Index

Kapitola 1: První úkol
Kapitola 2: Setkání se Srncem
Kapitola 3: Nová škola

Kapitola 1: První úkol

První úkol

První ranní paprsky pomalu dopadaly na domy ležící na Grimualdově náměstí, kde v domě číslo dvanáct probudily osmnáctiletého chlapce s uhlově černými vlasy, který sebou trhnul a v rozespalosti zašátral rukou na noční stolek, kde už byla připravena dnešní pošta. Sedl si na postel, nasadil si brýle a začal ji procházet.

 „Účet za vodu, za plyn, za elektřinu, SIPO.“žbrblal si sám pro sebe.   

„Pche, nechápu proč to musí platit i kouzelníci.“přemítal dál.

Podíval se na poslední obálku, na které byl namalován znak ministerstva kouzel. Harrymu se rozzářily oči.

„Konečně, konečně,konečně!“ vykřikl radostně a začal trhat nachovou obálku ze které vypadly sluneční brýle.“

Harry si je nasadil na oči a čekal. Chvíli se nic neozývalo a potom se do palčivého ticha ozval chraplavý mužský hlas.

„Pane Pottere, byl vám přidělen tajný úkol. Vzhledem k tomu že je váš první tak přijdte hned do kavárny na Lexicon street. Budu tam čekat. Arquius Burdel. Jo a ještě, tato zpráva se za pět sekund sama zničí.“ domluvil hlas Harryho šéfa.

Harry si sundal brýle a vyhodil je z okna. Podíval se na hodinky a začal odpočítávat.

„3……..2…..1……teď“ dořekl Harry a ze zdola se ozval tlumený výbuch.

Kouzelník se usmál a šel se připravit na cestu do práce.

**

Harry pomalu došel ke kavárně a opatrně vešel dovnitř. Byl to malý a útulný podnik, kde bylo jen pár oprýskaných stolů.Pomalu došel ke stolu u kterého seděl prošedivělý chlapík.

„Posadte se pane Pottere.“ vyzval ho aniž by se na něho podíval.

Harry se posadil naproti němu. Chvíli se mu jen díval do jeho vrásčitého obličeje a potom se zeptal.

„Co je to za misi pane?“

Burdel se na něho podíval. „Znáte Kouzelnickou školu v České republice?“ zeptal se.

Harry jen zavrtěl hlavou.

„Je to nejprestižnější škola na evropském kontinentě a my máme podezření, že v ní studuje několik lidí, kteří chtějí následovat Voldemortův posmrtný odkaz a stát se jeho následovníky.Vašim úkolem bude zjistit, kdo je jejich vůdce a jestli to co jsem vám říkal je pravda.“ dokončil vysvětlování  Burdel svým chraplavým hlasem.

Harry se zavrtěl na židli.

„Na jak dlouho to bude?“zeptal se.

„Bohužel budete muset celý rok chodit na tu školu a sbírat informace.“

Mladý bystrozor se zarazil.

„Celý rok? To je vtip?.“

„To není vtip, ale holý fakt.“konstatoval suše Burdel „Jste první kouzelník, který byl mezi bystrozory vzat bez dalšího školení a zkoušek. Berte to prostě jako náhražku.“

„Hm…no jo no…co mi zbývá.“

„Myslím, že nic pane Pottere a teď když dovolíte bych přistoupil k dalším aspektům mise.“

Potter přikývl a poslouchal dál Burdelův monolog.

„Odlétáte zítra, na letišti v Praze vás bude čekat ředitel školy,pan Srnec, který vás odveze do školy. Knihy a oblečení už má on a předá vám i další instrukce. Jasné?“

„Zatím ano pane“

„Budete vystupovat pod jménem Harry Derling a taky budete potřebovat toto.“ řekl a vytáhl ze své tašky hnědou barvu na vlasy a kontaktní čočky, které si Harry beze slova vzal a poslouchal dál.

„Jinak hodně štěstí a myslím, že byste se měl jít domů pořádně vyspat na cestu.“

Harry se postavil, zahuhlal nějaké slova na rozloučenou a šel domů.

Zpět na obsah

Kapitola 2: Setkání se Srncem

2.Setkání se Srncem

Harry pomalu vystoupil z letadla na pražském letišti. Prohrábl si novou, hnědou kštici a rozhlédl se okolo. Naproti němu stál v davu asi čtyřicetiletý chlapík s nakrátko ostříhanými, černými vlasy, které pomalu přepadávala plešatost. V jeho obličeji se zrcadlila nervozita a on zuřivě mával cedulkou na které bylo napsáno „Harry Potter“.

„To je kretén.“ ulevil si pro sebe Harry a zamířil k němu.

„Pan Potter?“ zeptal se ho chlápek, když k němu Harry došel.

„Teď už pan Derling. Pane?“ opověděl mu.

„Emílio Srnec. Toť jméno mé. Jsem ředitelem školy do které nastupujete pane Po…Derlingu“ představil se ředitel.

„Následujte mě Derlingu.“ dodal a vydal se ven z letiště.

Harry ho beze slov následoval. Vyšli z letištní haly a vydali se směrem do centra. Na břehu nějaké velké řeky se srnec zastavil a oslovil Harryho.

„Pane Derlingu, ještě jsem vás zapomněl seznámit s některými odlišnostmi od Bradavické  školy.“

„Tak do toho pane řediteli.“

Srnec vytáhl z oškubané bundy kterou měl na sobě nějaký rohlík a začal ho házet po kouscích doVltavy.

„Budete zařazen do koleje Rovnomír, přesněji do pátého ročníku.“ Srnec se odmlčel.

„Bez zařazování?“ podivil se Harry „A to jako budu ve třídě s patnáctiletými dětmi.“

„Říkal jsem vám, že naše škola se od té vaší liší.“ odpověděl mu klidným hlasem Srnec.

„Ceremonie zařazování se u nás vůbec neděje.“ vysvětloval. „My určujeme studenty do kolejí podle abecedy.“

Harry přikývl. Nechápal sice jak se to dá udělat podle abecedy, ale nechtěl vypadat jako blbec tak raději mlčel.

„Ještě k vašemu dotazu, že budete chodit s patnáctiletými dětmi.“ pokračoval „U nás se vyučuje šest let a do prvního ročníku vstupujete ve čtrnácti letech. To znamená, že budete chodit se svými soukmenovci.“ dokonči Srnec vysvětlování.

„Ještě nějaký dotaz pane Derlingu?“ zeptal se.

„Né pane.“ řekl Harry a oba se vydali znovu mlčky na cestu, až došli k soše chlapa na koňi. Zde se Srnec zastavil.

„Proč stojíme pane?“ zeptal se Harry, kterému nedělal dobře počet mudlů kolem něho.

Srnec se na něho podíval. „Dotkněte se jeho pravé nohy.“ nařídil Harrymu.

Mladý bystrozor bez odmlouvání přistoupil ke koňi, zavřel oči a dotkl se pravé novy toho divného chlapa co na něm seděl. Jen co se jeho kůže dotkla chladné sochy, pocítil známé škubnutí za pupíkem, které ho neslo pryč.

**

Když Harry otevřel oči už nestál na náměstí plném mudlů pod sochou, ale před bránou vyrobenou podle vůně s ibiškového dřeva, za kterou byl vidět obrovsky hrad, možná větší než Bradavice. Srnec vytrhl Harryho z jeho úžasu, když přistoupil k bráně, něco zašeptal a ta se s majestátním vrzáním otevřela.

Harry udělal pár kroků a rázem se ocitl na půdě školy.  

Zpět na obsah

Kapitola 3: Nová škola

Zpět na obsah