Děti nejlepších přátel zase spolu napsal(a) Radul






Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.

Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=279

Index

Kapitola 1: Neznámá dívka
Kapitola 2: Děti nejlepších přátel zase spolu 2


Kapitola 1: Neznámá dívka

,,Vybrala jste mě, madam Maxime?" dívala se s nechápavostí na robustní ženu, dívka s vílí postavou, ale havraními vlasy a tmavýma jiskřícíma očima.

,,Ano, pojedete na výměnný roční pobyt se škola čar a kouzel v Bradavicích. Je to výborná škola s pestrou minulostí. Ředitelem školy je Albus Brumbál, jeden z nejmocnějších čarodějů, je to ten, kterého se kdy bál pán Zla.

Brumbál tě bude očekávat zítra ve tři hodiny, přemístíš se tam díky letaxové síti. On ti poví, to co budeš potřebovat."

,,Ale paní profesorko, co na to řekne teta, vím že mě nemá ráda, ale měla by to vědět, je to moje jediná příbuzná, tedy kromě záhadného dědečka, kterého jsem v životě nepotkala, mám díky němu klíč od Gringottovy banky, kde mi zřídil účet, ale jestli tam něco mám to nevím, radši bych, ale měla jeho a né jeho peníze." Na Viligries bylo vidět jak je smutná.

,,Nechci si stěžovat madame Maxim, ale proč nestuduji v Bradavicích, když tam studovala i moje maminka? " ,,Sleňo Blacková víte, že znám vaši situaci a vím i proč nestudujete v Bradavicích. Vaše teta si to nepřála, i kdyź dopis jste z Bradavic dostala, pamatuji si, že tenkrát se zde zastavil i váš dědeček a chtěl, aby jste šla do Bradavic, zle se s vaší tetou pohádal a víckrát ji už nenavštívil.

Vaše teta Vás do Bradavic nedala již díky tomu, že nenáviděla vaši matku, vadilo jí koho si její bratr vzal. Byli na sebe upnuti, protože se odpoutali od své zlé rodiny a stali se dobrými.

Váš otec a matka studovali v Bradavicích a oba byli v Nebelvíru, ale vaše teta šla do Zmiozelu a to je rozdělilo a navrch přibylo, že si váš otec vzal vaši matku tajně, věděli o tom jen jeho tři přátelé a její kamarádka. Jeho kamarád se stal vaším kmotrem, ovšem zemřel i se svojí ženou když jejich dítěti byl rok. Ta manželka to byla kamarádka vaši matky a tak se ti čtyři navštěvovali hodně často, Vy jste byla o dva měsíce mladší, ale to Vám nebránilo, aby jste si, i když jste byli miminka rozuměli. Vaši rodiče zemřeli v ten den, kdy zemřeli i jeho rodiče a vy jste byli odtrhnuti, on odešel do mudlovské rodiny a vy ke své tetě" Madam Maxim se povzbudivě usmála.

,,Vy víte kdo je můj dědeček a proč se neukázal? Prosím povězte mi to." ,, Neřeknu kdo to je, to smí říct jenom on a vaše teta a ten chlapec, ale nestýká se s Vámi, protože mu to vaše teta zakázala. Tak ho pochopte, uznal, že na to nemá právo, ale měla by jste vědět, že jsem s ním ve spojení a on vás někdy příjde jenom navštívit, ale prosím neříkejte to své tetě, mohla by ho poslat před soud, ale měla by jste vědět, že vás má rád."

,,Děkuji Vám jen za tohle a taky za to, že ve mě vkládáte takovou důvěru, slibuji, že vás nezklamu."

,,Nashledanou slečno Blacková a přeji mnoho úspěchů a taky... Viligries napiš jen tak nebo kdy by jsi něco potřebovala."

,,Děkuji paní profesorko a napíšu, nashledanou."

Zvedla se a šla vstříct sému osudu, aniž by věděla, že ji čekají mnohá překvapení spojená s uskalími, ale i radostmi.

Zpět na obsah

Kapitola 2: Děti nejlepších přátel zase spolu 2

Byly 2 hodiny a 50 minut a Viligries vstoupila do krbu ve svém pokoji. Z misky si vzala prášek,
stoupla si do krbu. a .... ,,kabinet profesorky Mcgonagalové Bradavice." Zaplály zelené paprsky
a dívka vystoupila v kabinetě profesorky Mcgonagalové.

,,Vítám Vás slečno Blacková, pojďte." ,,Dobrý den paní profesorko." Viligries šla za
paní profesorkou, která již řekla: ,,Citrónová zmrzlina." Podívala se na budoucí žákyni a řekla:
,,Běžte, pan ředitel Vás již očekává. Povzbudivě se na dívku usmála a odešla.

Viligries si stoupla na první schod, který ji dovezl až před dveře ředitelny. ,,Pojďte dál
slečno Blacková, už vás očekávám." ,,Dobrý den pane profesore." ,,Tak slečno, jsem rád, že vás vidím, přejdeme hned k věci a tak Vás prvně zařadíme, že?"

Nečekal na odpověď, vstal a sundal starý ošuntělý klobouk, pokynul Viligries na židli a nasadil
ji ho na hlavu. Á Blacková, tak přece, ale kam s tebou, ale asi tě pošlu za tvým starým známým,
kterého ve svém sdci chováš jako bratra, pomůže ti, neboj." A nahlas řekl: ,,Nebelvír."

Viligries si v nestřeženém okamžiku přečetla co si Brumbál myslí. Díkybohu? Proč si myslí
díkybohu? Asi vypadala zmateně a tak ucítila, jak se ji Brumbál snaží dostat do hlavy.

,,Pane profesore, měla bych vás varovat, jsem dobrá v nitroobraně a taky i v tom jak ji prorazit."
Omluvně se usmála. ,,Omlouvám se slečno Blacková, ale vypadala jste tak zmateně, nechtěla
jste do Nebelvíru?"

Viligries si řekla, proč by mu to měla tajit. ,,Víte pane profesore, ten klobouk mi řekl, že mě pošle zatím, koho mám ráda jako bratra, nevíte co tím myslel?" ,,Ten klobouk je moudrý, ale na vaši
otázku, vím a brzy to zjistíte i Vy, myslím, že už jde nahoru." A taky, že jo sotva to Brumbál dořekl někdo zaklepal na dveře a vstoupil, já stála opodál a tak si mě nevšiml.

,,Dobrý den pane profesore." Vešel tmavovlasý chlapec s jiskřícíma očima, které se schovávaly
za kulatými brýli, bylo vidět, že ti dva jsou přáteli. ,,Nazdar Harry, co Remus a Tonxová?
Jaké to je, mít je ve svém domě?" Ten chlapec už má vlastní dům, vždyť musí být stejně starý .
Nemohu mu přečíst myšlenky, je dobrý, víc než dobrý, asi mám konkurenci.

,,Je to příšerné, jednu chvíli si vyměňijí zamilované pohledy a další chvíli se chtějí zabít. Už
dokonce rozbili jeho oblíbenou vázu, sice jsem ji hned slepil, ale oni se hned uklidnili.Chovají se jako manželé po deseti letech, ale svatba asi nebude Remus se pořád bojí. Co mi ..... ." Harry si teprve
teď všimnul dívky opodál.


,,To néní možné. Ta podoba." Díval se na ni nevěřícným pohledem. ,,Harry, představuji ti slečnu Viligries Blackovou." Harrymu se potvrdilo co si myslel. ,,Tak tě Viligries vítám u nás." ,,Jsem ráda, že tě poznávám." ,,Ale mi se známe." ,,Ty jsi ten syn rodičů, kteří se přátelili s mými. Madam Maxime mi to říkala. Jsem ráda, že se znovu vidíme."

Viligries se znovu potěšeně usmála, ale vzápetí se lekla a to když se jí v hlavě ozvalo. Pamatuješ? A Viligries se rozesmála. ,,Pamatuju a taky si vzpomínám jak se rodiče nad náma skláněli a říkali: ,,vypadají jako by si povídali." ,,Od té doby se mi to s nikým nepovedlo a co tobě?"

,,Mě taky ne, ale často jsem měla bolesti hlavy, začlo to v prvním ročníku a od tý doby mě to provází, ale vždycky mě to začne bolet a najednou to přestane a já cítím, že někdo má podobnej problém. Asi si měl podobný problém, že?"

,,Promiň, ale měla jsi ty bolesti díky mě, když se mě Voldemort pokusil zabít tak na mě přenesl něco ze svých schopností aniž by chtěl a já od té doby vždy, když sílil měl bolesti, bolela mě jizva, kterou mi zanechal. Promiň."


,,Nemáš se za co omlouvat, Harry." ,,My se tady vybavujem a na Vás pane řediteli jsme zapomněli. Co jste mi potřeboval? Je mi jasné, že to není kvůli tomu, že by jste mě chtěl vidět, když jste mým častým návštěvníkem, tak jestli dobře předpokládám jsem zde kvůli Viligries."

,,Ano Harry, slečna Blacková je zde místo Hermiony, dostala se do Nebelvíru. Nikdy nebyla v Příčné ulici, a tak ji tam vezmeš, jestli předpokládám dobře tak si si taky nic nekoupil, takže koupíte vše dvakrát, protože tady slečna má úplně stejné předměty, chce se taky stá t bystrozorem, tedy bystrozorkou."

,,Ano pane profesore, já ji to koupím a zajdeme koupit i hábity." ,,Harry, já nechci, aby jsi mi něco plattil, já peníze mám. Tobě zbyli mudlové a mě teta a neznámý dědeček, o kterem nic nevím, ale on mi zřídil účet a jestli předpokládám dobře tak tam mám jistě i peníze."

Harry vypadal překvapeně, ale Brumbál ne, avšak ani jeden z nich si toho nevšiml. ,,Měli bychom jít, pojď zvu tě ke mě. Ten dům jsem zdědil, ale po škole se chci vrátit do Godrikova dolu." ,,Nashledanou pane profesore." Oba vyšli ven. ,,Nashle Viligries a Harry, doufám, že se jí nic nestane, je to má krev, tolik bych si přal, aby se dala dohromady s Harrym. Nikdy jsem s ní nemohl být tak ať se to podaří, alespoň tobě chlapče." Brumbál hned vypadal mnohem starší.


Zpět na obsah