„Draco, teď ty.“ usmál se Harry na mladíka, který se zatvářil mírně vyděšeně. ‚Na to zapomeň‘ bylo to jediné na co se zmohl.
„Ale no tak, já to taky přežil.“ jal se ho Nebelvír přesvědčovat.
„Ale já to v sobě nechci.“ protestoval Draco.
„Vážně nic to není, skoro to ani neucítíš.“
„Ne.“ Draco neústupný Malfoy se nehodlal tak lehce vzdát.
„Věř mi, nenutil bych tě, kdyby to moc bolelo.“  S těmito slovy Harry Draca objal a ten na ‚neústupného‘ až příliš lehce roztál.
„Tak dobře.“ svolil nakonec.
„Takže si tu krev vzít necháš? Já to věděl…je to přeci pro dobrou věc“ A jako vždycky se Harrymu při pomyšlení na pomoc rozzářily oči.

Po 20 minutách

„Ale ani to nebolelo, že ne?...“ zeptal se Harry, ale od svého momentálně naštvaného přítele se držel dál. Draco, který si ještě pořád třel temeno hlavy po nešťastné srážce se zemí, na něj vrhl vražedný pohled.
„Jsou tři věci, na které nesnesu pohled… Zaprvé krev, zadruhé moje krev a zatřetí…“
„Stříkačky, že jo…“ znervózněl Harry.
„Zatřetí jsi to ty, Harry Pottere.“ Jmenovaný se zadíval do země a ještě o kousek se od Draca odsunul.