Index

Kapitola 1: Kapitola 1
Kapitola 2: Kapitola 2
Kapitola 3: Kapitola 3
Kapitola 4: Kapitola 4
Kapitola 5: Kapitola 5
Kapitola 6: Kapitola 6

Kapitola 1: Kapitola 1

KAPITOLA PRVNÍ:

ANABELA BLACK

Narodila jsem se 28. 2. 1979 v Americe v čistokrevné kouzelnické rodině a vyrůstala jsem v harmonii pod jménem Anabela Hooperová. Měla jsem 2 starší bratry a mí rodiče Emily a Dean mi často říkali, že jsem jejich požehnání, protože oba když jsem se narodila, tak byli Mathew a Michael skoro dospělí. Moji dva starší bratři nastoupili na školu čar a kouzel v Chicagu a já jsem tam ve věku svých 11 let nastoupila též. Byla to skvělá škola, k učení se zde přistupovalo formou hry a učitelé oplývaly novodobými myšlenkami. Měla jsem mnoho přátel, dá se říct, že jsem byla oblíbená....Trošku k tomu přispíval můj podle mě celkem atraktivní vzhled a sebevědomé chování. Jsem na celkem vysoká, a mám sice štíhlou, ale pěkně tvarovanou postavu. Dlouhé platinové vlasy mi sahají až po pás. Mě oči trošku připomínají bouřkové mraky. Má nejlepší kamarádka Anya mi vždy říkala, že když se mi něco, nebo někdo nelíbí, tak můj pohled studí jako led....Byla jsem šťastná jako každé jiné děvče. Prožívala jsem na škole lásky, zklamání, nová přátelství, občas ale i nějaké ty průšvihy a tresty. Moje NKÚ jsem zvládla na výbornou, ale bylo to spíš štěstím a dobrou pamětí, než učením. Nejsem moc pilný student, spíš se radši tak poflakuji, než abych byla celý den zalezlá v knížkách.

Rozhodla jsem se pro dráhu bystrozora, která je prý jedním z nejobtížnějších zaměstnání. Po prázdninách jsem měla nastoupit do posledního ročníku akademie a proto jsem si je chtěla náležitě užít.

To jsem však ještě netušila, že mě potká něco, co mi dokonale změní život.

Když jsem se 31.6. vracela domů, strašně jsem se těšila na setkání s rodiči a bratry. Když jsem po použití letaxové sítě vyšla z krbu v chodbě, zarazila jsem se, protože jsem slyšela cizí hlasy.

Opatrně jsem přešla do obývacího pokoje a uvědomila jsem si, že lidi, které vidím, jsem ještě nikdy nespatřila. I když jsem měla zvláštní pocit, že je znám. V obýváku seděl na pohovce proti mým rodičům muž, kterému mohlo být kolem 37 - 40 a žena přibližně stejného věku. Když mě spatřili stát ve dveřích, oba dva vstali a prohlíželi si mě.

Nebyli si ani trošku podobní, snad jen hrdě vztyčená hlava a arogantní chování, je trošku sbližovalo. Muž měl dlouhé lesklé platinové vlasy svázané na temeni do uzlu, možná tak o číslo světlejší než mám já. Studené světlé modré oči a aristokratické rysy. Žena naproti tomu měla vlasy černé jako uhel, šedé přimhouřené oči a hrdé držení těla. Jako by mi oba někoho připomínali, byli mi zvláštně povědomí.

Muž promluvil první: " Panebože Belo, ona vypadá vážně skoro jako tvůj klon. V jejích letech si vypadala úplně stejně!" Žena si mě pečlivě prohlédla a odpověděla: " Máš pravdu, tedy až na ty vlasy a některé rysy. Těmi nezapře své Malfoyské předky." Ušklíbla se.

"Můžu se vás zeptat o čem to tady mluvíte?" zeptala jsem se poněkud rozladěně. " O tom holčičko, že si tě bereme s sebou do Anglie." Opověděl mi ten cizí muž. " A nechtěli by jste mi jako říct proč, nebo se mě zeptat? Já s vámi tedy rozhodně nikam nepojedu!" Ale ano, pojedeš", odpověděla mi žena jménem Bela, " jsi moje dcera a tak mě budeš poslouchat!" Řekla to tvrdě a bylo vidět, že pomalu ztrácí trpělivost. "Cože? Nezbláznili jste se náhodou?" Otočila jsem se na Hooperovi, které jsem dosud považovala za své rodiče. " To není pravda, že ne. Řekněte mi, že to není pravda!" "Je nám to líto holčičko, chtěli jsme ti to říct, ale víš my, no když se k tobě nikdo nehlásil a tak, mysleli jsme, že tu s námi budeš už pořád a no..." Tak to je skvělé, nejsem vaše,ale celých 17 let jste neměli čas mi to říct!" Skočila jsem jim do řeči." A kdo jste tedy k sakru vy?" otočila jsem se na návštěvníky a zamračila jsem se. " Já jsem Lucius Malfoy, jeden z nejváženějších členů Anglické kouzelnické populace, a toto je má švagrová a zároveň tvá matka Belatrix Lestrangová." Jinak jsem také tvým otcem a jsem rád, že tě konečně poznávám!" Podal mi ruku, kterou jsem v šoku potřásla. Má matka, tedy ta která teď měla být mou matkou se na mě jen pořád pozorně dívala. "Byl bych rád, kdyby sis teď došla sbalit všechny své věci a přišla s nimi za námi. Ihned se s námi přestěhuješ do Anglie, na mé sídlo!" řekl můj nový otec. " Děláte si ze mě legraci, to si myslíte, že se tady po tolika letech objevíte a začnete mi diktovat, co mám a nemám dělat. Kde jste byli těch zatracených 17 let!" zařvala jsem. " Dávej si pozor na jazyk, holčičko, to, že si má dcera neznamená, že tě nemohu potrestat" zasyčel Lucius. "Táhněte oba dva, odkud jste přišli!" Zařvala jsem, vyběhla jsem z pokoje a třískla dveřmi.

Néééé, to není možné. To nemůže být pravda, jak se mi tohle mohlo stát a proč zrovna mě. Prosím, prosím, ať usnu, probudím se a ať je všechno zase v pořádku a normální. Chtělo se mi křičet a brečet zároveň. Necítila jsem ani tak vztek, ale spíš zklamání a lítost, nad tím, že své rodiče s největší pravděpodobností neuvidím. Nemusím ty lidi poslouchat. Jsem dospělá, 17 už mi bylo a tak se teď sbalím a odejdu odtud. Hned jsem začala házet všechny své věci do kufrů.

Když jsem vytahovala svoje koště NIMBUS 2000, uslyšela jsem slabé klepání.

"Dále": řekla jsem tiše a spolkla jsem slzy. Ale ve dveřích nestál nikdo z rodiny Hooperových, které jsem čekala, ale Belatrix Lestrangová.

Podívala se na mě a zeptala se: " Mohu se posadit?" "Ano, posaď se, prosím" vzdychla jsem a posadila jsem se naproti ní do křesla: "Chci ti říct teď úplně všechno, od toho za jakých okolností jsi byla počata a také proč jsem se tě musela vzdát, tak mě prosím poslouchej a nepřerušuj!"

Zpět na obsah

Kapitola 2: Kapitola 2

KAPITOLA DRUHÁ

MATČIN PŘÍBĚH

"Narodila jsem se do starobylé a vznešené rodiny Blacků. V této rodině se po generace uctívala čistá krev. Nikde až an pár vyjímek, které byly vyškrtnuty by jsi nenašla jiné než čistokrevné čaroděje. Byla jsem první ze tří dcer, má matka nikdy neporodila syna, což bylo pro otce velkým zklamáním. Každý čaroděj nejvíce touží po mužském potomkovi, který převezme jeho moc a majetek.Vždy jsme si se sestrami byli velice blízké. Narcisa přišla jen dva roky po mě a Andromeda tři roky po Narcise. Každé léto jsme jezdili na prázdniny k druhé větvi rodiny Blacků, mému bratranci Siriusovi a Regulusovi. Sirius byl stejně starý jako já a proto jsme se brzy spřáhli a vyváděli jsme samé lumpárny. Vše se změnilo, když jsme oba nastoupili do školy čar a kouzel v Bradavicích. Jeho zařadil moudrý klobouk do Nebelvíru a mě do Zmijozelu. Dál jsme se stýkali jen při oficiálních návštěvách rodin. Dovedeš si doufám představit, jaké to pro mě bylo ztratit nejlepšího přítele z dětství. Ale jelikož jsem byla vždy silná, začala jsem se přátelit s lidmi z mé koleje. Stejný rok nastoupil do školy jeden z našich rodinných přátel - Lucius Malfoy. Brzy jsme spolu byli jedna ruka a prováděli jsme Nebelvírským samé levárny. Velice mě bavilo přátelství s ním. Nebyl to žádný ufňukánek, byly jsme si velice podobní. Když jsme nastupovala do třetího ročníku, nastoupila do prvního Narcisa, naštěstí taky do Zmijozelu. Cisa byla vždy takové něžné drobné stvoření. Stejné jako květina, po které dostala jméno. Rysy mi byla podobná, jen její vlasy měly blond barvu. Vždy to bývalo trošku ustrašené a hysterické dítě. Naše roky studia pokračovali dál a když jsme byla v 6. ročníku přišla do školy i Andromeda. Andy se nedostala do Zmijozelu, jak jest rodinná tradice,ale do Havraspáru, což znamenalo, že jsme neměli moc času se jí věnovat. V posledním ročníku školy jsme ho poznali. Jeho, mocného Pána všeho zla! Poprvé v životě jsem se cítila, jako to , co jsem chtěla být. Jako někdo, na koho je otec hrdý! Pán zla mi dal velkou moc a naučil mě všechno, co umím a stejně tak Luciuse. Ano, vidím, na co se mě chceš zeptat. Ano, jsme oba smrtijedi. Dál jsme se tedy vídali a naše přátelství pomalu začalo vyrůstat v něco většího. Ano, Anabelo, já tvého otce milovala a on mě také, vždy tomu tak bylo. Bohužel jeho otec Abraxas nesouhlasil s naším sňatkem. Chtěl pro jejich rodovou linii někoho jemnějšího. Tak dostala Luciuse Narcisa. Nikdy nezapomenu na jejich svatbu, jak vítězoslavně se tvářila, když řekl svoje ano. Ani na svoji, když jsme si brala svého muže Rodolphuse Lestrange. Jediné, co mě drželo nad vodou byla služba našemu pánovi. Po několika týdnech jsem zjistila, že jsem těhotná. Neodvážila jsem se to nikomu říct, a už vůbec ne Luciusovi. Ale můj Pán to poznal, je dokonalým nitrozpytcem. Poslal mě na mysi sem do Ameriky a nařídil mi, abych zde porodila a zatím také dítě ponechala. Rok po tom se Luciusovi narodil vytoužený syn. Draco, který vždy byl a stále je mnohem víc podobný své matce, než otci. A já, která jsem pro svého Pána splnila všechny úkoly, které mi zadal, jsem šla jako jedna z mála do kouzelnického vězení - Azkabanu. Tam jsem strávila skoro 15 let. Proto jsem si tě nemohla vyzvednout, jak jsem měla v plánu. Pána Zla zničilo jedno velice staré kouzlo. Jistě jsi už slyšela celý příběh chlapce, kterému teď říkají vyvolený - Harryho Pottera. Jeho matka se pro něj obětovala a tím mu dala ochranu, díky které Pán zla ztratil všechnu svou moc.Nyní je ale zpět a při plné síle a proto jsme se tu dnes mohli Lucius a já zastavit, abychom tě vyzvedli." dořekla a vydechla si.

" A co mám teď podle tebe dělat?" Zeptala jsem se. " Musíš jít s námi, a uděláš to buď po dobrém, nebo po zlém" odpověděla a zadívala se mi do očí. " A co na to řekne tvá sestra a Luciusův syn?"zeptala jsem se a neuhla jsem pohledem. " Narcisa a Draco do toho nemají, co mluvit. Je to Luciusovo rozhodnutí a to platí" řekla Belatrix.

"Vidím, že máš sbaleno! Pomohu ti s tím dolů. " Locomotor Kufr"

"Jsme připravené Luciusu, můžeme vyrazit" podívala se na mého otce. "Rozluč se a jdeme" řekl mi a podíval se na mě svýma chladnýma očima. Poobjímala jsem všechny členy mé dosavadní rodiny a rozloučila se, neudělala jsem mu takovou radost, abych brečela a jeho to nejspíš potěšilo.

Vstoupila jsem do krbu bo mé matce a stejně jako ona jsem zakřičela " MALFOY MANOR".

Celá jsem se zatočila a to už jsem stála v nákladně a vkusně zařízené obrovské místnosti, která nejspíš sloužila jako pracovna.

" Tak pojď, na prohlídku máš času dost, teď tě matka odvede do tvého pokoje, aby ses převlékla a půjdeme k večeři, abychom tě mohli představit zbytku rodiny.

Vystoupali jsme po schodišti do druhého patra a matka mě dovedla do dlouhé chodby a ukázala na první dveře napravo od schodiště: " To jsou tvé pokoje, šaty máš připravené a k ruce domácího skřítka. Přichvátni si, nechceme přece přijít pozdě, ne? řekla matka.

Vstoupila jsem do těch nejkrásnějších pokojů, které jsem kdy viděla. Přijímací pokoj, neboli obývák ( jak tomu říkám já), byla velká přepychová místnost zařízená v zelené, stříbrné a bílé barvě. Bylo tam velké sofa a křesílka, dokonce i piano. Když jsem nakoukla do dalších dvěří, viděla jsem vkusně a velice nákladně zařízenou ložnici v barvách černé a červené z výhledem na jezírko v parku a za ním už byla černo - stříbrná koupelna a místnost, která mě ohromila nejvíc. Šatna! Byla také v černo - stříbrných barvách a byla to místnost stejně velká jako ložnice a plně vybavená, od spodního prádla, přes večerní róby až po šperky.

Najednou se něco šustlo a já se strašlivě lekla, naštěstí to byl jen domácí skřítek, tedy spíše skřítka: "Dobrý den, vznešená slečno, já jsem vaše skřítka Melisa" zapištěla svým hláskem. "Těší mě, já jsem Anabela, Anabela Hooper, tedy pardon, teď už nejspíš Malfoy." Zní to tak strašně divně, když to člověk vysloví nahlas. " Promiňte slečno, představí vás jako slečnu Anabela Malfoy - Black, protože váš vznešený pan otec je Malfoy a vaše matka je Blacková." pískla skřítka. " Velice ti děkuju" odpověděla jsem a zasnila jsem se, zatímco mi Melisa chystala lázeň. Vykoupala jsem se, Melisa mi upravila vlasy a pomohla mi se obléct a nalíčit. Když jsem si poté stoupla před veliké zrdcadlo, málem jsem se nepoznala. Už přede mnou nestálo to třeštidlo z rána, ale mladá žena, nechci být sebevědomá, ale velice atraktivní mladá žena v elegantních černých šatech.

Zpět na obsah

Kapitola 3: Kapitola 3

KAPITOLA TŘETÍ

PŘIVÍTÁNÍ V NOVÉM DOMOVĚ

Melisa oznámila, že je čas na večeři a dovedla mě až k jídelně, abych nezabloudila. Než jsem vstoupila, tak jsem se velice zhluboka nadechla a zvedla hlavu výš, aby si ti lidé nemysleli, že jsem nějaká třasořitka a čekala jsem na otce, až pro mě přijde. Vzápětí jsem viděla vyjít ze dveří jídelny svého otce v prvotřídním obleku. Chytil mě za ruku a táhnul mě dveřmi do jídelny. První můj impulz bylo utéct a schovat se. Jaksi mi zapomněli říct, že to bude oslava mého nalezení a že se tam sejde celá kouzelnická smetánka a ne jen rodina. Zareagovala jsem naštěstí poněkud lépe. Zvedla jsem hlavu a vykouzlila na rtech okouzlující, ale svým způsobem ledový úsměv!(Sakra, začínám se od rodičů učit)."Dámy a pánové, drazí přátelé, dovolte, abych Vám představil svou nalezenou dceru, Anabelu Malfoy - Black"! Pronesl otec zvučným hlasem a odvedl mě k večeři, kde mě usadil po své pravice. Naproti mě seděl chlapec, tak 16 letý, který byl otci velice podobný a sebevědomě si mě měřil. Poznala jsem v něm svého nevlastního bratra Draca. Neudžela jsem se a pronesla jsem trochu pichlavě: "Na co tak civíš, mám snad na nose šmohou, nebo co?" On na mě jen konsternovaně vytřeštil oči a otec se začal smát. " Draco, tvá sestra je velice odvážná a svobodumyslá dívka, a neradil bych ti ji rozhněvat. Sám ředitel její školy mi oznámil, že takhle nadanou studentku ještě neměli. Měla výbornou ze všech NKÚ, narozdíl od tebe!" Otec se trošku zamračil. " No, uvidíme otče, jak se jí povede v Bradavicích!". Odsekl Draco. Dál jsem si ho raději nevšímala, protože jsem nechtěla hned první den vyvolávat hlášky. Po večeři mi otec všechny představil. Domyslela jsem si, že všichni členové tohoto večírku jsou smrtijedi. Ale poznala jsem i pár spolužáku s Bradavic (samozřejmě ze Zmijozelu): Pansy Parkinsnovou, která vypadala v růžovém hábitu jako dort a visela na Dracově ruce a taky jeho věčné kumpány Craba a Goyla, kteří jsou opravdu úděsní tupci.Nemohla jsem to vydržet a tak jsem si objednala u jednoho s domácích skřítků dvojitou whiskey s ledem a odešla jsem s ní na terasu. Sama jsem se tam posadila a zapálila jsem si svoji oblíbenou cigaretu Marlboro. V tom jsem ucítila, jako by za mnou někdo stál. Otočila jsem se a měla jsem pravdu. Za mnou stál muž v černém hábitu s hákovitým nosem a černými vlasy a držel v ruce skleničku whiskey. "Slečno Malfoyová, mám dojem, že mi se ještě neznáme" oslovil mě neznámý a já se mu podívala do očí, které se zdály být skoro černé. " Máte správný pocit, jsem Anabela Malfoy Black, ale klidně mi říkejte Belo" podala jsem mu ruku. " Snape, Severus Snape, učitel lektvarů v Bradavicích. Ale pokud budeme tady, nebo poté o samotě ve škole, tak mi říkejte Severusi." stiskl mou ruku. " Dobrý výběr Belo, značková whiskey, značková cigareta." Dáte si Severusi?" " Děkuji, nekouřím!" "Tak si alespoň přisedněte, ať tu nejsem tak sama!" Děkuji, ale jak se můžete cítit sama, v takovém mumraji lidí?" Přisedne si. "Víte, mám pocit, že sem nepatřím, že tu nejsem vítaná." " To se jistě mýlíte, váš otec vás velice toužil spatřit, možná snad jen Draco a jeho matka by mohli mít něco proti, ale na jejich názoru, jak znám Luciuse, nezáleží." Znáte ho dlouho, jaký vlastně je?" zeptala jsem se dychtivě. " Studovali jsme spolu v Bradavicích a od té doby jsme přátelé, on není špatný člověk, sice dokáže být krutý a chladný, ale je to spíše výchovou než jeho povahou. Stejně jako u mě!" dodal a z jeho slov byl cítit smutek. "Máte dopito, pojďte odvedu vás dovnitř, ráno prý jedete do Příčné ulice a pak do Bradavic, tak musíte vstávat."

"Dobrou noc, Anabelo" popřál mi u paty schodiště. "Dobrou noc, Severusi" zamávala jsem mu a utíkala jsem nahoru. Usnula jsem, hned jak jsem lehla do postele a těšila jsem se na cestu do Příčné ulice

Zpět na obsah

Kapitola 4: Kapitola 4

4. KAPITOLA

NÁVŠTĚVÁ PŘÍČNÉ ULICE A CESTA DO BRADAVIC

Asi tak po pěti minutách (aspoň tak se mi to zdálo) se mě někdo snažil probudit, ale soudím, že mu to nešlo, tak se mnou začal třást. " Belo, vstávej, dělej, nebo to schytáš." Vylítla jsem takovou rychlostí, že jsem do svého buditele narazila a ten spadl na zem. Když jsem viděla svého bratra, která mě tak nešetrně tahal z postele rozpláclého na zemi, dostala jsem záchvat smíchu. " No, to je strašně vtipné, člověk chce abys neměla průšvih a ty ho klidně shazuješ na zadek. Pomoz mi nahoru!" zabručel Draco. " No, jo Dráčku!" Pomohla jsem mu a šla jsem do koupelny. Za sebou jsem slyšela vzteklý řev: " Už nikdy mi neříkej Dráčku, je ti to jasné!" Rychle jsem se osprchovala a oblekla a sletěla jsem dolů takovou rychlostí, že jsem málem přizabila dalšího z domácích skřítků. Když jsem konečně doběhla do pracovny, tak jsme se všichni pomocí letaxu dostali do Děravého kotle a pak honem na Příčnou. Když jsem se poprvé rozhlédla, zastavil se mi dech. Nikdy jsem neviděla hezčí ulici lemovanou krámky s barevnými výlohami. První jsme šli k Olivandrovi pro novou hůlku, sice jednu už mám, ale otec tvrdí, že Olivander dělá ty nejlepší hůlky na světě. Takže k mé staré hůlce, která má 12,5 palce a je z mahagonu a ocasní žíní z jednorožce, přibila nová hůlka z jasmínového dřeva a perem ptáka fénixe a má 13,5 palce. Pak jsme se vydali do krámku s oblečením k Madame Malkinové a tam jsem potkala první z Dracových spolužáku, kteří nejsou ze Zmijozelu. A dokonce s těmi nejznámějšími. Zrovna jsem si vybírala společenské hábity, když jsem zaslechla jak na někoho Draco naštvaně mluví: " Takhle s mojí matkou mluvit nebudeš, ty hnusný krvezrádče." Cisa ho uklidňovala: "No, tak Draco, uklidni se, drahý, ještě jednou na mě, nebo na někoho z mé rodiny namíříš hůlků Harry Pottere, tak skončíš stejně jako Sirius!" zamračila se na chlapce s černými neposednými vlasy a jizvou na čele Narcisa. " Myslíte, že se vás bojíme?" zeptal se zrzavý chlapec vedle něj, který za sebou držel dívku z hnědými vlnitými vlasy. " Wesley, uvědom si s kým mluvíš, měl by ses klanět a ta tvoje mudlovská kamarádka také."To už zněl Cisin hlas značně rozčileně, tak jsem vystoupila z regálů a všechny jsem je sjela povýšeným pohledem: " Ale, ale, koho pak to tady máme? Že by slavný Harry Potter a jeho přátelé. To jsou ty o kterých jsi mi Draco vyprávěl?" ušklíbla jsem se. " Ty musíš být Wesley, ano, už jsem o tobě a tvé rodině slyšela a samozřejmě bych tě poznala. Otrhaný hábit, rudé vlasy, pihatý obličej a tupý výraz. A ty musíš být ta mudlovská dívka Hermiona Grangerová, že?" Hodila jsem po ní znechucený pohled. Potter se toho chytil a drze mi řekl: " A kdo jsi jako ty? Jejich další smrtijedská kamarádka?" Paní Malkinová se z hrůzou podívala na Pottera. Já jsem se jen usmála : "Ne Pottere, to nejsem, ale měl by sis dávat pozor, koho urážíš. Jsem Anabela Malfoy - Black, dcera Luciuse Malfoye a Belatrix Lestrangové. Ach ano, dozvěděla jsem se, že ti moje matka nedávno zabila kmotra, upřímnou soustrast." uvědomila jsem si, že jsem ťala do živého, protože on na mě jen šokovaně zíral, ale nikdo nebude urážet mou rodinu. Dál už si ho nevšímali, otočili se zády, zaplatili a odešly. Když nakoupili všechno ostatní, odjeli domů na Malfoy Manor. Anabelu provedla skřítka Melisa domem, navečeřeli se a šli spát. Zítra jí přece čeká velký den. Pojede do Bradavic!

Ráno nemuseli vstávat nijak brzy, protože měli všechno zabalené. Použili letax a dostali se na nástupiště 9 a 3/4 a začali se loučit. Narcisa jim připomněla naposledy, jak se mají chovat a Lucius jí řekl, ať svému bratrovi pomáhá. A tak nastoupili se svými zavazadli (kterých bylo poměrně dost) do Bradavického Expresu.

Našli si kupé tam, kde seděli vždy výhradně Zmijozelští a všichni jsme se posadili. Byla jsem v kupé s Dracem, Crabem, Goylem, Parkinskovou a Zabinim. Jediný Zabini byl aspon trosku normální a dalo se s ním mluvit. Zjistila jaké učitele mají, jací jsou a zjistila i pár pikantností na ostatní studenty. Také jim bylo oznámeno, že s nimi ve vlaku cestuje nový učitel obrany proti černé magii, Christian Balens. Měla jsem obrovský hlad, tak jsem netrpělivě čekala na jídelní vozík a pak jsem toho nakoupila tolik, že bych to nesnědla ani za rok. Nejsem však lakomá, tak jsem se podělila s ostatními. Pak jsme se sli na chvíli projít a už byl čas vystupovat. Převlékli jsme se do hábitů a vystoupili jsme z vlaku. Bradavický hajný se mě ptal, jestli chci jet s prváky po jezeře nebo v kočárech. Drako říkal, ať jedu s prváky, tak jsem ho poslechla a musím přiznat, že jsem si to užila.

Jakmile jsme dojeli, ujala se nás profesorka Mgonagalová, o které jsem hodně slyšela a začalo zařazování. Když vyslovili moje jméno doslova jsem ztuhla. Přinutila jsem se ovládnout a došla jsem ke stoličce, na které byl moudrý klobouk. Profesorka mi ho nasadila a ten vykříkl:" ZMIJOZEL!"

Nebudu vám lhát, byla jsem velice potěšëná a jak jsem viděla tak Draco také. Neudělala jsem rodině ostudu, výborně.

Ozvalo se: "Ehm, Ehm" , a Brumbál začal s projevem. Takové ty žvásty, na které jsem byla zvyklá i v Americe, co a jak, kam nechodit atd..Pak uvítal nového profesora a začala hostina. Pri té se mi podařilo nepozorovaně pohlédnout k profesorskému stolu a na všechny se podívat. Najednou se mé oči střetly s černými, které patřili člověku, který mě jako první člověk v mém novém životě v Anglii nejvíc zaujal. Byl to profesor Severus Snape, který učil lektvary. Jsem na jednu z jeho hodin velice zvědavá. Pak už Brumbál zavelel spát a my jsme šli do Zmijozelské společenské místnosti. Náštěstí mě nikdo neobtěžoval a dokonce jsem měla, stejně jako Draco, ložnici sama pro sebe. První, co jsem udělala, bylo, že jsem vylepila rodokmen Blacků, jak mi nařídila matka a pak už jsem šla plná zážitků spát.

Zpět na obsah

Kapitola 5: Kapitola 5

KAPITOLA PÁTÁ

PRVNÍ ZÁŽITKY Z BRADAVIC

Potom, co mě Melisa probudila a dala jsem se trosku do kupy, jsem vyšla z dívčích ložnic do společenské místnosti Zmijozelu a tam už na mě čekal Draco. Zívla jsem a popřála jsem mu dobré ráno. Draco mi popřál to samé a celou cestu na snídani do Velké síně jsme prozívali. No promiňte, ale po prázdninách je opravdu těžké zvyknoout si na to vstávat v 7.00 ráno. Při snídani nám Severus rozdal naše rozvrhy, a když jsem ho uviděla, tak jsem málem omdlela. První den a takový záhul? No, moc pěkný....."Tak co, Belo, jak jsi na tom?"mrknul na mě Drako." Špaaatně", postrčila jsem před něj můj rozvrh a znovu jsem zývla." No, tak sestřičko, tohle ti opravdu nezavidím. Ale aspoň máš pauzu na oběd, ne? To já mám teď hodinu volna a ještě jednu před objedem." Škodolibě se zasmál. No, počkej frajírku, tohle si ještě pěkně odskáčeš. Rozhlédla jsem se po velké síni, kde bylo právě natřískáno k prasknutí a pohledem jsem zavadila o Pottera, jak se strašně směje něčemu v Dením Věštci. No, jo tváří se vážně jako idiot, jak se zubí na nějaký praštěný článek. On se vlastně ani jinak tvářit nemůže, je to idiot. Absolutně nechápu, jak mohl Pánovi zla vyklouznout.

Tak jo, dost koukání po lidech, zkusím ještě chvíli koukat do rozvrhu a třeba se změní a budu mít dneska místo 7 hodin jen 2.

Dobře, soustředila jsem se, ale nic.

ROZVRH HODIN

PONDĚLÍ

Lektvary

Lektvary

Dějiny čar

Dějiny čar

Oběd

Přeměň.

Přeměň.

ÚTERÝ

OPČM

OPČM

Formule

Formule

Oběd

Bylinkářství

Bylinkářství

STŘEDA

Tvorové

Astronomie

Astronomie

Lektvary

Oběd

Runy

ČTVRTEK

Lektvary

Lektvary

OPČM

OPČM

Oběd

Formule

Formule

PÁTEK

Přeměň.

Přeměň.

volno

volno

Oběd

Tak jo, nedá se nic dělat a mířím zpátky do sklepení na lektvary.

Přijdu ke dveřím a ozve se rozhořčený hlas:: "Třído okamžitě dovnitř!" a už vidím Severuse jak míří do třídy a jeho černý hábit za ním vlaje. "Postup a přísady máte na tabuli, pracujte, do konce hodiny chci mít od každého vzorek, který ohodnotím podle toho jak bych hodnotil vaší práce OVCE."

"Nezdá se vám Snape nějaký jiný?" ozve se od stolu Nebelvírských děvčat. "Mě to taky tak připadá, nikdy jsem si nevšimla, že není vůbec ošklivý a má i určité charisma!" řekla druhá dívka. "Já už vím, on má umyté vlasy a má je taky nějaké sčesané. Ale vypadá docela dobře, ne? No, ale stejně je to pořád slizoun!"řekla další. No, počkejte, mě přátelé urážet nebudete, vy fiflenky. Severus začal obcházet studenty. " Výborný lektvar slečno Malfoyová, váš otec měl pravdu, máte na lektvary skutečně talent." pochválil mě Severus a nenápadně na mě mrkl. Mrknutí jsem mu vřele oplatila a zářivě jsem se na něj usmála. Když obcházel Nebelvírském, měli jsme už skoro hotovo. "Spinetová váš lektvar není nejhorší, ale je to úplně jako opsané z učebnice, nemáte žádnou představivost," zhodnotil její lektvar. "Tak studenti, odevzdejte mi své lektvary." Když okolo mě Spinetová procházela, podkopla jsem jí nohu a ona se i s tím svým lektvarem rozplácla na zemi. " Je mi líto, Spinetová, nemůžu vás oznámkovat, jelikož nemám jak účinky toho lektvaru vyzkoušet." Pronesl Severus škodolibě. "Ale pane profesore, ona mi podkopla nohu", řekla a ukázala na mě. " Tak za prvé Spinetová, to nění žádná ona, ale slečna Malfoyová a za druhé já jsem nic neviděl, takže máte smůlu. A ukliďte po sobě laskavě ten nepořádek!" zařval na ni. Ona to samozřejmě nechala ležet a utekla.

Zbytek dne proběhl v relativní pohodě. Při hodině Dějin čar a kouzel jsem usnula, stejně jako ostatní žáci v hodině a přeměňování se mi zdálo velice lehké. Samozrejmě nás první hodinu trápila Mgonagalová tím, jak složité budou OVCE a jak se musíme pilně učit, abychom neudělali škole ostudu. Odpoledne mě Draco pořádně provedl po Bradavicích a jelikož bylo hezky, tak jsme se šli posadit k Jezeru. Potter s tou svojí bandou krvezrádců si sedli hned vedle nás a provokativně se usmívali. Nějak jsem neměla náladu, se s ním hádat, tak jsem se znuděně otočila a nechala je být.

Večer než jsem šla spát ke mě přiletěl můj černý fénix Bloody s dopisem.

Srdečně tě zdravím, Anabelo,

jen jsem se chtěl ujistit, že tvůj první den ve škole proběhl v pořádku a bez

potíží. Budu velice rád, když mi obratem odpovíš. Přeji ti příjemný týden a

dávej prosím pozor na Draca!

Tvůj otec

Lucius

Tak jsem mu hned zdvořile odpověděla a Bloody znovu odletěl. Podívala jsem se k jezeru a zalezla jsem do své postele. Hned jak jsem si lehla, tak jsem usla. Je to zvláštní, ale opět se mi nezdál žádný sen.

Zpět na obsah

Kapitola 6: Kapitola 6

6. KAPITOLA

ČAS LETÍ

Je velice zvláštní, jak čas letí, vždy když má člověk, co dělat. Ani jsem si neuvědomila, že se září přehouplo v říjen a čekal nás první famfrpálový zápas. Myslím si, že létám velice dobře, ale do kolejního družstva jsem se nepřihlásila. První zápas sezony hraje vždy Nebelvír proti Zmijozelu. No, můžu říct, že jsem se velice těšila na to, jak Draco vyklepne frajera Pottera. Bohužel se Draco zápasu neúčastnil. Byl poslední dobou nějaký jiný, jako by ho něco tížilo. Několikrát jsem se ho ptala, co se děje, ale vždy mou otázku přešel mlčením.

Před cestou na hřiště jsme si vyměnili s Nebelvírskými pár urážek - ostatně jako každý den, ale moc nám to nepomohlo. Ten zmetek Potter chytil zlatonku dřív, než náš chytač, takže žádná oslava nebyla.

Všichni jsme se těšili na návštěvu Prasinek. Blaise Zabini mě pozval, ať jdu s ním. Tak jsem mu oznámila, že půjdeme ze Zmijozelu nejspíš všichni a že se můžeme někde potkat a dál si něco k pití.

Druhý den ráno mě vzbudil Draco jekotem, že už mám konečně vstávat, jinak přijdeme pozdě. Tak jsem vylétla z postele takovou rychlostí, že jsem se málem přizabila. Když jsem se v klidu upravila a nasnídala, vyšli jsme. Sice nebylo nijak přehnané vedro, ale počasí bylo celkem pěkné, tak nám cesta rychle uběhla. Prošli jsme pár obchodů a rozhodli jsme se, že se zastavíme u Tři košťat. Najednou mě někdo chytil za rameno a já strnula. "Těší mě, že vás vidím také mimo školu, slečno Malfoyová!" řekl muž za mnou. Pomalu jsem se otočila a usmála jsem se: " Mě také pane profesore, nechcete si dát s námi skleničku?" "Pokud vám to nevadí, chtěl bych si s vámi pohovořit o samotě." Můžeme se jít projít?" zeptal se. "Jistě, pojďme k Chroptící chýši, už jsem o ní slyšela, ale ještě jsem tam nebyla."

Když jsme byli v polovině cesty, tak jsem se otočila: "Stalo se něco, Severusi?" zeptala jsem se se zájmem v hlase." "Ano, stalo, chtěl by tě poznat Pán zla" řekl to hlasem, který byl úplně lhostejný.

"Cože" vyjekla jsem. "To mi říkáš jen tak?" trošku jsem se zamračila. " A jak ti to mám říct? Žádná dramatická událost to není!" podíval se mi zpříma do očí. "Fajn, kdy ho mám poznat?" odpověděla jsem zpříma. " Tvůj otec bude pořádat vánoční ples v Malfoy Manor, jako každý rok a tam se Pán zla objeví. Ty máš tyhle večírky tak ráda, tak se můžeš těšit." Ušklíbl se. "No, ano, tyhle večírky vážně velice miluji". Odvětil jsem ironicky. "Měli bychom se vrátit, Draco o tebe bude mít jistě starost." odpověděl mi, otočil se a směřoval zpátky do vesnice. Celou cestu jsme neprohodili ani slovo. Když jsme se loučili tak řekl jen: " Nashledanou slečno". Vrátili jsme se do školy a mě se v noci zdálo, že mě honí Pán zla s nožem v ruce a Severus se tomu šíleně chechtá. No, zajímavý sen!:o)

A tak pomalu nastal den prázdnin. Krbem jsme se s Dracem dostali do Příčné a odtud do Malfoy Manor. Příprava na večírek byla v plném proudu. Otec nás celkem přívětivě přivítal a měl radost z našich studijních úspěchů. Narcisa Draca bouřlivě objala a mě řekla jen, že mě ráda vidím, takovým tónem, že jsem se divila, že mě nezabil. Když jsem se ráno vzbudila, měla jsem tam opravdu hodně velkou nadílku. Dostala jsem nějaké oblečení, šperky, pár knih zaměřených na zaklínadla a lektvary černé magie a snad největší radost jsem měla z nového koštěte. Otec mi koupil Kulový Blesk. Nechtěla jsem ani věřit svým očím, když jsem ho rozbalovala. Možná se mi snaží vynahradit vánoce, kdy jsme spolu být nemohla. Dostala jsem však ještě jeden dárek, který mě velice překvapil. Když jsem rozbalila poslední balíček, ležel v něm stříbrný řetízek s přívěskem ve tvaru kříže a celý zářil. Byl u něj jen krátký vzkaz.

Tento přívěsek patřil krásné Elfí královně Awring.

Má ho nosit ta, která se jí krásou vyrovná.

Bude tě ochraňovat.

Severus

Já sama jsem mu poslala také dárek. Byl to taktéž řetízek s přívěskem ( telepatie), řetízek byl z chirurgické oceli (mudlovský vynález), s přívěskem ve tvaru měsíce. Vypadal velice elegantně a já prostě neodolala. Až přijede na večírek, tak z něj musím vymámit, jak se mu líbil. Otec říkal, že jsem velice dobrý manipulátor a on se v tom vyzná, tak mu musím věřit.

Zpět na obsah