Příběh první: Dopis

 Cesta domů

Dnes odpoledne je zase jednou pěkně a tak úvaha, jestli by mi neuškodila krátká procházka místo přemístění až domů, došla naplnění. Po pravdě řečeno jsem tou nepříliš prošlapanou cestičkou moc často nechodil a není divu, pokud se jednalo o kouzelnické záležitosti, bylo jednodušší přemístění, případně letax a v řídkých případech došlo na koště v kombinaci s neviditelným pláštěm. Pro mudlovský svět zas bylo samozřejmější auto.  

Vzhledem k jisté odlehlosti od ostatních domů je skoro s podivem, že nezarostla úplně. Ale možná ji používají děti, zahrada kolem domu je pro ně v poslední době nějak malá. Má ovšem i svoje výhody, pod ochranou živého plotu se před okolím skryjí známky kouzelnického nadání a lety na košťatech.

Za těchto úvah jsem pomalu dorazil až ke stěně z drobných lístků, ohrazující zahradu kolem domu. Měla v sobě poměrně dost kouzel, kouzel, která do zelené stěny vložili mí přátelé. Nejedná se ovšem jen o kouzla na obranu proti černé magii, alespoň ne všechna.  Především Neville, tedy dnes už profesor Longbottom, který díky svým znalostem rostlin dokázal způsobit, že živý plot vysoký dva metry uvnitř dovoluje létat na koštěti opravdu o hodně výš. I když vždycky říká, že většina věcí už tam byla, že je jen oživil.

A už je tu malá branka, také prorostlá lístky živého plotu, jako by ani nešla otevřít. Při bližším pohledu je v klíčové dírce vidět klíč zastrčený zevnitř, také malá ochrana soukromí. Stačí vytáhnout hůlku a po lehkém doteku se klíč otočí. V tu chvíli mě něco zarazilo, něco nezvyklého. Vedle branky je v zeleni domovní číslo, starobylé tlačítko zvonku a nepoužívaná poštovní schránka. Vždyť kdo z kouzelníků by nevyužil služeb poštovní sovy. Ale jak se zdá, pošťák nezapomněl moji adresu, malý růžek dopisu dosvědčuje dobrou paměť pošťáka či spíš pečlivou evidenci pošty.

Dopis je naštěstí nepoškozený, poštovní razítko přes profil královny na známce ukazuje, že schránku nikdo nekontroloval ne méně než dva týdny. Já sám jsem brankou procházel snad před několika měsíci a pokud se nepletu, tak to bylo cestou ven.  A určitě jsem se nezdržoval zamykáním, kouzla na klíči odchodu odpor nekladou a k zamčení není potřeba ani lehký dotek hůlky.

Obálka je pečlivě zalepená a tuhý papír dává tušit odhodlání pisatele nepřipustit ani náhodné shlédnutí obsahu. " Diffindo, " kouzlo které kdysi pomohlo ukrýt knihu lektvarů Prince dvojí krve do obalu z novějšího vydání, funguje pořád spolehlivě a otvírá dopis.
Nemůžu říct, že bych pisatele netušil, bratranec Dudley je jedním z mála mudlů, kteří si můžou jméno Harry Potter spojit s toto adresou, ale proč?

Pravda, občas si píšeme, ale odlišnost světů, v nichž žijeme, a vzpomínky na dětství a dospívání nás až na pár světlých vyjímek spíš rozdělují. Je to o to horší, že už podle samotného výběru slov bratránek spíš netouží po našem setkání. Ale nevypadá to na nějakou tragédii, strýc s tetou jsou někdy až příliš živí, hlavně pokud se jedná o výstřednosti kouzelnické komunity. Dopis jsem naštěstí našel včas, Dudley mě žádá o schůzku už zítra, z nějakého důvodu bude doma sám a potřebuje se mnou něco probrat. Zítra sice mám nějaké plány, ale krátká schůzka se snad vejde, a tak dopis ukládám do hábitu.