Aino

Jsem moře

hluboké a jasné.

Jsem dívka

utonulá před osmi lety.

Bratr vodívá koně

kolem mých ledových údů.

Miluji ho,

ten rákos.

Žvýkám zelené stvoly,

ale ne ústy.

Jsem moře

tak hluboké a jasné,

že jsem zemřela před osmi lety.

Nepláču.

Matka přebírá hrách

a mé prsty třídí podle délky nehtů.

Sestřička sní mé kůstky,

bratříček kůžičku,

pak už nemám nic a nikoho.

Jsem moře

tak jasně hluboké,

že své osamělé rozkoše sdílím s korály a lososy.

Mohu ale vypít labutě jako mošt.

Galerie

Kampak jdeš, modrý koníku?

- Vypít moře a schroupat les.

Řekni mi, jaké světlo hraje

pod víčky tvého hranostaje?

Měsíčku na stromě vysokém,

počkám, až dozraješ,

jasná noci lůno.

Utři si nos,

leze ti z něj pavouk

a na něm visí smrt.

Mnohá pokušení svatého Antonína.

- Míň divných hub a zkvašeného vína.