Co správné je ty měl bys znát

a ne s kápí teď tady stát.

Tvůj přítel věří ti,

ty nesmíš to vzdát.

„Tvé přání je mi rozkazem,“

zní z úst tvých nevinných.

A tak ústa nevinnými přestávají být.

Proč děláš to?

Co vede tě k tomu?

Raději měl bys jít domů...

Jenže ty nedbáš mé dobré rady

a veškerá legrace končí tady.

Ty jeho přání splnit jdeš,

ale já radím ti: domů běž.

Opravdu chceš to břemeno nést?

Celý život bude tě vést

ten pán, co slib jsi mu dal.

Tvůj přítel přijímá tě v domě rád

a netuší, co čeká jej.

Udělals to.

Ta dvě slova vyslovil jsi.

Ty nevidíš krev?

Podívej se na své ruce.

A řekni si, nikdy více.

Poslední slova přítelova v hlavě ti znějí,

ne, nebylo to od něj kruté,

když to řekl.

I ty, Brute?