1. Happy Birthday

Bylo slunečné odpoledne 31. července. Harry Potter trávil jako každé léto prázdniny u Durslyových a na to, že má dnes 16. narozeniny si nikdo z nich ani nevzpomněl. Ale on si s tím hlavu nelámal. I přes zjevný nezájem jeho jediných žijících příbuzných, byl šťastný. Jeho kamarádi z Bradavic (kde po prázdninách nastupoval do 6.ročníku), kteří byly o prázdninách jeho jediným pojítkem se světem plným magie, na něj totiž nezapomněli.

Ron Weasley, jeho nejlepší přítel sdílející jeho lásku k famfrpálu, mu poslal leštěnku na násadu koštěte, protože věděl, jak na svém Kulovém Blesku lpí. K jeho dárku byl připojený ještě červený svetr s velkým zlatým H na prsou a Zlatonkou stejné barvy na zádech. Nepochybně dílo paní Weasleyové.

Hermiona Grangerová, ta nejnadanější čarodějka, jakou kdy poznal, mu snad nemohla nadělit nic jiného než jí tolik zbožňovanou věc. Když seděl u sebe na posteli a rozbaloval balíček od ní, zeširoka se zazubil. Kniha, samozřejmě. Jak jinak. Ale tentokrát se přesně trefila do jeho gusta. Famfrpál v průběhu věků od Kennilworthyo Whispe byla jednou z mála knížek, která podle něj stála za přečtení.

Od Hagrida, hajného a učitele Péče o kouzelné tvory z Bradavic, dostal krabici vlastnoručně upečeného cukroví, které se ani neobtěžoval ochutnávat, neboť si nechtěl vylámat všechny zuby.

A pak tu byl dárek od Siriuse, jeho nedávno objeveného kmotra a uprchlého trestance, který byl ale odsouzen neprávem. Obrovský čokoládový dort.
,Sirius vážně ví, co nejvíc potřebuju,´ usmál se v duchu Harry a s chutí se na dort vrhnul, až mu bylo skoro líto zničit to téměř mistrovské dílo.

Chlapcův pohled po chvíli padl na malý, hranatý balíček, kterého si předtím nevšimnul. S výrazem největší zvědavosti z něj doslova ztrhal balící papír a z krabičky vytáhl skleněnou kuličku s průměrem asi 5 centimetrů.
,,Co to jako…." Než stačil svoji udivenou otázku dopovědět, všiml si, že k balíčku je připojen i krátký dopis.
Sotva mu padl zrak na úhledné, zakroucené písmo, znal jeho autora. Tenhle prapodivný dárek mu poslal samotný ředitel Bradavic.

Milý Harry,
Přeji Ti vše nejlepší k dnešním narozeninám. Ta pro tebe jistě neznámá věc, kterou právě držíš v ruce, se nazývá Koule z Edenu nebo také Verdad. Zajisté neuvěřitelně zajímavá věcička. Nikdo ve skutečnosti netuší, k čemu je vlastně dobrá, i když mnozí prohlašují opak. Většině kouzelníků slouží jako těžítko, ale já pevně věřím, že ty se jedním nich nestaneš. Máš v sobě potenciál tuhle záhadu vyřešit. V žádném případě ve snaze o rozluštění jejího tajemství nepolevuj a neustále ji měj při sobě. Sem si jistý, že se ti jednou bude hodit, ať už slouží k čemukoliv.
Bylo by zbytečné, připomínat ti, že se nemáš venku zdržovat po setmění. Tyto slova máš v hlavě vyrytá snad navždy, i když se jimi ne vždy řídíš. Měj se neustále na pozoru, neboť v této zrádné době není nikde bezpečno. Pokud vše půjde, tak jak má, uvidíme se 1. září v Bradavicích.

,Pokud vše půjde, tak jak má…´ zopakoval si v duchu slova, která si před několika vteřinami přečetl.
,To znamená, že Brumbál dělá něco důležitého, možná dokonce nebezpečného. A já trčím tady a nemůžu nijak pomoct při hledání Voldemorta!´ nadával v mysli Harry.
Přimhouřil oči a kouli, kterou pevně svíral, protočil v ruce, aby si ji mohl lépe prohlédnout ze všech stran.

Vzápětí by si za tento svůj čin nejradši jednu vrazil. Hladný materiál se mu mezi zpocenými prsty prosmekl a jeho narozeninový dárek se řítil k zemi. Ještě po ní chňapnul, ale marně. Koule dopadla na podlahu. Pevně zavřel oči a s hrůzou očekával zvuk tříštícího se skla. Nic. Znovu je otevřel a k jeho překvapení koule ležela na zemi bez jediné známky poškození. Sotva pohnul rukou, koule se sama od sebe odrazila a přistála mu v natažené dlani.
,,Jaktože…" nechápal.

Znovu si přečetl část dopisu, kde se Brumbál zmiňuje o svém prapodivném dárku. Nic co by mu pomohlo.
Lehl si na postel, Verdad položil před sebe a tupě se zadíval do jejího středu. Těžko říct, kolik uběhlo času, ale najednou mu víčka sama od sebe začala těžknout a vzápětí upadl do sladkého spánku.