Index
Kapitola 1: Po letech
Kapitola 2: Křížem krážem........
Kapitola 3: Battlecry
Kapitola 1: Po letech
1.Po Letech
Třiadvacetiletá dívka jménem Ginny Weasleyová právě seděla v Doupěti u svého okna, když vešel její o rok starší bratr a posadil se vedle ní. Byla to velmi krásná dívka s dlouhými rudými vlasy, které ji sahaly až po lokty, ale její oči byly smutné, strašně smutné.
„Znova deprese?“ zeptal se její rudovlasý bratr.
„Hm,“ odpověděla smutně.
„Neboj se, on se ti vrátí,“ snažil se jí rozveselit Ron, ale neznělo to moc přesvědčivě.
„Už jsou to dva roky, co o sobě nedal vědět, Rone. Co když je mrtvý?“ řekla a schoulila se Ronovi na rameno.
„Neboj, není.“
„A co když ano. Nejdříve Voldemort zabil Percyho, pak Popletala, Pastorka, Kratiknota, Lupina a Tonksovou, proč by proboha Harry nemohl být mrtvý?“ rozčilovala se Ginny a vztekle mlátila všude kolem.
„Nevím,“ řekl Ron a v žaludku ho zabolelo. Už dva roky neměl o svém nejlepším kamarádovi další zprávy a to ho strašně tížilo. Někdy se přistihl, jak se sám sebe ptá, jestli je Harry ještě naživu, vždycky si odpověděl ano, ale když se mu tahle myšlenka vkradla na mysl teď, nedokázal si na ni odpovědět. Místo toho vyhlédl z okna jako před chvílí Ginny a nechal její vzlykající hlavu na svém rameni.
Z tohoto stavu je oba vyrušil Hermionin hlas, který všechny volal k obědu. Oba vstali a sestoupili po schodech dolů, kde už čekal zbytek rodiny Weasleyových.
Bylo jich tam jenom devět, ale na stole bylo deset sklenic. Jedna patřila Percymu. Už devět měsíců ji tam pokaždé, když jedli, dala paní Weaslyová se slzami v očích.
Když se dneska na sklenici podívala Ginny, začala vzlykat ještě více. Myslela při tom na Harryho. Tyhle stavy měla od Percyho smrti docela často, a i když ji její bratři pořád utěšovali, že se Harrymu nemůže nic stát, ona měla pořád ten hrozný pocit strachu.
„Ginny, jsi v pohodě?“ zeptal se starostlivě George a naklonil se k ní blíže.
„Ale nic. Proč se ptáš?“
„No, tak divně jsi se dívala na tu Percyho sklenici.“
„To nic, Georgi.“
„Zase Harry?“
„To je jedno, pojď už jíst.“
„Jak chceš.“
Pustili se do jídla, byla to večeře jako každá v poslední době, tichá a smutná. Nikdo nepromluvil. Po večeři Ginny pomáhala Hermioně a Fleur s nádobím a potom si šla lehnout. Nespalo se jí snadno, snad posté se jí zdálo to samé o tom, jak Voldemort zavraždil Harryho.
Někdo klepal na dveře… ne to nebyl sen. Podívala se na hodinky. Půl čtvrté. Který blbec, řekla si v duchu. Oblékla si hábit a šla otevřít.
Přišla ke dveřím, potáhla za kliku, dveře se otevřely a za nimi stál Harry
„Ahoj Ginny,“ pozdravil ji s úsměvem. Byl to ten samý chlapec, který ji před dvěma lety opouštěl. Jeho černé vlasy byly rozježené jako tenkrát a jeho oči stejně zelené. Vypadaly však unaveně.
„Ahoj Harry. Co ty tady?“
„Zavolala by jsi, prosím, Rona?“ řekl Harry a složil se na zem.
„Ale jistě. Harry? Co je s tebou? Rone! Frede! Pomoc!“ zaječela Ginny a popadla Harryho bezvládnou hlavu.
Ron sbíhal se schodů.
„Co se děje Gin…? Harry! Co je s ním, Ginny?“
„Já nevím Rone, on chtěl, ať tě zavolám a pak omdlel. Pomoz mi ho dostat do postele.“
Ron sestoupil ze schodů, chytil Harryho za nohy, jeho sestra za ruce a odtáhli ho do Ginnina pokoje. Pak šel zavolat ostatní. Ginny se zatím pokoušela Harryho vzbudit.
„Harry vstávej! Dělej.“
Začalo to vypadat, že se zase probouzí.
„Ginnnnnnn mm t nn mlj t. Vzms s m?“
„Harry mluv srozumitelně, není ti nic rozumět.“
Teď už se probudil úplně.
„Ginny, vezmeš si mě?“
„Cože?“ Ginny zůstala stát nad Harrym jako přimražená.
„Ptal jsem se tě, jestli by jsi si mě nevzala,“ řekl Harry, který během posledních pár minut dost ožil. Teď už se dokonce posadil na postel a bavil se tím, jak se Ginny tváří. K jeho překvapení se však její oči zalily slzami.
„Ach Harry, já si tě teď nemůžu vzít, potřebuju čas,“ řekla a objala ho.
Harry se však proti všem jejím předpokladům nenaštval a neodešel, jen ji pevně držel a když se pustili, řekl:
“Víš, Ginny, takhle jsem to vlastně čekal, já jsem jenom chtěl, abys věděla, že ani ty dva roky bez tebe mi nezabránily, abych tě dál miloval a jestli si mě vezmeš, budu ten nejšťastnější člověk na světě, ale dám ti času kolik potřebuješ.“
„Díky, já tě taky pořád miluju.“
Dlouze se políbili.
„Tak Harry. Co jsi dělal ty dva roky?“ Ron, George ,Ginny ,Fred a Hermiona právě seděli v kuchyni u Weasleyových.
„Hledal zbývající vitaeály, Rone,“ odpověděl Harry a podíval se na svého nejlepšího kamaráda, který byl očividně rád, že Harryho po tak dlouhé době zase vidí. Stejně jako ostatní. Jen George nevypadal zrovna nadšeně.
„A našel si je?“
„Ano, skoro všechny.“
„Skoro?“
„Už zbývá jenom ten had.“
„Aha, takže už plánuješ finálový útok?“ zeptal se Ron.
„No, je více věcí, které mám v plánu,“ řekl Harry a podíval se na Ginny, která se na něho nepatrně usmála.
„A co je vlastně nového tady?“
„No, já a Ron jsme se vzali a čekáme dítě,“ pravila Hermiona a při těch slovech se poškrábala na nose.
„Tak to je paráda! A já vám ještě nedal ani svatební dar,“ řekl Harry, vytáhl hůlku, zakroužil s ní a na zemi se objevila kolíbka pro dítě.
„Harry, to vůbec nebylo nutné,“ usmála se Hermiona.
„A Harry, co tě sem vlastně přivádí?“ George poprvé promluvil, ale pořád se tvářil jako by snědl něco hodně kyselého.
„Jedu se do Bradavic ucházet o místo učitele obrany proti černé magii a napadlo mě, že bych se u vás zastavil a s vaším dovolením i přespal.“
„Jasně, že tady můžeš přespat, Harry. Všichni budeme moc rádi,“ řekl Ron.
„Myslím, že všichni ne,“ ohradil se George a všichni se na něho podívali jako na nějakého blázna, který utekl od svatého Munga.
„O co ti jde, Georgi?“ zeptal se ho Harry tónem, který asi považoval za taktní. Ginny je oba sledovala vyděšenýma očima.
„Georgi, prosím, měj rozum,“ pokusila se svého bratra uklidnit, ale všechna slova byla marná.
„Víš, o co mi jde, Harry? O ni!“ řekl a ukázal prstem na Ginny, která začala tiše vzlykat.
„Ty jsi se dva roky neozval a víš jak jí bylo? Každý den kvůli tobě brečela, Harry! Ona si myslela, že jsi mrtvý a chvílema jsem se bál, že umře taky, takhle zle ji bylo, chlapče!“ George pomalu nabíral červenou barvu. Takhle ho Harry ještě neviděl.
„A k tomu všechny ty vraždy! Všichni jsme se o tebe báli, Harry. Měl jsi alespoň napsat.“
Když Georgie domluvil, rozhostilo se ticho, které přehlušoval pouze Ginnin pláč a chrápání z vedlejších pokojů. Všechny zraky kromě Ginnina byly upnuty k Harrymu, který byl zaskočený Georgovým výpadem.
„Georgi, jak myslíš, že bylo mě, když mě honili Smrtijedi? Já se prostě nemohl ozvat, pochop to, prosím.“
Harry vstal a natáhl ruku k Georgovi, který ji stisknul. Ginny konečně přestala brečet a dokonce se na oba trochu usmála. Harry si sednul a znova spustil.
„Ještě je tady jedna věc, kterou vám chci navrhnout. A týká se nás všech tady a odboje.“
„O co jde, Harry?“ zeptal se unaveně Ron.
„Před měsícem znovu zahájila činnost Brumbálova Armáda, což je teď, po zániku Fénixova řádu, jediná odbojová organizace v zemi. Teď dávám vědět všem bývalým členům. Chcete se taky přidat?“
„Je to snad naše povinnost, Harry,morální povinnost,“ odpověděla za všechny Hermiona.
„Už bychom mohli jít spát,“ navrhl Fred.
„Harry, ty můžeš spát u Ginny,“ dodal ještě s nevinnou tváří než zapadnul do svého pokoje.
Harry s Ginny šli spát jako poslední. Před tím než si lehli, Ginny Harryho něžně políbila.
„Myslím, že si tě vezmu Harry,“ řekla a usmála se na něho.
Teď pro změnu políbil on jí.
Zpět na obsah
Kapitola 2: Křížem krážem........
3.Křížem krážem
Studený vítr mu cuchal vlasy, když na sově letěl oblohou.
Po pěti minutách doletěl do opuštěného domu na předměstí Londýna. Harry tiše seskočil ze sovy na pevnou podlahu, když otevřeným oknem vletěla dovnitř.
Rozhlédl se po místnosti a přešel ke zdobeným dveřím, které potichu otevřel a vešel do místnosti uprostřed níž plál v krbu oheň.
Harry se po místnosti rozhlédl a zjistil, že není sám.
U malého okna stála postava v kápi a svými dlouhými bledými prsty hladila římsu okna.
„Čekal jsem, že příjdeš.“ Řekl k Harryho velkému zděšení a podíval se na něho svým pohledem plným nenávisti.
Je to sen nebo skutečnost? Pomyslel si Potter a couvl ke dveřím.
„Tohle je jenom sen, který jsem ti zařídil já!“ řekl jako by věděl co se teď honí Harrymu hlavou.
„Ale proč?“ promluvil poprvé Harry hlasem, který zněl jakoby přízračně.
„Posaď se.“ Štěkl černokněžník a naznačil Harrymu aby si sedl do křesla prožraného moly.
Nějaká neviditelná síla začala Harry ho tlačit směrem ke křeslu a nakonec ho donutila se do něho usadit.
Nemohl uvěřit co se stalo, seděl tady s člověkem, který mu zabil rodiče a nic nedělal.
Kdesi u srdce se mu znovu ozval obrovský zvon nenávisti k tomuto člověku.
„Tak tedy, Harry.“ Začal Voldemort. „Už mi dlouho piješ krev a mě to nebaví.Přijď zítra sám na Hastingské pole a ukončíme to jednou provždy.“
Harry byl ohromený Voldemortovými slovy. Hlava se mu naplnila různými pocity. Může to ukončit už zítra a potom bude žít jako normální kouzelník, bude mít rodinu. Bude mít Ginny a nebude se muset o ni bát.
A nebo zemře a všechno skončí. Už nikdy ji neuvidí. Nepohladí. Nepromluví.
„Dobře, zítra.“ Řekl
Na Voldemortově tváři se rozhostil úsměv.
„Výborně. Myslím, že už můžeš jít.“ Řekl a Harry se začal propadat hloub a hloub….
**
Harry se ve své posteli trhnutím probudil. Posadil se na postel a podíval se vedle sebe, kde spala rudovlasá dívka.
Pomalu slezl s postele a začal se oblékat. Musel odejít teď, kdy ostatní ještě spí. Nedokázal by se rozloučit, znovu.
Poodešel ke dveřím a naposledy se podíval na spící dívku, která byla osvětlena dopadajícím měsíčním světlem.
Pokochal se pohledem na ni a naposledy za sebou zavřel dveře jejího pokoje, zvenčí.
Za pár minut už stál před Doupětem a chystal se přemístit na Hastingské pole.
„Co si myslíš, že dělaš?“ ozval se za ním hlas.
Harry se otočil. Asi dva metry za ním stála Ginny, vlasy jí cuchal vítr a výraz ve tváři prozrazoval, že se každou chvíli rozbrečí.
„Ginny já….“
„Tak ty si myslís, že mě požádáš o ruku a potom si jenom odejdeš?“ řekla a rozbrečela se.
Harry k ní přistoupil a setřel slzy s její tváře. Ginny ho objala.
„Prosím Harry nechoď pryč. Já tě miluju!“
Náhle se na obloze zničehonic zablesklo a klikaty blesk ve tvaru Harryho jizvy sjel s oblohy.
„Já tebe taky, ale teď musím odejít. Nejde to jinak.“ Řekl a snažil se vyprostit s jejího sevření, ale ona ho tiskla k sobe čím dál tím víc. „pusť mě Ginny, prosím.“
„Ne. Já tě nenechám odejít.“
„Já ale musím, je to moje poslání.“
Podívala se na něho hnědýma očima.
„Slib mi, že se vrátíš.“
Harry polkl. Nemohl jí to slíbit. Nemohl. Pohladil její rudé vlasy a políbil ji. „Možná naposled.“ Pomyslel si.
„Slibuju.“ Nebyl to slib
Ginny pustila jeho tělo a odstoupila od něho.
„Vrať se mi prosím.“
„Vrátím.“
Přikývla.
„Hodně štestí.“
„No to budu potřebovat.“ Pomyslel si, podíval se jí naposledy do očí a s hlasitým třesknutím se přemístil.
Zpět na obsah
Kapitola 3: Battlecry
3.Hastingská bitva
Měsíční paprsky dopadaly na rozlehlé pole a v dálce se skvěla světla malého městečka Hastings.
Harry seděl na obrovském kameni, který stál osamocen uprostřed pole. Hlavu měl zabořenou v dlaních a přemýšlel. Co když už ji neuvidí?
Z očí mu ukápla slza. Musí vyhrát a zabít ho! Ne kvůli světu, ale kvůli sobě a Ginny.
Otřel si hřbetem ruky oči a napřímil se.
Z dálky se ozvaly kroky. „Jsi to ty?“ optal se Harry do tmy.
„Ano Pottere.“ Ozval se chladný hlas kdesi zpoza něho.
Harry se otočil. Stará známá postava v kápi vzdálená asi deset kroků svítila rudýma očima do tmy.
„Dneska to ukončíme, Voldemorte!“ štěkl Harry a postavil se aby stál svému protivníkovi čelem. „Už ti nedovolím, aby si ničil život mě a ostatním lidem!“
„Abych řekl pravdu, mám pro tebe nabídku.“ Řekl klidným hlasem Voldemort.
„A jakou?“
„Přidej se ke mně, Pottere! A budeme vládnout světu jako by jsme byli otec a syn.“ Pravil Voldemort a sundáním kápi odhalil svou bílou lebku.
„Nikdy se k tobě nepřidám!“
„Rozmysli si to dobře!“ zaječel a sjel do hábitu pro svou hůlku.
„Nikdy! Já jsem dobrý kouzelník jako můj otec přede mnou!
„Tak tedy zemřeš „dobrý“ kouzelníku.“protáhl mdlým hlasem plným nenávisti.
Harry vytáhl hůlku a pronesl.
„Mdloby na tebe!“
Voldemort jediným mávnutím hůlky, kletbu odrazil.
„Sectumsempra“ zkusil znovu Harry.
„Ty mě nechceš zabít?“ zeptal se, když se vyhnul další kletbě.
„Neboj i na to dojde.“sykl Harry „A nezapomeň, že smrt je jen začátek.“
„Avada Kedavra“ zaječel Harry, ale jeho hlas nebyl jediný, který tuto kletbu vyslovil.
Zelené paprsky se o sebe ve vzduchu otřely a oba zasáhly svůj cíl.
**
Harry viděl jenom zelené světlo a pak už ho neznámá síla vyzdvihovala od jeho ležícího těla směrem k nebi. Snažil se vrátit do svého těla, ale ta neznámá síla byla silnější.
Pole se pomalu vzdalovalo a za chvíli už bylo vidět jen světlo oken s nedalekého města. Až teď si uvědomil, že je mrtvý a nikdy se nevrátí. Vzdal svoje snažení a jen se díval na mizící světla pod sebou.
Uběhlo několik hodin než se Harryho přízračná schránka dostala do nějakého mraku a síla polevila. Harry si v první chvíli myslel, že zase bude padat zpátky, ale k jeho překvapení jeho nohy dopadly na tvrdou zem.
Podíval se kolem sebe. Před ním stála zlatě zdobená brána a před ní stál nějaký prošedivělý stařík s dlouhým plnovousem, oblečený v tóze jakou nosili kdysi staří Římané. Udělal k onomu starci několik kroků a ten se usmál a řekl.
„Vítej v nebi, Harry.“
Harry se zastavil a nejistě mu ten úsměv opětoval. Když je v nebi musí být i mrtvý. Pomyslel si.
„Takže jsem mrtvý?“
Starci zmizel na okamžik úsměv.
„No to právě nejsi, máš totiž na výběr.“
„Jestli jde o to tak nemám zájem. Jako duch žít nebudu.“
„Já nemyslel jako duch.Ty se můžeš vrátit jako normální, živý člověk.“
„Jak to? Nic přece nedokáže zachránit před Avadou.“
Stařík se zase usmál a přistoupil blíže k Harrymu.
„Jedna věc ano a to láska: Pokud tě někdo miluje, pak se můžeš vrátit.“ Odpověděl otcovsky.
Harry začal přecházet kolem brány a přemýšlel. Ginny nebo Ostatní?
Ve zlomku vteřiny se rozhodl. Přistoupil zase ke starci a řekl.
„Chci se vrátit.“
„Děláš správnou věc“ řekl. „tak naviděnou“
Mladý kouzelník chtěl taky pozdravit, ale náhle cítil jako by ho spláchli do záchodu.
Padal dolů až dopadl na dvorek Doupěte.Z jehož dveří vyběhla rudovlasá dívka a pevně ho objala.
„Harry!“ vzlykla „tys to dokázal!“
Podíval se do jejich hnědých očí a řekl.
„Už tě nikdy neopustím. Miluju tě!“
„Já tebe taky.“ Řekla a políbila ho.
Slunce nad Anglii právě vyšlo a ozářilo nový den.
Konec! :D
Zpět na obsah