„Nic není ztraceno“ řekl a otočil.

„Vše je ztraceno.“

„Smrt je pohltila.“

„Smrt je jen začátek cesty.“

„Věříš?“

„Vím, jsem Smrt a sobě nepochybuji.“

„Jsi Smrt?“

„Ano.“

„Už teď?“

„Žil jsi sedmnáct let.“

„Jenom.“

„Ano a ani o minutu víc.“

„A jak to dopadne?“

„Co?“

„Kdo zvítězí?“

„V čem?“

„Vyhraje Pán zla?“

„To není podstatné.“

„Je to podstatné. Lidé umírají.“

„Jsem Smrt a vím, že lidé umírali před tím a budou umírat i poté.“

„Ale ne tak.“

„Jak to myslíš?“

„Ne, násilnou smrtí.“

„Lidé umírají často násilnou smrtí. Nezdržuj, Neville!“

„Jak to skončí?“

„Nevím, ale budu mít asi hodně práce. Pojď!“

Chlapec stiskl její podanou ruku a zadíval se na své nehybné tělo ležící v hromadě těl před ním. „Tělo umírá, ale duše žije věčně.“

„Jak to víš?“ usmála se Smrt a svíčka zhasla.