Útržky napsal(a) Malabron
Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.
Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=270
Index
Kapitola 1: Celý život před sebou
Kapitola 2: U jezera
Kapitola 3: Prozření
Celý život před sebou
Sirius šťastně mhouřil oči do slunce. Natažený v trávě, lenivě vychutnával nezvykle teplý, útěšný den.
„Zkus si představit, co budeme dělat za rok.“
„To si radši ani nepředstavuju.“
„Pročpak?“ protáhl Sirius. Jeho prsty si hrály se zlatavě hnědými vlasy.
„Nemyslím, že by se mi to líbilo. Moc možností mít asi nebudu.“
„Nesýčkuj, sýčku.“
„Nemůžeš nás živit oba.“
„Proč ne?“
„Protože.“
„Přijde ti to ponižující?“
„Hm.“
„No tak si něco najdeš.“
„Haha.“
„Ty všechno vidíš moc černě.“
„Realisticky.“
„Ale no tak,“ Sirius smotal pramen těch vlasů do prstýnku, „všechno dobře dopadne, uvidíš.“
Remus se melancholicky usmál. V očích měl ale naději.
„Věřím ti,“ řekl.
U jezera
„Jamesi,“ zavolala Lily, „kde jsi?“
Bafl na ni zpoza stromu. „Lekla ses?“
Unaveně se usmála. „Ne.“
„Škoda,“ zazubil se. „Mohl bych tě pak utěšovat.“
„To budeš muset stejně. Viděla jsem něco... moc divného.“
„Ale?“ Bezstarostně ji vzal za ruku.
„Jde o Rema...“
James sebou trhl. „Eh...?“
„Seděl u jezera. Na klíně hlavu velkého černého psa. Vypadali tak... pokojně.“
James nasucho polkl.
„Asi se sem zaběhl. Remus má rád psy. Já taky,“ dodal rychle.
„Ba ne. Takhle nevypadá toulavý pes.“
Odmlčela se.
„Musela jsem projít okolo, úplně blízko... on mě neslyšel.“
„No a?“
„Proč by Remus říkal nějakému psovi, že ho miluje?“
...
„Jamesi? Nemůžeš dávat pozor? Skoro jsi upadl.“
Prozření
James tomu nejprve nemohl uvěřit. Nechtěl.
Hleděl na své přátele a viděl dva rozjívené kluky. Jednoho méně a druhého více. Jiskra mezi nimi byla vždycky.
Obyčejné škádlení.
Když se však zadíval pozorně, uviděl víc. A nedalo to ani tolik práce.
Petr, ten setrvával v blahé nevědomosti. Netušil nic.
Zato James ano. Bylo to tam, jasným písmem pro každého, kdo se rozhodl pořádně dívat.
Zářící oči.
Úsměvy.
Jednou zahlédl propletené prsty.
Na to nemohl zapomenout dlouho.
Pohled na kamarády, jak se pod stolem drží za ruce.
Vypadali šťastně.
James tušil, jak se asi cítí.
Proto dělal slepého. Tak jako Lily hluchou.