Celý život před sebou

Sirius šťastně mhouřil oči do slunce. Natažený v trávě, lenivě vychutnával nezvykle teplý, útěšný den.
„Zkus si představit, co budeme dělat za rok.“
„To si radši ani nepředstavuju.“
„Pročpak?“ protáhl Sirius. Jeho prsty si hrály se zlatavě hnědými vlasy.
„Nemyslím, že by se mi to líbilo. Moc možností mít asi nebudu.“
„Nesýčkuj, sýčku.“
„Nemůžeš nás živit oba.“
„Proč ne?“
„Protože.“
„Přijde ti to ponižující?“
„Hm.“
„No tak si něco najdeš.“
„Haha.“
„Ty všechno vidíš moc černě.“
„Realisticky.“
„Ale no tak,“ Sirius smotal pramen těch vlasů do prstýnku, „všechno dobře dopadne, uvidíš.“
Remus se melancholicky usmál. V očích měl ale naději.
„Věřím ti,“ řekl.