Zvon na věži odbil další celou. Muž v odřeném sáčku postavil na čaj a natáhl hodiny. Jejich tikání oživovalo temnotu špinavých výloh ozařovaných jedinou svíčkou, v jejímž mihotavém světle se leskla pleš předčasně zestárlého majitele obchodu. V pomalém tempu roztíral prach na pultě do souvislé vrstvy špíny. Vypadalo to tak lépe. Nebo si to aspoň myslel.

Změnil ses.

Začals držet na Dušičky, zaznělo výsměšně. Přestals vynalézat.

Muž přejel pohledem zaprášené regály a sklopil oči.

„Obchody nejdou..., není na suroviny.“

Dřív ti to nevadilo.

„Dřív,“ zabručel pyrofor a přilil si do svátečního čaje kapku brandy.

Už s tebou není žádná legrace, Georgi...