Bolestná minulost napsal(a) Babbittka
Kapitola 1: 1. kapitola: Starý dům na kopci
Podívala se z okna, chumelilo. Dívala se na první letošní sníh, mrzlo už celých dlouhých 14 dní a sníh stále nikde. Zadívala se opět z okna a začala vzpomínat na tu prosincovou noc před 20 lety. Ta noc byla logickým vyvrcholením chtíče a citu vůči dospívajícímu mladíkovi. Kde je mu dnes konec? Žije ještě vůbec? Jak asi po těch letech vypadá? Vypadá stále tak dokonale jako před 20 lety? Mnoho otázek a na ně žádná odpověď.
Bylo jí smutno, moc smutno. Dcera chodila na prestižní univerzitu (studovala archeologii) a ona zůstala ve starém rodinném sídle úplně sama. Alberta, tak se ta smutná žena jmenovala, byla pravou rukou ministra zahraničí. Stále něco někde vyjednávala a dohledávala. Několikrát do roka doprovázela pana ministra na jednání do zahraničí. Bylo krásné poznávat nové lidi a nové kultury,ani o muže nouzi neměla, ale nikdy ji žádný muž nezaujal tolik jako ON. Nikdy na něj nezapomněla. A tak uplynulo mnoho let. Ministři se střídali, ale ona zůstávala.
Byl začátek července, venku se vzduch ani nehnul. Nesnesitelné vedro panovalo již čtvrtou noc. Sice hodiny na jejím nočním stolku ukazovaly 2:06 ráno, ale teploměr ukazoval stále skoro 30 stupňů pan Celsia. V tomhle se nedá spát! Zvedla se z postele a došla až k balkónovým dveřím, otevřela je. Najednou ztuhla, ve starém sídle rodu Snapeů se svítilo. Ztuhla jen díky tomu, že se svítilo nahoře v podkroví. Kam až její paměť sahal bylo to sídlo na kopci prázdné, tedy kromě stařičkého komorníka. Ale ten svítil vždy dole vpravo a ne v podkroví.
„ Jak zvláštní, “ zašeptala Alberta.
Nenáviděla své vlastní jméno, rodiče si nedokázali připustit, že by se jim mohla narodit holčička a tak vybrali jen mužské jméno. A tak se z chlapce Albert stalo děvče se jménem Alberta. Berty (jak jí všichni okolo říkali) byla na svých 18 let velice intelektuálně vyspělá a velice krásná. Dlouhé hnědé vlasy nosila rozpuštěné, dosahovaly až do půlky zad. Po matce podědila velké modré oči, blankytně modré.
Ve stejnou dobu v sídle Snapeů seděl u psacího stolu v podkrovním pokoji Severu Snape. Nejmladší z rodu, za 4 měsíce mu bude krásných 20 let. Vykoukl z okna, ze svých oken měl celé údolí jako na dlani. Dole v údolí stál jen jeden jediný dům, velmi starý a velmi velký. Mladý Snape přemýšlel co o tom krásném domě ví,v dětství mu rodiče zakazovali se k tomu domu přibližovat. Věděl, že tam žije velmi bohatá mudlovská rodina, vážení občané toho městečka. A tak se uzavřel jeden večer. Ani severu a ani Berty netušili, že za pár dní budou u okna trávit více času než je zdrávo.
Druhý den byla neděle. Jako každou neděli musela s rodiči do kostela. Rodiče byli zámožní a vážení obyvatelé městečka a štědře přispívali zdejší církvi. Tentokrát kněz své kázání protahoval jaqk to šlo. Vyšla z kostela spolu se svými rodiči, ale pak ji něco napadlo.
„ Mamko, můžu jít domu přes park a lesík? “
„ ale Berty sama přes ten les? Máš nové šaty i boty, na to zapomeň! “ Bertina matka se zdála neoblomná, ale u otce se zdálo, že šanci má.
„ Tatí, prosím, “ žadonila dál.
„ Běž, chápu tě. Je krásný den. “ odpověděl otec.
Alberta se vydala cestou vzhůru od kostela, šla směrem ke hřbitovu. Procházela kolem velké hřbitovní brány, na chvíli se zamyslela. Nerada se koukala na tu monumentální rodinnou hrobku. Bála se smrti, představa, že jednou bude ležet v té hrobce i ona, ji naprosto děsila. Šla dál alejí, rozhodla se uskutečnit svůj plán z dnešní noci. Vydala se k velkému rodinnému sídlu Snapeů na kopci.
Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.
Tato povídka je archivována na: Potter Povídky CZ - Harry Potter Fanfiction - http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=179