Co je to za zvuky? Tahají nás oba za uši, píchají do mozku. Tohle je týrání!

Vstaneme a jdeme se podívat, co se děje. Ony zvuky vydává ta příšerná ženská. Stojí před zrcadlem a pitvoří se. „Proč bychom se netěšili…“ Je to falešné, není to zpěv ani solidní vytí. Zkouším na sebe upozornit a dát jí najevo, že nás ty její zvuky vážně iritují. Ignoruje mě jako vždycky. Zuřím. Mrknu na Azora a shodím ze stolku v　předsíni vázu.

„No počkejte, vy bestie!“

Na nic nečekáme, běžíme ven. Na zahradě sedí kočka. Báječná honička začíná.

Takže: proč bychom se netěšili…