Index

Kapitola 1: Co se to stalo?
Kapitola 2: Časová smyčka
Kapitola 3: Nové spolubydlící
Kapitola 4: První den ve škole
Kapitola 5: Mudlovská šmejdka
Kapitola 6: Bláznivá neděle
Kapitola 7: Zajímavá zpráva
Kapitola 8: Schůzka

Kapitola 1: Co se to stalo?

,,Ellie, no konečně” zavolala z okna hnědovlasá dívka, ,,už jsem si myslela, že to nestihneš.” Ellie přispěchala ke dveřím vlaku, aby jí její nejlepší kamarádka pomohla s kufrem nahoru.

,,Kde jsi zase byla tak dlouho?”

,,To víš Kate, sestra je zase nemocná. To dělá ta půl vílí krev.”

,,A jak jsi se sem dostala?” ptala se dál Kate.

,,Musela jsem se přemístit, ale nějak jsem to neodhadla a ocitla jsem se až o ulici dál.”

Obě kamarádky konečně dorazily do kupé, které nebylo prázdné.Seděly tam dvě dívky a dva chlapci. Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová, Harry Potter a Ron Weasley. Všichni se navzájem pozdravili a když si Ellie uložila věci a posadila se, ujala se slova Kate.

,,Nemůžu uvěřit, že už jedeme do Bradavic naposled. Tak rychle to uteklo. Bude mi to chybět hlavně famfrpál.”

,,Máš pravdu“ pokračovala Hermiona, ,,taky mi toho hodně bude chybět...“

,,Jo hlavně úkoly” skočil jí do řeči Ron.

,,Ne tohle jsem zrovna nemyslela, ale jinde než v Bradavicích tak velkou knihovnu nenajdete. Je tam tolik knih k přetení.”

,,Ale Hermi, to by jsi tam musela být zavřená od rána do večera.” nedal se odradit Ron.

,,Proč jsi se Harry vůbec rozhodl vrátit do Bradavic?” zeptala se Kate, protože jí to zajímalo, ale hlavně, aby předešla další hádce.

,,To kvůli tady tomu.” Harry sáhnul do kufru a vytáhl obálku. Vyndal z ní dopis, který podal Kate.

Milí Harry

Vím, že se ti to bude zdát divné, ale chci po tobě, abys dostudoval sedmý ročník. Vzdělání je velmi důležité. Profesorka McGonagalová všechno ví a je schopna tě kdykoliv i s tvými přáteli uvolnit ze školy. Nesmíš jít pátrat po Voldemortovi teď hned. Z trucu, že se stalo, co mělo. K dopisu přikládám balíček, je v něm myslánka a několik lahviček námi ještě neprozkoumaných vzpomínek. Prosím tě, aby jste je s tvými přáteli prošli a zkusili najít jakoukoliv chybu, nebo odlišnost. Je to velmi důležité. Chtěl jsem tě seznámit se vším, co se Voldemortovi stalo a jak pokračovala jeho cesta dál.

Albus Brumbál

PS: Neviň se za to, co se stalo, není to tvoje vina.

,,Harry, to jako myslíš vážně, ty máš jeho myslánku a všechno. Jak budeš chtít pomoct?” zeptala se Kate.

,,Kate, nechci do toho zatahovat už nikoho z vás...”

,,Ale omyl,” nenechala ho Kate domluvit, ,,já už do toho zatažená jsem od začátku, jestli si nevzpomínáš.”

,,Máš pravdu Kate, ale vůbec nevím, jak to udělat.”

,,To půjde. Vždyť i ty to víš.”

Cesta jim příjemně ubíhla, když v tom se Kate zvedla: ,,Už budeme v Bradavicích, ještě si skočím na záchod.” Když se vracela zpátky do kupé, jakoby ji něco chytilo za břicho. Byl to pocit cestování přenášedlem spojený s točením. Najednou to skončilo a ona se ocitla v Bradavicích.

Zpět na obsah

Kapitola 2: Časová smyčka

,,Co se to sakra děje!” Kate byla tak rozzuřená, že tuhle větu doslova vykřikla. Když ale uslyšela hlasy pochopila, že se to nestalo jenom jí samotné. Zpoza rohu uslyšela kroky, které se k ní blížily. Chtěla se podívat kdo to je. Uděla pouze jeden krok, ale dál chodit nemusela, protože se střetla s pohledem brýlatého chlapce.

,,Harry to jsem ráda, že jsi to ty. Myslela jsem, že....” najednou se zarazila a podívala se na chlapce stojícího vedle brýlouna.

,,To není možný. Ne to nemůže být pravda!” pomyslela si.

,,Promiň, ale musela jsis mě s někým splést.” ozval se brýlatý chlapec. Já se jmenuji James Potter a tohle je Sirius Black,” ukázal na pohledného chlapce vedle sebe. ,,Siriusi co na ní tak koukáš?” mrknul na kamaráda a dloubnul ho do žeber.

,,Au co to vyvádíš Jamesi.”

,,Co já vyvádím podívej se na sebe. Čučíš na ni jako kdyby spadla z Vrby mlátičky.” Kate to celé s pobavením sledovala a jen tak tak se nerozesmála.

,,Počkat,” zaměřil James svůj zrak opět na hnědovlasou dívku, ,,odkud vůbec jsi a jak se jmenuješ?” Kate se mu zadívala do oříškových očí a řekla: ,,U výzvědné služby bys bodoval,” usmála se. ,,Jmenuji se Kate....” počkat přeci mu nemůžu říct, že jsem Olivanderová když v téhla době studuje můj otec a matka.

,,A dál?” ptal se netrpělivě James.

Jsem Kate Grangerová a pocházím ze Španělska. Studovala jsem ve škole na Španělských ostrovech, ale poslední ročník dostuduji v Bradavicích,” dokončila Kate.

,,A pročpak to?” ptal se nedůvěřivě Sirius. To bylo podruhé co promluvil.

,,Copak vadím ti tu?” zamračila se Kate a sledovala jak se na ni Sirius dívá. ,,Myslíš si, že mě tímhle pohledem odzbrojíš?”

,,Co- Cože.” zakoktal se Sirius. ,,Tak s touhle to nebudu mít tak lehký a navíc je dost pěkná.” pomyslel si.

,,No nic. Jenom nevím co ti je. Buď je ti opravdu špatně, a proto máš tenhle stupidní výraz, a nebo tě trefil šlak. Ačkoli v tvém případě to vypadá na obojí.” Sirius tam stál a opravdu vypadal na omdlení zatímco James se královsky bavil.

,,Jamesi,” zeptala se zlehka Kate ,,Nechci otravovat, ale jsem tu dnes poprvé přijela jsem trochu dýl a jaksi jsem se ztratila. Mohl by jsi mě odvést k řediteli mám se u něj hlásit.”

,,Jo jasně tak pojď. Hej Siriusi budeš tu stát dlouho chtěli by jsme jít.”

,,Tak klidně jděte. Uvidíme se ve společence. A doufám, že tahle sladká holubička bude s náma na koleji” zašklebil se a mrknul na Kate.

,,Copak holoubek si myslí, že pak bude mít šanci?”

,,To se ještě uvidí. Vsaď se, že budeš škemrat, opáčil Sirius.

,,Tvou sázku přijímám a škemrat bude úplně někdo jiný.” Skutečnost byla taková, že by Kate s přijmutím schůzky neváhala. Musela uznat, že je moc pohledný, ale taky věděla, že si tu nikoho nesmí pustit k tělu a obzvášť Siria ne.

,,Tak půjdeme Kate?”

,,Ale jistě, že ano.”

Sirius tam ještě chvíli stál a díval se, jak mizí za rohem. Potom se otočil a vydal se směrem k nebelvírské koleji.

Kate byla značně netrpělivá a snažila se to zamaskovat nenucenou konverzací.

,,Co to do Siriuse vjelo?”

,,Ále,” zakřenil se James, ,,nejspíš bych to neměl říkat, protože to je kamarád.”

,,Neboj já mu to neřeknu.”

,,No tak jo. Sirius patří mezi Bradavického lamače dívčích srdcí z žádnou holkou nevydrží dýl, jak týden, ale i přesto ho holky nepřestávají milovat.”

,,A co si jako myslí, že může mít každou?

,,Nejspíš jo a protože jsi tu nová budeš jeho další kořist. Proto to na tebe zkoušel s tím svým pohledem. Abys pravdu věděla taky jsem byl takový čechral jsem si vlasy a hrál si se zlatonkou.”

,,A proč si přestal?”

,,Nevím, jak je možné, že ti tak věřím. Znám tě sotva čtvrt hodiny.”

,,To dělá moje osobní kouzlo,” usmála se Kate, ,,nemusíš se bát já nejsem drbna.

,,Už jsme tady,” oznámil najednou James. Stáli před kamenným chrličem v podobě fénixe. ,,Promiň, ale nevím, jak se dostat dovnitř neznám heslo,” řekl James, ,,ty ho znáš?”

,,Ne bohužel.” Sklesla Kate brada ,,Heslo to zatracený heslo, jak jsem na něj mohla zapomenou!” pomyslela si. Najednou však chrlič odskočil a po schodech sešel Albus Brumbál.

,,Slečna Grangerová že? Mluvil jsem s vašimi rodiči pojďte nahoru a na všem se domluvíme nesmíme vás zapomenou zařadit.”

,,P- pane řediteli tak ráda vás vidím,” vykoktala Kate tahle jediná slova a následovala Brumbála. ,,Zatím Jamesi!” křikla na nového kamaráda.

Když Kate konečně vstoupila do Brumbálovi pracovny, nastalo na chvíli ticho.

,,Slečno Olivanderová prosím posaďte se.” Kate udělala co jí Brumbál řekl a usadila se do pohodlného křesla naproti řediteli.

,,Ale jak víte...”

,,Vůbec nechápu, jak jste se sem dostala,” přerušil její větu. Nevypadal rozzloběně naopak očka mu za půlměsícovými brýlemi zářila a jeho hlas byl klidný.

,,Použila jste snad obraceč času?”

,,Ne nepoužila v naší době došlo k útoku...”

Brumbál ji opět nenechal domluvit: ,,Nic neříkejte mohlo by dojít ke změně budoucnosti.”

,,Ovšem promiňte zapoměla jsem. Prostě v naší době obraceče nejsou,” řekla ve zkratce Kate.

,,Tak tedy jak jste se sem dostala?”

,,Bylo to, jako cestování přenášedlem spojené s točením.”

,,Aha časová smyčka.”

,,Časová co?” divila se Kate.

,,Nejspíš si se dostala do časové smyčky. Stalo se ti někdy, že jsi změnila budoucnost?”

,,Možná někdy, ale jak se dostanu zpátky do naší doby?”

,,Zpět se dostaneš jedině tak, když tu změníš kus budoucnosti, ale jaký? Na to musíš příjít sama. Časové smyčky jsou prevíti může se stát, že tě sem poslaly jenom proto, abys tu chvíli pobyla. A pak tě vrátí zpátky. Jiné si zase myslí, že budoucnost měla být jiná a chtějí ji změnit. Většinou, ale přesunou člověka, který už budoucnost změnil.”

,,Aha,” kývla na pochopení Kate.

,,Prozatím jestli se nepletu tak jsi ve vaší době chodila do stejné koleje, jako tvoji rodiče.”

,,Ano chodila jsem do Nebelvíru.”

,,Já seznámím ostatní učitele s touto situací a vše bude v pořádku. Knížky, oblečení a vše potřebné máš v ložnici pro sedmý ročník. Heslo do věže je Dýňová paštička. A tvůj nápad se školou ze Španělských ostrovů byl výtečný tak se ho drž. Málokdo totiž ví, že tam nějaká škola je. Zatím nashledanou.”

,,Nashledanou a děkuji,” odpověděla na pozdrav Kate a odešla.

Zpět na obsah

Kapitola 3: Nové spolubydlící

Pod schody na ní čekal James.

,,Radši jsem tu na tebe počkal, když se tu nevyznáš.”

,,Díky moc,” usmála se Kate.

,,A jak jsi dopadla?”

,,Co myslíš?”

,,No já osobně myslím, že Nebelvír. Tvé chrabré srdce a mysl se už prokázaly a navíc bych tě chtěl mít u nás.”

,,V tom případě ti budu muset pokazit radost...” Kate už nestihla dopovědět konec věty, protože jí James skočil do řeči.

,,Ne-e.”

,,Mrzimor.”

,,Těsně vedle.”

,,Neříkej, že Zmijozel?”

,,Myslíš si, že bych tam měla patřit?”

,,Co já, ale co si myslí Moudrej klobouk. Vždyť tam vůbec nepatříš!” škaredil se James.

,,Ale ty jsi mě nenechal domluvit. Vždyť jsem neřekla, že mě nezařadil do Nebelvíru.”

,,Tak ty si ze mě budeš dělat srandu?”

,,A nemůžu snad?” opáčila Kate.

,,To bych si musel rozmyslet,” usmál se na ni a Kate si konečně uvědomila, že našla nového kamaráda. Nedokázala pochopit, jakto že se jí s Jamesem tak dobře povídá. Věřila mu. Měla pocit, že ať mu řekne cokoliv, tak to nikomu nevyzradí. Ani si nevšimla, že už jsou před portrétem Buclaté dámy.

,,Tak jsme tady,” pověděl James.

,,Můžu tě ještě poprosit?” zeptala se Kate.

,,Jo jasně jen se ptej.”

,,Kdyby ti to vadilo tak řekni.”

,,Hele Kate už se konečně vymáčkni, nebo před Buclatou vystojíme důlek.”

,,Kdo je u tebe Buclatá ty pacholku. Trochu úcty!” přidala se do hovoru Buclatá dáma.

,,Chtěla bych, abys mě provedl po škole. Tak týden bude stačit, abych si všechno zapamatovala.”

,,To není žádný problém,” odpověděl James, ,,půjdeme dovnitř?”

,,Jestli si dobře pomatuji tak heslo je… Dýňová paštička.” Buclatá dáma se odklonila a Kate i James vstoupili dovnitř. Ve společenské místnosti byl slyšet šum a hlasy. Nejspíš se o něčem debatovalo. Celou debatu započali dvě dívky nejlepší kamarádky Lily Evansová a Jenny Stocková.

Dvě mladé dívky sbíhaly po schodech z ložnic sedmého ročníku a o něčem horlivě diskutovaly.

,,Co se děje?” zeptal se Matt Owson.

,,V naší ložnici je jedna postel navíc a u nohou má kufr,” odpověděla Jenny.

,,Myslíte, že je tu nová studentka?”

,,No student to rozhodně nebude,” klepla si Jenny do čela.

,,Jak myslíte, že bude vypadat?” přidala se do hovoru Amy Simonsová.

,,Tak to nevim?” řekl Matt ,,ale je jasný, že bude v Nebelvíru.”

,,Matte seš snad úplně blbej, kde jinde by mohla bejt, když tu má kufr.” Jenny zakroutila hlavou.

,,A co když bude hezká to s ní Sirius bude chtít chodit…”

,,Prosim tě Amy tak se ho na to zeptej, když neví, jak vypadá třeba se mu líbit nebude!” skočila jí do věty Jenny. Z chlapeckých ložnic zrovna scházel jmenovaný.

,,Jestli mluvíte o Kate tak je hezká až moc. A jestli jde o to chození… nevidím to růžově, protože mě nechce.”

,,Já bych tě chtěla!” křikla Amy.

Přítomnost

,,Co to je za šum?” ptala se Kate.

,,Nejspíš mluví o tobě a je vidět, že se umíš postarat o pozdvižení. Jestli nechceš, aby tě zavalili otázkama typu odkud jsi atd. drž se u mě provedu tě.” Vydali se tedy vstříc všem studentům z nebelvíru. Nakonec se dostali až na schody, ačkoli na Kate studenti pokřikovali neodpověděla ani jednomu.

,,Na seznamování máš času dost,” mrknul na Kate James, ,,a teď, když mě omluvíš jdu ještě za Siriusem.”

Kate vešla do ložnice ve které se nic nezměnilo jen osazenstvo bylo jiné. Usadila se na kraj postele a otevřela svůj kufr. Měla v něm všechno učebnice hábity i váček s penězi. To už ale do místnosti vešli dvě dívky.

,,Ahoj,” pozdravily obě najednou.

,,Ahoj,” opětovala pozdrav Kate. Dívky si sedly naproti ní a Jenny začala s představováním.

,,Já se jmenuji Jenny Stocková a tohle je Lily Evansová,” ukázala na zrzku vedle sebe. ,,Ještě tu s námi bydlí Amy Simonsová.

,,Jsem Kate Grangerová,” odpověděla Kate.

,,Můžu se zeptat odkud jsi?”

,,Jsem ze Španělska a studovala jsem ve škole na španělských ostrovech, ale poslední ročník dostuduji v Bradavicí. Nevadilo by vám, kdybych si lehla jsem po cestě dost unavená.”

,,Jistě že nám to nevadí hlavně si odpočiň,” řekla Lily.

,,My už půjdeme taky spát,” Jenny se podívala na Lily a obě se vydaly ke svým kufrům, ze kterých vyndaly věci na spaní. Všechny tři se vystřídaly v koupelně a pak ulehly do měkkých postelí.

Zpět na obsah

Kapitola 4: První den ve škole

Když se Kate ráno probudila, ani si nepřipustila co se stalo. Roztáhla závěsy kolem své postele a uviděla tři dívky. Svou matku Jenny, kmotru Lily a ta třetí nejspíš musí být Amy.,,Ach jo jak já bych si přála být zpátky v našich Bradavicích. Vidět Ellie, Hermionu, Parvati a Levanduli,“ pomyslela si Kate. To už se, ale ve vedlejší posteli někdo posadil a promnul si oči.

,,Nazdar Kate,“ pozdravila svou budoucí dceru Jenny.

,,Dobré ráno,“ odpověděla Kate a odešla do koupelny.

Jenny si sedla na kraj postele své nejlepší kamarádky Lily: ,,Vstávej ospalče nebo ti sní snídani.“

,,No jo vždyť už lezu.“

Jenny podobným způsobem vzbudila i Amy. Otevřely se dveře a z koupelny vyšla oblečená Kate: ,,Nazdárek Lily,“ promluvila vesele, ,,a ty musíš být Amy, že?“ podívala se na dívku sedící na krajní posteli.

Když se ostatní děvčata připravila vydala se společně do Velké síně na snídani. Od nebelvírského stolu na ně zamával James a posunkem ruky naznačil, aby si sedly k nim.

,,Mě se tam nechce,“ promluvila Lily.

,,Je to jen snídaně. Jde o chviličku, kterou s Jamesem vydržíš!“ uklidňovala ji Jenny.

Nakonec se tedy po usilovném přemlouvání Lily vydaly k Pobertům. Navzájem se pozdravili a posedaly si k nim. Přesněji Amy se nalepila na Siria. Jenny si sedla vedle Rema, Lily z jedné strany Petera a na Kate zbyl James. Po chvíli povídání obdrželi i své rozvrhy a společně se vydali na první dvouhodinovku Obrany proti černé magii. Kate, kterou každý rok měl na obranu někdo jiný bylo jedno, kdo ji bude učit tenhle rok. James se k ní naklonil a pověděl: ,,Učitel na Obranu se jmenuje Dennis Kelton. Učí celkem dobře, ale Brumbál byl lepší.“

Měli probírat složitější obraná kouzla. Byli rozděleni do dvojic a vždy jeden zaútočil a druhý kletbu odrazil. Kate byla se Siriusem, Lily s Jamesem, Amy s Remem a Jenny se svým přítelem. Sirius se snažil v Katině obraně najít slabinu, ale jelikož Kate chodila do BA což on nemohl vědět a navíc byla obrana její oblíbený předmět, který potřebovala k tomu, aby se stala bystrozorkou žádnou slabinu nemohl najít.

,,Copak se nikdy neunavíš?“ křiknul na ní. A to by omyl, protože s útokem byla na řadě ona a její kletba ho zasáhla naplno tak, že se válel po zemi. Přiskočila k němu a řekla.

,,Viděl jsi někdy unaveného bystrozora?“ podala mu ruku a pomohla na nohy.

Když hodina skončila měli Přeměňovaní. Učily se celkové zamaskování Kate dostala od profesorky McGonagalové 10 bodů pro Nebelvír.

,,Jakto, že se ti povedlo přeměnit se tak rychle?“ zeptal se James.

,,To je moje tajemství,“ mrkla na něho Kate.

Potom měli dvě hodiny volna, které Kate využila k napsání eseje do přeměňování a obědu. Ještě si stihla skočit do knihovny pro knihu Pokročilé obrany od Milduse Denga.

Po obědě měli hodinu Bylinkářství a konec. Kate si dodělala úkol na Bylinky a začetla se do Pokročilých obran. Připomněla si tak Hermionu, která tuto knížku svírala ve své ruce už v šestém ročníku a za dva dny ji měla přečtenou. Knížka byla tak zajímavá, že si ani neuvědomila kolik je hodin. To už se k ní přes rameno naklonil James a zeptal se: ,,Copak to čteš tak zajímavého, že jsi skoro zapomněla na večeři?“

,,Ále Denga a jeho Pokročilý obrany. To už je večeře?“ zeptala se a zaklapla knížku.

,,Jo je tak pojď půjdu s tebou a trochu ti ukážu školu jak jsme se o tom bavili.,

,Kdybys tak věděl, že to tu znám, jak svý boty,“  pomyslela si.

Prošli pořádný kus hradu, když už konečně dorazili na večeři. Bavili se, jako staří známý a nejspíš o něčem legračním, protože se oba řehtali na celé kolo.

,,Konečně večeře už mi kručí v břiše,“ ulevila si Kate, když dosedala a nandala si brambory a uzené. Po večeři se připojila k děvčatům.

,,Tobě se líbí Potter?“ zeptala se Amy opatrně.

,,Ne proč?“ odpověděla Kate.

,,No, že jseš pořád s ním.“

,,Říká ti něco slovo přátelé?“

,,Aha v tom případě je to dobrý.“

,,O čem to sakra mluvíš?“ zeptala se Kate. To už se k ní naklonila Jenny a potichu, aby to neslyšela Lily pověděla: ,,Víš on se Lily líbí.“

,,Tak proč mu to neřekne?“

,,Je to složitější než myslíš vše ti vysvětlím, ale až někdy jindy.“

,,Fajn,“ kývla na pochopení Kate.

Ve společence se opět začetla do Denga. ,,Ta knížka je fakt úžasná, ani jsem nevěděla, že existuje tolik obraných kouzel.“  přemíšlela nad tím a ani si nevšimla, že si k ní přisedla Lily.

,,Jé ty čteš Denga?“ zeptala se.

,,Jo zrovna dnes jsem si ho byla půjčit na doporučení mé dobré kamarádky.“ Měla na mysli Hermionu jejíž příjmení používá v této době.

,,Mohla bych si tu knížku potom půjčit?“

,,Jasně, že můžeš Lily.“

Bylo už pozdě, když Kate zaklapla knížku nemohla se od ní odtrhnout. Hlavně taky proto, že jí to spojovalo s jejími přáteli v budoucnosti. Jenny, Lily a Amy už dávno spaly. Ve společenské místnosti byl pouze James, který dodělával úkol na zítřejší hodinu přeměňování. Kate k němu přistoupila: ,,Chceš pomoct?“

,,Ne to je dobrý už to skoro mám,“ zvednul hlavu, aby se podíval s kým mluví byl už tak unavený, že musel zamrkat, aby zaostřil na osobu, která mu položila otázku.

,,Jamesi?“

,,Ano co potřebuješ?“ James se opět dal do práce se svým úkolem.

,,Líbí se ti Lily?“

,,Proč myslíš, že jo?“

,,Nejsem pitomá ne?“

,,Nevím jestli se mi pořád líbí jeden čas sem jí měl opravdu rád já ji miloval a ona mě nechtěla.“

,,A jak víš, že tě pořád nechce?“

,,To nevím a teď nad tím přemýšlet nebudu. Jsem dost unavený půjdu spát a úkol dodělám zítra při volnu.“ Zvednul se a rozloučil se s Kate, která už šla taky do dívčích ložnic.

Zpět na obsah

Kapitola 5: Mudlovská šmejdka

Druhý den ráno se Kate marně snažila s Jamesem promluvit. A ani zbytek dne nebyl jinačí. Jakoby toho co jí řekl minulou noc litoval. U snídaně proběhla menší hádka, kterou vyvolala Amy.

,,Nech mě bejt, nebo tě zakleju,“ odpověděla Kate. ,,Nevím co jsem ti udělala, že se ke mně takhle chováš.“

,,Amy je naštvaná, protože po tobě bratránek jede,“ přidala se do hovoru Jenny, když vedle nich usedla.

,,Bratránek?“

,,Jé Kate pořád zapomíná, že jsi tu nová. Jo Sirius je můj bratránek přes pátý, nebo šestý koleno. Přesně to nevím.“

,,Ty jsi tedy příbuzná s Blackovými?“

,,Jo jsem, ale vzdáleně vždyť víš, že se nejmenuji Blacková.“

,,Asi jsme největší rodina krvezrádců na světě. Jedna moje praprababička kolik pra tam je nevím byla Blacková, ale vzala si někoho jinýho než měla a první krvezrádce je na světe. Naše rodina žije úplně jinak než Blackovi a pak si mamka vzala pana Stocka což je můj otec. Vůbec by mě nenapadlo, že je taky z čistokrevného rodu.“

Celý týden by proběhl bez problému, kdyby se neodehrál onen incident. Mělo to i kladné stránky James s Kate poprvé promluvil od oné noci. Skončila zrovna hodina lektvarů, které měli společně se Zmijozelem. Byl pátek poslední hodina všichni se tlačili ven ze sklepení. Najednou do Kate někdo narazil.

,,Co se pleteš ty mudlovská šmejdko!“ obořil se na ní Severus Snape.

,,No dovol? Pleteš se ty!“ Kate byla natolik rychlá, že vytasila hůlku dřív než domluvila. To už jí mířila na Severusův krk.

,,Dej to dolů, nebo si ublížíš!“ promluvil posměšně Snape.

,,Jak se opovažuješ…,“ soptila Kate. ,,Jak se opovažuješ o někom říkat, že je mudlovský šmejd, když ani nevíš co to znamená! Nebo mám říct, že tobě chybí jen kousek, abys jím byl také Princi,“ oslovila ho jeho vymyšlenou přezdívkou a podívala se, jak se zatváří.

Všichni zděšeně zírali, jak Kate míří na Severuse. To už se vedle Kate postavila Lily: ,,Nech to plavat,“ promluvila.

To už se kolem prohnali tři paprsky. Jamesův, Katiinin a Siriusův. Než ostatní mrkli Snape se houpal na neviditelném provaze vzhůru nohama.

,,Tohle máš za Lily!“ křikl James.

,,Jo,“ kývl Sirius. ,,A taky za Kate.“

,,A v neposlední řadě,“ promluvila jmenovaná a trhnutím zapěstí shodila Severuse dolů. ,,Za všechny, které jsi tímto svinským slovem pojmenoval. Co Srabusi líbí se ti vyset hlavou vzhůru?“

Snape se zvedl sebral brašnu a radši vyklidil pole. Pobertové i s Kate dostali záchvat smíchu.

,,To je hrdina!“ vykřikla Kate mezi salvou smíchu.

,,James se k ní přitočil a šeptl jí do ucha: ,,Potřebuju si promluvit, ale o samotě.“

,,Fajn,“ kývla Kate. ,,Za hodinku v učebně přeměňování.“

,,Jak znáš to zaklínadlo.“

,,Jaké?“ hrála nechápavou.

,,To, které jsi dnes použila na Srabuse.“

,,Ty myslíš Levicorpus.“

,,Přesně to a taky samozřejmě protikletbu Liberacorpus.“

,,A proč bych ho neměla umět?“

,,Vážně? Možná tak u vás!“ prskla Kate. Byla dost rozzuřená myslela si, že jí James chtěl vysvětlit to co jí řekl, když spolu naposledy v noci mluvili.

,,Nepovídej, že u vás ve Španělsku to někdo zná?“ křikl ironicky James.

,,Kraviny ó promiň já zapomněl, že jsi nejchytřejší. Stejně ti nevěřím.“

,,Je jen na tobě jestli mi uvěříš. Mě osobně je to fuk!“ Kate rozzuřeně vytáhla svou hůlku a švihla s ní tak rychle, že dveře vylétly z pantů a narazily do protější stěny.

,,Lepší něco neumět a doučit se to než mít místo mozku piliny!“

To bylo poslední co mu řekla než se vyřítila ze třídy.

,,Jsi v pořádku?“ promluvil teď už klidným hlasem brýlatý chlapec.

,,Nejspíš jo, ale co se stalo?“ zeptala se hnědovláska. ,,Au co to…“ podívala se na svojí obvázanou nohu, která vypadala větší než normálně.

,,Jak jsi rozbila ty dveře nevšimla jsi si hřebíku, který z nich při nárazu vypadl. Stoupla sis na něj a ihned jsi omdlela. Je to všechno moje vina.“

,,Ne není měla jsem dávat pozor na cestu byla jsem rozzuřená.“

,,Ještě než se tě zeptám o čem mohl by jsi mi říct, jak dlouho tu budu?“

,,Celý víkend. Pomfreyová ti to zatím obvázala a čeká až se probereš, aby ti mohla dát srůstový lektvar. Já jí zavolám.“

,,Počkej ještě než jí zavoláš o čem jsi chtěl mluvit.“

,,O tom co jsem ti říkal v noci. Chtěl jsem ti odpovědět na tvou otázku.“

,,Vážně a jak jsi se rozhodl? Máš nebo nemáš jí rád?“

,,Asi máš pravdu začal jsem o tom mluvit tak ti odpovím. Pořád jí mám moc rád,“ pověděl James a se zvláštním úsměvem na tváři odešel pro madam Pomfreyovou.

Zpět na obsah

Kapitola 6: Bláznivá neděle

V neděli za Kate dorazily Lily a Jenny. K Lilyné hrůze už tam byl i James.

,,Už mě nech bejt Pottere mám tě plný zuby i bez těch tvejch pitomejch keců.“

,,Ale no tak Evansová dej si se mnou rande?“

,,Ani za nic nejsem blbá.“

,,To bych o tobě nikdy neřek spíš – andělský krásná.“

„Dej si pohov Pottere.“

„Právě jsem ti složil poklonu.“

,,Já o ní nestojím!“

„Tak DOST!“ vložila se do hovoru Kate. „Přišli jste snad jenom proto, aby jste se hádali? Jestli jo tak můžete jít pryč. Jsem taky nemocný člověk a potřebuju klid!“ zašklebila se, jako kdyby jedla citron.

,,OKAMŽITĚ VEN!“

,,A kdo ti říká, že budu samotná? Chtěla bych si promluvit s Jenny o SAMOTĚ!“

,,Tak co chceš vědět?“ zeptala se Jenny, když James i Lily odešli.

,,No jednou jsi mi říkala, že má Lily Jamese ráda a taky, že mi to vysvětlíš.“

,,Skoro jsem na to zapomněla, ale vidíš. Tak já se do toho dám.“

,,Tak spusť.“

,,Začalo to asi takhle James se zamiloval do Lily a ona ho nesnášela. Nesnášela na něm to jeho pitomé čechrání vlasů, hraní se Zlatonkou, blbý úsměvy a všechno co na ní zkoušel. Všímej si, jak mluvím v minulém čase. Všechno to skončilo někdy na začátku šestého ročníku. Slušňáček Potter – no dovedeš si to představit. Přestal ji zvát na rande čtyřicetkrát denně – vlastně co pomatuju bylo dnešní pozvání snad první od začátku šesťáku. A naše Lily si konečně uvědomila, že jí to jeho věčný zvaní na rande, čechrání vlasů a ten celý humbuk kolem jeho jména chybí. Taky si uvědomila ještě jednu věc, že to s tou láskou mohl myslet vážně. Mimochodem říkali jí to všichni jen ona to neviděla. Prostě je do něj zamilovaná až po uši. Hádky bere jako samozřejmost, aby s ním vůbec promluvila. Začala číst Famfrpál v průběhu věků. Abys věděla Lily Famfrpál nesnáší a už vůbec ne knížky o něm. Ona chce prostě pochopit co na tom všichni vidí, ale podle mě to dělá jenom kvůli Jamesovi. To je asi celý příběh. Jestli si na něco ještě vzpomenu dám ti vědět.“

,,To je právě ono. Myslí si, že on už jí nemiluje.“

,,Co tomu nějak pomoct?“

,,Proč ne domluvíme to až budeš zdravá a tady máš toho Denga, jak jsi chtěla přinýst,“ Jenny jí podala knížku a s pozdravem odešla z ošetřovny.

Ten den se, ale mělo stát ještě něco. Jenny, Lily a James nebyli jediní, kdo jí navštívili.

,,Ahoj, jak ti je?“ zeptal se Sirius.

„Já… jen jsem to chtěl vědět.“

,,Co je ti já tě neukousnu a nebo má pan Black strach z holky?“ ušklíbla se na něj Kate.

,,To se slečna Grangerová asi musela splést,“ přistoupil na její hru Sirius.

,,Nerada bych křivdila, když máte tak vzácné…“ podívala se mu do jeho šedomodrých očí a pochopila,že to neměla dělat, nemohla najít správná slova úplně se jí zamotala hlava. Sirius se na ní usmíval a díval se jí zpříma do očí. Věděl, že tohle na holky zabírá i Kate nemohla odolat v jeho pohledu bylo něco zvláštního.

,,Ne to rozhodně ne!“ Kate se konečně podařilo odtrhnout od něj zrak.

,,A dokončí tedy vůbec někdy slečna Grangerová svou větu?“

„Jistě, že dokončí. Nerada bych křivdila, když máte tak vzácné jméno pane Blacku.“

,,Tak vzácné není.“

„Významné?“

„To už vůbec ne.“

,,A co si o něm myslí pan Black?“

,,Souhlasím s tebou jsi z nich opravdu nejlepší Siriusi,“ připojila jeho jméno na konec věty až se podivil.

,,Jak můžeš souhlasit, když je neznáš?“

,,Jenny mi vyprávěla.“

,,Aha to je mi pak jasné. Já půjdu, ale zítra se uvidíme na hodině ne?“

,,Doufám, jestli mě Pomfreyová pustí,“ usmála se Kate a mávla mu na pozdrav.

Celý zbytek dne přemýšlela a tom zvláštním rozhovoru se Siriusem, ani si nemusela nechávat posílat tu knížku.

Zpět na obsah

Kapitola 7: Zajímavá zpráva

V pondělí ráno jí madam Pomfreyová propustila pod jedinou podmínkou, že se po obědě ještě zastaví.

„Ale madam Pomfreyová já potřebuji jít na výuku nechce se mi to všechno dopisovat. A navíc dnes máme Přeměňování a Obranu proti černé magii.“

„No dobře tak jděte, ale po obědě ať jste tady na překontrolování.“

„Jistě. Nashledanou.“

Kate prošla několika patry až se ocitla před Buclatou dámou.

,,Heslo prosím,“ vyzvala ji dáma.

,,Hm Dýňová paštička,“ odpověděla Kate.

,,Toto heslo už neplatí dnes ráno Prefekti sdělili žákům nové heslo.“

,,Ale já jsem byla na ošetřovně.“

,,Bohužel.“

,,No tak Buclatá dámo protentokrát,“ snažila se smlouvat Kate.

,,Ani protentokrát, ani nikdy!“

,,Mladíku neměl byste jí pouštět nejspíš se vám snaží vloupat do Nebelvíru.“

Sirius si znalecky prohlídl Kate a odpověděl: „To je v pořádku Buclatá dámo já ji znám a patří sem,“ zašklebil se na Kate.

,,V tom případě…“ Buclatá dáma se odklonila a pustila je dovnitř.

,,Díky Siriusi asi bych tam jinak vystála důlek.“

,,Ó já zapomněla, že pan Black to nemá rád.“

,,To je přece fuk ne.“

,,Asi máš pravdu, chtěla bych ti něco navrhnout.“

,,Hm a co?“ zajímal se Sirius.

,,Proč ne. Vždyť se přece říká ,Kamarád taky rád.‘

,,Tak co jdeš na hodinu?“

,,Jo jen si skočím pro věci. Neříkejte, že chcete jít s panem Blackem.“

,,Panu Blackovi bude ctí.“ Oba se rozesmáli a vydali se do ložnic pro brašny.

Většina žáků sedmého ročníku se divila, že Kate a Sirius dorazili bez hádek a ještě ke všemu spolu.

,,Dobrý den třído,“ pozdravil profesor Kelton. „Dnes se budeme učit účinná odzbrojovací kouzla. Všichni víte, že existují i jiné méně známé než je Expeliarmus. Jaká jsou to například kouzla?“ Přihlásila se Lily a Kate.

,,Známe ještě kouzla Stelm což je podobné, jako Expeliarmus až na to, že protivníkova hůlka odletí rovnou do vaší ruky. A ještě je tu kouzlo Enducio, které protivníka odzbrojí a zaručuje, že protivník odletí stranou nebo upadne. U Expeliarmus to není tak jisté, protože do něj kouzelník nemusí vložit takovou sílu.“

„Je-li obranné kouzlo moc silné mohlo by se stát, že uškodí spíš útočícímu a místo toho, aby byl protivník odzbrojen, útočícího to odhodí.“

„Naprosto správně pět bodů pro Nebelvír. První půlku naší hodiny se nebudete bránit a druhou půlku si zopakujete obranná kouzla. Druhou hodinu uděláme to samé akorát to zkusíte neverbálně. Tak se do toho dáme.“ Profesor Kelton ještě mávnul hůlkou a kolem nich se objevili žíněnky a polštáře. Kate si stoupla proti Siriusovi.

,,Profesor neříkal, že se máme střídat tak na tři jo.“

,,Fajn raz, dva, tři! Stelm!“ zařval Sirius.

,,Enducio!“ Paprsky se těsně vyhnuly. Kate byla bez hůlky a Sirius se válel po zemi, ale Katiinu hůlku vítězoslavně svíral v ruce.

,,To jsem si mohla myslet, že mě budeš chtít neozbrojenou,“ usmála se Kate a podala Siriovi ruku.

,,A já mohl vědět, že mě budeš chtít mít na lopatkách.“

Půl hodina proběhla podobně, jako jejich první pokus. Druhá půlka byla ovšem zajímavější, už se mohli bránit.

„Enducio!“ křikl Sirius.

„Protego!“

,,Výborně slečno i vy pane.“ Profesor Kelton obcházel třídu až se dostal k nim. Druhá hodina se nedala s první srovnat. Zatímco v první byla hlasitá tak, že by jeden neslyšel. Ve druhé by byl slyšet i špendlík spadnout. Neverbální kouzlení bylo fajn, alespoň pro Kate. Mohla svého protivníka překvapit a také se jí to dařilo. Po zazvonění se přesunuli do učebny Přeměňování.

„Slečno Grangerová,“ zavolala po hodině Kate profesorka McGonagalová. „Potřebuji s vámi mluvit.“ Kate se došourala až ke katedře a profesorka začala: „Chtěla bych se vás zeptat, jak to bylo s tím vaším zraněním?“

,,No víte já si toho moc nepamatuji, asi by bylo lepší, kdyby jste se zeptala Jamese.“

„Pan Potter byl s vámi?“

,,Ano byl.“

,,Mohla by jste mi popsat co jste dělali než se to stalo?“

,,Šli jsme po chodbě,“ zalhala Kate.

,,A dál?“

„Šli jme po chodbě a bavili jsme se o Famfrpálu škole a tak podobně.“

,,To je celé? Vážně jsi nic nepamatujete?“

„Bohužel prý jsem hned omdlela, když tak se zeptejte Jamese.“

„Dobrá můžete jít.“

„Jamesi!“ volala Kate, když vběhla do Velké síně.

,,Co se děje?“

,, McGonagalka,“ rozdýchávala svůj běh Kate.

„Co je sní?“

„Nejspíš se tě bude ptát co jsme dělali, když jsem se zranila. Řekla jsem jí, že jsme se bavili a Famfrpálu a o škole. Jen abys věděl.“

„Dík. Co budeš dělat po obědě?“

„Ále jen tak to neřeš asi se dám taky do toho eseje.“ K eseji se ale nedostali, protože si všimli, že na nástěnce visí velký pergamen na kterém stálo.

„To bude super co Jamesi?“

„Máš pravdu Kate,“ zakřenil se James.

Na hodině bylinkářství, která je čekala po hodinové pouze se nesoustředil vůbec nikdo. Nebelvírští i Mrzimorští se dohadovali o zavedení soutěže až se do všeho musela vložit madam Prýtová: „Vidím, že jste si všimli svých nástěnek a protože nejste schopní dávat pozor dnešní hodinu končím, ale do příště dva svitky pergamenu o Žlutněnce, kterou jsme dnes probírali.

Zpět na obsah

Kapitola 8: Schůzka

Září uteklo jako voda a začátkem října jim profesorka McGonagalová na hodině Přeměňování oznámila důležitou věc.

,,Jistě si kladete podobnou otázku, jako pan Potter. A to jestli bude Famfrpál.“

Třídou to zašumělo, aby naráz vše mohlo zase utichnout.

„Chci vám tedy říci, že Famfrpál bude.“

„Hm paní profesorko,“ promluvil James. „Můžu se tedy zeptat, kdy bude první zápas? Nechci začít s týmem trénovat moc pozdě.“

„Pane Pottere první zápas by se měl uskutečnit 16. Listopadu a teď všichni do práce.“

„Pst Kate,“ šeptl Sirius.

Kate se otočila, aby vzápětí dostala malým papírkem do hlavy: „Jsi normální?!“ To už papírek rozlulovala a začetla se do vzkazu. Nešla by jsi dneska v pět k jezeru? Sirius

Kate při čtení příjemně zamrazilo. Otočila se a lehkým kývnutím hlavy dala najevo, že přijde. A protože byla dnešní hodina Přeměňování poslední vydala se Kate do knihovny, aby si ještě napsala úkol na lektvary. Ve čtyři hodiny se zvedla a s lehkým: „Měj se Jenny,“ odešla z knihovny. Nikdo nevěděl, že jde za Siriem. Všichni věděli, že už se z nich stali přátelé, ale po tomto, by mysleli, že je mezi nimi něco víc.

Vystoupala schody do dívčích ložnic a vrhla se k šatníku. Když skončila výuka nikdy moc nechodila ve školním hábitu, raději dávala přednost mudlovskému oblečení. Vybrala si rifle vyšité stříbrnými nitěmi a k tomu bleděmodrou halenku s dlouhým rukávem, který se mírně rozšiřoval. V zadu byla halenka na šněrování podobné tomu, které bývalo u korzetů. Nevěděla proč se takhle oblíkla a měla pocit, že kvůli Siriusovi to musí být něco extra. Své dlouhé hnědé vlasy jenom pročísla a nechala rozpuštěné.

Dorazila k jezeru o půl hodiny dřív chtěla se chvíli sama projít. Zahleděla se do tmavomodré hladiny, když uslyšela nějaké hlasy. Vycházeli z okraje Zapovězeného lesa. Podle sluchu usoudila, že se jedná o chlapce a dívku. Nejspíš se bavili o něčem legračním podle bouřlivého smíchu chlapce a podivného chichotání dívky. Moment ten smích přece zná. Je to ten samý smích co jí dokáže vždy rozesmát. Ten samý, který je nakažlivým pro všechny, kteří ani neznají důvod, proč se smějí.

Tak to těžko.

Nepovídej?!

Sklapni!

Nevím proč? Mám právo vyjádřit svůj názor.

Ne, když o něj nikdo nestojí!

Jsem tvoje svědomí je to moje povinnost. Ať o to stojíš nebo ne.

V tom případě jsi pitomý svědomí!

Měla by jsi se schovat tvůj princ tě jinak uvidí.

Není to žádný princ, ale pitomec.

Nerozčiluj se, když se ti nelíbí!

Už konečně sklapni! Kate zalezla za strom, který byl jen kousek od ní a dívala se, jak Sirius doprovází svou novou dívku do hradu.

Bylo za dvě minuty pět, když přišel Sirius: „Sluší ti to,“ usmál se na ni.

„Hm díky,“ odpověděla mu. „Bavil jsi se dobře?“

„Cože?“ nechápal Sirius.

„To nic. Jak jsis užil odpoledne?“

„Celé odpoledne jsem se těšil na setkání s tebou,“ přihodil sladký úsměv.

V Kate se vzedmula vlna vzteku: „Vážně?“

„No jasně a cos dělala ty?“

„Já se celý den těšila až ti řeknu, že nemám na tyhle pitominky čas.“

„Jaký pitominky?“

„Vždyť je to jedno ne!“ Kate už pomalu začínala řvát.

„Pusť mě Blacku!“

„A když nepustím?“

„Pak to schytáš!“ Vytasila hůlku Kate. Sirius povolil sevření a Kate se mu vyškubla.

„Já tě vážně nechápu. Vždyť jsi chtěla jít.“

„Neřekla jsem ti důvod?! Zapátrej v mysli, třeba z tý tvý dubový palice něco vypadne.“

„Proč jsi taková?“

„Na to samý se můžu ptát já tebe!“

„Ty mě? Vždyť jsem nic neudělal.“

„A jsi si stoprocentně jistý!“

„Jo sem!“ Siriusovi už taky docházely nervy.“

„Měj se Blacku potřebuju si rozmyslet jestli za to stojíš!“

„Co to zase meleš? Za co stojím?“

„Heslo prosím?“

„Kouzelná moc.“ Buclatá dáma se odklopila a Sirius vešel dovnitř. V průchodu se s někým srazil.

„Jěžiši promiň já nechtěla,“ pověděla osoba naproti němu, když se podívala na dotyčného, kterému se omlouvala, hned změnila. „To jsem si mohla myslet, kdo jiný by se mohl plést pod nohy než Black, že?“

„Á Grangerová je zase v ráži co?“

„Koukej se klidit Blacku nevíš, že nejdřív se vychází?!“

„Pardón nevěděl jsem, že slečince to vadí,“ pověděl posměšně Black.

„Vyprošuju si, abys se mnou takhle mluvil.“

„Je na mě, jak a s kým budu mluvit.“

Kate se protáhla kolem Siria a rychlým krokem se vydala na večeři. Oba dva už dávno zapomněli na rozhovor se svým svědomím.

Kate dosedla vedla Lily, na kterou už pěknou dobu dělal oči James.

„Díky bohu, že jsi tady snad mě ho zbavíš.“

„Hm,“ zamručela Kate.

„Co je s tebou.“

„Ale nic. Neřeš to.“

„Člověče Kate co to proboha bylo?“ pravila Jenny, když si k nim přisedla.

„Co myslíš?“

„Tu hádku se Siriusem.“

„Ty jsi se pohádala se Siriusem?“

„Jo Lily asi nejspíš jo. Možná jsem mu měla ještě říct, že je pitomější než vydlabaná dýně.“

„Díky za skvělé přirovnání, ovšem já bych řekl, že je to naopak.“

„Nepovídej. Jsi už tak ubohý, že neumíš vymyslet něco svýho.“

„Rozhodně jsem ubohý míň než někdo, kdo neví co chce!“

„Já přesně vím co chci a taky to udělám!“

„Tak to chci vidět.“

„Impedimenta,“ zařvala Kate.

Jejich hádku už sledovala většina Velké síně. Po zasažení Siria kouzlem někteří obdivně hvízdli, jiní se zhrozili.

„Tohle jsi přehnala!“ zakřičela Rose, která přiběhla svému milému na pomoc. Vytasila hůlku a zakřičela: „Expeliarmus!“ Kate lehkým mávnutím hůlkou kouzlo odrazila.

„Být tebou ,bych to dál nezkoušela pokud nechceš mít na tváři o pár pupínků na víc, ačkoliv u tebe to asi už nejde co?“ Z Katiinina hlasu sršel sarkasmus.

„Jí nic neuděláš!“ zařval Sirius. Překážecí kouzlo přestalo účinkovat a on stál opět na nohou.

„Nepovídej a kdo mi v tom zabrání? Ty určitě ne!“

„Petrificus totalus!“ Kate opět odrazila paprsek. Byla dost naštvaná a to jí dodávalo na síle. Ona i Sirius měli štěstí, že tam nebyl žádný profesor.

„Expeliarmus!“ Tentokrát to byl Sirius, kdo vytvořil neviditelnou stěnu.

„Mdloby na tebe!“ Siriusův paprsek odrazil James: „To už přeháníš ne?“

„Věděl jsem, že budeš na její straně.“

„Nejsem na ničí…“ nedokončil James, protože si všiml, že Kate už nestojí vedle něho. „Kate počkej.“

„No jasně božský Potříček běží zachraňovat lidské duše a ztroskotance!“ zařval Sirius. „Pojď Rose sedni si na večeři sem.“

„Jsi fakt pitomej bratránku.“

„Nápodobně sestřenko.“

James Kate dohonil v polovině schodů do nebelvírské věže.

„Kate?“

Otočila se. Obličej měla zalitý slzami a mezi vzlyky byla sotva slyšet věta: „Proč mi tohle dělá?“

James k ní přistoupil blíž a jemně ji obejmul: „To bude dobrý uvidíš.“

Zpět na obsah