Index

Kapitola -1: Kapitola 1 Je to holka
Kapitola 2: Kapitola 2 Věštba

Kapitola -1: Kapitola 1 Je to holka

Bylo krásné slunečné ráno. V trávě se ještě leskly poslední kapičky deště, který v noci po dlouhé době zkropil okolí. První zpěv ptáčků však přerušil dětský křik. V té chvíli jakoby všechno kolem ožilo.
Starší žena, která dřív seděla na zápraží s hlavou v dlaních, ji nyní zvedla a poté zhluboka vydechla. Trochu nemotorně vstala - nebylo to pro ni vůbec lehké díky její nadváze a rázně vešla do domu.
Také uvnitř jakoby se všechno probudilo z dlouhého spánku. V podkroví vykoukli  z pokoje čtyři zrzaví chlapci, poté všichni vyběhli z pokoje. Jen pátý, nejmladší zrzavý chlapeček tam zůstal. Byl zavřený v postýlce. Chvilku vztekle lomcoval zábradlíčkem, potom si v postýlce sednul na zadeček. Pár minut se jen tak rozhlížel, pak mu v očích zasvítily jiskřičky. Pozvedl paleček a už se jen díval, jak si to noční stolek pomalu šine k postýlce. Když stolek zastavil u postýlky, nebyl tu pro chlapce už žádný problém. Přelezl zábradlíčko, ještě si prstíčkem vysunul šuplíky, aby se mu lépe lezlo dolů, a hned se batolil z pokoje dveřmi, které chlapci nechali otevřené. Jeho výlet však skončil dřív, než vůbec začal. Chlapec v chodbě narazil na onu starší dámu, která před chvílí vešla do domu. Ta nasadila úsměv a milým hlasem k miminku promlouvala:
"No tak, Roníčku, pojď k tetičce Muriel, pojď, půjdeme se spolu podívat na maminku, ano?" Ani nečekala na odpověď a už držela chlapce ve své mohutné náruči. Spolu s ním prošla dlouhou chodbou a vešla do posledních dveří.
Tam už byla shromážděná celá rodina. Žena - maminka ležela ve velké manželské posteli, tatínek, který zrovna o něčem rozmlouval s porodní sestřičkou, stál u okna. Pět chlapeckých hlav se sklánělo nad dětskou postýlkou, ve které spalo ještě růžové miminko.
"Je to holka," oznámil šťastně novopečený tatínek.

Zpět na obsah

Kapitola 2: Kapitola 2 Věštba

O měsíc později se na zahradě Doupěte konaly křtiny holčičky. Od jejího narození se v domě udála spousta změn. Chlapci, kteří měli každý svůj pokoj, se nyní museli uskromnit, aby jeden z nich uvolnili nejmladšímu členu domácnosti. Dvanáctiletý Bill s desetiletým Charliem museli ve svém pokoji udělat místo ještě pro sedmiletého Percyho. Čtyřletí Fred a George měli pořád ten samý pokoj a dvouletý Ron se přestěhoval do pokoje Percyho. Ronův bývalý pokoj byl čerstvě vymalován z původní zelené na žlutou a postupně se naplňoval novými věcmi do dívčiny výbavičky, které jako dárky přinášeli hosté křtin.
Maminka Molly už se znovu věnovala své nejoblíbenější činnosti - vaření pro co možná největší počet lidí. Mezitím občas po očku koukla do postýlky, kde spala malá oslavenkyně, jindy se zase nervózně podívala na velké kyvadlové hodiny, na kterých bylo devět ručiček s fotografiemi členů rodiny. Šest ručiček s obrázky chlapců ukazovaly na slovo doma. Ručička s matčinou fotografií směřovala do stejného bodu a otcova ručička na slova v práci. Na slovo doma ukazovala i nejnovější ručička s fotografií miminka s hnědýma očkama a s hlavou posetou jemnými zrzavými vlásky. Konečně se ručička  nejstaršího člena pohnula ke slovům na cestě a za chvíli už byla u slova doma. Molly si oddechla, pozvedla hůlku a všechno jídlo, které ještě před chvíli stálo na kuchyňské lince, kouzlem přemístila na krásně vyzdobený zahradní stůl. Sundala si zástěru, něžně vzala maličkou, zabalenou do zavinovačky, do náručí a vyšla na zahradu.
Sotva prošla dveřmi, stočily se k ní pohledy všech přítomných a po chvilce všichni začali tleskat. Molly šla slavnostním krokem podél stolu a postavila se do čela vedle svého manžela. Ten si odkašlal a začal: "Všechny vás tu pěkně vítáme a děkujeme, že jste přijali pozvání na křtiny naší dcery. Také děkujeme za všechny dary, které jste jí přinesli. Ale už dost formalit, jsem hrozně rád, že vám mohu představit svou dceru Ginervu Molly Weasleyovou."
Pozvedl číši a pronesl: "Na zdraví Ginny!"
Všichni si připili a pustili se do jídla. Mnozí z nich si ani nevšimli, že přes stůl přeletěl výr, usadil se na předem připravené bidýlko, pečlivě složil křídla a ze zobáku upustil obálku. Ta chvíli jen tak visela ve vzduchu, pak začala vyprávět tajemným hlasem, který k sobě přilákal i pohledy těch, kteří se doposud  zabývali jídlem. I já se přidávám k řadě gratulantů a přeji Ginny Weasleyové jen všechno dobré do života. Ale poslouchejte, já teď řeknu vám, co je této dívce souzeno:
       "Krásou bude oplývat,
      však v životě si bude muset vybírat.
      Její krása jí bude prokletím,
      ale s pevnou vůlí odletí.
      Dobrou oporou pro vyvoleného může vždy být,
      však s jedním nemůže dlouho, žít. jestliže druhý zůstává živ."

Zpět na obsah