Index

Kapitola 1: Kapitola 1-Nástupiště 9 a 3/4
Kapitola 2: Kapitola 2 - Lily a velmi galantní James
Kapitola 3: Kapitola 3 - Moudrý klobouk
Kapitola 4: Kapitola 4 - Nenávist

Kapitola 1: Kapitola 1-Nástupiště 9 a 3/4

1. září. Ano, to je to opravdu velmi oblíbené datum. Škoda jen, že u mudlů nedosahuje takové oblíbenosti jako u kouzelníků. No, náš příběh začíná na onom slavném nástupišti 9 a 3/4. A tady už přichází na scénu James Potter se svým nerozlučným kamarádem Petrem Pettigrew!

"A nezapomeň si každý den měnit své spodní prádlo!" "Mami před Petrem ne!!" požádal James svou maminku která měla neuvěřitelnou schopnost ztrapnit svého synka v jakékoli společenské situaci. "Už nám to jede Jamesi!" upozornil dosud všemi ignorovaný Petr. "No jasně tak ahoj mami ahoj tati!" řekl v rychlosti James a běžel (s několikakilovými zavazadly to šlo těžko ale budiž) s Petrem do vlaku.

"Hele Petře" řekl James "O co že se nesvezu na tom vozíku až na konec vagónu" "Být tebou bych to nedělal." "Ty nejseš já, Petře budu ti to muset opakovat ještě hodněkrát?" zeptal se James a nečekaje na odpověd si stoupl na vozík s kufry, odrazil se a jel obrovskou rychlostí na druhou stranu vagónu. Chvilku to (z Jamesova pohledu) vypadalo že neuzavřenou sázku vyhraje když vtom se v protisměru vyřítil další černovlasý závodník. "ÁÁÁÁÁÁÁ BUM! KŘACH!".

O šest vteřin předtím

Sirius Black právě nastupoval do vagónu. "Hele!" problesklo mu najednou hlavou. "Tvoje drahá maminka tu není! Proč neudělat něco o čem jsi už 1 celá 45 setin sekundy snil?". Sirius se ušklíbl, stoupl si na vozík s kufry, odrazil se a jel obrovskou rychlostí na druhou stranu vagónu. Chvilku to (ze Siriova pohledu) vypadalo, že se na cestě nevyskytnou žádné překážky, když vtom se v protisměru vyřítil další černovlasý závodník. "ÁÁÁÁÁÁÁ BUM! KŘACH!".

Hmmm ... taky máte pocit že jste části minulého odstavce už někdy četli? Já tedy ano.

"Aůů ... Co to děláš?" optal se James. "Chceš mi rozbít hlavu?". "Cože"? bránil se Sirius "To ty jsi málem rozbil hlavu mě!" "Promiňte chlapci" řekl třetí hlas "Buďte rádi že vám za tuhle lumpárnu nerozbiju hlavu oběma!". Hlas patřil průvodčímu. "Chcete snad abych vás vykázal z tohoto vlaku?"

Sirius a James vychrili na průvodčího dávku omluv typu "Omlouváme se" a "Už se to nikdy nebude opakovat". Zjevně spokojený průvodčí odkráčel pryč počemž následovalo asi třiadvacetisekundové ticho počemž ze sebe James vysoukal: "EEE ... Já jsem James." "Hm já jsem Sirius." "Já jsem Petr!" ozval se opět Petr. "Ty buď zticha tebe se nikdo neptal!" okřikli ho téměř zároveň James a Sirius. "Co kdyby jsme šli třeba do tohohle kupé?" ozval se Sirius. "Je úplně prázdné!" "Hm tak fajn!" odpověděl James, který byl ještě trochu v šoku. Tak si všichni nějak posedali do kupé když vtom Jamese něco zaujalo. "Hele, Sirie, od čeho máš ty jizvy na tváři?".

"Tohle?" zeptal se Sirius a obrátil pohled směrem k velké jizvě na tváři. "Á to moje drahá maminka!" "Tvoje 'drahá maminka'??" podivil se James. "To tě jako řeže takhle silně?" "No dalo se to docela vydržet než přešla z bičů na řetězy." řekl Sirius. "Jsem rád že jsem od ní vypadl. Když mě nebije tak mě poučuje: Pamatuj si že mudlovští šmejdi jsou humus! A co se má dělat s humusem?? Zbavit se ho! Spálit, roztrhat, rozdrtit, zahodit!" dokončil Sirius. "Hm tak to má tvoje maminka asi hodně ráda kouzelníky z mudlovských rodin!" poznamenal ironicky James. "Hm ta je má opravdu hodně ráda." přisvědčil opět ironicky Sirius. "Kdyby jí v tom nebránily zákony proměnila by je všechny v košťata!".

Takhle si povídali celou cestu. Rozšířili diskuzi ze Siriovi maminky až na nynější politiku, jaká košťata jsou nejrychlejší až po Petrovi páchnoucí nohy. Doufám že vás první kapitola zaujala, počkejte si na další. Snape, Remus a Lily na scénu teprve přijdou.

Na viděnou!

Zpět na obsah

Kapitola 2: Kapitola 2 - Lily a velmi galantní James

 "No a tak i takhle sedím a koukám se na Futuramu.."

 "Co je to Futurama?"

 "Hele kluci nezměníme téma?"

 Takhle se bavila trojice Sirius - James - Petr v kupé ve vlaku. Právě hledali vhodné téma které by vyhovolalo všem ale nějak jim to ..

 "No, tady to doopravdy žije" poznamenal ironicky Sirius po 30 - sekundách mlčení a vymýšlení témat. "Vidím lidi, že máte opravdu propracovanou fantazii."

 "No jasně když do tebe zrovna nenarážíme vozíkem tak s náma není žádná sranda!" ohradil se James.

 "Co si myslíte o té zkoušce do kolejí kterou budeme muset podstoupit v Bradavicích?" zeptal se Petr.

 "Drž hubu Petře! Nevidíš, že se tady se Siriusem skvěle bavíme?" okřikl ho James.

 "Ale on má pravdu!" řekl Sirius "Ani já nevím co to je. Myslíte že budeme muset prokázat sílu třeba s někým - něčím bojovat?"

 Petr leknutí vykřikl.

 "Nech toho Petře! Je nám jedenáct .."řekl James ale Petr ho přerušil "Mě je deset a půl!".

 "Petře myslím že teď to není dvakrát důležité! Nemůžeme bojovat - umíme s hůlkou houby! Jediný k čemu mi zatím byla je to že jsem s ní málem jednomu klukovi vypíchl oko!"

 "Jamesi myslím že ZROVNA k tomu ta hůlka neslouží!" oznámil mu Sirius.

 "Drž pysk!"

 Bylo cca 8 hodin a 34 minut (podle Jamesových digitálek. Ale protože si nemění baterie těžko říct :-D) když vlak konečně zabrzdil.

 "Tak jo kluci vystupujem! Vemte si zhora svoje kufry!"

 "Au!"

 "Petře ty idiote!"

 "Já za to nemůžu že to na mě spadlo!"

 "Dělejte sakra!"

 Srovna vystupovali když v tom James uviděl dívku. Byla nádherná. Byla okouzlující. Byla to Lily Evanesová!

 "Pst!Siriusi!" řekl James.

 "Co je?"

 "Sleduj ukázku bezchybného gentlemanství!" řekl James a odešel směrem Lily.

 "Ahoj!"

 "Oh, ahoj!"

 "Nechceš pomoct s kufry?" zeptal se James. Nečekal na odpověď, popadl jeden její kufr a chtěl jí pomoct ho odnést. Přitom na kufru ale omylem zmáčkl tlačítko a kufr se otevřel. Všechno Lilyno oblečení - převážně bílé - vypadlo na zem. Na špinavou, mokrou, kamennou zem!

 "Oh! Promiň!"

 "Ty kre .." vykřikla Lily "Jdi ode mně!" dodala a začala sbírat své špinavé oblečení.

 James zrudl a vrátil se zpět k Siriusovi a Petrovi.

 "Jamesi?" optal se Sirius.

 "Co je?" řekl James -úplně zničený.

 "Mám ještě pořád koukat jaký jsi gentleman?"

 James se ho optal jestli chce facku.

 A to je ne-zrovna happyend této kapitoly. Těšte se na další! Doufám, že tuto kapitolku oceníte!

 P.S. Napsal bych toho víc ale už je 21:10 a já už vážně musím jít. Tak se mějte!

Zpět na obsah

Kapitola 3: Kapitola 3 - Moudrý klobouk

 Žáci prvního ročníku nastoupili do loděk, i když poněkud váhavě protože ty loďky opravdu nevypadaly že by mohlí být funkční déle jak 30 vteřin. Naštěstí nikdo do vody nezahučel. Až na Petra, který se tak bál sedět vlevo, aby nespadl, nakonec spadl vpravo. James si neodpustil poznámku o Petrově inteligenci, která věru nebyla lichotivá.

 Všichni žáci, promáčení na kost, se seřadili před Velkou síní, kde paní prof. McGonagallová seznamovala žáky s pravidly. Když skončila, vpustila žáky do síně. Nikdo nemohl uvěřit, kde na takovou obří místnost vzali peníze. Vzadu byl učitelský stůl a židle s kloboukem, který byl tak starý že by snad mohl i vyprávět o Velkém třesku. Alespoň takovouto představu si udělal James, kterého zaujalo jakou tam ten klobouk hraje roli.

 James totiž samozřejmě neposlouchal co McGonagallová říká o pravidlech tak si to nechal ujasnit od Petra. Měl štěstí, protože zrovna když Petr skončil , profesorka přečetla Jamesovo jméno.

 James tedy přišel, sedl si na židli a nasadil si klobouk.

 "Hmmmm...." zamyslel se (klobouk). "Myslím, že nejlepší bude...NEBELVÍR!!"

 Celá řada u stolu začala velmi čile řvát a James si k nim sedl. Byl rád že mu přidělili zrovna takovou kolej, měl ale strach co se stane se Siriusem. Co slyšel tak všichni z rodu Blacků byli automaticky přiděleni do Zmijozelu.

 Vtom bylo vyvoláno Siriusovo jméno. Bylo mu na tváři vidět, že si o Zmijozelu myslí totéž co James a taky už nějak počítal že půjde do Zmijozelu. Přišel ke klobouku a nasadil si ho. Klobouk se dlouho zamýšlel než vykřikl slovo......

 "ZMIJOZEL!"

 Teda blbost omlouvám se to byla chyba tady je oprava :-)

 "NEBELVÍR!"

 James byl neuvěřitelně nadšený. Poté co se Petr také dostal do Nebelvíru si taky přisedl k Jamesovi a Siriusovi, začala hostina.

 "Teda vůbeb sem bečekal be se dostaneš do Nebelbíru!" řekl James

 "Nemluv s plnou pusou!" okřikl ho Sirius. "Taky jsem rád že jsem tady. Víš, nikdy jsem nebyl nadšenej z toho že jsem v tom Vznešeném a starobylém rodu Blacků. Nemohl jsem si nikdy najít žádné přátele. A pokud už nějací byli, 'maminka' mi zakázala se s nimi stýkat protože to byli bu
ď mudlovští šmejdi nebo lidi kteří nejsou stejně vznešení jako my!"

"Hm, já vím, je to těžký ..." souhlasil James.

 Když hostina skončila, Brumbál pronesl pár slov a pak už je vypustil do ložnic. Všichni následovali prefekta, který jim řekl heslo a rozvržení společenské místnosti.

 "Tak Petře, co jsi zjistil? Kdo sem ještě chodí?" zeptal se James.

 "No vím jenom o třech." řekl Petr. "Frank Longbottom, Remus Lupin a nějaký martas."

"Martas jo?" zeptal se James. "To bude nějaký debil."

"Hele kluci, nepůjdem už spát?" navrhl Sirius, z kterého únava úplně čpěla.

 "Hm dobrý nápad." řekl James. S těmito slovi se odebrali do své ložnice.

No, doufám, že tato kapitola dosáhne stejného nebo alespoň podobného úspěchu jako ta minulá. Mějte se!

Zpět na obsah

Kapitola 4: Kapitola 4 - Nenávist

15. září

 "Nemůžu uvěřit, že máme TROJhodinovku dějepisu. Je to vůbec legální?"

 "Asi sotva když po tom následuje dvouhodinovka lektvarů. Ví vůbec někdo kudy se jde do učebny?"

 "Ne. Chtělo by to mapu nebo nějaký plánek."

 "Tak se ulejeme ne?"

 "No, já nevím kluci. Nebylo by to úplně .."

 "Dobře Petře, kašlem na to! Nepůjdeme se radši kouknout po nějakejch tajnech chodbách? Včera jsem jednu našel ve sprše!"

 "Fakt? A kde přesně?"

 "Mezi dlaždičkama. ale je trochu moc úzká aby jsme se tam vešli."

 "To byla odpadní roura ty idiote!"

 "Ups ..."

 Hyperaktivní běhání po hradu a hledání tajné místnosti se po 135 minutách nezdálo tak zábavné jako na začátku. Když skončili, zvonek (bůhví jestli nějaký v Bradavicích je ale pššt) ohlásil konec hodiny.

 "No vidíte, jak nám to uteklo!"

 "Hele nepůjdeme do jídelny? Mám hlad."

 "Máš teprve 10!"

 "Tak to aspoň skusíme!"

 "Říká se Z kusíme!"

 "Ticho!"

 Během cesty do jídelny dorazli na jakousi chodbu, ve které se dělo něco zajímavého.Něco mezi studenty všeobecně velmi oblíbeného. Šikana.

 "Hele támhle jsou nějaký Zmijozeláci a buzerujou někoho z naší koleje!"

 "Kdo to je?"

 "Nevím. Ale vím určitě, kdo je ten Zmijozelák."

 "Kdo?"

 "Někdo, komu půjdu nakopat zadek."

 Akce spočívala v odesílání učebnic oběti z jednoho konce chodby na druhý. Onen kluk se vůbec nebránil, vypadalo to na jeden z těch typů co si nechají všechno líbit.

 "Expelliarmus! Haha, trefa!"

 "Proč mi tohle děláte?"

 "Protože jseš totální srábek!" oznámil mu Zmijozelák a trefil ho dost ošklivým kouzlem zezadu do zad.

 "Bavíš se dobře?" zeptal se James

 Trochu vystrašený Zmijozelák se otočil. "A ty jsi kdo?"

 "Jsem Potter." řekl James a sundal si brýle. "James Potter"

 "Aha! A o co vám třem jde?"

 "Jdeme ti nakopat zadek!" přidal se Sirius.

 "A to si jako myslíte že si z vás budu něco dělat jo?" zasmál se Zmijozelák. "Expelliar ..."

 "EXPELLIARMUS!" předběhli ho svorně James a Sirius. Zmijozeláka dvojité kouzlo vyneslo do vzduchu a praštilo s ním o blízký sloup tak silně, že upadl do bezvědomí. "Zdrháme!" řekli dva další Zmijozeláci a upláchli. Pak si James vzpomněl na toho kluka co opodál ležel na zemi.

 "Není ti něco?"

 "Parchan - ti Zmijozelácký!" vysoukal ze sebe ale dál už mluvit nemohl.

 "To bude něco vážnýho! Možná dokonce černá magie! Musíme za madame Pomfreyovou!" rozhodl James a společně se Siriusem a Petrem ho odnesli na ošetřovnu.

Zpět na obsah