí všechny, kteří jakkoliv ubližují svému okolí.

Už nikdy se nebude opakovat minulost. Už nikdy nebude další Voldemort, který by zničil život tisícům lidí.

S fanatickým leskem v očích se otočil a přemístil se pryč.

***

Když velká odpovědnost leží,

 jen na bedrech jednoho člověka,

musí si být jist, že věří,