Bezbranný

Sigune

Brání se vší silou, ale bez úspěchu. Jeho zrádné tělo dosáhlo svého a teď jen leží, líné a ochablé. Přichází okamžik, kterého se bál: přes oči se mu valí vlny spánku, mozek je malátný, všechna síla spotřebovaná. Nemá jinou volbu než ustoupit a usnout, vzdát se své přísné kontroly; ostražitá bdělost sklouzává do bezbranného bezvědomí. Jakkoli byl připravený vzdorovat, je to marné.

Toto je hodina pravdy. Co udělá, ta žena, jejíž vášeň ještě neodezněla, když jí bude vydán na milost?

Okamžik předtím, než usne úplně, uslyší její tichý hlas. „Důvěřuj mi,“ brouká, „neostříhám ti vlasy.“