Potter Povídky CZ - Harry Potter Fanfiction :: Povídková sekce stránek <a href='http://www.potterweb.cz/web/' target='

Harry Potter a Tichošlápkův návrat napsal(a) skrba

Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.

Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=389

Index

Kapitola 1: Kapitola 1 - Prázdniny
Kapitola 2: Kapitola 2 - Příjezd Hermiony
Kapitola 3: Kapitola 3 - Nový školní rok a nové starosti
Kapitola 4: Kapitola 4 - První týden
Kapitola 5: Kapitola 5 - Soubojnický klub
Kapitola 6: Kapitola 6 - Věci známé io neznámé
Kapitola 7: Kapitola 7 - O Vánocích
Kapitola 8: Kapitola 8 - Vánoce v Bradavicích
Kapitola 9: Kapitola 9 - Útok na Bradavice
Kapitola 10: Kapitola 10 - Smrt si nevybírá
Kapitola 11: Kapitola 11 - Válka začíná
Kapitola 12: Kapitola 12 - Bradavice umírají

Kapitola 1: Kapitola 1 - Prázdniny

V Zobí ulici bylo smutno, události předchozích dní otřásli všemi. Především tetě Petunii a strýci Veronovi, zanechali hluboké jizvy na duši, neboť ztratili svého jediného syna.
A také náš malý hrdina, tedy ne malý, vždyť za týden mu už bude 17 let, a je na prahu dospělosti, jehož události posledních dní zasáhly nejvíce. 
Jeho bratranec Dudley, se kterým si poslední dobou rozuměli, byl zavražděn, nezavraždil ho nikdo jiný než Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. 
Pro ty, kteří se nebojí lord Voldemort, ale neví se jestli to byl Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit, nebo někdo z jeho Smrtijedů.
Luciuse Malfloye můžeme vynechat, sedí zavřený v hrozném vězení Azkabanu. Jeho syn Draco Malfloy se proti němu vzbouřil a poslal ho přes soud.
Harry Potter seděl ve svém pokoji, neboť přišel z práce, pracuje na stavbě už od začátku prázdnin. Však také to na něm je poznat, pevné a pružné tělo, svalnatý...... Zkoušel si odzbrojovací kouzla. Mohli kouzlit, neboť ministra Popletala nahradil Albus Brumbál.
A hned byly udělány změny, všichni nezletilí kouzelníci mohli kouzlit mimo školu, pokud byly v ohrožení života. 
Jak seděl na posteli, pomalu usínal.......Padal,padal,padal až dopadl na na podlahu. Neví kde byl, ale připadalo mu to povědomé,
jakoby tam již někdy byl,
Byl v dlouhé temné chodbě, která pomalu stoupala vzhůru, Harry jak byl zvědavý šel pomalým krokem směrem chodbou, našlapoval opatrně, kolem něj se
míhali různí brouci, stonožky, ale byly jiné než je známe, obrovské a slizké. Jedna mu spadla i na tvář. Otřásl se odporem... 
Prošel chodbou a stanul ve velké místnosti, která byla kulatá. Na podlaze ležel jeho bratranec Dudley a úpěnlivě prosil o pomoc. Harry se k němu rozběhl.
"Dudley, co se děje?" ptal se ho Harry, ale Dudley nemohl odpovědět, jeho tvář byla úplně bílá, vypadal, jako by viděl ducha. 
Najednou otevřel oči a snažil se něco Harrymu říct: "Uuutteččč Aarrryy, jje ttu." Harry nevěděl co říkal, ale začínal dostávat strach.
A v tu chvíli zazněl velký studený smích, Harry se otočil a nebyl to nikdo jiný než pán Zla, kolem se začali objevovat další postavy,
byly to Smrtijedi. "Vítej Harry Pottere", zvolal Voldemort, "Děkuji ti, že jsi mne navštívil". Vytáhl hůlku a namířil s ní na Dudleye a
křikl "Crucio", Vyletěl bílý paprsek světla, který narazil do Dudleyho a ten se začal svíjet, vřískat, škubat, neboť bolest byla nesnesitelná.
Za chvíli se přidali i ostatní Smrtijedi. Bylo to hrozné, úplně ho mučili. Harry nemohl nic dělat, neboť lord Voldemort ho držel
přišpendleného ke zdi. 
Po chvíli kledby zůstali, a Voldemort se obrátil na Harryho a řekl:"Harry Pottere, jak se vrátíš letos do Bradavic, zažiješ muka, pamatuj na má slova,
ještě se setkáme a nebude to zrovna příjemné". "Vrahu", zakřičel Harry. Byl úplně zlostí bez sebe, moc by chtěl seslat na Voldemorta
nějako kletbu, kterou by mohl vyvolat bez hůlky, ale nevěděl jak.
Voldemort se obrátil na Dudleyho a řekl: "Avada Kedavra", z jeho hůlky vystřelil paprsek zeleného světla a narazil do Dudleyho,
v tu chvíli se Dudley přestal svíjet,
byl mrtvý. "Néééé,nééé", křičel Harry a probudil se. Zmateně se podíval kole sebe, ležel na své posteli a kolem něho poletovala
jeho Hedvika s dopisem.
Nikdo ho neslyšel, neboť Druysleyovi byly na nákupech. Přemýšlel o snu, který se mu zdál, a dostal velký strach. 
Když zvedl hlavu a podíval se na Hedviku, přiletěla k němu a on si od ní vzal dopis, pohladil ji po zobáku a ona odlétla pryč.
Rozbalil dopis, kde byl vzkaz od Hermiony, Rona a Draca, jeho přátel.

Ahoj Harry, 
Mám pro tebe malé překvapení, mluvila jsem s Brumbálem a budu moci přijet k tobě na konec léta.
Přijedu v den tvých narozenin,
a domluv to se svou tetou!("Harry si až těď vzpomněl na narozeniny, vždyť mu bude za dva dny 17 let.") 
Ať se ti nic nestane a dej na sebe pozor!
Ahoj, 
Z láskou Hermiona

Ahoj Harry, 
užij si zbytek léta a všechno nejlepší k narozeninám, rád bych ti popřál osobně ale jedeme z našema pryč...
Vždyť to znáš ne??
Dej na sebe pozor! 
Ahoj, Ron

Čau Pottere, 
("Draco, pomyslel si Harry")
měj se fajn a všechno nejlepší k narozeninám, už se těším jak ti ve famrpálu ukážu zač je toho loket.
Jsem u své tetičky, je to tu super, ale chybí mi škola.
Už se těším jak tě porazím,. 
Draco
 
 
Harry byl překvapen, neboť nikdy nedostal dopis od Draca Malfloye, ale všechno je jednou poprvé.
Za chvíli uslyšel nějaké auto jak couvá po příjezdové cestě ke garáži, byly to Dursleyovi.
Harry seběhl po schodech dolů a otevřel jim dveře, Dursleyovi vešli dovnitř a teta křikla na Harryho: "Odnes věci z auta a
ukliď je!", Harry poslech, neboť se nechtěl dostat do problémů s tetou, když má přijet ta Hermiona.
Vyskládal věci z auta, uklidil je a nachystal tetě a strýci koktejl.
Po chvíli se jich zeptal, "Teto,za dva dny přijede na návštěvu ta dívka, která tu byla minulý rok!",
teta Petunije se zhrozila neboť si pamatovala jak to bylo
minulý rok, ale řekla: "Může tu být, ale bude uklízet a dělat jiné domácí věci, žehlit, prát..".
"Děkuji,",řekl Harry. Strýc se jen na něho podíval, byl smutný, Dursleyovi se ještě neotřepali ze smrti svého syna.
Druhý den ráno, se Harry oblékl a šel zase do práce. Přišel po třetí hodině, osprchoval se a když přišel do pokoje, na posteli ležel
velký dopis z Bradavic. 
Skočil k němu, roztrhl je a zněj vypadli tři dopisy.
První dopis obsahoval výsledky zkoušek NKÚ, na ty celé léto vůbec nepomyslil. Pomalu dopis otevíral a třepali se mu přitom ruce.

Harry Potter- výsledky vašich zkoušek v NKŮ 
 

<li>Obrana proti černé magii: V</li>
<li>Lektvary: P</li>
<li>Bylinkářství:V</li>
<li>Péče o kouzelné tvory: V</li>
<li>Astronomie: D</li>
<li>Jasnovidectví: N</li>
<li>Kouzelné formule: V</li>
<li>Přeměňování: V</li>
 
 
Hodnocení: 
<li>V- vynikající</li>
<li>P- pěkné</li>
<li>D- dobré </li>
<li>N-nic moc</li>
<li>H- hrůza</li>

 
Pane Pottere, v šestém ročníku si budete moci místo jasnovidectí vybrat další dva předměty, jsou to: černá magie pro pokročilé, Runy, Kouzelná mysl. 
Je na Vás jaký předmět si volíte, ale toto rozhodnutí ovlivní Váš další život. 
S pozdravem 
Minerva McGonagalová
 
Na dalších dopisech byl seznam učebnic. A třetí dopis byl od Brumbála.

Harry, 
v tomto školním roce bude potřeba vylepšit tvoji výuku v obraně proti černé magii, neboť tento rok bude krušný.
Voldemort jak jistě víš chystá druhou válku, a proto bude potřeba abych přiložil ruku k dílu. Pokud budeš chtít, a máš na to dost síly,
....však uvidíš.... nech se překvapit. 
Stav se první den po vyučovaní do mé pracovny. 
Ahoj
 
PS: Malý a velký, to je to co mě potěší.

Zpět na obsah

Kapitola 2: Kapitola 2 - Příjezd Hermiony

Harry byl překvapený výsledkama NKŮ, ale byl rád.
Dnešní den byl slavnostní, přijede Hermiona, hrozně se na ni těšil. Byl celý nervózní, nevěděl, kdy Hermiona přijede. 
Byly dvě hodiny odpoledne, a najedenou slyšel zvonek.. Rychle seběhl dolů a šel otevřít. Když otevřel dveře, stála tam pěkná dívka v zeleném tričku
a kraťasech. "Ahoj Hermiono," řekl Harry. "Och Harry," a vrhla se mu kolem krku a políbila ho. 
Stáli ta asi dvě minuty a potom ji Harry pozval dovnitř. Pan a Paní Dursleyovi seděli v kuchyni. "Dobrý den!"zvolala Hermiona.
"Ahoj,Ahoj," odpověděl strýc. Teta řekla: "V osm ať jste na večeři!". Vyšli do Harryho pokoje. Když Hermiona otevřela dveře zarazila se. 
Harry měl ve svém pokoji nehorázný nepořádek, řekla: "Ach jo, kdy se naučíš uklízet". Mávla hůlkou a něco zamumlala. V tu chvíli
se všechny věci poskládali tam, kde měli být. "Děkuji Hermiono,pořád chytrá a nadaná." Po chvíli dodal:"A taky krásná." Zavřel dveře a Hermiona se
na něho vrhla. "Harry, ach Harry, ty moje lásko, jak jsem se na tebe těšila." Objala ho a začali se líbat. Byl to dlouhý polibek, lehli si na
postel. Hermiona mu začala odepínat tričko. Když byl Harry vysvlečen a měl jen na sobě trenky, Hermiona se zarazila a dívala se na Harryho
s otevřenou pusou. Harry se zarazil na co zírá, ale když se podíval do zrcadla, taky byl překvapený. Jeho svaly, to bylo něco. Hermiona se vzpamatovala
a vrhla se na něho. Začali se líbat, Harry jezdil svojí rukou po jejích stehnech, lehl si na postel, Hermiona si na něj sedla a začal ji pomaličku odepínat košili a podprsenku.
Vykoukly krásné a pevné ňadra, Hermiona se zachichotala a začala vzdychat, jak ji Harry začal mačkat prsa. Už to nemohl vydržet a pak to začalo.....
**(Více ne..tato povídka je i pro mladší 18 let :-D)** 
Před osmou hodinou leželi v posteli vedle sebe a Harry řekl:"Už nejsi taková jak sem tě znal." "Víš Harry"řekla Hermiona, "To bude asi
tím, že už mi bude také 17 let." a políbila ho. Harry se na ni díval a po chvíli řekl:"Měli bychom jít na večeři". "Dobře," řekla Hermiona.
Po večeři si šli zaběhat. 
Tak to šlo až skoro do konce prázdnin. Tři dny, než měli nastoupit do školy, přijelo před dům Dursleyových černé auto. Bylo to auto ministerstva, které
je má odvézd do Příčné ulice. Byl tam Remus Lupin a nějaký řidič. Harry s Hermionou si sedli do auta, ale Hermiona byla nervózní, pošeptala
Harrymu: "Mě se to nelíbí, buď v připraven, čekám problémy". Podíval se na ni se zdviženým obočím, ale připravil si hůlku, neboť Hermiona měla
v těchto věcech pravdu. Zničeho nic si do auta sedli ještě další dva lidi, Harry je neznal, ale Remus Lupin, který seděl vedle řidiče se na Harryho usmál a řekl mu „Neboj se, jsou to lidé z Fénixova řádu.“ Pač Harry také začal být pěkně nervózní, neboť měl špatný pocit z úsměvu, který na něj Lupin vrhl. 
Jeli asi tak 10 minut a Hermiona se ptala kam jedou, neboť toto není cesta do Příčné ulice. Ten který seděl vedle Harryho po pravé straně se usmál a řekl, „No, máš pravdu.“ A začal se smát. 
Najednou zastavili a Lupin je požádal a´t si vystoupí. Vystoupili a Lupin něco vykřikl a v tu chvíli se kolem nich začali stahovat Smrtijedi, bylo jich celkem i s těmi co jsou byly v autech, deset. Obstoupili je. Harry věděl, že vlezli do pasti, ale jen tak se nevzdá. Zkřížil si ruky na prsa a chytl svoji hůlku. Zatím se začali proměňovat ti, kteří s nimi jeli v autech. Harry se po nich díval a některé z nich poznal. Byl to Crable a Goyle, Belatrix… 
Usmála se na něj a řekla: „Harry Potter, jak příjemné tě vidět…“ „To se nedá říct o mě.“ odvětil. „Ale Harry“, řekla Belatrix, namířila hůlkou na Hermionu a řekla .i>„Barusis“. Z její hůlky vyletěli provazy a svázali Hermionu. „Ne!“ křikl Harry Potter. „Ale, ale, copak, copak, nelíbí se ti to??Jak je tvoje kamarádka svázaná??“ řekla Belatrix. Ostatní Smrtijedi se začali také smát. Harry začínal mít zlost, neboť nechtěl aby se Hermioně něco stalo. Bleskurychle vytáhl hůlku a křičel „Survus et mans patis elboi borusi eneve“, na místě se otočil kolem své osy a v tu chvíli ostatní Smrtijedi, křikli „Mdloby na tebe“, ale pak zůstali udiveně stát, jejich kouzla se od něj jen odrazila. Harry se začal smát, ještě že se o prázdninách naučil toto kouzlo, které kolem něj vytvoří zářivý zlatý štít, jen nevěděl jak dlouho jej udrží. „Ty si chceš s námi hrát? Harry?“, řekla Belatrix. „Ne, ale začnu“ řekl Harry, namířil hůlkou na Belatrix a křikl „Bombarda Maxima“. Odhodilo ji to kouzlo na dvacet metrů daleko, kde zůstala ležet. Ostatní Smrtijedi, na něj začali posílat všemožné kouzla, ale žádné nemohl štítem proniknout. Harry taky začal kouzlit, na každého kdo byl u něj křičel „Bombrarda“. Všichni Smrtijedi odletěli na dvacet metrů daleko, kde zůstali ležet. Harry zrušil štít, byl unavený. Ale klekl k Hermioně a rozvázal ji pouta. Hermiona se mu vrhla kolem krku a políbila ho. Najednou křikla a vytáhla hůlku a zakřičela „Percificus Totalus“, a vystřelila kouzlo na Smrtijeda, který se začal zvedat. V tu chvíli se k nim přemisťovali další postavy. Harry se lekl, že to byli další Smrtijedi, ale byl to členové Fénixova řádu. Harry si oddychl. „Jseš v pořádku Harry?“, zeptal se Lupin? „Ale jo, “ odpověděl, „Jen nás uneslo pár Smrtijedů“. Až teď se Lupin podíval kolem sebe a viděl jak členové Fénixova řádu svazovali další Smrtijedy, které Harry omráčil. „Dobrá práce Harry,“ řekl Lupin. 
„No, snažil jsem se…“ a teď bych se rád vrátil do Zobí ulice. „Ale bezevšeho,“ řekl Lupin, „Tady Alastor vás odveze.“ Harry se podíval na všechny Smrtijedy ale něco mu tu nesedělo, jeden Smrtijed, nebo Smrtijedka chybí, Belatrix. Řekl to Lupinovi, ten se na něj lehce usmál a řekl „No, nestihli jsme ji chytit, ale chytíme ji příště“. Harry se na něj usmál. Zvedl Hermionu a šel s ní k autu. Sedli si do auta a Alastor je vezl domů. Jedním okem se díval na cestu a druhým se díval na Harryho. Řekl: „No Harry, začíná se s tebe stávat kouzelník, jen tak dál.“ „Chceš být ještě bystrozorem?“ „Určitě “ odpověděl Harry. Podíval se na Hermionu, která celou dobu mlčela. Usmála se na něj. Dojeli k domu Dursleyovým a Moody se s nima rozloučil. „Do ničeho se nezapleť Harry, za chvíli začíná školní rok“. Usmál se na něj. 
Vešli do domu, Dursleyovi nebyly doma. Harry a Hermiona šli spolu do jeihc pokoje. Na posteli ležely dvě hromádky knih, každá pro jednoho z nich. 
Hermiona se na ně vrhla. „Ach jo“, řekl si v duchu Harry. Večer se šli zase proběhnout. 
Po večeři si Hermiona sedla k Herymu k nohám a začala si číst nové knihy.
Nastal den odjezdu do Bradavic, tentokrát se tam museli dopravit nějak sami. Harry požádal strejdu, jestli by ho nezavezl na nádraží. Nebyl moc nadšený, ale co mohl dělat.
Naložili věci do kufru a jeli vesele na nádraží. Teda skoro..jen strýc Harryho Pottera neměl dobrou náladu. Ale to Harrymu nevadilo, seděl s Hermionou vzadu a drželi se za ruky.
Přijeli na nádraží. Harry se rozloučil se svým strýcem a popřál mu ať se mu daří.
„Ahoj Herry, a nezlob“, řekl zničeho nic pan Dursley, Harry se na něho otočil a viděl jak strejdovi ukápla slza. Rozběhl se k němu a objali se na vzájem. Hermiona se na to nemohla dívat, tolik lásky… 
Přešli přes přepážku mezi nástupišti 9 a 10. Ocitli se na peridonu, kde čekal Bradavický vlak ve své kráse.
Našli si volné kupé a čekali, jestli přiijde Ron, Draco a Neville.

Zpět na obsah

Kapitola 3: Kapitola 3 - Nový školní rok a nové starosti

Začalo se stmívat, Harry a Hermiona seděli sami v Bradavickém vlaku. Hermiona měla hlavu opřenou o Harryho stehna a spala. V tu chvíli ale přišli jejich kamarádi, přihnal se Draco, Ron, Neville a také s Drakem přišla Ginie. 
Chodili spolu již nějaký ten pátek… 
„Ahoj, Harry“, pozdravil Ron. „Nazdar Pottere“, řekl Draco. Ginny jen pohodila hlavou a usmála se na Harryho. Sedli si naproti sobě. Draco s Ginny na nohách a Harry také. 
Tak co Pottere?, jaké byli prázdniny?“, zeptal se Draco. „Ale šlo to,,nenudil jsem se.. hlavně když sem byl s Hermionou, že Hermi?“, řekl Harry a podíval se na Hermionu, která se na něj usmála. Cesta pomalu ubíhala. 
Najednou se vlak zastavil. Všichni se probudili a dívali se na sebe, cože se to vlastně děje.
Herry se naklonil s okna a řekl, „Smrtijedi útočí na vlak“. Všichni byli vylekaní, kromě Draca a Harryho, kteří si vytáhli hůlky a šli na chodbu. 
Z dálky se rozléhal křik, běželi tím směrem, přímo před nimi se objevila postava zahalená v kápi, n nic nečekali a oba dva zamířili hůlkami a křikli: „Percificus Totalus a Mdloby na tebe“. Smrtijed se ani nezmohl na obranu. Běželi dál uličkou vlaku, v dáli viděli několik postav jak se k nim blíží, stále se ozýval výkřik, vypadalo to, že nikdo nebyl mrtvý, možná tam bylo jen pár nehod…Ale kdo ví?? Jak Harry spatřil začal se točit kolem sebe a mumlal: „At pune et ine“. Kolem něj a Draca se objevil zářivý Bílý štít. Harry řekl Dracovy: „Draco, ty musíš kouzlit, já se budu soustředit na udržení toho štítu“. „Dobře“, řekl Draco. Běželi kolem ostatních kupé, kde byli i jiní studenti, ti jen na Harryho zírali. Jakmile je Smrtijedi spatřili začali na ně posílat kouzla, ale ani jedno neprošlo štítem. Ale nezůstalo to bez odpovědi, Draco křikl :„ Amputatio membrum“. Jeden Smrtijed se skácel neboť byl bez nohy a ruky. Ale Draco nepřestal, pořád mával hůlkou a vysílal stejné kouzla na Smrtijedy, mezitím co po sobě posílali kouzla, přiběhl k nim udýchaný profesor Lexter, když viděl co se děje, zastavil se a díval se, jak Draco a Harry zneškodňují ostatní Smrtijedy. „Pěkná práce vy dva“, řekl Lexter, „Už jsem informoval ředitele školy, máte se za ním po hodovní slavnosti zajít.“, dodal. Harry a Draco se na sebe podívali. Nemuseli si nic říkat. Ale oba dva si říkali v duchu „Dobrá práce“. Přeci jen se ještě úplně nemilovali, vždyť se celých pět let pošťuchovali a handrkovali. Vrátili se zpátky do kupé, Hermiona a Ginny byly úplně vyděšené. Hermiona se vrhla hned na Harryho, divže ho nepovalila. Ginny se jen k Dracovi přitulila. 
„Ach Harry, měla jsem takový strach, když Smrtijedi zaútočili na vlak“, pošeptala mu do ouška. „Neboj se, teď již je vše v pořádku, o všem ví už ji ředitel školy Albus Brumbál“, konejšil ji Harry. 
Po celou další cestu se nic závažného nestalo, a všichni vyhlíželi nedočkavě Bradavický hrad. Pokaždé je učaroval, když ho viděli. Vlak zastavil a jako každý rok, tam čekali kočáry bez koní. Nasedli a jelo se. Nemusím psát, že v jednom kočáru seděli Harry, Draco, Ginny, Ron a Hermiona. Dojeli k Bradavickému hradu a všichni se vydali do velké síně na zahajovací slavnost. Ostatní studenti si na Harryho a Malfloye ukazovali a něco si šeptali, Harry ale nevěděl co… Och jak flustrující to bylo. Došli do velké síně a usadili se na svá místa. Harry se podíval na Brumbála a ten přikývl hlavou a zamrkal. Ale v tu chvíli se otevřeli vstupní dveře a vešli prváci. Na Harryho padala mdloba…… Zavřel oči a nechal se unášet šumem hodovní síně. Po nějaké době ho Hermiona probudila, nebylo to zrovna jemné probuzení. Polila ho vodou. Brrrrr L 
Harry se probudil, bylo po slavnosti a ostatní studenti už stávali ze svých židlí, aby se vydali do svých kolejí. U Harryho ležel rozvrh hodin. Byl to nejhorší rozvrh jaký mohl dostat. Většinu předmětů měli se Zmijozelem… Všiml si že v pátek má celý den volný?? Podíval se na Hermionu, ta mu odpověděla „Budeme mít nové předměty, které si budeme muset vybrat, více ti řekne McGonagalová, zítra v osm u ní ve třídě“, a odešla. Harry se na ní podíval, ale vzpomněl si na to, že má jít za Brumbálem. Vstal a s ním vstal i Draco. Vydali se společně k ředitelně, Harry řekl heslo a chrlič odskočil, vyšli na schody, které je vezli k řediteli. Harry otevřel dveře a společně řekli. Pracovna vypadala úplně stejně, jako v předešlých pěti letech. Brumbál seděl za stolem a tvářil se vážně. Pohlédl na oba dva hochy a řekl: „Děkuji Vám, že jste zachránili Bradavický spěšný vlak od Smrtijedů, to bude 100 bodů pro každou z vašich kolejí.“. Harry a Draco se na sebe podívali a oddechli si. 
„Draco, vrať se prosím na svoji kolej, a ty Harry, ty tu zůstaň, musíme si promluvit o vážných, velmi vážných věcech.“, řekl Brumbál. Draco se podíval na Harryho a na Brumbála a pokýval hlavou na znamení souhlasu. Harry se podíval na Brumbála a ten mu ukázal na křeslo. Posadil se do pohodlného křesla, Brumbál si sedl naproti němu. Harry se na něho podíval a Brumbál začal mluvit: „Harry, ještě jednou ti chci poděkovat za tvoji statečnost, jak jsi se zachoval v tom Bradavickém vlaku, nebát tvé statečnosti tak by to bylo zlé, velmi zlé.“Harry se na Brumbála povídal a pověděl Brumbálovy o tom kouzlu, které se mu podařilo seslat. Ředitel se na něj chvíli díval a řekl :„No když jsem slyšel co se stalo, byl jsem překvapen, neboť toto kouzlo umí vykouzlit jen pár kouzelníků, a řekni mi Harry jak jsi to dokázal??Co jsi přitom dělal?“, optal se Brumbál Harryho. Harry odpověděl: „Netuším pane profesore, jen jsem se otočil kolem své osy a říkal to zaklínadlo, přitom jsem myslel na Hermionu a jiné, aby se jim nic nestalo“. Brumbálovy zajiskřili oči a mile Harrymu řekl: „No Harry, málem jsi pochopil samou podstatu kouzelnictví, ale budeš se muset toho ještě moc učit, neboť to není jak kouzlit normální kouzla, tato magie vyžaduje zvláštní dar a disciplínu, neboť tyto kouzla jsou velmi zrádná a můžou se stát zhoubou i pro kouzelníky. A proto jsem se rozhodl, že ti budu v letošním roce pomáhat na tvé cestě za poznáním, však víš co mám na mysli ne?“, Harry odpověděl: „Je to opravdu tak těžké??“.Harry si myslel, že Brumbál mu na jeho otázku neodpoví, ale ten řekl: „Pochopíš a poznáš, každý den v osm hodin budeš chodit ke mně do pracovny, kde začneme tvoji přípravu na střet.“.Harry se na Brumbála podíval, protože nevěděl, co to mělo znamenat to na na „na střet“. Ale co, však se uvidí zítra. Vstal a šel pomalým krokem ke dveřím. V hlavě měl plno myšlenek…Och kdyby tak měl myslánku. Co kdybych si ji koupil??Napadlo ho?……. Když byl skoro u dveří, Brumbál řekl: „Myslánku bych ti doporučoval, jo a promysli si pořádně, jaký předmět budeš chtít studovat. Teď už ti prozradím, že nové předměty jsou Pokročilé kouzelnictví, Obrana a Formule. Vol správně!“. Harryho to zaskočilo a chtěl se zeptat ještě na jednu otázku, ale Brumbál odpověděl: „Pokud si troufneš, můžeš si vybrat dva předměty, ale upozorňuju tě, že to bude velmi, velmi náročné.“. S tím ho propustil ze své pracovny. 
Harry šel chodbou směrem k Nebelvírské koleji, hlavu měl plnou myšlenek, přemýšlel jestli by zvládl dva předměty..Nevěděl kam ho nohy nesou, když se zničeno nic před ním objevil Protiva. A začal být rachot. Vytáhl hůlku a křikl na Protivu „Dragon Portos“, z jeho hůlky vyšlehl modrý záblesk a Protiva se začal chechtat. Harry si ho nevšímal a urychleně šel ke vstupu do Nebelvírské koleje. Přišel k Buclaté dámě, ale nevěděl heslo. Ale v tu chvíli se v otvoru objevila tvář Rona. „Harry, no konečně, někdo chce s tebou mluvit!Pospěš si!“. Harry zrychlil prošel otvorem do Nebelvírské společenské místnosti a v ohni uviděl Siriuse. Ron odešel, aby si mohli popovídat. „Ahoj Harry, vidím že si v pořádku“, řekl Sirius. „To bude to štěstí“, a usmál se na něho. „Jak se vede Siriusi? Vůbec jsi nenapsal“. 
„Omlouvám se Harry, ale neměl sem vůbec čas, Voldemort něco chystá a Brumbál nás honí.“„Voldemort? Zděsil se Harry“. „Víš Harry časy teď budou težké, hlavně se pilně uč a cvič vše co ti Brumbál nakáže a hlavně ho poslouchej, a ať se ti nic nestane!,musím jít, Ahoj Harry“. „Ahoj Siriusi“, řekl Harry a odebral se do postele vstříc novým dobrodružstvím.

Zpět na obsah

Kapitola 4: Kapitola 4 - První týden

Ráno, když se Harry probudil, přes okno se na něj usmívalo slunce. Protáhl se a začal se hýbat, aby si zahřál svalstvo. Ron ještě spal, ale co se taky dalo čekat, že? Ron je náš takový ospala. Harry ho probudil, neboť za dvacet minut je čekala první hodina. Měli se dostavit do kabinetu McGonagalové, aby probrali, jaké další předměty si chtějí vybrat. Harry o tom v noc uvažoval, a říkal si, že zkusí pokročilou magii a obranu proti ní. Probudil Rona a šli spolu na snídani do Velké síně. Ron byl stále ospalý a Harryho to už nebavilo, tak vytáhl hůlku a řekl: „Aqua“, na Rona vyletěl mohutný paprsek vody a celého ho postříkal. Ron se konečně probral a začal klet a nadávat a přitom se díval se na Harryho. Harry vyčetl z jeho výrazu, že Ron by ho nejrači zabil. Ron vytáhl hůlku a něco zamumlal, v tu chvíli byl celý suchý. Podíval se na Harryho a řekl mu: „Díky za probuzení……“. Vešli do velké síně, rychle do sebe naházeli snídani a spěchali do učebny přeměňování. Před učebnou přeměňování se mezitím shromažďovali ostatní studenti. Mezi nimi byla i Hermiona. Podívala se na Harryho a usmála se. Úsměv, to je to co ho dokáže povzbudit. 
Se zazvoněním vešli do třídy. U katedry už stála jejich profesorka a ředitelka Nebelvírské koleje Minerva McGonagalová. Tvářila se jako obvykle, přísně a nesmlouvavě. Ale my jsme si za tu dobu už zvykli že? Sedli si do lavic a profesroka spustila. „V této hodině vám něco povím o dalších předmětech, které můžete studovat. Dále si vyberete jen jeden předmět. Vyjímku má pouze pan Potter “. Třída zahučela. McGonagalová se zamračila a byl zase klid. „pane Pottere, po hodině se za mnou stavíte do mého kabinetu!“, řekla. Harry je n pokýval hlavou. 
Mohli si vybrat ze čtyř nových předmětů: <li>Runy</li>
<li>ČM pro pokročilé</li>
<li>Věštění</li>

 
a co myslíte? Co si vybrali Harry, Ron a Hermiona? Začneme Harrym, vybral si pokročilá obrana proti ČM a Runy, Hermiona si vybrala Obranářství, a Ron??
Ten si vybral kouzlení bez hůlek. 
Poté co si vybrali (každý jen jeden předmět, ale Harry je vyjímka, jako vždy….)
Nové předměty se jim promítli do rozvrhu, Harry zjistil, že pátek má nabytý. Od osmi ráno do pěti večer bude ve škole.. Fuuujj..<li>Hrůza</li>, myslel si. Ale co naděláme. 
Jakmile hodina skončila Harry zůstal ve třídě s profesorkou McGonagalovou. Pokynula Harrymu aby šel za ní do třídy. Harry vstal a šel. „Ano paní profesorko?“, zeptal se. Přešla ke svému stolku a sedla si. Podívala se na Harryho a řekla: „Jak vidím, vybral jste si dva předměty, profesor Brumbál mi to říkal. Ale musím Vás upozornit, že to bude velmi náročné, mnohem náročnější než stát se zvěromágem. A jesti se nemýlím, tak jste Paegas, že? Pane Pottere?“, zeptala se McGonagalová. „Ano“, zahučel. A s tím ho propustila ze třídy na další hodinu. Měli lektvary se Zmiozelem, to bude hrůza…. Harry vešel do třídy a omluvil se profesoru Snapeovy. Snape se n něj ani nepodíval. Harry si šel sednou a začal dělat lektvar. Dnes měli udělati Doušek živé smrti. Jak Harry pracoval, Draco se k němu nenápadně přiblížil a chtěl mu něco provést s lektvarem. Ale Harry to tušil. Ukázal rukou na Draca a celou svou myslí se soustředil na kouzlo. Vyslal na něho Dragon Portos. V tu chvíli se Draco začal tak smát, až to nebylo možné. Snape k němu přišel a podíval se na něho a pak na Harryho, který dělal že nic neviděl a nic neudělal. Vytáhl hůlku a něco zamumlal, v tu chvíli se Draco přestal smát. Harry se podíval na Hermionu a ta se na něj usmála. Po hodině odevzdal Harry svůj lektvar a jak vycházel ze třídy narazil na Draca. Byl celý rudý. Začal na Harryho prskat a říkal: „Za tohle zaplatíš, Pottere“. „Nepovídej, Malfloy, nemáš mě pořád otravovat.“, odpověděl Harry a odcházel. Šel s Ronem a Hermionou, procházeli kolem druhých a třetích ročníků, kteří si něco mumlali. Asi o Harrym. Harry si toho nevšímal, byl už na to zvyklý. Ale byl rád, že se mu kouzlo bez hůlky podařilo. V tu chvíli ale mu nad hlavou proletěl paprsek červeného světla. Otočil se a viděl Draca jak se na něj šklebí. Harry na nic nečekal a vytáhl hůlku. Nevšimli si, že je pozoruje i Brumbál, ten ale nic neudělal, jen se díval jak tento souboj dopadne. „Máš co jsi chtěl Malfloy!“, křikl Harry, otočil sekolem své osy a mumlal : „At pune et ine ales damo etre osten“, kolem něj se vytvořil zářivý bílý štít. Stihl to udělat tak akorát, neboť Malfloy začal na něj posílat všemožné kletby. Ale jeho štítem nemohlo nic proniknout. Začali přicházet ostatní učitelé a chtěli je od sebe oddělat, ale Brumbál je zarazil. Harryho mysl byla plná odhodlání a msty. Část jeho mysli udržovala zářivý štít a druhá část se připravovala na kouzlení. Malfloy na chvíli přestal kouzlit a Harry toho hned využil. Mával hůlkou a mumlal nějaké kletby, (Percificus Totalus, Mdloby na tebe, bombarda, Expeliarmus). Malfloy se snažil kouzla odrážet svým štítem. Ale tak nějak se mu to nepodařilo. Harry na chvíli přestal kouzlit. Jeho štít ale pomalu slábl a tak se rozhodl k poslednímu tahu.Zrušil štít a namířil na Malfloye ruku a hůlku a křikl: „Expeliarmus“. Z hůlky a jeho ruky vyšlehl tak mocný paprsek modrého světla, že to pana Malfloye prohodilo vstupními dveřmi a odhodilo asi 50 metrů od vstupu do školy. Ale Harry taky ten nápor nevydržel. A trochu ho to jeho kouzlo odhodilo, ale ustál to. Když byl klid, všiml si, že kolem něj je plno učitelů a studentů. Všichni si něco o Harrym mumlali. Ale Harry se díval na profesora Brumbála, který uznale pokýval hlavou a odešel. Mezitím přiběhla McGonagalová. „Co se tu stalo!“, rozkřikla se. Harry odpověděl: „Šli jsme z učebny lektvarů a když jsme byli na schodech, tak mi nad hlavou přeletělo kouzlo a pak to začalo.“. „Půjdeme za ředitelem!“,odpověděla. Harry se podíval na Hermionu a Rona, ale ti se na něj nedívali. Vypadalo to, že ho už nemají rádi. Škola jim už skončila. Došli k ředitelně a profesorka řekla: „Dubohlav“, chrlič odskočil a vešli. Brumbál už seděl ve svém křesle a vypadal, jako by je očekával. „Pane profesore…….“, spustila McGonagalová, ale Brumbál ji mávnutí ruky zastavil, „Vím co se stalo a vím proč se to stalo. Skutečně může za ten souboj pan Malfloy, jak Vám již Harry říkal.“, řekl smutným hlasem Brumbál. Mc.Gonagalová chtěla něco říct, ale Brumbál ji znovu přerušil. „minervo, mohl bych Vás poprosit jestli byste nás tu nechali s Harrym o samotě?“, zeptal se jí. „Samozřejmě profesore.“, řekla a odešla. „posaď se prosím Harry“ a ukázal rukou na křeslo. „To co jsi ukázal ve vstupní hale, mě překvapilo, hlavně to poslední kouzlo Expeliarmus, které si kouzlil z hůlky a z ruky. Chtěl bych tě jen upozornit, aby si zatím používal při kouzlení hůlku. Na sesílaní kouzle bez hůlky je ještě čas. “, dopověděl a díval se na Harryho. „Pane profesore, proč nemůžu používat zároveň kouzla bez hůlek a kouzla s hůlkou? “,Brumbál odpověděl: „Samozřejmě můžeš používat obojí ale je to velmi nebezpečné, ještě nejsi tak vyspělý a nemáš tak disciplinovanou mysl, aby jsi zvládl i obtížnější kouzla. “, Harry chtěl něco říct, ale Brumbál ho přerušil: „Neboj se Harry, všechno chce svůj čas. I kouzla. Brzo pochopíš, co jsem ti říkal. Dneska už nemusíš chodit, když jsi udělal rozruch ve vstupní síni.“, usmál se na Harryho. Harry nic neodpověděl a šel směrem ke dveřím. Brumbál ale řekl: „Harry, přemýšlel si o Soubojnickém klubu?Jestli ne, zajdi za profesorem Kratiknotem a uvíde!“. „nashledanou pane Profesore“, řekl Harry a odešel. Byl už večer, zašel si ještě na pozdní večeři a šel hned do svého pokoje. Ron tam nebyl. Nikdo si ho nevšímal, Harry nevěděl proč, ale nechtěl to teď řešit. Na posteli viděl Hedviku, která mu přinesla nějaký balíček. Harry ji odvázal balíček pohladil ji, Hedvika ho lehce klovla do prstu a odletěla. Harry rozbalil balíček a vněm byly tři knihy. Ale žádný lísteček od koho to je. Harry se hned podíval na ty knihy, a vykřikl radostí. První kniha se jmenovala Kouzlíme bez hůlky od Draca Blahoslaviče, druhá kniha Pokročilá kouzla – Jak na ně od Mirandy Jestřabové. A konečně třetí kniha, Hledání duševní a magické síly od Albuse Brumbála. 
Brumbála? , podivil se Harry. Ale co byl tak rozradostněn, že dostal ty knihy, že zapomněl co se kolem děje a soustředil se jen na knihy. Bylo kolem půlnoci, když šel do Nebelvírské společenské místnosti a sedl si ke krbu. Přemýšlel co se mohlo stát, že ho všichni nenávidí? Je to tím, že umí více než ostatní_?nebo že je tak slavný?? , ale na žádnou otázku neznal odpověď. Začetl se do první knihy. Pomaličku začínal chápat podstatu magie, ale pořád tomu nerozuměl, měl spíše představu, ale věřil, že se to naučí. Přemýšlel taky o Snapeovy, co se mu asi stalo. Nesebral Nebelvíru žádné body a ani na Harryho nekřičel…..Tento rok bude divný, co mě zase čeká?…, pomyslel si. 
Ani si nevšiml, jak čas letí, byly už tři hodiny ráno a Harry se rozhodl, že se půjde trochu vyspat. Odložil knihy na stolek, převlekl se do pyžama a ulehnul do své postele. Hned usnul a zdál se mu nějaký sen. 
Šel po nějaké louce, bylo krásně, slunce svítilo, kolem plno věře, no ráj na zemi. Ale když se blížil k jednomu starému stromu, všechno zmizelo a objevil se před ním hřbitov a kolem něj plno oživlých mrtvol, zůstal stát a začl se bát. Viděl nějakou postavu, která se k němu blížila. Nevěděl, kdo to je, protože měl kápi. Harry vytáhl hůlku a byl připravený. Ale vypadalo to, že postava nemá zlé úmysly. Přišla k němu a řekla: „Harry Pottere, odejdi, ještě nepřišle tvůj čas, ale brzy přijde a znovu se setkáme. Jen ti můžu říct, že: Když se nikdo s tebou nebaví, vytěsni to ze své mysli a soustřeď se na učení. Jak na kouzlení bez hůlky tak na to, abys pochopil magii. “, Harry zůstal stát jako opařený, ale poslechl. 
V tu chvíli se probudil a zjistil, za minut začíná první hodina v druhém týdnu školy.

Zpět na obsah

Kapitola 5: Kapitola 5 - Soubojnický klub

Doběhl na poslední chvíli do dvouhodinovky formulí. Profesor Kratiknot již byl za katedrou a Harryho pozdního příchodu si nevšiml. 
„Vítám Vás, v novém školním roku!“, zahučel Kratiknot, „Dnes si zopakujem, učivo pátého ročníku.“, dopověděl. „Nachystal jsem pro Vás malý test, jeden po druhé si vlezete do tohohle tunelu“, a ukázal na levou stěnu, nikdo ze studentů si ho nevšimnul, „Kde na vás čeká pár překvapení, ostatní uvidí to co děláte, ale neuvidí proti čemu stojíte. První půjde Hermiona a po ní ostatní“, dořekl. Když se studenti dozvěděli co je čeká, u mnohých zavládlo zděšení, jen Harry se tvářil, že teď si může vybít nashromážděnou zlost. 
Chodili po pěti minutách. Bylo to zajímavé pozorovat jak si vedou ostatní, většina měla problémy s kouzlem Barus Fucis, které se hodí proti tvorům. Ti, co prošli tunelem, se objevili na druhé straně místnosti. Všichni byli z toho malého testu dost vyřízení. A pak to přišlo, poslední jméno, „Harry Potter, prosím..“, řekl Kratiknot a ukázal na vstup. Všichni na Harryho pohlédli. Vytáhl svoji hůlku a s odhodláním vkročil do tunelu. Obklopila ho tma. Rozsvítil si hůlkou, aby viděl na cestu, před sebou viděl jen tunel, který někde v dáli končil. Šel pomalu na druhou stranu, když v tom na něj vyletěl mozkomor, Harry nevěděl, co ho to popadlo, vztáhl ruku a začal mávat na všechny světové strany a přitom říkal : „ E pur et sen et puno“, z jeho rukou vyšlehl modročervený blesk, který narazil do mozkomora. Ten zakřičel tak, že z toho málem Harry ohluchl a rozpadl se. Harry se na to díval s a nevěděl co se to stalo. „Ale co, jdeme dál“, řekl si v duchu. Další překážka nenechala na sebe dlouho čekat. Před ním se objevila hluboká propast, když se podíval před sebe, uviděl cestu, „ale jak se dostat na druhou stranu?“, uvažoval. Pak ho něco napadlo, co kdyby zkusil jen tak jít….Třeba je to zkouška odvahy?.. Nemohl se rozhodnout, jak se dostat na druhou stranu. Ale pak si řekl, že to zkusí. Natáhl levou nohu před sebe a pomalinku ji pokládal. A ejhle…podařilo se to….Zavýskal radosti a přešel přes mostek na druhou stranu. 
Čekala ho poslední překážka, před ním se objevil malý tvor, podobný našemu psu. Podíval se na Harryho a zaútočil, Harry to nečekal, pes ho povalil a snažil se mu zakousnout do tváře. Harry s ním zápasil, převalovali se, ale ne a ne psa udolat, když si myslel, že je všechno ztraceno, podařilo se mu nahmatat hůlku, začal s ní mávat kolem sebe a do všech stran a křikl: „Erese men etere“, z jeho hůlky vystřelil velmi prudký oheň, něco jak plamenomet, a psa usmažil. Harry pak ještě mávl hůlkou a pes zmizel. Vylezl tunelem ven, kde už čekal profesor Kratiknot a zbytek třídy. „pane Pottere, dostáváte výbornou, velmi pěkné ukázky kouzel, i když neobyčejných, mocnývh ano,ano“, zamumlal si pro sebe. 
Harry se rozhlédl po třídě, všichni se na něj dívali s odporem..Dokonce ani Ron a Hermiona se na něj nedívali. Zazvonilo, Harry ale posečkal ještě ve třídě, neboť se chtěl s Kratiknotem domluvit na soubojnickém klubu. 
„pane Profesore“,zvolal Harry, „Můžu se Vás na něco zeptat? “, dořekl. „Co potřebujete Pottere?“, zeptal se. „Co takhle založit Soubojnický klub?“, optal se Harry. Když viděl úsměv na profesorově tváři, věděl, že ano. „Dobře Harry, zítra odpoledne bude soubojnický klub, ale budeme venku,něco vymyslím, a ten kdo zítra vyhraje, bude kapitánem.“, řekl s úsměvem na tváři. „Ano pane profesore“, zavýskl Harry a vyběhl ze třídy. 
Šel směrem do velké síně na oběd. Ale když viděl, že všichni si o něm vyprávějí a že ho i pomlouvají. Přešla ho chuť na oběd, a tak se vydal ven, na školní pozemky. Vydal se k jezeru a sedů si na své oblíbené místo. Přemýšlel, co všichni proti němu mají. „Nezachránil vlak od Smrtijedů?…Proč on, musí vždy být extra? Co jsem komu udělal.“, honilo se mu hlavou, a „Co ty nové schopnosti co mám?“. Příliš mnoho otázek, žádná odpověď. Seděl tam tak sám, když si všimnul, že kolem Zapovězného lesa se něco děje. Konkrétně u Hagridovy hájenky. Nevěděl co se děje, a jak je u něj zvykem (vždy vyhledávat nebezpečí), šel pomalým krokem k hájence. Už z dálky viděl Hagrida, jak učí nějaký ročník. Když se podíval pořádně, viděl, že studenti jsou vyděšení, neboť je obstoupili Smrtijedi. Harry viděl jak se Hagrid skácel na zem, neboť ho svázali. Poznal Belatrix a jiné Smrtijedy. Zatím, si ho nevšimli. Slyšel, jak Belatrix mluví na studenty, s hrůzou si uvědomil, že je to pátý ročník. „Vždyť do pátého ročníku chodila i Ginny?“, zhrozil se. Nečekal na nic, vylezl ze křoví. A řekl: „Ale kohopak to tady máme?“. Belatrix se otočila , teď měl Harry možnost se pomstít za Siriuse. Využije toho? Kdo ví?………………………….. 
„Zase ty, budeme muset s tebou něco udělat“, zařvala Belatrix. Harry se stále usmíval. Viděl studenty jak jsou vyděšení. Už ho to nebavilo a řekl: „Je načase poslat pánubohu pár Smrtijedů, nemyslíš?“, a s tím se podíval na Belatrix. Vykřikla nějaké kouzlo, a ostatní Smrtijedi se přidali. Harry odskočil a mávl hůlkou a zakřičel: „Barusis Maxima et fere“, z jeho hůlky vystřelilo pět pout a svázali Smrtijedy. Jen jeden Smrtijed zůstal, byla to Belatrix. Ta když to viděla, chtěla utéct, ale nestihla to, neboť Harry na ni uvalil kletbu. 
„Ale to by nešlo Belatrix…“, řekl Harry, „Zapomněla si na naše minulé setkání?“, dořekl Harry, teď už byl zlostí bez sebe. I Belatrix to viděla a začínala mít strach. „Pottere nemáš na to abys porazil Pána zla, natož tak mě. Jsem jeho nejvěrnější služebnicí. “, zakřičela. „Uvidíme“, dopověděl Harry. Viděl, jak se nim žene celá škola. V čele viděl Brumbála. Belatrix byly stále svázaná. Harry se otočil na Brumbála a řekl: „Můžu pane profesore?“, v Brumbálových očích viděl strach, ale řekl: „Můžeš, ale dej si pozor, Belatrix je mocná čarodějka.“. V tu chvíli zamával hůlkou a kolem Harry a Belatrix se objevila obrovská klec. Všichni se shromáždili vně kleci a dívali se co se bude dít. „Tak Belatrix, začneme ne?“, řekl Hary, a zrušil pouta. „Napřed se ukloníme ne?“, řekl Harry. Belatrix ale neposlouchala, tak Harry křikl : „Imperio“, v tu chvíli se Belatrix ohnula. Studenti zahučeli. Jen Brumbál nic neříkal, a pozoroval Harryho. 
Belatrix byla celá bledá, neboť se snažila vzdorovat Harrymu, ale nezvládla to. Harry se na ni díval. V jeho očích planula obrovská nenávist. Rozhlédl se kolem dokola a i ostatní studenti se lekli. Neboť to, co viděli v jeho očích……., byla hrůza. Když se Harry rozhlížel kolem sebe, Belatrix vykřikal: „Crucio“, ale Harry byl na její útok připravený. Kolem něj se objevil obyčený štít, jen byl trochu bělejší. Přidal do toho trochu energie, o nichž nevěděl že ji má. Kouzlo se od něj odrazilo a odlétlo pryč. Teď začal i Harry kouzlit, z jeho hůlky vystřelil modro-červený paprsek světla, Belatrix se ho snažila odrazit, ale nepodařilo se jí to. Harry ji vyzvedl do vzduchu a pustil ji na zem. Belatrix křikla bolestí, neboť při pádu si asi zlomila nohou. Ale vzkřikla: „Dragon Barbus“, v tu chvíli Harryho obklopil neproniknutelný oheň. Harry něvěděl jak ven a tak ho napadla jediná věc. (Belatrix se na něj dívala s úšklebkem na tváři). Harry vztáhl ruky k obloze a prováděl si nima nějaký obrat, do všech světových stran, od sebe, k sobě, nikdo nevěděl co se děje, i Belatrix byla překvapená. Jediný kdo věděl co se děje byl Brumbál. Ale měl strach jestli Harry tuhle magii vládne. Jak pohybova levou rukou, hůlkou točil taky tak. A přitom mumlal (ale všichni ho slyšeli): „Maruis eresis damine survene etere eseb ches“, v tu ránu se obloha zatáhla. Byla úplná tma, jen Harryho bylo vidět, jak provádí toto zaklínadlo. Z mraků začal padat déšť, ale jen na oheň, který byl kolem Harryho, vzápětí se z oblohy snesl blesk a uhodil do Belatrix. Ta byla tak překvapená, že vykřikla. Blesk ji spálil celou levou ruku. Křičela bolest, ale to ještě nebylo všechno. Zlost, kterou v sobě Harry držel několik dní vyplula na povrch. Vzkřikl mocným a hlubokým hlasem: „To máš za Siriuse a za Dudleyho!“. Z jeho rukou vyletěli blesky, narazili do Belatrix, která se vznesla do vzduchu. Harry s ní zase praštil na zem, z jeho hůlky vyšlehl blesk, který Belatrix celou popálil. Och to byla bolest, horší než Crucio, její tělo se pomalu začalo rozpadat. Na Harrym bylo vidět, že je odhodlaný dokončit to, co začal. 
Mraky odtáhly a svítilo slunce. Belatrix ležela na zemi a byla celá popálená a vzlykala. Harrymu to ale nestačilo, tak ji řekl: „Teď půjdeš tam, kam Sirius!!“, řekl se zlobou v hlase Harry. „Ne prosím ne prosím.“, vzlykala Belatrix. „Sama jsi si vybrala. Kdybys nezabila Siriuse a nepřidala se na stranu temna, mohlo to skončit jinak. Ale bohužel. Zbohem Belatrix.“. To co se potom stalo se nedalo popsat, Harry nepoužil kletbu Avada Kedavra, ale něco co i Brumbála překvapilo.(Ani Harry nevěděl co se děje.Co se stalo se dozvíte zhruba u 15 kapitoly). Z ničeho nic Belatrix vyletěla do vzduchu, zároveň z Harryho rukou vyšlehl hnědý paprsek světla. Narazil do Belatrix, která se rozpadla na milion
kousků. 
Když souboj skončil, všichni se na Harryho dívali s posvátnou hrůzou, neboť to, co předvedl, byla pěkná ukázka kouzel a zároveň strašidelné. 
Souboj skonči.l a Harrymu se tak nějak ulevilo na duši, neboť právě pomstil svého kmotra. Při tom na druhé straně země, v temném hradě se Lord Voldemort svíjel v bolestech. Vzkřikl mocným hlasem: „Za tohle mi zaplatíš!!!!!“. 
Brumbál promluvil: „Tak teď se vraťte tam kde jste skončili, ale myslím, že půjdeme na večeři“. Harry se podíval na hodiny a opravdu, bude nejvyšší čas jít na večeři. Brumbál přišel k Harrymu a řekl: „Harry stav se po večeři do mé pracovny, začneme s výcvikem, neboť to co jsem dnes viděl překvapilo i mně. Ale po večeři. “, s tím odešel do Velké síně na večeři. 
Harrymu se moc do velké síně nechtělo, ale od rána nic nejedl a po souboji s Belatrix dostal pořádný hlad. Sedl si na konec Nebelvírského stolu a čekal. Brumbál povstal, a bylo ticho: „Dnes jste byli svědky, opravdu dobrého souboje mezi Harrym Potterem a Belatrix Lestrangnovou. Zároveň bych chtěl poděkovat Harrymu za záchranu Hagrida a jeho třídy. Neboť když Hagrid učil, přepadli je Smrtijedi. A proto bude nanejvýš vhodné udělit Nebelvíru 50 bodů. “, s tím se posadil a začala večeře. Ale Harry tak nějak nevnímal proslov Brumbála. Byl zamyšlený, nevěděl co se stalo, ale za chvíli bude mít možnost si s Brumbálem popovídat mezi čtyřma očima.

Zpět na obsah

Kapitola 6: Kapitola 6 - Věci známé io neznámé

Po skvělé večeři, se Harry vydal do ředitelny. Přišel ke chrliči a řekl heslo. Vyjel po
točitých schodech k Brumbálovým dveřím. ,,Pojď dál'', řekl Brumbál a ukázal na
křeslo. Chvíli se po sobě dívali, načeš Brumbál řekl: „Harry, příště, jak budeš používat svoje nové schopnosti, nepoužívej je! Ne dřív, než se je naučíš ovládat. 
To co jsi dokázal dnes odpoledne, překvapilo i mne“. Harry se na Brumbála povídal a zeptal se: „Musím Vám něco říct, už několik dní mám podivný sen. Vždy jsem na hřbitově, kde je nějaká postava v kápi, ale z Voldemorta to není. Postava mě nechce pustit dál, stále říká že ještě nenadešel čas.“. Brumbál se chvíli díval z okna a řekl tichým hlasem: „To bude tvá zkouška až se naučíš ovládat a používat svoji sílu. “. Harry nevěděl co má říct, ale Brumbál dořekl: „A nebude to lehké, nejprve se musíš proniknout do tajů magie, pochopit odkud magie vychází, jak ji čerpat, potom budeš moci kouzlit.“. 
„Tak ale dost řečí, je načase začít cvičit!“, řekl Brumbál. Harry se postavil a sednul si na kobereček. Brumbál říkal tichým hlasem a Harry ho poslouchal: „Zavři oči, uvolni se, vyprázdni svou mysl a soustřeď, opakuj po mě: !Hures deser tenes ures!“. V tu chvíli se Harry odpoutal svoji duši od svého těla. Jeho duše teď poletovala volně po Brumbálově pracovně………….. 
Najednou se zablesklo a Harryho duše zmizela. Kolem něj vířili hvězdy, vypadalo to, jakoby procházel červí dírou. Najednou nastal obrovský záblesk bílého světla. Harry se objevil na paloučku, kolem něj stály čtyři postavy. Každá představovala jeden živel podstaty světa. „Co, kde?Co se to stalo?“, zakoktal Harry. A díval se z bázní na všechny postavy. 
„Harry Pottere, pokud si přeješ ovládat magickou moc, a získat její sílu. Budeš muset podstoupit jednu velmi náročnou zkoušku. Aby sis nemyslel, že ti nic nedáme, když ses dostal až k nám, dáme ti trochu z naší moci, ale užívej ji rozvážně. A teď k tvé otázce (Harry myslel na to, komu se to ještě podařilo), jsi třetí kouzelník, který se dokázal dostat do astrální sféry. Předtím se to podařilo jen Voldemortovi a Brumbálovi. “. Harry nevěděl co na to říct, jen vykoktal: „DDěkujjji“. V tu chvíli se zablesklo a Harry se objevil v Brumbálově pracovně. Viděl, jak ředitel sedí u stolu a prohlíží si ho. „Pane profesore, vy víte co se stalo?“, zeptal se Harry. „Vím jen to,že tvá duše bloudila astrálními sférami. Více nevím.“, to bylo poprvé, co Brumbál něco nevěděl. Harry mu pověděl všechno co si pamatoval. Když povídal Brumbál se usmíval. Pak jen řekl: „Tak za týden Harry.“ 
Tím byl Harry propuštěn. Když vyšel z brumbálovy pracovny, tak se mu vůbec nechtělo spát. Napadlo ho, že půjde pracovat ať se má kde učit. Chtěl si pod chroptící chýší vybudovat něco jako tajemnou komnatu, jen s tím rozdílem, že tam bude mít vše, co potřebuje na boj a magii. 
Proměnil se v Paegase, vyletěl ven, letěl až k oknu jejich ložnice, (nechal si otevřené okno) a vletěl dovnitř. Proměnil se zpátky v člověka a šel ke stolku, vzal si knihy, ve kterých bylo vše co potřeboval. Proměnil se zpátky v Paegase a letěl k Chroptící chýši. Nemusil vůbec procházet pod vrbou mlátičkou, neboť už věděl, jak se do Chýše dostat. Pronesl nějaké kouzlo a ocitl se uvnitř. Sundal si plášť a dal se do práce. Podíval se do knihy, kde bylo velmi složité kouzlo, které zabraňovalo se přemisťovat dovnitř. To samé, co je na Bradavicích. Ale jen ten, kdo zná kouzelnou formuli se může přes tuto zábranu dostat. 
Stoupl si doprostřed místnosti rozmáchl se hůlkou a opisoval čtverec, kruh, obdélník a přitom říkal: „Firis rufe kouse jet et resepi ninie siriune pare dominis rubles et senera“. V tu chvíli se z jeho hůlky začal odvíjet modro-šedý paprsek světla, který se pomalu rozprostíral po celé Chroptící chýši. Harry měl co dělat, aby to kouzlo udržel tak dlouho, dokud nebude pokrytá celá chýše. Když skončil, byl celý zpocený, ale také byl rád, že se mu to podařilo. Řekl si, že když tak bude pokračovat každý den, do konce týdne bude mít vše připraveno. S tím se podíval kolik je hodin a zhrozil se, byly tři hodiny ráno a v osm hodin začínala škola. 
Urychleně se přesunul do své postele, a hned na to usnul. 
Když se probudil, byl krásný podzimní den, Ron už nebyl v ložnici. Ale Harrymu to bylo jedno. Podíval se na hodiny , bylo půl osmé, „tedy půl hodiny do začátku školy“, pronesl potichu. Vstal a oblékl se, když šek přes společenskou místnost, všichni se na něj dívali, někteří měli strach jiní se jen usmívali a pomlouvali ho. Ale Harry byl na takové chování zvyklý. Vyšel z místnosti a dostal šel do velké síně na snídani. Cestou nikoho nepotkal. 
Přišel do Velké síně a usadil se na své místo. Pomalu jedl, v síni se začali objevovat další studenti, až nakonec byli všichni studenti zde. Harry se díval k profesorskému stolu, jeho oči se střetly se Snapem, v jeho očích byla nenávist a zloba jako vždycky. 
V tu chvíli Brumbál povstal. Hluk v síni se utišil. A řekl: „Mám pro Vás špatné zprávy“.všichni se zhrozili, neboť se Brumbál tvářil vážně a většina profesorů taktéž. Ale pak dodat již s úsměvem na rtech: „Dnešní vyučování se ruší, neboť všichni profesoři se musí hlásit na ministerstvu.“. „Hurááááááá,Huráááááááá“ , ve velké síni propuknul taký řev, až to vypadalo, že se i zdi zhroutí. Všichni měli samozřejmě radost, že dnes není škola. Harry toho hned využil a spěchal do Chroptící chýše. Nikdo si ho nevšímal, za což byl neskonale rád. Přišel do Chroptící chýše a pokračoval tam, kde včera skončil, dneska se chtěl pokusit seslat další kouzlo, které každého, kdo patří do služeb temného pána prokleje a způsobí mu trvalé zranění. I Harry měl strach, neboť toto kouzlo vyžadovalo hodně soustředění. Pokud by se mu toto kouzlo nepovedlo, mělo by to nedozírné následky, mohl by i zemřít. „Ale co“, pomyslel si, „když jsem se do toho dal, tak to i dokončím“. Vydechnul a celou svou myslí se soustředil na kouzlo. Jeho hůlka opisovala polokružnice a jiné geometrické obrazce, přitom stále říkal: „E pur et even et punu duras zeles saile beres protego mas dese paren satanum domine et dine peris: Kdo chce vstoupit, nechť řekne heslo, jinak zel s ním!“ darue paris perfilio de nime dails.“.Když dokončil toto kouzlo, padl na kolena, neboť by úplně vyčerpaný. Sednul si na židličku, kterou si tu nachystal a dal se do jídla, které si s sebou přinesl. Pojedl a bylo mu trochu lépe. „Kdybych nedostal ten malý dar od elementálů, špatně by to dopadlo“. 
Podíval se na hodiny a zjistil, že je právě tři hodiny odpoledne. Měl ještě hodně času, neboť než bude večeře, může se ještě o něco pokusit. Rozmáchl se hůlkou a řekl: „Daren“, v tu chvíli se objevili jeho kouzla. Byl spokojený, neboť kozla byla tam, kde měli být. 
Připravil se na další kouzlo, které nebylo tak těžké, přesto vyžadovalo soustředění. Mával hůlkou a v tu chvíli se před ním objevila hluboká díra, měla asi pět metrů. Vyčaroval ještě schody, na stěny umístil mramor. Když skončil, podíval se na své dílo. Mohl být spokojený. Neboť se mu to zase podařilo. Bylo již před večeří a tak se vydal zpět do velké síně. Ještě než přišel do velké síně, zastavil ho Brumbál a řekl: „Harry buď opatrný v tom co děláš. Nezakazuji ti to, ale opatrně s kouzlama“. A odešel. Harry si oddychl, myslel si že ho Brumbál za to co provádí vyhodí ze školy, ale vypadalo to, že mu to nevadilo. „Však už nebudu kouzlit tak složitá kouzla“. „Tedy prozatím“. S úsměvem vkročil do Velké síně na večeři, když si sedl ke stolu Hermiona mu řekla: „V sedm hodin bude Soubojnický klub na školních pozemcích, před Hagridovou chýší “ a odsedla si. 
Po večeři se vydal směrem k Hagridově srubu.

Zpět na obsah

Kapitola 7: Kapitola 7 - O Vánocích

Když Harry přišel k Hagridově srubu, uviděl obrovský stadion. Něco podobného co viděl na Mistrovství světa ve famfrpálu. Byla tam většina Bradavické školy. I někteří učitelé se přišli podívat. 
Harry přešel do stanu, kde už čekal profesor Kratiknot. A řekl: „Harry, bude se soutěžit 1-1, 2-2 , 1-2, 3-2, 3-3 “ . „A nejlepší bude kapitánem“, dopověděl Harry. 
Vyšel ze stanu a usadil se. Profesor Kratiknot přišel na malé podium a řekl všem zúčastněným: „Vítejte v Soubojnickém klubu, Brumbál byl tak laskav, že tento stadion pro nás zařídil, bude se soutěžit systémem 1-1, 2-2 , 1-2, 3-2, 3-3 , jména se dozvíte postupně. První na řadě je pan Potter proti…..Susan Bonetové “. Když Harry uslyšel své jméno, přešel do středu stadion. Susan a Harry si stoupli naproti sobě. Susan byla velmi nervózní, neboť již znala Harryho. „Můžete začít“, řekl Kratiknot. Podívali se na sebe a Su vykřikla: „Percificus Totalus“, ale Harry její kouzlo odrazil, použil obyčejné kouzlo Protego, jen do něj přidal pár slov, takže místo slabého šedého štítu se před ním objevil zářící býlí štít. A Su vrhala na Harryho další kouzla, ale žádné nemohlo proniknout štítem. Harry také začal vysílat kouzla. Ani nemluvil. Z jeho hůlky vystřelil paprsek černého světla, který narazil do země. V tu chvíli se zvedl před Harrym Elementál země a zaútočil na Su. Ta to nečekala a upustila hůlku. Harry vykřikl : „Accio hůlka“, hůlka Su mu přistála v ruce a i elementál se rozplinul. 
„Potter vyhrál ,“ vykřikl Kratiknot. Souboje pak rychle pokračovali, až zůstali Harry, Ron, Hermiona, Ginny a Draco. 
A nyní přichází ti nejlepší, kteří se utkají v pořadí…… Harry Potter proti Malfoyovi, Ronovi a Hermioně.“ Harry polkl, ale co musí ukázat co v něm je. Když se podíval po učitelích všimnul si i Brumbála, ten se na něj podíval a povzbudivě se usmál. 
Stoupli si proti sobě. V jejich očích nebylo po přátelství ani stopy. „Můžete začít“, řekl Kratiknot. Ale v tu chvíli se z Harryho rukou vyřítil blesk ohromné síly, který před ním vytvořil mohutnou magickou bariéru. Ron, Draco a Hermiona vykřikli: „Expeliarmus, Finite incantem, a Draco křikl: Revertis fartis“. Všechny kouzla se řítili na Harryho, ale metr před ním se odrazili, vypadalo to, jakoby před Harrym stála nějaká zeď. Jen Hermionino kouzlo mělo účinek, ale takový, že se odrazilo zpátky na ně, museli uskočit, kouzlo narazilo na místo kde stály a nastal takový výbuch, že to všechny odhodilo na 20 metrů daleko. Jen s Harrym to trochu zacloumalo, neboť jeho magická bariéra to vydržela. Na tomhle kouzlu je dobré, že se nemusí udržovat, vydrží tak dlouho dokuď ho někdo nezruší. Naše trojice se rozestoupila od sebe, aby neposkytly Harrymu tak snadný cíl a vysílali na něj pořád kouzla. Ale Harry taky nelenil, vyskočil do vzduchu a seslal na sebe levitaci, rozpřáhl se hůlkou a zamumlal: „Dragon Fire“, z jeho hůlky vyletěl oheň, podobalo se to, jakoby dechu draka. Hermiona byla nucena vykouzlit před sebou vodní zeď, ale s tím Harry počítal a za jeho kouzlem sesla další kouzlo, které do ní narazilo. Hermiona se skácela na zem, neboť ji Harry omráčil. A sebral její hůlku. Teď se zaměřil na Draca, ale než se do něj pustil, poslal na Rona mraky kobylek, skřítků a jiné havěti, takže ho zaměstnal. „Tak, teď ty Malfloy“, vykřikl na Malfloye. Podíval se na učitele a taky na Brumbála, ten se jen usmál. Rozhlédl se kolem sebe a u většiny studentů vyděl strach. Draco se zkřivil vzteky. „Jak chceš Pottere, dostaneš co si zasloužíš“, ale nebylo to tak sebejisté jako vždy. To co se stalo pak se nedalo popsat. Vrhali po sobě všechny kouzla, které znali, kolem nich všechno vybuchovalo, zem byla rozrytá, Brumbál musel vykouzlit kouzelnou bariéru kolem nich, aby nezranili ostatní studenty. Ale Harry zvítězil. Jeho kouzlo Malfloye srazilo na zem, ale Harrymu to nestačilo, tak ještě Malfloye vyzvedl do vzduchu a současně vykouzlil malou kaluž, jen tak , že se do ní Malfloy vlezl a taky bahno. Hodil ho do té kaluže až to mlasklo. Všichni kolem Harryho se smáli, neboť viděli Malfloye v bahně…To se jen tak nevidí. 
Po skončení souboje profesor Kratiknot řekl: „Absolutním vítězem je Harry Potter, gratuluji, příští týden bude další hodina. Do té doby se těším“. Ale Harry to už neslyšel, byl na cestě do své Díry (jeho skrýš). Přišel k Chroptící chýši, zamumla pár kouzel a odpovědí, aby se dostal dovnitř. Sedl si do pohodlného křesal a vykouzlil si nějaké jídlo a pití. Seděl a odpočíval. Když se podíval na hodiny, bylo něco po osmé. Byl nejvyšší čas se vydat do společenské místnosti. Sice Brumbál o tom určitě věděl, ale ostatní by se to nemuseli dozvědět. Když se najedl a odpočinul si, řekl si, že by mohl zase pracovat. 
Sundal si košili. Nyní přicházelo to nejdůležitější, už se mu podařilo udělat schody a místnosti. Teď je musí jen vybavit.

Zpět na obsah

Kapitola 8: Kapitola 8 - Vánoce v Bradavicích

Jakmile se Harry objevil i se Smrtijedy ve své Díře, zavřel je do jedné místnosti, kterou si pro takové případy nachystal. Obrátil se na ně a řekl: (mezitím jim sundal pouta)„ Nepokoušejte se přemístit, nebo jakkoliv utéct. Pokud byste to udělali, čekaly by vás horší věci než při kletbě Crucio, doknce i smrt by byla lepší…“ ,všichni na něj vyjeveně zírali, jen jede Smrtijed měl odvahu se zeptat: „Co ste zač?“. Harry se na něj chvíli díval a poté odpověděl : „Lovec Smrtijedů., a jsem horší než Voldemort (všichni sebou vyděšeně škubli..), předvedu vám názornou ukázku.“. Vybral si jednoho Smrtijeda, namířil na něj hůlkou a pronesl: „Aresono parese nares“, z jeho hůlky vystřelila zeleno-modrá kletba a narazila do Smrtijeda, v tu chvíli se začal svíjet v křečích, vykřikoval bláboly, neboť tato kletba byla stokrát horší než kletba Crucio, jeho vnitřnosti začali bublat, břicho se mu roztrhlo, a začali vylézat střeva, křičel tak, až to i někteří Smrtijedi nevydrželi a začali brečet. Protože t oco potom viděli…To byla hrůza, jeho tělo se začalo postupně rozpadat, začalo to na rukou a nedalo se to zastavit, jen pokud by Herry řekl protikouzlo. A taky to udělal, v tu chvíli se přestali jeho vnitřnosti a vůbec celé tělo rozkládat a pomalu se vracel k normálu. Nyní všichni Smrtijedi měli strach. „Stačí malá ukázka? Nebo chcete ještě utíkat.“

Ale pokračoval: „Mám pro vás jeden návrh, pokud přejdete do boje proti Voldemortovi , jsem ochoten tyto a jiné kletby nepoužívat. Ale pokud byste mne oklamali, tak to bude ještě horší předvedu vám malou ukázku, abyste věděli co vás čeká“. Vybral si jiného Smrtijeda a řekl: „Dubaru nare et“. Žádné kouzlo nevyšlo z jeho hůlky, ale jeho oči se rozzářili modrou barvou a podíval se na Smrtijeda, ten se začal svíjet v bolestech, ale nemohl nic dělat, neboť Harry ho držel na nohách. Vypadalo to jako by ho zavřeli do španělské pany, přelámali mu kosti, natáhli ho na pranýři…Za chvíli přestal, Smrtijed se skácel na zem a tiše vzlikal. „Tak co, stačili vám tyto ukázky?“, zeptal se Harry a rozhlédl se po místnosti. Všichni Smrtijedi přikývli, tak teď vás tu nechám, ať se můžete rozmyslet a zítra se za váma stavím, tady máte a mávl hůlkou, pro každého skleničku vody (byla to štamprlka). „Na více nemáte nárok, máte co jste chtěli“, „Milost pane,milost začali prosit všichni Smrtijedi.“.Ale Harry je jakoby neslyšel a odešel, ještě ho slyšeli něco mumlat, v tu chvíli se kolem nich rozzářili modrým světlem stěny, nemohli se vůbec pohnout, seděli všichni u sebe.

Potom co se postaral o Smrtijedy, se vydal do školy, neboť za chvíli mělo zvonit, ale ještě předtím se stavil ve Velké síni, kde bylo živo, sedl si na své místo a podíval se na noviny, kde byla vyfocena postava v Bílém a pod tím velký titulek: CO TO JE?! A ještě : KAM SE POĎĚLI SMRTIJEDI?!

Harry se v duchu usmál. Podíval se po ostatních, ale nikdo mu nevěnoval pozornost, všichni se zabývali článkem v novinách. Podíval se po Brumbálovi, jeho oči se střetli. Ale Brumbál si ničeho nevšiml a pokračoval v rozhovoru s McGonagalovou. Harry se zvedl ze židle a vydal se na vyučování, ale dnes všichni učitelé, jakoby nechtěli učit, všichni se bavili je no té postavě v bílém plášti.

Harry se stavil za profesorkou McGonagalovou a zeptal se jí: „paní profesorko, musím t ubýt, když se neučí? Chtěl bych dopsat nějaké úkoly a také se připravovat.“. „Jen si běžte.. “, řekla. Vyšel z učebny přeměňování, ale měl pocit, že ho někdo sleduje, podíval se na pobertův plánek. A měl pravdu, byla to známá trojka Hermiona, Ron a Draco. Ale Harry na nic nečekal, zamumlal kouzlo a zmizel. Tedy ne že by zmizel, jen se zneviditelnil. A čekal. Trojice k němu došla a Hermiona řekl: „Určitě použil nějaké kouzlo na zneviditelnění, Harry ukaž, ještě zakřičela. A mávla hůlkou a kolem sebe vyslala podivné kouzlo, které mělo odhalit všechno neviditelné, ale na Harryho to neplatilo, to kouzlo bylo daleko učenější .“

Když se nic nedělo, tak odešli, a Harry tu zase stál. Vydal se do Nebelvírské společenské místnosti. Sedl si do křesla a díval se do ohně, ani si nevšiml, že za oknem začalo sněžit. Začala zima. Seděl u krbu a vůbec nevnímal okolí, byl proploužen do svých myšlenek, přemýšlel, co asi teď dělá Voldemort. Asi musí zuřit, pomyslel si. A taky že jo, jizvou mu probíhali mohutné záškuby bolesti. Vypadalo to, že Voldemort je opravdu v ráži.

Harry se musel pousmát nad jeho bezmocností, poté, co mu zmizelo dvacet Smrtijedů, musel být opravdu rád, ale Harry věděl, že ještě není konec.Ani nevěděl jak, ale nakonec v křesle i usnul.

Druhý den ráno se probudil, uvědomil si, že dnes je zase Soubojnický klub.

Přišel do velké síně na snídani. Nikdo se na něj nedíval, ale ani ho nepomlouvali. Pojedl a vydal se na stadion. Cestou se ještě přemístil do své Díry, podívat se na Smrtijedy. Přišel k nim, vypadalo to, že většina ještě spí. Vytáhl hůlku a polil je velmi studenou vodou. Potom zamumlal chladící kouzlo. V tu chvíli byla se po místnosti rozhostila velká zima. Smrtijedi, se začali třást. „ Užijte si to tady“ řekl chladným hlasem. Smrtijedi začali prosit, ale Harry neslyšel, je dořekl: „A´t si uvědomíte, na které straně máte stát!“. A s tím se přemístil na stadion. (Sice v Bradavicích se přemisťovat nemůže, ale on znal kouzlo, které mu to umožní.) Tou dobou byla na stadionu celá škola. Samozřejmě i většina učitelů. Harry přešel na místo, kde stává kapitán a počkal až se začne se souboji.

Malý profesor Kratiknot se postavil na hromadu knih a řekl: „Vítejte na dalším setkání! Dnes budeme bojovat 1-5 a 2-6!“. Davem to zašumělo, neboť tyto souboje budou úplně jiné. Jinak se bojuje proti třem soupeřům, a jinak proti pěti soupeřům.Ale Kratiknot pokračoval: „Jako první se utká……Harry Potter proti Seamusivi, Hanach, Cho, Parvati, Levandule“. Všichni začali mumlat. Ale Harry to nevnímal, byl ztracen ve vlastních myšlenkách. Kratiknot do něj dloubl, aby se připravil. Když se podíval co proti němu stojí, nestačil se divit. Dnes bude stát proti pěti svým spolužákům. „Teď se ukaž co umíš Pottere!“, řekl mu hlásek v hlavě. Připravil si hůlku a čekal. Počká si až zaútočí první. Promýšlel si taktiku, napřed by je mohl vyzvednout do vzudcu, potom je pokropit vodou a ohněm, pak na ně vyslat pár překvapení.

Stáli proti sobě až pětice zakřičela: „Avis, Expelliarmus, Mdloby na tebe, Žer slimáky, Volate asendre “ , všechna kouzla se řítila na Harryho, ale on zakouzlil na sebe levitaci a vznesl se do vzduchu. Kouzla proletěla pod ním a narazily do ochranné bariéry. Teď byla řada na Harrym, zamával hůlkou a …….. Z jeho hůlky vyletělo hejno kobylek, skřítků, pavouků a jiné havěti. Když to Parvati a Levandule uviděli, zkolabovali. Ale Hanach jen mávla hůlkou a všechna havět zmizela, ale Harrymu se podařilo dostat dva ze soupeřů. Nečekal na nic a vrhl proti trojici Locomotor mortis a Levicorpus. Hanach se ty kouzla snažila odrazit Protegem, ale nestihla to. Jeho kouzlo jí svázalo nohy a pověsilo do vzduchu, hůlka jí vypadla a Harry ji Acciem přivolal k sobě. Ale v tu chvíli se na Harryho řítil paprsek neuvěřitelné síly. Měl co dělat aby se tomu vyhnul. Nečekal na nic a poslal na Seamuse elementála. Ten na něj zkoušel všechna kouzla co znal, ale vypadalo to, že ani jedno mu neublížilo. Seamus byl zaměstnán elementálem země a teď se Harry soustředil na Cho. Nikdy jí nezapomněl jak ho ponížila. Cho na něj zkoušela poutací kletbu, ale Harry vytvořil svůj oblíbený štít (obyčejné kouzlo Protego a malý přídavek) a kletba se odrazila zpět. Když Harry viděl jak Cho vzdoruje jeho kouzlům a úspěšně se jím brání, zkusil svůj poslední triumf. Přeměnil se v Paegase a vyslal na ní Paegasovo kouzlo. Z jeho tlamy vyletěl paprsek velmi jasného a bílého světla. Prošel jejím štítem a narazil do Cho. V tu chvíli spadla na zem. Vypadalo to, že je omráčená, ale pouze usnula.

Profesor Kratiknot vyhlásil výsledky. Harry vyhrál a posunul se na první místo. Šel si sednout a díval se na ostatní, jak bojují. Bylo asi poledne, když nastupoval svůj poslední souboj. Měl bojovat proti Malfloyovi, nějakému klukovi, kterého neznal, Deanovi, a také proti Crablemu a Goylemu a poslední byla Parkinsová.

Harry teď nevymýšlel taktiku, počkal jak se to vyvine a podle toho se rozhodne. Vypadalo to, že Draco se ujal velení. Něco si mezi sebou šeptali. Harry počkal tak pět minut a řekl si, že teď by mohl vykouzlit něco extra. Pomalu mával hůlkou a něco mumlal. Brumbál už vyčaroval nad studentama střechu, aby na ně nepršelo. Když dokončil kouzlo, začalo hustě pršet, aby tomu dodal patřičnou atmosféru, tak ještě se kolem stadionu rozhostila tma. Jen bojující postavy bylo vidět. Harry věděl, že na všechny to udělalo dojem. Když si toho všimla naše skupina, trochu pobledla. Neboť z oblohy se ještě snášeli blesky. Harry vyvolal hotovou bouři. Někde zdálky Kratiknot zakřičel: „Můžete začít!“. Níkdo na nic nečekal a najednou vyletělo na Harryho pět různých kouzel. Můžete si jen domýšlet co poslal Draco. Ale Harry se jim uskočil zamával hůlkou a z jeho hůlky vyletěl modro-červený paprsek světla. Všichni vyčarovali Protego, tedy skoro všichni, jen Malfloy kolem sebe vyvolal jiný štít, který kouzlo neprorazilo. Ostatními štíty prošlo. Všichni spadli na zem a byli mimo hru. Nyní zůstali na bojišti jen Harry a Draco.

Harry zrušil kouzla a kolem nich se najednou rozjasnilo a začalo svítit slunce. Všichni vydechli úlevou, ale když viděli, že zůstává jen Harry a Draco, začali je povzbuzovat, většina školy povzbuzovala Draca. Ale Harryho se to nedotklo. Malfloy se na něj ušklíbl a začal souboj.

Bojovali ještě s větší intenzitou než obvykle. Země kolem nich byla rozpraskána. Všude se váleli nějací tvorové. Ale i Harry a Draco měli problémy. Harry měl zlomenou ruku a Draco měl vyvrtnutý kotník. Byly oba strašně utahaní, neboť bojovali spolu asi hodinu. Všichni jim tleskali, ale oni ještě neskončili, mnozí si mysleli že bude remíza. Ale chyba lávky. Zničeno nic se proti Harrymu řítila umrtvovací kletba. Harry to oplatil Dracovi stejnou mincí. Vykouzlil na něj mrazící kletbu. Harry se stihl Dracovu kouzlu vyhnout, ale Draco již neměl tolik štěstí. Sice vyčaroval kolem sebe svůj štít, ale ten to kouzlo jen ztlumil, kletba prošla jeho štítem a narazila do Draca. V tu chvíli ztuhnul. Harry na nic nečekal a odzbrojil ho. Vyslal na něj další kouzlo, které zrušilo to předchozí.

Byl konec zápasu. Však také to kolem nich vypadalo. Opravdu to bylo jako na bojišti. Harry se odebral na ošetřovnu, kde jej madame Pomfreyová ošetřila, a poslala ho na pozdní oběd. Harr seděl na obědě a přemýšlel, když v tu chvíli se kolem nich zatřásla škola……………

Zpět na obsah

Kapitola 9: Kapitola 9 - Útok na Bradavice

Harry se zmateně podíval kolem sebe, všude se šířil neklid. Brumbál vstal a řekl: „Prefekti, odveďte žáky do svých kolej a Harry ty pojď semnou.“. Všichni se zvedli a pod vedením prefektů se vydali do svých kolejí, ale v tu chvíli se stropy a zdi v Bradavicích začali čímdál tím více třást. Harry přiběhl k Brumbálovy a ten řekl: „Minervo, odešlete vzkaz na ministerstvo, že Bradavice napadla Voldemortova armáda. Ostatní učitelé běžte na nejvyšší věže Bradavic, ať máte rozhled, a ty Harry bež na Astronomickou věž, pak už si poradíš, musím jít něco zařídit.“. Všichni se po sobě nervosně podívali, ale šli splnit rozkaz. 
Harry vyběhl na Astronomickou věž a úžasem zůstal stát. Kolem Bradavic se rozprostírala armáda Smrtijedů, nemrtvých, démonů, obrů, mozkomorů a mnoha jiných služebníků lorda Voldemorta. Vdáli seděl na obrovském drakovi Lucius Malfloy a velel. 
Harry viděl jak se Bradavice brání, obři se shlukli před hlavní bránou a snažili se jí rozbít.
Ostatní Smrtijedi, jen čekali, ale Bradavice se vzdát nechtěli, Harry viděl jak z ostatních věží letí několik kouzel na obry a samotné Bradavice útočily. Harry ale viděl, že to nemá žádný význam, neboť služebníci Voldemorta, měli kolkem sebe vytvořen ten samý štít, který používal Harry při prvním souboji. 
Harry se jen usmál a vykřikl (použil sonorus): „Zdravím vás Smrtijedi, teda Bradavice vás zdraví!“, v tu chvíli se na Harryho řítilo asi sto kouzel, většina byla smrtelných, Harry na nic nečekal a sklonil se, neboť doufal, že Bradavické kouzla tyto kletby zadrží, a taky že jo. Rozprskly se dvacet metrů od Harryho. „A teď já!“, vykřikl mohutným hlasem, začal kolem sebe mávat hůlkou a jeho ruka dělala zvláštní pohyby, všichni se na Harryho dívali, dokonce i Smrtijedi přestali útočit. Dívali se i Bradavičtí studenti. Harry mumlal (ale všichni ho slyšeli): „Deres anubis portos asene rotene bete manuabis avada kedavra dosere ebene inere pate….“. Mezitím co Harry pokračoval v kouzlení, brána padla a dovnitř se začala hrnout Voldemortova armáda. Drak se vznesl nad Bradavice a letěl na Astronomickou věž, ale v tu dobu už Harry dokončil kouzlo, před ním se vytvářela ohromná zelená koule, ve které se převalovala smrtící kletba, když už Harry nevydržel nápor magie, vypustil kouli na Voldemortovu armádu. Ta když viděla, jak se k ní řítí zelená koule se dala na ústup. Nebylo to však nic platné, koule narazila do země a kolem ní v okruhu 30 metrů zvedla gigantická vlna zeleného světla. Smrtijedi se chtěli přemístit do bezpečí, ale nemohli, neboť v Bradavicích se nedá přemisťovat. Když exploze pominula, tav okruhu 30 metrů od dopadu, leželi samé mrtvoly. Většina byla Smrtijedů. Všichni se na Harryho dívali, jako by to byl bůh, byl zahalen do bílého světla. Ale Malfloy něco zařval a zbytky Voldemortovy armády se opět dala do pohybu a drak přilétl k Astronomické věži a vychrlil na Harryho Dračí dech, ale jeho štít ho zadržel. Ale Harry se ropřáhl rukou k obloze a zvolal: „O pane blesku, shlédni na svého služebníka a vyšli mu pomoc….Mire ede as“. Obloha se zatáhla spustila se obrovská bouře, z oblohy začal sjíždět blesk za bleskem, který narážel do Harryho, Harry získával ohromnou magickou moc, rostl přímo před očima. Jakmile nashromáždil mnoho energie, vyslal většinu na draka, který se rozeřval bolestí a odlétal pryč. Všichni co byli v Bradavicích se jen dívali jak z Harryho rukou srší blesky na draka a poté i na Voldemortovu armádu, která zůstala ohromením stát. V tu chvíli se před Bránou objevil Brumbál, z jeho hůlky vyletěla obrovská plamenná zeď, jako na povel se celá Voldemortova armáda rozprchla a přemístila pryč. 
Škody byly během chvíle napraveny, ale stejně největší újmu utrpěl Harry. Magii, kterou dnes použil z něj vysála skoro život. Upadl do bezvědomí. Brumbál vyděl, co se stalo a hned Harryho přemístil na ošetřovnu. Potřeboval si odpočinout, protože je zázrak, že toto kouzlení přežil.

Zpět na obsah

Kapitola 10: Kapitola 10 - Smrt si nevybírá

Harry ležel na ošetřovně. Byl v komatu. Během jeho pobytu na lůžku se mu opět zdál sen, že stojí na hřbitově a u něj je opět postava s černou kápí, která říká: "Vítej Harry Pottere, vidím, že jsi na zkoušku připraven. ". Harry se na něj díval, a nevěděl, která bije. "A kdy tu zkoušku budu skládat?", zeptal se. "Teď" a luskl prsty a v tu chvíli se Harry opět přenesl mimo vnímání všeho. Zase to vypadalo, že padá červí dírou, opět nastal obrovský záblesk. Vyletěl do vesmíru. Ale nebyl to vesmír, jak ho známe. ?..
Podíval se na postavu, která ho doprovázela, s údivem zjistil, že černý plášť byl jen zástěrka. Opět stál u pěti postava. Všechny byly v bílém. Podívali se na Harryho a řekli: "Jseš připraven??". "Nevím, ale uvidíme.". V tu chvíli se Harryho duše a tělo přesunuli z ošetřovny v Bradavicích, na blíže neurčené místo. Spadl na zem, a to o viděl před sebou?. Byl na poušti a kolem něj jen samý písek, občas nějaký kaktus a slunce pálelo. (asi jako na Sahaře v 12:00). Nevěděl co dál a tak se vydal rovnou za nosem. šel, šel?……….a ??.
Šel asi deset hodin, pot se z něho jen lil, odhodil všechny své věci, jen kolem beder si uvázal své triko. Další co mu zůstalo byla hůlka. Když se na sebe podíval, vypadal hrozně, kůži měl popálenou, hlava ho ze slunce bolela, cítil se, jakoby na něj někdo sesílal kletbu Crucio. Ale jeho mozek se odmítal vzdát. Nevěděl co má dělat a tak šel dál. Nohy u? sotva vlekl, byl celý propocený a spálený. Kdy? v tu se po jeho pravé ruce objevila studánka plná průzračné a chladivé vody. Klekl si k ní, ale kdy? se chtěl napít, tak ta studánka zmizela. Byl u? tak zesláblý, ?e sebou pra?til na zem. Ale stále se nevzdával. Plazil se po horkém písku, který se mu dostával všude. V očích ho pálelo, neboť je měl plné písku. Kdy? u? byl k smrti vyčerpán, tak se vznesl do vzduchu a objevil se zase ve vesmíru. Kolem něj stály opět postavy v bílém a se zájmem si ho prohlíželi. Potom jedna řekla: "No Harry, překonal si veškerá naše očekávání. Došel si dále ne? tví předchůdci. Ale nyní tě čeká další zkouška. " .
Objevil se na úpatí obrovské hory, musel se dostat na tu horu. Zpočátku mu to ?lo snadno, ale potom se kolem něj začali řítit laviny, balvany. Vypadalo to, jakoby se hora nechtěla nechat pokořit. Lezl asi pět hodin v kuse, nebo? se nemohl zastavit, kdyby to udělal, spadl by a zkoušku by nesplnil. Kolem něj se začali tvořit rampouchy. Byla mu obrovská zima, ale lezl stále dál, kdy? to vypadalo, ?e vylezl a? na vrchol, tak to byl jen klam. Nebo? k vrcholu zbývalo dobrých 15 hodin lezení. Byl u? tak promrzlý, ?e si myslel, ?e umrzne. Kdy? v tu najednou se rozhostilo teplo, bylo mu dobře. Zima pře?la. Ale pak se opět ochladilo a tak to šlo stále dokola. Až to nevydržel a pustil se. Padal, padal????????ale nedopadl, opět byl ve vesmíru. Stanul opět před postavami v bílých kápích. Jedna opět promluvila: "Nyní tě čeká poslední zkouška. Pokud ji udělá, získá? moc, která se vyrovná Voldemortovi, ale ty má? v sobě ohromný potenciál, disciplínou a praxí můžeš získat ještě větší moc. Jen musíš mít chladnou hlavu. A nyní k poslední zkoušce, která bude nejtěžší.". Padal, až se objevil v ohromném tunelu, vydal se na druhou stranu, když v tu se kolem něj objevovali nějaké postavy. První na koho narazil byli jeho rodiče. Dívali se na něj, mávali na něho a volali ho k sobě, ale něco v jeho mozku to odmítlo udělat. Jeho rodiče zmizeli, najednou se před ním objevil Voldemort, Harry chtěl vykřiknout, ale nemohl, Voldemort zakřičel: "Avada Kedavra". Z jeho hůlky vyletěl paprsek zeleného světla. Harry chtěl před ním uskočit, ale něco v hlavě mu zase zabránilo. Paprsek jím proletěl, ale nic se mu nestalo. Voldemort zmizel. Teď se před ním objevila obrovská propast, a na druhou stranu bylo daleko, kdy? se podíval na dno propasti, uviděl jak tam dole teče láva.
Nevěděl co ho to popadlo, ale rozběhl se skočil. Padal, padal a? dopadl do lávy. Myslel si, že se rozškvaří, ale nebylo tomu tak. Láva působila chladivě. Vyplaval na hladinu a vydal se na druhou stranu, plaval, plaval, byl úplně vyčerpán, neboť už nemohl. Vypadalo to, že se utopí, ale tu se zjevila za jeho zády ohromná obluda. Měla lidskou hlavu, tělo draka, ruky pavouka a ocas hada. Její tvář se na něho šklebila. Harrymu se tak lekl, že mu to dodalo novou sílu a plaval jak nejrychleji mohl. Viděl že břeh je nedaleko, ale když se chtěl vydrápat na břeh, břeh zmizel, nezbývalo mu nic jiného, než plavat dál. V tu chvíli se příšera zakousla do jeho nohy a urvala mu ji. Harry vykřikl hroznou bolestí. Nevěděl co ho to napadlo, ale vytáhl hůlku a zakřičel tak mocným hlasem, ?e by to i mrtvého probudilo: "Avada Kedavra.". Z jeho hůlky vystřelil mohutný paprsek zeleného světla, když narazil do příšery, vznesla se do vzduchu a rozpadla se. Ale i na Harrym kouzlo zanechalo následky. Jeho síla ho odhodila až na druhou stranu, kde narazil do skály. "Křup". Něco v Harrym křuplo, vypadalo to, že má zlomený nějaký obratel. Nemohl vůbec hýbat nohama a jednou rukou. Z vypětím v?ech sil se začal plazit k východu, který se mu po levé ruce objevil. Kdy? byl tak stopu od východu, tak východ zmizel. To byla poslední kapka. Byl úplně psychicky na dně. Jednu nohu utrženou, zlomený nějaký obratel, bolest hlavy, popáleniny po celém těle, a začala mu i umrzat ruka, ve které držel hůlku. Vykřikl ohromnou bolestí a upadl do bezvědomí, ale v tu chvíli se opět objevil u bílých postav. "Harry Pottere, zkoušku máš úspěšně za sebou. Nyní získáš to, co ti pomůže porazit Voldemorta. "
Přenesly se do nějaké svatině, kolem dokola byly ohromné sloupy, které pulzovaly magií. Uprostřed byl oltář, na který ho položili, rozestoupili se kolem dokola. Najednou byla všude tma. Bylo vidět jen pět zářících býlích postav a pět sloupů, ve kterých pulzovala magie. Sklonily hlavy a začali mumlat:

"Di vos salvent non perdant recte fecisti: non erravistis Bohemi. Velud solis radius.Eminens ut gladius. Velud solis radius-ut supra-Eminens ut geadius. Detrimentum pacior????????(pořád opakovali) " .

Z jejich rukou vyletěly tři červené a tři modré paprsky blesky, které narazili do Harryho, ten sebou škubal jak jím probíhala energie. Vznesl se do vzduchu a začal se točit kole dokola, čím dál tím rychleji a rychleji, až se probudil na ošetřovně v Bradavicích, u něj stála jen madame Pomflreyová a porfesorka McGonagalová.
"To je dost že jsi se probudil Harry!" řekla mu s úsměvem. Zmateně se rozhlídl kolem sebe, neboť cítil nějakou změnu. Nevěděl jak to, ale vnímal, jak kolem něj proudí magie. Když otevřel svou mysl, viděl kolem sebe různé kouzla. Byl překvapen. Podíval se na profesorku a zeptal se: "Jak dlouho jsem ležel?". Profesorka se na něj chvíli dívala a řekla: "Týden jste ležel v komatu.". "Můžu odejít?", zeptal se. Madame Pomfreyová jen přikývla. Vstal z postele a šel do Velké síně, neboť byla právě večeře, profesorka už seděla u stolu. Když otevřel dveře, ve velké síni se rozhostilo ticho. Všichni se podívali na Harryho, ten se na ně jen podíval. A všichni se lekli, neboť v jeho očích byl hněv a zlost. Usadil se na své místo, a podíval se na Brumbála. Ten na něj jen pokýval hlavou. Těsně než dojedli, tak se Draco Malfloy přesunul k profesorskému stolu, a podíval se na Brumbála. V tu chvíli vytáhl Draco hůlku a zakřičel: "Avada Kedavra". Z jeho hůlky vyletěl zelený paprsek a narazil do Brumbála. Všichni zděšením vykřikli, chtěli se na Draca vrhnout, ale ten zmizel. Přemístil se. Ve velké síni nastalo opět ticho, nikdo tomu nemohl uvěřit.Albus Brumbál, největší kouzelník v?ech dob, byl zavra?děn studentem Bradavické školy čar a kouzel! Všichni začali plakat. Profesorka McGonagalová se postavila a řekla: "V?ichni se odeberou do svých kolejí! ". Všichni začali vstávat a přesouvat se do kolejí, většina měla ještě uslzené tváře.
Harry se ale nevydal do společenské místnosti. Všichni profesoři ode?li do Brumbálovy pracovny a Harry je následoval. Při?li k chrliči a profesorka řekla heslo.Vstoupili do ředitelny a viděli, ?e Brumbálův obraz u? visí na stěně. Usmíval se na ně. A řekl: "Nic si z toho nedělejte, smrt je jen začátek konce.". Nikdo neměl moc mu odporovat. Profesorka si sedla na jeho místo a řekla: "Navrhuji zítra vystrojit Brumbálovy pohřeb. Co ty na to Harry?", a podívala se na něj. "Můžeme a pohřbíme ho do mohyly. Já ji ještě dnes udělám!", dořekl. "Mž?ete jít pane Pottere.". "Harry , za chvíli se uvidíme!", ale tyto slova byly určeny jen jemu. Harry nevěděl co to znamená. Vydal se na školní pozemky na malý kopeček, ze kterého bylo vidět celé Bradavice. A dal se do práce. Trvalo mu to asi pět hodin, když bylo vše hotovo, tak se otočil a proměnil se v Paegase a vletěl do své ložnice. Všichni již spali, ulehl a žalem usnul.
Druhý den ráno se probudil a zjistil, že Ron není ve své posteli. Bylo to divné, neboť nikdy tak brzo nevstával. Rozběhl se do společenské a ptal se jestli nikdo neviděl Rona. Nikdo nevěděl kde je a když se zeptal na Hermionu, také zmizela. Vyběhl ze společenské a doběhl do ředitelny. Řekl heslo a vstoupil. V ředitelně bylo plno, byly tam úředníci z ministerstva, všichni profesoři a také bystrozoři. Podívali se na Harryho. McGonagalová k němu přišla a poplácala ho po hlavě a řekla: "Mám pro vás špatné zprávy!Ron a Hermiona byli zavražděni. Zavraždil je Lucius Malfloy."..Harry vyběhl z pracovny se slzami v očích. Bylo to na něj moc. Včera Brumbál a dnes Ron a Hermiona.
Přemístil se do své Díry, kde začal plakat. Probrečel asi dvě hodiny, když si vzpomněl, že dnes ve 12:00 má Brumbál pohřeb. Opláchl se vodou a vydal se k mohyle. Kolem bylo plno lidí, vět?inu neznal..Z Brumbálem se při?li rozloučit všichni známí a důležití kouzelníci. Bylo tu asi 20 tisíc lidí. Harry se přesunul úplně dopředu, kde viděl Hermioniny a Ronovi rodiče. Všichni plakaly. Když Harryho uviděla Ronova matka, rozběhla se k němu a mateřským objetím ho objala. Na stupínek při?la profesorka McGonagalová s ministrem kouzel a spustila proslov. Harry si z toho nic nepamatoval, nebo? byl ztracen ve vlastních myšlenkách, probudil se až když do něj profesorka drcla. Ukázalo se, že tam zůstal sám. "Za chvíli příjdu", řekl Harry. Když profesorka odešla. Tak se Harry podíval na Brumbálovu mohylu a dal se do pláče. Byl úplně psychicky zdrcen. Tolik umírání během jednoho dne. Nemohl zadržet zlost a smutek. Přísahal pomstu těm kdo toto utrpení způsobily. Když odcházel byla už tma. Nešel do školy, ale vydal se do své Díry. Přišel dovnitř. Podíval se do křesla , a vyjekl překvapením. Neseděl tam nikdo jiný než profesor Brumbál, tedy jeho duch.
Podíval se na Haryho a řekl: "Netruchli pro mě, Rona a Hermionu, než všechno skončí, ještě se setkáme! Máš sílu o které se může Voldemortovy zdát, a můžeš ho porazit! Teď se tu měj pěkně a ještě jednou ti říkám netruchli pro nás. Až splníš úkol, všichni se uvidíme. A ještě jedno malé překvapení.", dořekl a v tu chvíli se rozplynul. Otočil se za sebe, když viděl u schodů stát nějakou postavu. "Siriusi..", vykřikl a rozběhl se mu vstříc. Láskyplně se objali a Harry řekl: "Moc si mi chyběl. Co se ti stalo?". "Víš Harry, to je složité, až splníš úkol tak se vše dozvíš. A nyní si odpočiň. Máš toho dost za sebou. A neboj, budu tady, i kdy? nebudu moci nic dělat. ". A s tím Harryho položil na postel. A ještě dořekl: "Ty to zvládneš, James by byl na tebe hrdý. Budu tě čekat ráno u snídaně.!". Zamrkal a zavřel dveře. Harry hned usnul, nebo? jeho mysl byla vyčerpaná ze smutku a poté z následné radosti.
Druhý den ráno se probudil ve své Díře a byl celý zmatený. Nevěděl jestli to byl sen či zkutečnost. Ale když přišel do místnosti, a uviděl sedět svého kmotra na křesle, věděl, že to sen nebyl. Byla sobota a dnes měli volno. Šel se podívat na Smrtijedy. Někteří byli už mrtví a ty odklidil, neboť v podmínkách, které jim Harry vytvořil to nevydrželi. Když přišel do místnosti, rozhostilo se ticho, řekl tichým hlasem: "Brumbál je mrtev, zavraždil ho Malfloy.. Když to Smrtijedi uslyšeli, tak se začali smát, ale hned ztichli, nebo´t si uvědomili, jakou udělali chybu. Když Harry slyšel ten smích, tak dostal takovou zlost?.Rozhlížel se po místnosti a z jeho osoby šel strach. Nechal odhalit svou moc a řekl: "To co jste tu předvedli, nezůstane bez odplaty!". Namířil na Smrtijedy hůlkou a začal je kropit vodou, pot= vyslovil mrazící kletbu a začal je pomalu zmrazovat. Když byly na půl zmrazení, nechal je opět kouzlem rozmrazit a tak to opakoval pořád dokola. Když to chtěl udělat podesáté. Objevil se za ním jeho kmotr a řekl: "To stačí, už mají dost!". Harry poslech a Smrtijedi v duchu děkovali Siriovi za záchranu. Načeš Harry řekl: "Nyní jednoho z vás propustím, a vra´tte se k Voldemortovi a řekněte že ho pozdravuji, a nezapomeňte mu říct co jsem vám dělal a řekněte to i ostatním Smrtijedům.. S tím vybral jednoho Smrtijeda a ten se přemístil pryč.

Zpět na obsah

Kapitola 11: Kapitola 11 - Válka začíná

Poté, co se Smrtijed přemístil se Harry vrátil do předsíně. Podíval se na Siriuse a řekl: „Musím jít do školy, zatím se měj.“. Sirius jen pokýval hlavou, byl nezvykle zamyšlený, neboť s jeho synovcem se něco stalo. Už to nebyl takový ubožák jako dřív, Sirius to věděl a nebránil mu v tom co dělal, neboť věděl, že proti Voldemortovi bude potřebovat všechno co umí. 
Harry přišel na snídani už v mnohem lepší náladě, po dlouhé době viděl svého kmotra. Najedl se a podíval se k profesorskému stolu. Žádná změna, všichni byli ještě v šoku z toho, že Malfloy zabil Brumbála a poté (asi Voldemort) zavraždil Herionu a Rona. Harry přísahal pomstu. Jeho zlost se vyšplhala na novou úroveň, už necítil strach, vedla ho jen touha po odplatě. Přetrpěl den ve škole….. 
Umínil si, že se Voldemortovi trochu pomstí na jeho služebnících, podíval se na svoji mapu a viděl, že před Nemocnicí sv. Munga se něco děje. Natáhl si na sebe svůj plášť a přemístil se před sv. Munga. Objevil se přímo uprostřed Smrtijedů. Všichni vykřikli a namířili na něj hůlkami, ale Harry na nic nečekal, seslal na ně kouzlo na dočasné nekouzlení. (Nemohli používat kouzla). Rozhlédl se a řekl: „Nepřišel jsem nevhod?“. „Ani ne Pottere“, odpověděl Lucius Malfloy. Najednou všichni Smrtijedi chtěli použít kouzla, ale vůbec nic se nestalo. Harry se zasmál a řekl: „Nyní nemůžete nic dělat, ale mám pro Vás návrh, dáme si s panem Malfloyem souboj. “.A s tím se podíval na Luciuse. Ten přikývl. Smrtijedi vytvořili kruh a než se nadáli, Harry si je přemístil do své arény. Okamžitě je spoutal, ale tak, aby mohli stát. A řekl: „Nesnažte se přemístit, a používat magii, tady to nefunguje, kouzlit bude jen Malfloy a já.“. S tím luskl prsty. 
Stáli naproti sobě, Harry se jen na něj díval, hůlku měl volně v ruce a čekal na reakci Malfloye. Malfloy nic neřekl a najednou se na Harryho vyřítila smrtící kletba. Ten na nic nečekal a zmizel. Malfloy se podivil, načež se Harry objevil za ním a křikl: „Avada Kedavra!“. Ale Malfloy se přemístil. Tak to šlo pořád dokola. Bojovali asi hodinu a oba už padali únavou. Malfloy stál zpříma a vysmíval se Harrymu. Harry klečel před ním na jednou koleně a oddychoval. Zničeho nic se zvedl a začali mu zářit oči. Zloba a zlost, kterou v sobě nosil už nějaký čas vyplula napovrch. Podíval se na Malfoye a z jeho očí vytryskl proud tyrkysového světla. Malfloy byl tak překvapený, že se nezmohl ani na obranu. Kletba narazila do Malfloye a ten ztuhnul. Hůlka mu vypadla z ruky. Nyní stál bezmocný před Harrym, který se tvářil jako mocný bůh zkázy. Spoutal Malfloyovi ruce a nohy, poté kletbu zrušil. Poté ho hůlkou vyzvedl do vzduchu a vyčaroval pranýř. Nešetrným způsobem ho položil a řekl: „Tak Luciusi, nyní poznáš to, co jsi způsoboval svým obětem “. Podíval se na Luciuse a ten se stále šklebil a řekl: „Ale,ale, náš pan Potter se nějak změnil“, dořekl s ironií v hlase. „Neboj se Luciusi, poznáš co dokážu a nebude se ti to líbit, ale počkej až objevím tvého syna, tomu budu věnovat celý den. Zažije taková muka, že i lord Voldemord by byl proti tomu sračka.“. Namířil hůlkou na Malfoye, který byl spoutaný a visel ve vzduchu pověšen za obě ruce a řekl: „Napřed si dáme, takovou rozjezdovou bolest, „Crucio“ “. Na Malfloye vyletěla kletba, zasáhla ho do břicha. A najednou v něm propukla taková bolest, jakou ještě nezažil, Harry měl pravdu, lord Voldemort byl proti němu sračka. Když bolest přestala, Malfloye zalil studený pot. Ale Harry řekl: „Copak Luciusi, líbí, líbí?“. Lucius na něj vyplázl jazyk. „Jak arogantní“, pomyslel si Harry. A udělal pod Malfoyem malý oheň. Nasměroval ho tak, aby postupně Luciuse pálil. Přidával na intenzitě. Malfloyova kůže na chodidlech začala černat a poté začal křičet bolestí. Ale Harry nepřestal, až se mu postupně začala škvařit kůže. Poté Harry zrušil kouzlo, a řekl: „Teď přichází hlavní část našeho setkání!“. Rozhlédl se po Smrtijedech, ale když ti to vidělo, co Harry dělal Luciusovi, tak se začali třást strachy. „Dovolte, abych Vám představil Draca Malfloye!“, vykřiknul řečnickým hlasem. Vedle Luciuse se objevil jeho syn. Překvapeně se na sebe podívali a věděli, že je opravdu zle. 
Harry se podíval na oba dva a řekl: „Tak Malfloyovi, nyní si budem hrát tak, jak jste si i vy hráli!“. Vytáhl hůlku a křikl na Draca: „Imperio“. A ještě ho uvolnil. Malfloy nedokázal tak vzdorovat kletbě Imperio jako Harry a poslouchal ho jako beránek. „Použij na svého otce kletbu Crucio. Ale pořádně nebo ji ty sám schytáš!“, dořekl. „Crucio“, vykřikli Harry a Malfloy, nedělalo mu problém držet Malfloye a zároveň sesílat kletbu na jeho otce. Lucius Malfloy začal křičet, bylo to něco hrozného. Takovou bolest nezpůsoboval ani lord Voldemort. Když Harry viděl, že má Malfloy dost, tak řekl: „Tak Luciusku, nyní si odpočiň (a s tím vykouzlil vanu, do které hodil Malfloye a začaroval ji tak, aby ho pomalu mrazila.) a teď se budu věnovat našemu Dráčkovi.“, řekl a praštil s Malfoyem o zeď, až to křuplo. Malfloy zůstal nehnutě ležet. Harry mu dál nevěnoval pozornost a podíval se na ostatní Smrtijedy a na Malfloye a řekl: „Líbí Luciusku? A pro Vás ostatní mám malé překvapení, prosím (a ukázal rukou na zeď), vstupte. A přeji příjemný pobyt!“, řekl se smíchem v hlase. Smrtijedi se třásli a měli proč. Byly v místnosti, kde museli všichni stát, ani sednou se nedalo. Ještě jim odebral boty a hábity. Místnost byla temná, jediné co viděli bylo bílé světlo, které se houpalo na stropě. Po nějaké chvíli, se po Smrtijedech začali sápat stonožky, housenky, žížaly a kdoví jaká havěť. Snažili se jí ze sebe sundat, ale nešlo to. Tak tam pomalu umírali. Jednak hladem a žízní a dále také zimou. Když v tu chvíli se objevil před nima bazén, ve kterém byla teplá voda a bublinky. Okolo bazénu mnoho jídla a pití. Všichni Smrtijedi se vrhli k bazénu, ale než stačili doběhnou, opět je přivítala holá stěna. 
Poté co se Harry „příjemně“ postaral o hosty. Věnoval se ještě Malfloyům. „Tak a nyní, mi řekkněte kde se ukrývá lord Voldemort!“, řekl Harry. Lucius se jen ušklíbl a řekl: „Nikd ho nedostanete!“. „Opravdu??Tak se nyní podíváme na tvého synka ne?“, řekl s hrozbou v hlase Harry. Malfloy stále ležel nehnutě na zemi, Harry ho oživil a přivázal na pranýř. „Tak se dívej Luciusi!Až si vzpomeneš, že máš odpovědět na otázku, tak řekni!“, dořekl. Ještě si vykouzlil křeslo a sedl si naproti nim. Vytáhl hůlku a něco zamumlal. Malfloy na něj hleděl, jako by si pro něj přišla smrt. 
(dál si domyslete co mu Harry dělal, ale nebylo to nic pěkného L) 
Jak jistě víte, poté, co se vrátil Sirius a Harrymu se podařilo chytit vraha profesora Brumbála, cítil, že má tak nějak dobrou náladu. Usmyslil si, že by mohl zajít za Brumbálem. Vyšel ze své Díry a vydal se ke škole. Byla už pozdě, podíval se na hodiny a viděl, že je právě půlnoc a byl ještě úplněk. Pomyslel si na Lupina, to musel být chudák. Když byl skoro před vstupní bránou, najednou mu cestu zatarasila nějaká postava v modré kápy. Harry hned vytáhl hůlku a byl připravený k obraně, ale postava jen řekla: „Neboj se a následuj mne!. Harry ho nebo ji poslech a vydal se směrem k Zapovězenému lesu. Šli asi dvacet minut a Harry začínal mít podezření, že se něco stane. Byl připraven na vše, dokonce i na smrtelnou kletbu. 
Vyšli na nějaký palouček, kde se postava zastavila a řekla: „Tak ,a je to tady, konečně jsi sám, malý, hubený, slabý….“. Harry věděl co to znamená a řekl: „Nepovídej, uvidíme“, s jistotou v hlase. Postava se jen zasmála a než se Harry nadál, byl obklíčen deseti Satany. Podíval se po nich a jen stál. Postava, která ho předtím vedla, se začala proměňovat ve vládce pekel. Stanul před ním samotný Lucifer. 
Harry se je nzasmál a řekl: „Kdo vás poslal a co chcete!“. „Víš Harry, myslím, že uhodneš, kdo nás poslal………..no přeci pán Zla.(chvíle ticha)“. „To mě mohlo napadnout, lord Voldemort, je poslední dobou nějak mimo ne? Pořád na mě něco zkouší, jakoby mu nestačilo, že jsem zajal jeho čtyřicet Smrtijedů.“, řekl se smíchem Harry. „Je načase, aby sis popovídal se samotným Voldemortem. “, řekl Lucifer a v tu chvíli se před ním opravdu objevil Voldemort. Harry se nelekl a řekl: „Ahoj Tome, konečně se zase potkáváme, njen nechápu naco tu máš tolik sluhů?Copak na to nestačíš sám?“, řekl klidným hlasem Harry. „Neříkej mi Tome!!!“, vykřikl a byl celý dopálený. „Ale stačím Potříku, jenže s něma bude poté zábava, co tě porazím.“. „Vtipné, velmi vtipné“, zasmál se Harry. „Jo a Tome, nestýská se ti po Smrtijedech? Za chvíli ti je pošlu. A nebude se ti to vůbec líbit!“, řekl Harry. „Tos přehnal Pottere“, vykřikl až to všechny zamrazilo. Byl celý rudý. „Uvidíme!!Nyní se uvidí!“., dořekl. 
Poodstoupili od sebe a připravili se na boj. Dívali se na sebe a čekali a zaútočí ten druhý. Harry zkusil na Voldemorta Nitrozpyt. A ejhle, povedlo se….Voldemort byl tak zaskočený, že se nezmohl ani na obranu. Harry mu ještě poslal malé kouzlo, které způsobí bolení hlavy.
Voldemorta začala bolet hlava a proto zaútočil první. „Construktis pare“, vykřikl. Na Harryho vyletěla ohromná vlna červeného světla. Harry jen líně mávl hůlkou a řekl: „Religione tua, sed missus a comite Segisvulto contemplatione pacis adveni“. Kolem něj se vytvořil tak bílý zářivý štít, že to Voldemorta oslepilo a všechny satany a Lucifera zahnalo pryč. Kletba Voldemorta narazila do štítu a ten ji pohltil. Harry zrušil kouzlo a podíval se na Voldemorta, ten byl překvapený, ale rychle se vzpamatoval. A začal na Harryho vrhat všechna kouzla té nejčernější magie, jenže Harry na nic nečekal a vznesl se do vzduchu a rozletě se směrem k Bradavicím. Ne že by utíkal, ale chtěl si najít větší místo na boj. Voldemort se zvedl za ním a vůbec si nevšimli, že přistáli na famfrpálovém hřišti, přímo uprosttřed zápasu. Všichni vyjekli, jen Brumbál se vztyčil a vytvořil kolem nich bariéru a vysoké podium, tak aby na ně všichni vyděli a řekl: „Všichni zůstanou na svých místech, nyní máte možnost shlédnout boj mezi Harrym a Voldemortem. A usoudit, který z nich je lepší!“. Všichni zůstali překvapeně stát a Harry se na Voldemorta podíval a řekl silným hlasem kouzlem zesíleným: „Brumbál má pravdu Tome!! Začneme nebo jsi dostal ztrach?“, řekl Harry a potom se usmál. Všichni vyjekli. Jen Brumbál tiše seděl a pozoroval dvojici. Harry se rozhlédl kolem sebe a viděl, jak všichni na něj hledí s bázní a úctou, jen Zmiozel syčel. Vodlemort se podíval a řekl: „Připrav se na smrt Pottere“. 
Vykřikl silným hlasem: „Si ad ista omnia respondere voluero, id etiam ego agere videbor, ne veniatur ad causam. Proinde ut cito agamus quod instat, dic mihi fidem tuam de Patre et Filio et Spiritu Sancto“. Z jeho hůlky nic nevyletělo, ale Harry věděl, že je zle, nicméně vykřikl: „Et iterum sic ait: Ego et Pater unum sumus ergo ad defendendas oves, ad illuminandas, Pater et Filius unum sunt, concordes atque unanimes secundum hanc rationem quam“. Nic se nestalo, a všichni zůstali vyjeveně stát, ale jen Brumbál se mračil, neboť věděl co se bude dít. Vytáhl hůlku a něco zamumlal. Kolem nich se vytvořila další velmi silná stěna, která měla zabránit tomu nejhoršímu. A teď se to stalo. Před nima to vypadalo, jako by vybuchla Nova. Vytvořil se obrovský kráter a při dopadu, se vzedla asi 100 metrová stěna kamení, lávy, jaderného prachu. Harry a Voldemort se vznesli do vzduchu a ještě Harry kolem sebe vytvořil štít, aby se ochránil před postupující stěnou. Podívali se na sebe s Voldemortem a křikli zároveň: „Dominus intellectum “. Z jejich hůlek vyletěli dva modré paprsky, které se srazili ve vzduchu a oba bojující odhodili od sebe. Voldemort a Harry narazili do stěny, kterou Brumbál vytvořil. Při dopadu si Harry vykloubil ruku a Voldemort nohu. Harry a Voldemort něco zamumlali a z jejich hůlek vyletěl bílý paprsek. Vyléčili se. A Voldemort řekl : „Je na čase tuhle frašku ukončit“. „Moc vtipné Tome, ale já si myslím, že dnes nikdo z nás nevyhraje, ale já se těším na příště, doufám, že se ještě uvidíme!“, dořekl Harry a s tím Voldemort zmizel. Harry na něj myslí vyslal transportní kouzlo, které ho přeneslo do Azkabanu. Harry si samozřejmě nemyslel, že by tam Voldemort zůstal, ale v tu chvíli ho nic lepšího nenapadlo. Zároveň mávl ladně s hůlkou a všechno se vrátilo do normálu. Podíval se na Brumbála. Ten jen pokýval hlavou a nitrozpytem mu řekl: „Stav se pak do mé pracovny.“. Harry jen pokýval hlavou, podíval se po ostatních a všiml si, že se všichni na něj dívají s bázní. Dokonce i Zmijozel se trochu strachoval, neboť to co dnes viděli je velmi znepokojilo. Něco zamumlal a zmizel. Všichni vyjekli a rozběhli se do Velké síně na oběď.

Zpět na obsah

Kapitola 12: Kapitola 12 - Bradavice umírají

Poté, co se Harry přemístil do Velké síně na oběd, se postupně začali i studenti vracet z famfrpálového hřiště. Harry si jich ale vůbec nevšímal. Jen přemýšlel, o rozhovoru s McGonagalovou. Právě ji viděl přicházet do Velké síně. Posadila se ke stolu a Harry se za ní vydal. Přišel ke stolu kde sedívají profesoři a řekl MCGonagalové: „paní profesorko, mohl bych se pak stavit do vaší pracovny? Rád bych něco probral.“. „Ale jistě pane Pottere!, dnes večer v osm hodin a heslo je „záhada““, odpověděla. 
Harry se už na nic neptal a přemístil se do své Díry, jeho odchod se setkal s mručením od ostatních studentů. Šel si rovnou lehnout, neboť po souboji s Voldemortem byl trochu vysláblí, ale měl dobrý pocit, po dlouhé době si vybil zlost. Podíval se na svoji mapu, jestli někde neútočí Smrtijedi. Byl klid. Nikde ani náznak útoku. V těchto úvahách mu hlava klesla na rameno a začal klimbat. Po hodince spánku ho vyrušil hluk. Zbudil se a rozhlédl se kolem sebe. Myslel si, že ho někdo chce napadnout, nebo že objevili jeho Díru. Ale byl to omyl, to jen Sirius dopadl před Harryho na podlahu. Harry rychle k němu přistoupil a zkusil mu tep. Byl úplně studený. Harry se obával nejhoršího. Chtěl ho převrátit, když v tom mu vypadl z kapsy nějaký lísteček. Harry se na něj podíval a vyjekl: 
“““““““““““ 
 
Ahoj Harry 
Tady ti posílám tvého milého kmotra, je to můj dárek pro tebe. 
Pěkně si ho užij 
Tvůj Tom 
 
“““““““““““
 
Jakmile si Harry přečetl lístek dal se do srdce vydného pláče. Teď dostal od Voldemorta takovou ránu, že i kletba Crucio byla proti tomu nic. Myslel na svého kmotra, před třemi dny se objevil a Harry byl po dlouhé době šťastný, „ale teď ?“ „Co teď“, ptal se sám sebe. „Lord Voldemort mi zničil vše a všechny, které jsem měl rád“. Podíval se znovu na Siriusovu tvář, snažil se zapamatovat každý detail kůže, vytáhl hůlku a vykouzlil Siriovi krásnou pozlacenou rakev. A uložil ho do svého hrobu, který měl nachystaný pro tyto účely, ještě vyčaroval ohromnou kytici orchidejí a růží. A pomodlil se za jeho duši. 
Po obřadu, který Harrymu zabral dvě hodiny se Harry přemístil do ředitelny. Profesorka ho již očekávala. „Dobrý večer“, řekl. „Ahoj Harry, tak copak jsi mi chtěl?“, řekla.
„Kdo je novým ministrem kouzel?“. „Pan Weasley“. „To je dobré ne?“
 „Chtěl bych vám jen říct, že postava, kterou jste mohli vidět, jsem já.“ , řekl Harry.
„Ty?“, vykřikla a podivila se profesorka. „Ano já, a moc Vás prosím, nechte mi volné pole působnosti. Budu dělat vše pro zničení Voldemorta, mimochodem, pan Malfloy senior i junior, jsou v mé péči. Hodlá, je vydat ministerstvu až si s nimi popovídám “ 
Když to dořekl, díval se na profesorku, co tomu řekne. Po deseti minutách řekla: „Dobře pane Pottere, ať je po vašem, ale na hodiny chodit budete.“. „Samozřejmě.“, řekl Harry a odešel (teda přemístil se do své Díry). Když se objevil ve své Díře, vydal se do meditační místnosti, sedl si do tureckého sedu, zavřel oči a zalomil prsty. Během chvíle upadl do transu. Jeho duše opět poletovala nad jeho tělem a řekla: „Nullo sapiente homine“. Opět nastal záblesk bílého světla a řítil se červí dírou na setkání mágů. Když dopadl do středu hvězdice, kolem něj již stálo pět postav a čekalo. „Přišel jsem, abych dokončil svůj výcvik.“ „Myslíš si, že to zvládneš? Harry? Bude to mnohem těžší než minulá zkouška. Teď budeš muset dokázat, že jsi plné kouzelné moci hoden.“
„Cože??“, podivil se Harry, „Tu moc co jsem měl budu ji mít větší?“. „Ano, tvá moc bude větší, ale budeš mít také větší zodpovědnost.“. „Tak jdeme na to!“, řekl s nedočkavostí. S tím postava luskla prsty a vše zmizelo. Harry se probral ze spánku a přemýšlel o tom rozhovoru. Když se pod ním najednou propadla zem. Harry se řítil ohromnou rychlostí do stále větší a větší hloubky. Ale neztratil hlavu a zamumlal kouzlo levitace. Jeho pád se ustálil, když chtěl vyletět na povrch, nějaká tajná síla mu v tom zabránila. Po chvíli marného snažení, se pomalu spouštěl dolů. Teda spíše letěl J.
Asi po deseti minutách dopadl na kamennou podlahu. Rozhlédl se kolem sebe. Byl jen v dlouhé a temné chodbě. „Lumos Maxima“, řekl a z jeho hůlky vyletělo světlo, které se poté ustálilo na takovou intenzitu, aby viděl. Viděl jen dlouhou chodbu…….. 
Byl naplněn očekáváním co se stane. Když šel pomalu dlouhou a temnou chodbou směrem k východu, který viděl v dáli, zničehonic se proti němu vyřítilo nějaké zvíře. Harry vůbec nevěděl, s kým má tu čest. Ale zastavil se a nic nedělal. Zvíře se zastavilo. Chvíli si hleděli do očí, Harry si jej pořádně prohlížel a takhle zmutovanou obludu ještě neviděl. Hlava člověka , tělo draka, ocas koně a tlapy lva. Zbarvení její kůže bylo tmavě zelené až šedé. Dívali se na sebe načež obluda řekla: „Udělal jsi dobře Pottere, že jsi na mě nezaútočil, to vypovídá o tvé chladnokrevnosti, ale upozorňuji tě, že dále to bude těžší, a přeji mnoho štěstí!“. S tím obluda zmizela a zanechala Harryho o samotě. Když vyšel z jeskyně, objevil se na krásné louce, kde rostly všemožné rostliny na jaké si jen vzpomněl.. V dáli spatřil postavu jak seděla u studánky a čvachtala se. Harry k ní přišel a viděl, že to není nikdo jiný než Cho. Cho se na něj podívala, usmála a řekla: „Harry nechtěl by si mi natrhat kytici růží?“. „Proč ne?“, odpověděl. Vydal se k největšímu a nejhezčímu záhonu růží. Ale když chtěl utrhnou první růži, nějaký pocit nebo podvědomí mu v tom zabránilo. Snažil se proti tomu bojovat, ale marně. Jeho podvědomí bylo silnější. A vykřikl: „Néééééé, nic neutrhnu.“. Když vykřikl, tak se zablesklo a všechno zmizelo. Objevil se opět v dlouhé temné chodbě. Pokračoval dál a po nějakých deseti krocích viděl před sebou bílou mlhu, zkusil na ní použít kouzlo větru. Ale mlha pořád zůstávala tam kde je. Zhluboka se nadechl a vykročil. Když už si myslel, že mlhou projde jen tak, což nebyla pravda, tak se kolem něj začal míhat nějaké stíny. Viděl to nejhorší ze svého života. Vraždu Brumbála, smrt jeho rodičů. Smrt kmotra a mnoha jiných všichni na něho volali, aby se k ním přidal a zachránil je. Tak moc jim chtěl pomoci, tak moc, že by pro ně i do pekla šel, ale opět jeho podvědomí mu zabránilo pomoct mu. Vypadalo to, že se Harry psychicky zhroutí. Už nemohl dál, neměl sílu, už neměl nikoho. Jediné co mu zůstalo byla pomsta. „Pokračuj Harry, už jen kousek a budeš mít zkoušku za sebou, a na světě je ještě hodně lidí, kteří tě mají rádi.“. A hlas zmizel. Harry si myslel, že ten hlas odněkud zná, ale nemohl si jej vybavit. Sebral poslední své síly a vydal se do ještě větší mlhy. „ááááááááá“, zakřičel a udělal poslední krok z mlhy, který byl nejtěžší, pořád se nemohl rozhodnou, jestli je má zachránit nebo má pokračovat dál. Jeho srdce pukalo žalem. Psychicky byl už tak vyčerpán, že se neudržel a rozběhl se pryč od mlhy. Nedoběhl ani deset metrů a v tom se to stalo……………………. 
Opět se zablesklo a Harry stál v hvězdici, kolem něj bylo už teď šest postav. „Blahopřejeme Pottere, zkoušku jste obstál na výbornou, a já si myslím, že jsi hoden moci, kterou bychom ti chtěli svěřit, ale POZOR!! Užívej ji moudře, jednou se spleteš a už nebude cesty zpět.“ . S tím se rozhlédla po ostatních postavách, které jen přikývly. Všech dvanáct rukou se natáhlo před sebe a vyletěli nespočetné blesky. Z každé postavy vyletěli blesky do Harryho, ale každý jiné barvy, byly tam všechny základní barvy, které znáte. Jeho tělo se začalo zmítat jak jím projížděla silná magická energie. Začal čerpat vědomosti a začínal chápat samou podstatu kouzelnictví a magie. Po deseti minutách se vše uklidnilo. Postavy sklopily ruce a Harry se přestal svíjet. Zablesklo se a objevila se ještě jedna postava, která zářila všemi barvami. Harry ji však neviděl, protož ě jeho mysl pořád vstřebávala množství magické energie a kouzel. Když se probudil postava řekla: „Nyní Harry máš moc, kterou můžou získat jen ti, kteří k tomu mají dispozice, i Brumbál a Voldemort mají tu moc, ale v mnohem menší míře než ty, neboť nebyly tak úspěšní ve zkoušce. Užívej ji rozumně!!!“. 
A všichni zmizeli. Harry se opět probudil a když se podíval na dlaně měl na nich nějaký symbol pěticípou hvězdku ve které zářila jedna svíce a kolem dokola byla omotána zlatou nití.
Na jeho rameni se objevil podobný znak, ale jen s tím rozdílem , že na něm byl symbol z každého zástupce. Voda, oheň, vzduch a země. 
Dopadl na podlahu své Díry a na chvíli nevěděl o světě. Zatřepal hlavou a vše se mu vyjasnilo. Sedl si do svého křesla, když v tom najednou zazněla v dáli ohromná rána. Vyběhl ven a uviděl, jak se hlavní branou řítí na Bradavice Voldemortova armáda. 
Přemístil se do ředitelny, kde zrovna byla McGonagalová s novým ministrem kouzel. Nebyl jim nikdo jiný než Artur WEasley. „Bradavice jsou opět napadeny Voldemortem!“, vykřikl. „To ne, my už nemáme mnoho síly. Arture zkus nám poslat nějakou pomoc z ministerstva! „, vykřikla McGonagalová. „A ty Harry víš co máš dělat. Zkus Bradavice zachránit, i když po smrti Brumbála to půjde těžko, Bradavice ztratili svoji vlastní víru a přesvědčení!“. „Uvidíme, udělám co budu moci.“, řekl a přemístil se na Astronomickou věž a před sebou viděl dílo zkázy.Polovina Zapovězeného lesa hořela, část Bradavičkách pozemků byla zbourána. Vypadalo to, že se Vodlemort snaží Bradavice úplně zničit a studenty přeměnit ve svoji soukromou armádu. „Ale to se nestane“, Harry tomu zabrání!! 
Řekl: „Sonorus“, jeho hlas se nyní rozléhal v dáli. „Ale, ale copak Smrtijedi,, Vám nestačilo to co sem udělla vašim druhům??“, pronesl silným a mrazivým hlasem. „Myslím, že bych Vám měl ukázat vaše kamarády!“, dořekl a najednou se před udivené Smrtijedy přemístili všichni Smrtijedy, které Harry zajal a také se všemi následky. Do výšky asi pěti metrů vznesl Malfloyovi. „Zde máte výsledek mojí práce a je načase, abych se trochu předvedl, NE?“, řekl se smíchem v hlase. Když to Smrtijedi viděli co provedl Harry s jejich druhy, začali dostávat strach .Hlavně ti novější se báli. Ale objevil se za nimi Dracula a Satan s Antikristem a řekli : „Do boje, zničte Bradavice a studenty chce náš pán živé!, jinak poznáte jeho zlost“
. „Tak nevím, nevím kdo se bude více zlobit jestli já nebo Tom“, vložil se do rozhovoru Harry. Luskl prsty a nad ním se objevil obrovský ohnivý mrak. Nečekal na nic a poslal ho na nepřátele. Sám se tomu divil, jak jednoduché je teď kouzlení. Vypadalo to, že se s něho stává velký kouzelník……….. 
Ohnivý mrak se řítil na Voldemortovu armádu a ještě na ně začali padat ohnivé koule. Ale Harrymu to nestačilo, tak vyslal ještě tornádo, magické krupobití a blesky. Když to vše poslal na Voldemortovu armádu, spokojeně se díval. Všichni, kteří byli v dosahu mraků se snažili nějakými kouzly bránit, ale Harry seslal jedno velmi mocné kouzlo „Utlumení magie“. Nikdo nemohl kouzlit. Teda skoro nikdo, myslím tím Voldemortovu armádu. „Více ne“, rozkřiklo se a Harry se otočil a uviděl Cho, která na něj vysílala právě Mdloby na tebe a pouta na tebe. Harry byl tak překvapen, že nebyl schopen zareagovat. Všichni to viděli, studenti, Vpldemortova armáda…. Voldemortovi přívrženci začali jásat a Bradavie se najednou zhroutili. Bylo to strašné, zem v dálce, kterou viděl skrz dlouhou díru ve vybourané zdi, se vlnila a hemžila kápěmi smrtijedů. Bylo jich nespočet, noví smrtijedi které Voldemort za celou tu dobu naverboval všude po světě, ať již ti z Azkabanu na konci prosince, nebo odjinud. Ti se právě všichni řítili na Bradavice a někteří z nich přímo do Velké síně. Vypadalo snad nejhrůzněji ze všech nebes, které kdy viděl. Uprostřed se tvořil obrovský trychtýř, jenž směřoval přímo na Bradavický hrad. Jako kdyby počasí samotné chtělo smrtijedům a silám zla pomoci v ničení a zabíjení. Záblesky na nebi, osvětlená mračna s tmavomodrou barvou nahánějící úctu a strach, navíc co Harryho nejvíce dostalo, byly jakési jiskry, které padaly k zemi. Stejně jako ve velké bitvě dopadal na zem bílý popel, teď padaly žhavé oranžové jiskřičky přímo z rozbouřeného nebe, z něhož šlehal jeden blesk za druhým. Bylo to neskutečné, jako ohromné peklo. Jiskry zapalovaly stromy kolem Bradavic i samotný hrad. Byl celý v plamenech a jeho zdi se hroutily. Létaly na něj další a další blýskající se koule vystřelené z katapultů. Bořily se do hradeb, ničili jednu věž za druhou. Bradavický hrad padal k zemi postupně jako ohromná apokalyptická stavba. Bylo jen otázkou času, kdy hrad povolí v základech a zřítí se celý, ovšem pod ohromným tlakem bombardujících katapultů, se zdálo, že se tak stane každým okamžikem. Po hradbách běhali smrtijedi, nemrtví a další oslizlí lidé, příšery, nestvůry a různí tvorové nahánějící neskutečný strach. Podpalovali další a další místa, bortili další a další hradby, devastovali síně a velkolepě vyzdobené chodby, jako kdyby to byla jen sebranka pubertálních bláznů. Zatím se všude po Bradavických pozemcích proháněli další smrtijedi, bylo jich tu přinejmenším ohromujících několik tisíc. Když k tomu člověk přičte ještě okolní zrůdy, jichž bylo o poznání více, byla to armáda neskutečných rozměrů, možná i podobných těch, kterou Harry zažil u bitvy ve Zapovězeném lese, možná dokonce ještě víc. Tím okamžikem se katapultová děla všude okolo rozstřílela a Bradavice začaly schytávat další těžké rány, další a další věže se řítily k zemi a nakláněli. Místností byly na padrť, pokud někdo v tom pekle je, tak by nepřežil ani chvilinku.
Jiskry zapalovaly další a další ohně, ohromné mračna se točila kolem nejvyšší věže Bradavic a blesky olizovaly její stěny. Oheň vstřebával stále více částí hradu, který se proměnil v oranžové peklo zkázy………………………………………………. 
 
Tu náhle se z nebe snesl záblesk až praštil přímo do smrtijeda u hradební brány, ten se svezl bezvládně k zemi. Následně další ohromný záblesk, smetl rovnou dva, další a další záblesk, z nebe se snášelo hromobití jako o silvestrovských oslavách. Hrad blikal a světélkoval, v tu chvíli se všude Smrtijedi snášeli k zemi a omdlévali. 
Ale tou dobou byl již Harry v bezvědomí, omráčen v Astronomické věži a zrazen nejbližším. Kdo by si pomyslel, že se Cho k tomuto činu odhodlá?? Ale i když se Bradavice začali bránit, nepomohlo to. Většina studentů byla již přemístěna do Kravalu, nové čarodějné školy pro nově vznikající novou Voldemortovu armádu. Většina učitelů byla buď omráčená nebo mrtvá. Ti co přežili se přemístili na ministerstvo kouzel. Jediný kdo zůstal na místě zkázy byl Harry. Byl v bezvědomí, ale teď už ne v Astronomické věži, ale ve své Díře. 
A to je konec Bradaciké školy čar a kouzel, po odchodu Brumbála a zradě nejbližších, se další kapitola Bradavic uzavřela. 
Otevřou se znovu??? Postaví je někdo?? Kdo ví? Kdo opět pozvedne Bradavice na světovou úroveň a dá jí opět takový věhlas?........................... 
Když se Harry probral, vůbec nevěděl kde je a co se děje. Rozhlédl se kolem sebe a všiml si, že byl ve své Díře. Ležel na posteli a vedle něho se vznášel Brumbálův duch. „Ahoj Harry, konečně jsi se probral.“. „Co se stalo?“, zeptal se smutkem v hlase. „Zrada nejbližších, poté co tě Cho omráčila, Bradavice ztratili sílu bojovat. Aniž jsi to tušil, tak Bradavice na tebe spoléhaly a to co se stalo, bude mít ještě nějaké následky. Ale můžeš tomu předejít, musíš zničit Voldemort a vydat se poté na dlouhou cestu až najdeš Durianské. Poté uvidíš co dál. Jedině tak budou Bradavice zachráněny.“, řekl a rozplynul se. 

Posadil se na křeslo a až teď mu došel význam těch slov, o kterých mu říkal Brumbál. Byl naprosto v pořádku, rozhodl se, že se podívá jak bitva dopadla. Vyšel ven a chtělo se mu plakat. Bradavičko pozemky byly k nerozeznání, všude samá díra, sliz. Famfrpálové hřiště úplně zničeno. Hlavní brána rozbitá a její trosky byly rozházeny do sta metrů. Ale nejvíce to schytaly samotné Bradavice. Když přišel k velké síni, ta byla polorozpadlá, všude se válel prach a také se nad místem vznášela špatná atmosféra. Neměl sílu se dívat co provedla Voldemortova armáda, ale větší starost mu děla Cho. Od ní by zradu nečekal. 
V těchto úvahách se přesunul na Grimnauldovo náměstí, přímo doprostřed porady.

Zpět na obsah