D.r.a.b.b.l.e.s. napsal(a) Clairegirl
Disclaimer: All publicly recognizable characters and settings are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.
Tato povídka je archivována na: http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=450
Index
Kapitola 1: Omluva
Kapitola 2: Nevýhody společného bydlení...
Kapitola 3: Zrodilo se překvapení....
„Lily…“ volal už zdálky James.
„Jamesi…“ pospíchala k němu Lily.
„Je mi to moc líto, už nikdy to neudělám…“ řekla udýchaně,objala ho a políbila, „ty jsi přece mnohem lepší než on! Ve všem na co si jenom vzpomenu…“
„Taky už ti nikdy neublížím, nechápu jak se mi někdo jako on...a mohla líbit více než ty! Prostě tomu nerozumím…“pošeptal jí James do ucha.
„Takže už nikdy?“ zeptala se Lily.
„Nikdy!“ odpověděl James a znovu jí políbil.
Ani jeden z nich si nevšiml bledého černovlasého mladíka, který je z dálky smutně pozoroval. Jedna osoba a přesto příčina dvou upřímných omluv. Severus Snape.
„A jaké to jsou?“ otočil se Harry k němu a podíval se mu do očí.
„Včera jsem omylem použil tvou divnou zubní pastu“ řekl Draco a stěží přemáhal smích.
„Moje zubní pasta přece není divná?“ ohradil se Harry dotčeně.
„Skořicová, mám raději normální příchuť,“ odpověděl už beze smíchu.
„A jaká je podle tebe normální příchuť?“ zajímal se Harry.
„Proužkovaná…,“ namítl blonďák a otočil zády.
„Proužkovaná není příchuť,“ namítl Harry a otočil ho k sobě.
„Ve světě zubních past jo…“
„Tak svět zubních past, jo?“ řekl a rychle Draca políbil.
„No tak pane Weasley, posaďte se! Vaše paní bude určitě v pořádku,“ snažila se porodní asistentka uklidnit rudovlasého chlapce.
„Ale vždyť Hermiona ještě…však vy víte co,“ namítal zoufale Ron.
„To je přece naprosto normální, nemusíte se vůbec obávat.“
Po 10 minutách
„Pane,tam ale opravdu nemůžete,“ držel nemocniční zřízenec Rona, aby nevběhl na porodní sál, „vaší paní se nic nestane.“
Po 20 minutách
Ron seděl v čekárně a nervózně poklepával prsty na opěradlo židle. Každou chvilku se zvedl a začal přecházet po čekárně.
„Můžete dovnitř,“ ozvalo se z jedněch dveří.
Okamžitě vyskočil a hnal se za hlasem.
„Vaše paní je v naprostém pořádku, tudy, můžete za ní jít“ oznámila mu žena.
„Hermi…“
„Rone..“
V tom padl Ronův pohled na chlapce, který ležel vedle Hermiony. Na hlavě se mu třpytilo velmi světlé chmýří. Blonďaté chmýří. Takové ještě na nikom neviděl. Vlastně viděl, na…
„Hermiono, nechtěla bys mi něco vysvětlit?“