Index
Kapitola 1: Život s novou minulostí
Kapitola 2: Život se Severusem Snapem
Kapitola 3: Život s životem
Kapitola 4: Život s Eileen
Kapitola 5: Život s hádkami a žárlivostí
Kapitola 6: Život s nevěrou
Kapitola 7: Život s nenávistí
Kapitola 8: Život s problematickou hrdostí
Kapitola 9: Život na hranici
Kapitola 10: Život se vzpomínkami
Kapitola 11: Život s výčitkami
Kapitola 1: Život s novou minulostí
Ginny seděla u otevřeného okna a pozorovala ozářený Londýn. Před sebou měla otevřenou učebnici, ze které se učila na zítřejší zkoušku. Byla poslední a nejdůležitější za celé čtyři roky, co chodila na vysokou školu.
Nebavilo ji to. Všichni profesoři jí nadržovali, hlavně proto, že její otec byl ministr kouzel. Škola se jí tímto neskutečně zprotivila, chtěla si své výsledky vybojovat sama. Nesnášela, když někdo dělal věci za ni.
Když se vrátila z minulosti, dlouho si nemohla zvyknout na nové věci, které na ni všude čekaly. Všichni ji na ulici zdravili, dokonce měla stále za patami Malfoyovi, kteří se jí nesmírně vnucovali. Zvali ji na různé večírky a Draco si ji chtěl vzít! Všemu se smála, protože už dávno měla vybráno.
Milovala Severuse Snapea. Pár lidí ji od toho odrazovalo, solí v očích jim byl věkový rozdíl mezi nimi, ale ona je absolutně ignorovala.
Přetrpěla Harryho svatbu s Cho. Musela se přemáhat, aby tam vůbec šla, ale byla pozvána jako jeden z nejdůležitějších hostů. Na svatební hostině si povídala s Poberty, samozřejmě kromě Petra, o kterém akorát věděla, že sedí v Azkabanu.
Chtělo se jí smát, když viděla, že Sirius nemá ani pojetí, že mluví s dívkou, o kterou kdysi stál. Teď to pro něj byla jen dobrá kamarádka jeho kmotřence a dcera ministra.
Už před jejich svatbou nastoupila na vysokou školu. Rozhodla se podrobněji studovat lektvary, jelikož se Severusem domluvila, že mu bude v Bradavicích pomáhat s výukou. Už to zařídil i u Brumbála.
Rodiče moc nesouhlasili, především matka, ale Ginny uměla dobře přemlouvat. Vybrala si k tomu Ronovu svatbu. Molly byla v sedmém nebi, takže by jí dovolila cokoliv. To bylo, když měla nastoupit do třetího ročníku.
Tehdy žila jen ve strachu. Začali se objevovat skrytí Smrtijedi a napadali významné budovy. Když je bystrozorové všechny pochytali, obviňovali za všechno Severuse, že byl pravá ruka Voldemorta, a že všechno organizoval. Zdálo se, že nepomůže ani Brumbál spolu s jejím otcem, takže to nevydržela a nervově se zhroutila. Ležela v horečce celý měsíc s nikým nepromluvila až do té doby, kdy ji navštívil sám Severus. Oznámil jí, že je zproštěn veškerých obviněních a taky ji požádal o ruku.
Ginny pohlédla na svou levačku, na které se blýskal zlatý snubní prstýnek. Ano, opravdu se vzali. 31. července, což Severuse nemálo naštvalo, ale překousl to, vždyť ji přece miloval. Harry se mohl potrhat smíchy, když mu řekla, kdy se budou brát. V její nové minulosti, byla jako malá do Harryho zamilovaná stejně tak, jak si to sama pamatovala.
Rozhodla se, že se přece jenom začne učit. Protřela si oči a snažila se vnímat slova, která četla. Nemohla se ale soustředit. Pořád se jí do mysli vkrádala jiná myšlenka.
Po škole bude konečně bydlet u Severuse! Tedy jen do konce prázdnin, potom spolu pojedou do Bradavic, ale stejně se těšila.
S úsměvem zaklapla učebnici a zamířila do koupelny. Pro dnešek toho má dost, buď zkoušku složí nebo ne.
Vlezla pod studenou vodu. Otřepala se, ale za chvíli si na ledovku zvykla. Začala přemýšlet o své nové minulosti.
Měla v mysli vzpomínky, které vlastně nikdy nezažila. Pořídila si myslánku a často do svých vzpomínek nahlížela. Zjistila, že už od útlého dětství byla dobrou kamarádkou Draca Malfoye nebo dalších individuích ze Zmijozelu. Při tomto pomyšlení se jí zvedal žaludek. Jen si nikdy nepamatovala na Severuse jako na profesora. Později jí vysvětlil, že nastoupil do Bradavic až ten rok, kdy věděl, že se vrátí.
Vylezla ze sprchy a utřela se. jen v ručníku šla zpátky do pokoje a oblékla si noční košili. Rozestlala si, zavřela okno a zatáhla závěsy. Byla na pokoji sama, což byla jedna z výhod vysoké školy.
Vrátila ručník na své místo a lehla si do postele. Hůlkou zhasla světlo a přetočila se ke stěně.
Ráno se probudila celkem brzy, jinak každý vstávala na poslední chvíli. Protáhla se a šla se opláchnout. Oblékla si ten nejlepší hábit, který našla a vydala se na snídani. Jídelna byla podobně zařízena jako Velká síň v Bradavicích, až na to, že zde neseděli profesoři a byla menší.
,,Ahoj,“ pozdravila ji Isabella , která bydlela ve vedlejším pokoji. ,,Jsi připravená?“
,,No trochu,“ odpověděla Ginny, zatímco si na talíř nakládala toasty. ,,Včera večer jsem to vzdala.“
,,To já se učila pozdě do noci,“ povzdechla si Isa . ,,Ale teď se mi chce spát.“
,,Tak vidíš, neměla jsi to přehánět, buď to umíš nebo ne,“ pokrčila rameny Ginny . ,,Před zkouškou by ses neměla moc přepínat.“
,,Nech si ty kecy,“ odbyla ji Isabella. ,,Stejně si myslím, že to neumím a jsem nervózní jak pes:“
,,Já vůbec ne,“ zamumlala Ginny s plnou pusou.
,,Tobě se to řekne, když ti všichni profesoři nadržují,“ vyplázla jazyk Isa. ,,A teď jsem si vzpomněla, co jsem ti chtěla. Jaké je to být vdaná? Chci to vědět jen tak informativně.“
,,Moc toho není. Mám na ruce prstýnek, nejsem Weasleyová a slečna a hlavně někoho miluji,“ pohodila hlavou Ginny.
,,To toho opravdu moc není, takže do toho taky brzo asi vletím,“ usmála se tajemně Isabella. Ginny se málem udusila čajem, který zrovna pila.
,,Tak proto ty časté tajné vycházky, při kterých jsem tě kryla. A kdo je ten šťastný?“ zajímala se. ,,Celkem by mě to štvalo, kdybys měla lepšího než já!“ pronesla s úšklebkem, ale nemyslela to tak.
,,To určitě nemám, jelikož ten můj nevlastní Merlinův řád 1. třídy, ani není národní hrdina, který přemohl Voldemorta."
,,Tak, kdo to teda je?“ ptala se dál zvědavě Ginny. ,,Znám ho?“
,,Určitě a dost dobře. Já sama se s tím nesmím moc chlubit, protože se opravdu scházíme tajně,“ posmutněla Isabella. ,,Jeho otec mě nesnáší, hlavně proto, že mám mudlovský původ.“ Ginny náhle svitlo.
,,Draco Malfoy?“ zkusila, a když Isa přikývla, poplácala ji útěšně po zádech. ,,Jeho otce to časem možná přejde, ale jak to, že se Draco o tebe začal zajímat, když je v tomhle směru úplně stejný jako Lucius!“
,,Prozradil mi, že je to jen přetvářka kvůli rodině,“ oznámila Isabella. ,,Říká, že mě miluje a já mu to věřím.“
,,Přeji ti to,“ pousmála se Ginevra. ,,Štěstí musí mít každý, nejen určití lidé.“
,,Jako třeba ty. Já ti někdy tvůj život skoro závidím,“ zasnila se Isa. ,,Za manžela Snapea, za otce ministra kouzel, bratři výborně zaměstnaní - ,“ chtěla pokračovat, ale Ginny ji přerušila.
,,Nestojím o slávu, ale o lásku,“ zamračila se Ginevra. ,,Mě nezajímá kariéra, nevím, co na ní všichni vidíte.“
,,Promiň,“ omlouvala se Isabella. ,,Neměla jsem o tom začít mluvit.“
,,To nic,“ usmála se Ginny. ,,A jsem ráda, že jsi se mi svěřila. Nepůjdeme už?“ zeptala se, když pohlédla na hodinky. Bylo za pět minut osm.
,,Jasně,“ přitakala Isa a celá se strachem rozklepala. Ginny zavrtěla hlavou a vstala od stolu. Isabella ji následovala.
Přišly k učebně, ve které měla zkouška probíhat. Byla tam už většina spolužáků, se kterými chodily do ročníku.
,,Já se hrozně bojím,“ zašeptala Isa.
,,Čeho?“ usmála se Ginevra. ,,Mozkomor tam na tebe nečíhá, Smrtijedi a Voldemort taky ne, takže tě vůbec nechápu. Zlo je pravý strach.“
,,Říkáš to tak, jak by jsi to někdy zažila,“ poznamenala Isabella. Ginny se hořce pousmála. Kdyby jenom věděla….
,,Isabella Beronollová,“ ozvalo se. Isa byla při vší smůle první v abecedě. Zhluboka se nadechla a pomalu se vydala do třídy.
,,Držím ti palce!“ stačila za ní křiknout Ginny. Rozhlédla se kolem sebe. Všichni si něco polohlasně opakovali.
Po chvíli se z učebny vynořila Isabella. Byla o poznání veselejší než předtím a na Ginny se usmála, potom se vydal do svého pokoje.
Ginny se opřela o chladnou zeď a zavřela oči. Snažila se nesoustředit na to, co ji za chvíli čeká, ale moc to nešlo, když si všichni kolem šeptali různé přípravy lektvarů. Později se jí to podařilo, dokonce přestala vnímat koho profesoři volají ke zkoušce.
,,Ginevra Snapeová,“ zaslechla, což ji dostatečně probralo. Namáhavě se odlepila ode zdi a vykročila ke dveřím učebny. Přece jenom nervozita dorazila. Vstoupila dovnitř a zavřela je za sebou.
,,Dobrý den,“ vydechla a postavila se před profesory, kteří se na ni přívětivě usmívali.
,,Dobrý, dobrý. Vás bych raději ani nezkoušela, podle vždycky všechno umíte, ale zákon je zákon,“ usmívala se jedna profesorka a Ginny měla sto chutí na ni vypláznout jazyk. ,,Tak si pojďte vybrat téma.“
Ginny hrábla do malé krabičky a vytáhla jeden složený papírek. Podala ho zpátky profesorce, která se do něho začetla.
,,Takže, Vlkodlačí lektvar,“ řekla. ,,Tak nám o něm řekněte, všechno co víte.“ Ginevra se usmála. Teď hlavně věděla, že tuhletu zkoušku zvládne.
Zpět na obsah
Kapitola 2: Život se Severusem Snapem
,,Můžeš mi, prosím tě, říct kam jdeme?“ ptala se Ginny Severuse. Od té doby co vykročili z Doupěte, kam si pro ni přišel, ji zavázal oči a přemístil se s ní bůhvíkam.
,,Měj trpělivost, miláčku,“ zašeptal sladce. ,,Za chvíli tam budeme a kdybys viděla na cestu, nebylo by to vůbec žádné překvapení.“
,,Nemám ráda překvapení,“ zabručela. ,,Vždycky jsem z nich měla depku.“ Najednou ucítila jeho rty na svých.
,,Věřím, že tohle bude příjemné překvapení.“ Ginny se už dál na nic neptala a nechala se vést. Zastavili se.
,,Už jsme tady?“ zeptala se z nadějí, že to utrpení už skončí. Uslyšela, jak odemyká nějaké dveře a vede ji dovnitř. Chtěla si strhnout šátek, který měla ovázaný kolem očí, ale Severus ji ruku zarazil.
,,Ještě ne,“ řekl a vedl ji dál. Šli po schodech dolů. Staré schody vrzaly a Ginny se opatrně chytla zábradlí. Zdálo se jí, že tenhleten povrch zná, ale nemohla si vybavit odkud.
,,Tak jsme tady,“ vytrhl ji z přemyšlení Severusův hlas. Nedočkavě si z očí sundala šátek a rozhlédla se kolem. Tuhle pochmurnou kuchyň znala.
,,Grimmauldovo náměstí,“ vydechla překvapeně. ,,Co tady vlastně děláme?“
,,Koupil jsem to od Blacka,“ odpověděl Severus. ,,Říkala si, že se ti tady hrozně líbilo, takže toto byla maličkost,“ pohodil hlavou.
,,Děkuji,“ skočila mu kolem krku a políbila ho. ,,Udělal jsi mi velkou radost, ale potřebuje to tady uklidit,“ pustila ho a kriticky se začala prohrabovat poličkami se zaprášeným nádobím.
,,Teď prosím nezačínej,“ rozesmál se Sevie.
,,A proč ne?“ otázala se jeho milovaná. ,,A ty mi pomůžeš,“ zapíchla mu prst do hrudi.
,,Prosím ne!“ zaškemral Severus. ,,Jen to ne!“
,,Ale Sevíku,“ zasmála se Ginny. ,, Až takový odpor?“
,,Neříkej mi Sevíku!“ zamračil se. ,,A radši pojď dělat něco příjemného.“
,,Budu ti říkat jak chci,“ Ginny na něho svůdně zamrkala. ,,A navíc, nejprve povinnosti a až potom zábava. Víš co? Zatím tě nebudu trápit, takže teď jen vytáhneš všechno nádobí z poličky a utřeš prach. A ručně, žádná hůlka nebo se dneska obejdeš bez těch příjemných věcí!“ pohrozila mu a vydala se hledat potřebné věci.
Severus si pro sebe něco mumlal, zatímco vytahoval nádobí ze všech poliček. Tyhle práce nenáviděl, ale nic s tím nemohl dělat. Pokud si proti sobě nechtěl poštvat Ginny, musel alespoň trochu poslouchat.
,,Tak jsem zpátky,“ vrátila se k němu Ginny a nesla mu hadr. ,,No, moc si s tím tady nepohnul. Jdu vytírat všechny podlahy, což mi bude trvat pěkně dlouho, takže by jsi to mohl všechno stihnout, ale u tebe člověk nikdy neví.“ Než stačil Severus něco říct, zmizela za dveřmi. Zaklel a znovu se pustil do práce. Po chvíli z něho teklo, a tak si sundal dlouhý plášť.
Do večera se kuchyň leskla. Byl na své dílo jak se patří pyšný. Hned se běžel pochlubit Ginny.
Když ji uviděl, úplně zapomněl na to, co jí chtěl říct. Seděla na schodech a spala. Vedle ní ležel mop a kbelík plný špinavé vody. Usmál se, opatrně ji zvedl do náruče a chtěl ji odnést nahoru, ale ona se okamžitě probudila.
,,Co to děláš?“ vykřikla a okamžitě mu seskočila z náruče. ,,Čekala jsem až uklidíš kuchyň, abych tam mohla vytřít, takže jsem si tady sedla a -,“ zarazila se .
,,Usnula,“ doplnil ji Severus. ,,Já to za tebe dodělám. Poličky už jsou uklizené, vymyl jsem dokonce i dřez a sporák.“
,,Šikovný kluk,“ pochválila ho a dala mu letmou pusu. ,, Půjdu nakoupit něco na jídlo, a než se vrátím, tak ať to tady máš hotové,“ zamávala mu a odběhla. Slyšel, jak se za ní zabouchly dveře.
Vyměnil vodu a začal vytírat. Neměl hotovou ani polovinu a už ho strašlivě bolela záda. Nemohl uvěřit, že Ginny dokázala vytřít celý dům bez jediného postěžování. S vypětím všech sil se znovu sehnul a vytřel celou kuchyň dřív než přišla.
,,Já věděla, že to dokážeš,“ usmála se Ginny, když ho našla zmoženého sedět na židli. ,,Za odměnu dostaneš večeři a teď si můžeš odpočinout.“
,,A nic víc nedostanu?“ škádlil ji a přitáhl si ji na klín. Nečekala to, takže se jí nákup rozsypal po zemi.
,,Dívej, co jsi provedl!“ zlobila se, ale stejně se mu schoulila v náruči. ,,Moc jsi mi chyběl, myslela jsem, že to bez tebe ve škole nevydržím.“
,,Tak hrozné to snad nebylo,“ pousmál ji Severus, ale nepřiznal, že jemu taky moc chyběla. Zvedl jí hlavu a hladově ji políbil. Deset měsíců odloučení bylo poznat. Zarazila ho až se jí rukou dobýval pod halenku.
,,Teď ne,“ vymanila se z jeho sevření a upravila se. Posbírala všechno to, co se jí vysypalo a stoupla si k plotně. ,,Co chceš, abych ti uvařila?“ zeptala se.
,,Od tebe sním všechno a opravdu ti nemám pomoct?“ poptal se, když viděl, jak Ginny zápasí s velkým hrncem, který vytahovala.
,,Pokud se ti chce, můžeš prostřít stůl, zbytek už udělám sama,“ odpověděla a obratně mávla hůlkou, takže se připravený hrnec naplnil vodou.
Po nějaké době byla celým domem cítit nádherná vůně. Severus už málem slintal, když mu omáčku nalévala na talíř.
,,Nechovej se jako malé dítě, které nedostalo dva týdny najíst,“ pokárala ho se smíchem, když ho viděla. ,,Ještě ani nemůžeš vědět, jak to chutná.“
,,Ty vždycky děláš všechno dobře,“ ušklíbl se a hltavě se pustil do jídla. Poznala, že jeho odpověď byla myšlena dvojsmyslně.
,,Sprosťáku!“ ohnala se po něm lžičkou, kterou nabírala brambory. ,,Na co ty pořád nemyslíš!?“
,,Stále a jenom na tebe!“ rozesmál se, když viděl její výraz, se kterým očekávala, co řekne. ,,Na nic jiného.“
,,To je dobře, protože jinak by jsi něco zažil,“ žertovala Ginny. ,,A teď jez, vystydne ti to.“ Dojedli mlčky.
,,Umyju nádobí, ano?“ nabídl se Severus a začal sklízet za stolu. Ginny udiveně zvedla obočí.
,,Copak ti to už dneska nestačilo?“
,,Naopak mě to začíná bavit,“ odbyl ji a s plnýma rukama zamířil ke dřezu. Ginny na něho civěla s otevřenou pusou.
,,Nemám ho alespoň utřít?“ zmohla se konečně na slovo.
,,Ne, to zvládnu sám,“ odpověděl jí a bavil se její udiveností. Sledoval jak malátně vstala a opustila místnost. Napustil vodu a mávl hůlkou.
Ginny bezmyšlenkovitě utírala prach v přijímacím salónku. Severus ji hodně zaskočil. Celým tímto darem i svou ochotou, kterou dnes překypoval. Většinou jí teda moc nerozdával.
Vzpamatovala se, až zjistila, že asi pět minut utírá jednu poličku. Rozhlédla se kolem sebe. Nikde neviděla zakrytý obraz Siriusovy matky ani gobelín. Samotný dům už ani nepůsobil strašidelným a zchátralým dojmem, jelikož když nebyl Sirius v Azkabanu, alespoň částečně se o svůj ,,domov“ staral.
,,No jo, ale kde je –,“ přerušilo ji ostré prásknutí.
,,Krátura k vašim službám,“ uklonilo se špinavé stvoření. Ginny se chytla za hlavu.
,,Sevie!“ zavolala dolů ze schodů. Ihned přiběhl.
,,Co se děje lásko?“ zajímal se.
,,Co tady dělá Krátura?“ zeptala se přímo. Severus se pomalu otočil.
,,Hm, tak na toho jsem úplně zapomněl,“ připustil neochotně. ,,Kráturo, musíš mě poslouchat, že?“ Když přikývl pokračoval. ,,Takže já ti teď přikazuji, že máš jít do Bradavic, protože tě tam budeme potřebovat víc než tady. Zajdi za Brumbálem a řekni mu, že tě posílá Severus Snape. On už bude vědět.“ Krátura vykulil oči.
,,Opravdu je můj pán Severus Snape? To je pro mě veliká čest, každý skřítek si vás přeje mít za pána. Až jim to budu vyprávět, zblednou závistí,“ uklonil se a s prásknutím zmizel.
,,Tak a teď už jsme tady úplně sami,“ otočil se zpátky ke Ginny a objal ji.
,,Už to máš umyté?“ ptala se škodolibě Ginny. Severus udělal psí oči.
,,Ty to děláš naschvál, že?“ obořil se na ni ublíženě. ,,Chceš mě trápit!“
,,To víš, že nechci!“ políbila ho na špičku nosu. ,,Jen by jsme to mohli dodělat.“
,,Tak dobře, ale musíš mi slíbit, že se potom vrhneme na ty příjemné věci,“ mávl jí na rozloučenou a seběhl schody do kuchyně.
Ginny se naopak vydala nahoru hledat ložnici, ve které by se mohli ubytovat. Už předtím si všimla, že v jedné stojí jejich kufry a zdálo se jí, že je za všech nejhezčí.
Kouzlem vybalila jejich věci a povlékla peřiny. Poté zamířila do koupelny. Vyčistila všechny její části a napustila si vanu. Nasypala do ní sůl a vykoupala se.
Byla zničená, ale v tašce měla lahvičku posilovacího lektvaru, kterého si usrkla, což jí dodalo trochu více síly. Lehla si do postele a protáhla se.
Po chvíli přišel i Severus a přilehl k ní. Vzal jí do náruče a zlíbal jí celé tělo. Poddala se skvělému pocitu, který jí prostupoval celým tělem.
O něco později ležela Ginny opřená o Severusovu hruď. Cítila jeho klidný dech ve vlasech, ale ona sama nemohla usnout. Byla šťastná, konečně měla život, který si vždycky přála. Bude mít práci, kterou si vysnila a hlavně s milovanou osobou po boku, se kterou se nikdy nebude nudit.
Zpět na obsah
Kapitola 3: Život s životem
,,Tak pojď nebo se nestihneme do Bradavic přemístit před těmi malými haranty!“ volal na ni z chodby Severus.
,,Už jdu,“ odpověděla unaveně Ginny, která zrovna zvracela nad záchodovou mísou. Opláchla si obličej a vyšla na chodbu.
,,Co ti je?“ ptal se jí a starostlivě si ji prohlížel.
,,Není mi dobře,“ řekla pravdu.
,,Jako včera, předevčírem, vlastně celý týden,“ zamračil se. ,,Nemáš teplotu, nebolí tě něco?“ Ginny se pousmála.
,,Ne nic mi není, ani to břicho mě nebolí, jen prostě zvracím,“ objala ho. ,,Půjdeme už?“
,,Jasně,“ probral se ze zamyšlení Severu a popadl jejich objemné kufry. ,,Jdeme.“
Za chvíli stáli před Bradavickou bránou.Lilo jako z konve, takže se rychle vydali do hradu. Severus kouzlem odemkl vstupní bránu. Ginny se rozhlédla po Vstupní síni. Měla radost, že se sem po tak dlouhé době vrátila.
,,Proč musíš bydlet ve sklepení?“ ptala se Severuse otráveně, když došli k jeho kabinetu a ložnici.
,,Každý učitel lektvarů bydlel ve sklepení a já nechci být výjimka, miláčku,“ ohradil se a znovu odemkl. Ginny se při pohledu na studenou místnost otřásla. Povzdechla si.
,,Já tady nechci být,“ vzlykla.
,,Ale beruško,“ domlouval jí Severus. ,,Přece to nebude tak hrozné.“
,,No jo, snad si zvyknu,“ zamumlala Ginny, jenže v tu chvíli se jí zvedl žaludek a ona utíkala na záchod.
,,Co nejdřív si zajdeš za Poppy,“ přikázal jí. ,,To nebude jen tak.“
,,Dobře,“ přikývla. ,,Ale počkám jestli to náhodou nepřejde. Půjdu vybalit, zatímco ty uklidíš v kabinetu, ano?“ Severus jí do pokoje dotáhl kufry.
,,No fuj, černé závěsy, černé povlečení,“ zhrozila se, když vstoupila dovnitř. ,,Tak to už takhle nenechám,“ mávla hůlkou a všechno se tady změnilo na světle modrou. ,,To už je lepší,“ promnula si spokojeně ruce. Severus vytřeštil oči.
,,To nemyslíš vážně!“ vypravil po chvíli ze sebe. ,,Já to tady měl takové pěkné a jen ty přijdeš, je z toho úplně něco jiného.“
,,Stává se ,“ ušklíbla se Ginny a mávla hůlkou. Všechny jejich věci se naskládaly do skříně. ,,Teď je to tady o hodně veselejší a hezčí.“ Slyšela jak Severus něco potichu zaklel, ale nahlas radši nic nenamítal. ,,Za jak dlouho půjdeme do Velké síně?“ zeptala se ho.
,,Máme čas ještě přibližně patnáct minut,“ odpověděl. ,,Jak já nemám rád první večeři ve Velké síni. Znervózňují mě ti noví malí haranti, kteří na mě civí, jakoby bych svatý obrázek.“
,,Ty sis pořád neuvědomil, že jsi slavný?“ rozesmála se Ginny. ,,Každému jinému by to stouplo do hlavy hned. A navíc jim neříkej malí haranti, copak by jsi nechtěl mít svoje vlastní dítě?“
,,To je otázka,“ zamračil se. ,,Samozřejmě bych chtěl, jenže už jsem moc starý.“
,,Ale nejsi,“ ujistila ho Ginny, zatímco se převlékala do společenského hábitu. ,,Albus, to je starý člověk. Jo a nevíš, kdo bude učit obranu proti černé magii?“
,,Netuším,“ pokrčil rameny Severus. ,,Ptal jsem se na to Albuse, ale on mi akorát řekl, že si mám počkat na začátek školního roku.“
,,Tak to nevadí, půjdeme?“ vzala ho za ruku a dotáhla ho do Velké síně.
,,Vítejte!“ uvítal je Brumbál s úsměvem. Snape jen úsečně kývl a Ginny si toho všimla. Dloubla ho do žeber.
,,Dobrý večer vespolek!“ pozdravila všechny se zářivým úsměvem a došla k učitelskému stolu. ,,Jsem ráda, že jste mi tady dovolil učit, teda spíš pomáhat, pan – Albusi,“ stiskla mu vděčně ruku a sedla si na prázdné místo. Severus se přišoural k ní.
Seděla jako na trní a očekávala příchod studentů.Byla nervózní, ale nevěděla proč. Cítila se přesně tak, jak se cítila v prvním ročníku.
,,Už jsou tady,“ zašeptal jí Severus. A opravdu, za pár okamžiků uslyšela šum a pak se rozletěly dveře. Dovnitř vstoupily zástupy studentů a všichni byli zmáčení. Počasí jí připomínalo její třetí ročník, kdy byl turnaj tří kouzelníků. Přesně v takovém počasí přišel Moody…..
Rozhlédla se po učitelském stole. Uviděla čtyři prázdné židle. Jedna patřila profesorce McGonagallové, jedna Hagridovi, ale ty další? Ukázala je Severusovi. Ten jen pokrčil rameny.
Všimla si, že se stala středem pozornosti pro všechny stoly. Váhavě se usmála.
Potom už se dívala na Zařazování. Všechny tváře jí byly neznáme, takže jen tleskala. Sevie tleskal jen tehdy, když byl někdo přiřazen do Zmijozelu.
Když profesorka McGonagallová usedla na své místo po Ginnině pravici, Brumbál vstal.
,,Vítejte,“ rozpřáhl ruce. ,,Přeji vám nádherný večer a než se pustíme do vynikajícího jídla, představím vám vaše nové profesory. Jeden ještě nedorazil, ale ten druhý, spíš druhá sedí tady mezi námi. Novou profesorkou lektvarů je Ginny Snapeová!!!!“ Ve Velké síni propukl nadšený jásot, když jim zamávala.
,,To ovšem neznamená, že vás už nebude dál učit Severus Snape,“ pokračoval Brumbál a snadno překřikl hluk, který po této větě hned utichl.. ,,Jeho manželka se rozhodla, že mu bude jen pomáhat. No a druhý profesor ten ještě nedorazil, ale-,“ Přerušily ho dveře, které se rozlétly dokořán. Vstoupily dvě osoby, z nichž jedna měla dlouhé černé vlasy. Ginny jim neviděla do tváře.
,,Už je tady a přivedl si i doprovod,“ hlásil Brumbál. ,,Novým profesorem Obrany proti černé magii je Harry Potter!“ Ginny se přidala ke všeobecnému potlesku a pobaveně sledovala kyselý výraz v Severusově tváři. Harry ze sebe mezitím sundal promoklý plášť a teď z něj pomáhal i své manželce, Cho. Ta, protože byla těhotná, měla dost velké břicho. Ginny věděla, že už je v šestém měsíci. ,,Přivítejte i jeho ženu Cho Potterovou!!! A teď, když znáte všechny nové členy profesorského sboru, můžete si dát do nosu!!!!!“ Znovu se rozezněl potlesk a to už se talíře před nimi naplnili až po okraj. Ginny se při tom pohledu zvedl žaludek, ale přemohla se a nebrala si nějaké jídlo.
,,Tváříš se, jako by ti právě odebrali Merlinův řád první třídy,“ usmála se Ginny na Severuse. ,,Copak se ti stalo Sevíku?“
,,Neříkej mi tak!“ obořil se na ni naštvaně a jen tak se přehraboval v jídle. ,,To tě vůbec nenapadlo, co by mě tak asi mohlo namíchnout?“
,,Ty myslíš Harryho?“ zeptala se. ,,Co ti udělal, že ho nesnášíš?“
,,Nedělej ze sebe blbou,“ ohradil se. ,,Jako by jsi to nevěděla!“
,,Snad nežárlíš?“ zajímala se. ,,Vůbec nemáš na co, všechno s ním je minulost a minulost zůstane, chápeš?“
,,Ty už nebudeš nic jíst?“ změnil téma Severus, když viděl, že se svého talíře ani nedotkla. ,,Už tak jsi dost hubená.“
,,Bojím se, že když to sním, tak to tady na stůl zase zpátky vyzvracím,“ přiznala po pravdě.
,,Máš něco se žaludkem,“mínil. ,,Zítra si opravdu zajdeš na ošetřovnu a bez řečí,“ zvedl prst, když viděl, že chce něco namítnout. ,,Nebudu pořád sledovat, jak se ztrácíš před očima.“
,,Tak dobře,“ přikývla Ginny. ,,Ale až po vyučování, chci si první den užít.“
Seděla za katedrou a sledovala, jak Severus peskuje první ročník z Nebelvíru, zatímco Zmijozel vychvaloval až do nebe. Rozhodla se, že to napraví.
Vstala a taky začala procházet sklepení. Ke každému lektvaru si přičichla a poradila, co a jak spravit. Nedělala žádné rozdíly, pochválila i zmijozelské, ale nevynechala ani studenty z Nebelvíru. Zastavila se nad čoudícím kotlíkem, u kterého stál vystrašený chlapec. Lektvar na léčení vředů nevypadal tak, jak vypadat měl. Ginny ho rychle odstavila z ohně a nasypala do něj hlavní přísadu. Lektvar se ihned zabarvil do té správné barvy, jakou měl mít.
,,Příště si pořádně přečtěte návod, pane Harrinsone,“ napomenula ho, ale vlídně se na něj usmála. ,,A nebojte se mě, já vás neukousnu.“
,,Nepřeháníš to?“ zašeptal jí do ucha Severus a odtáhl ji stranou. ,,Mají to udělat sami, ty jim nesmíš pomáhat.“
,,Já jim nepomáhám, jen jim radím,“ opravila ho. ,,Nediv se, ty je vždycky tak znervózníš, že zapomenou i číst.“ Po těch slovech odkráčela zpátky k lavicím.
,,Copak potřebuješ Ginny?“ přivítala jí s úsměvem Poppy. ,,Neseš mi nějaké lektvary?“
,,Ne, to ne,“ zavrtěla. ,,I když dneska se konečně prvním ročníkům podařil ucházející lektvar na léčení vředů, takže pokud ho se Severusem doladíme, budeš mít pěknou zásobu. Ale to není hlavní důvod proč jsem přišla.
Už asi týden mi není dobře od žaludku, zvracím a vůbec nemám chuť na jídlo. Dneska už to není tak hrozné, ale radši bych věděla, co mi je.“
,,Tak se na to podíváme,“ prohlásila Poppy. Vyzkoušela všelijaká vyšetření, ale na nic nepřišla. Nakonec se široce usmála.
,,Co mi je?“ zeptala se s obavami Ginny.
,,Nic,“ překvapila ji Poppy. ,,Teda něco ti je, ale bude to pro tebe určitě dobrá zpráva.“ Tvářila se tajemně.
,,Tak co?“
,,Jsi těhotná,“ oznámila jí madame Pomfreyová. ,,Přibližně ve druhém měsíci.“ Ginny vytřeštila oči. Tohle opravdu nečekala.
,,To jako fakt nebo si ze mě děláš legraci?“ vydrala ze sebe.
,,Vypadám snad, že bych žertovala?“ zamračila se Poppy. ,,Gratuluji ti.“
,,Díky,“ zakoktala Ginny a malátně se zvedla. Do hlavy jí vplouvala jedna jediná myšlenka. Je těhotná, je těhotná….
Až v polovině cesty zpátky si uvědomila, že je to vlastně skvělé. Bude mít dítě, bude mít dítě se Severusem. Rozesmála se štěstím a poskakovala po chodbě jako malé dítě.
,,Musím ti něco říct,“ vypálila na Severuse, když rozrazila dveře do kabinetu. Polekaně sebou škubl.
,,Nepočkalo by to?“ zamračil se. ,,Mám teď důležitou práci.“
,,Tohle je důležitější,“ opravila ho a sedla si mu na klín. ,,O hodně důležitější.“
,,Opravdu?“ užasl. ,,Tak to vybal.“ Ginny se zhluboka nedechla a spustila.
,,Byla jsem za Poppy a dozvěděla se-,“ odmlčela se a pozorovala jeho napjatý výraz. ,,Že jsem těhotná.“ Poslední slova ze sebe doslova vychrlila. Severus na ni jen zíral. Uvědomila si, že musela vypadat stejně překvapeně, když jí to Poppy řekla.
,,Cože?“ vyhrkla Severus.
,,Jsem těhotná,“ opakovala mu tu stejnou větu. ,,Už dva měsíce.“ Severus se konečně vzpamatoval a políbil ji. Pak se jí položil ruku na břicho.
,,Nejde to na tobě ale ještě moc vidět,“ namítl. Ginny se rozesmála.
,,Počkej pár měsíců a už se nevejdeme do jedné postele,“ řekla mu. ,,Budu vypadat jako velryba.“
,,Ale budeš krásná velryba.“
Zpět na obsah
Kapitola 4: Život s Eileen
Jak měsíce ubíhaly, Ginny stále tloustla a tloustla. Skoro se ani nedokázala pohybovat a ve vyučovacích hodinách si neustále musela sedat, nevydržela chodit mezi studenty.
Severus jí stále říkal, že má odpočívat, ale ona stejně nemohla zůstat sedět a nic nedělat. Pořád se do něčeho zapojovala.
Většinu času trávila ve Velké síni nebo občas zamířila do kuchyně, aby jí skřítci dali něco k jídlu. Jedla skoro dvacet čtyři hodin denně a nemohla přestat.
Poté, co se v prosinci Cho a Harrymu narodila malý James, trávila u nich hodně času. Učila se, co a jak, jenže Snapeovi se to moc nelíbilo. Často ho zvali taky, ale on pokaždé odmítl.
Byl zrovna poslední zimní den, když Ginny nesla Minervě nějaké pergameny, které jí dal Severus. Už od rána se necítila dobře, ale i přes Snapeovo naléhání vstala z postele. On sám si zrovna uklízel kabinet, ale nechtěl pomoct. Po dlouhém přemlouvání, při kterém ukáplo i pár slz, ji přece poslal za Minervou.
Když míjela skupinku zmijozelských šesťáků, zachvátily ji předporodní bolesti. Zhroutila se na zem a pergameny se jí rozsypaly po podlaze.
,,Paní profesorko, co vám je?“ přiskočila k ní jedna dívka. Ginny byla ve Zmijozelu celkem oblíbená a tahle skupinka ji měla taky ráda.
,,Musím okamžitě na ošetřovnu!“ zasípala ztěžka. ,,Mám celkem pravidelné stahy, to malé se za chvíli narodí!“
,,Thomasi, skoč za profesorem Potterem, jeho kabinet je nejblíž,“ začala udělovat rozkazy. ,,Kate, ty běž za profesorem Snapem a řekni mu, že jeho žena jde rodit.“ Oslovená okamžitě zmizela za rohem.
,,A co teď, Jane?“ zeptal se jeden chlapec, který zůstal na místě.
,,Umíš vyčarovat nosítka?“ zajímala se a dělala, že jeho otázku přeslechla. Přikývl a mávl hůlkou. Pod Ginny se okamžitě objevila nosítka.
,,Co se děje?“ To se přiřítil Harry a starostlivě si Ginny prohlížel. Situaci ihned pochopil a rychlým pohybem hůlky zvedl nosítka nahoru.
,,Pro koho jsou ty pergameny?“ optal se Harry, když viděl, jak je Jane sbírá.
,,Pro Minervu,“ zašeptala Ginny. Na čele jí vyrážel pot a ona ucítila, jak jí vytéká plodová voda.
,,Okamžitě je zaneste do jejího kabinetu, slečno Cennisnová,“ přikázal. ,,A mimochodem, dostanete dvacet bodů za každého, kdo tady byl s vámi.“ Pak se jim přestal věnovat a zamířil na ošetřovnu.
Kate nesměle přešlapovala před kabinetem profesora lektvarů. Slyšela zevnitř hrozný randál, a tak zaklepala dost hlasitě.
,,Dále,“ uslyšela Snapeův hlas, ze kterého měla vždycky strach. Ji jako jedinou si vůbec neoblíbil, protože byla v lektvarech absolutně nemožná, přiznávala si to i ona sama. Ale nejvíc mu vadilo, že se dostala do Zmijozelu, přestože měla mudlovské předky. Zhluboka se nadechla a vstoupila.
Uvnitř byl hrozný nepořádek. Snape zrovna urovnával obrovské nádoby, plné nějakého odporného slizu. Při pohledu na ten sliz se jí zvedl žaludek.
,,Co potřebujete?“ zavrčel na ni. ,,Nemám teď čas! Je to alespoň důležité?“
,,Ano pane profesore,“ přikývla nervózně. ,,Mám vám vzkázat, že vaše žena právě začala rodit.“ Severusovi vypadla jedna nádoba z ruky. Naštěstí byla jako jediná prázdná.
,,Reparo,“ mávl hůlkou a nádoba se mu zase v celku vrátila do ruky. ,,To má být jako vtip?“
,,Vůbec ne,“ zavrtěla hlavou. ,,Zrovna nás míjela, a potom se zhroutila-,“ nedokončila, protože ji přerušil.
,,Věřím vám,“ ujistil ji. ,,deset bodů pro Zmijozel,“ oznámil a rozběhl se pryč.
,,Chtě-chtěla jsem počkat na Seve-Severuse.“ Ginny zhluboka dýchala, bolestí skoro nemohla mluvit.
,,To už není možné,“ zarazila ji madame Pomfreyová. ,,dítěti je už skoro vidět hlavička, nemůžeme déle čekat. Zhluboka se nadechni a zatlač.“ Ginny poslušně splnila její rozkaz.
,,Už jde opravdu vidět hlavička,“ zaradovala se Poppy. ,,bude to rychlý porod, takže ještě jednou to všechno zopakuj a znovu….“ V tom okamžiku se do ošetřovny přiřítil Severus. Jakmile ho Ginny spatřila,její bolestí zkřivenou tvář rozzářil úsměv.
,,Jak to jde?“ zeptal se Poppy, když doběhl až k její posteli. Sedl si na židli a chytl Ginny za ruku.
,,Výborně,“ ujistila ho. ,,Jen přišla trochu pozdě, ale jinak je všechno v pořádku. Tak a ještě jednou zatlač a ještě-.“ Toto se opakovalo dalších deset minut, až se nakonec ošetřovnou rozlehl křik malého dítěte.
,,Je to holčička,“ usmála se na ně madame Pomfreyová a opatrně ji položila Ginny do náruče. Malá která doposud řvala, se ihned uklidnila.
,,Je tak nádherná,“ rozplývala se Ginny. ,,ale jak se bude jmenovat? Kdyby to byl kluk, tak to bych věděla, ale-.“ Severus se zatvářil zvědavě a přerušil ji.
,,A jak by se teda jmenoval?“
,,Tobias,“ odpověděla. ,,ale zrovna teď mě napadlo jméno pro holčičku,“ pousmála se a zamyšleně na něj pohlédla.
,,Tak to by mě zajímalo jaké,“ ušklíbl se. ,,Doufám, že to nebude Molly, protože by mohla mít něco z tvé matky a to bych asi nevydržel.“
,,Co máš proti mé mámě?“ zamračila se. ,,Abys věděl, chtěla jsem jí dát jméno Eileen, ale když se ti nelíbí jména, která se opakují, tak můžeš vymyslet něco jiného.“ Její příval slov zarazil tím, že ji objal.
,,Je to úplně v pořádku,“ zašeptal jí do ucha. ,,Eileen Ginevra Snapeová, to je nádherné jméno.“
,,Jak dlouho tady budu muset zůstat?“ zajímala se Ginny.
,,Tak tři nebo čtyři dny?“ pokrčila rameny Poppy. ,,Možná i déle, pokud budou nějaké komplikace.“ Opatrně si od Ginny Eileen vzala a šla ji umýt.
,,Miluji tě,“ naklonil se k Ginny Severus a políbil ji. ,,Moc ti děkuji.“
,,A za co?“ usmála se. ,,Vždyť i ty máš na Eileen velkou zásluhu.“
,,No jo, ale já ji neporodil. Nechápu, jak tu bolest můžete vydržet.“
,,Máme asi větší výdrž,“ pozdvihla obočí. Najednou se jí pohled stočil do rohu místnosti.
,,Jejda, promiň!“ vyjekla. ,,Úplně jsem na tebe, Harry, zapomněla!“ Severus se okamžitě otočil.
,,Co tady dělá Potter?“ zeptal se zamračeně.
,,Zhroutila jsem se kousek od jeho kabinetu a to on mě sem přinesl,“ vysvětlila jsem mu. ,,Díky Harry.“
,,Nemáš zač,“ mávl rukou. ,,Tak já raději půjdu. A mimochodem, gratuluji, vám oběma,“ zdůraznil a zmizel za dveřmi.
,,Jak to že to věděl první?“ zeptal se podezřívavě Snape.
,,Už tě to zase chytá?“ povzdychla si Ginny. ,,Pochop, jeho kabinet byl nejblíž a je nenapadlo nic jiného než poslat pro Harryho. Ale pro tebe šli taky hned, neboj se,“ uklidnila ho a schoulila se mu v náruči. Objal ji a jemně ji houpal.
Ten den jim všichni chodili gratulovat; Albus shromáždil celý učitelský sbor a sám přišel v jeho čele. Všichni malou Eileen obdivovali, každý si ji chtěl pochovat. Ginny byla na pohled nejšťastnější člověk na světě a Severuse ještě nikdo nikdy neviděl se tak zářivě usmívat.
Když se Ginny s malou Eileen za čtyři vrátily do sklepení, Severus se snažil splnit Ginny všechno, co jí na očích viděl. Přičaroval nový malý pokojík, do kterého vyčaroval veškeré vybavení, které jeho dcera potřebovala. Ve všech místnostech zapálil v krbu oheň, takže se tam rozlilo příjemné teplo. Ginny byla potěšena.
,,Moc ti děkuji,“ řekla mu Ginny, zatímco Eileen ukládala do postýlky. ,,jsem moc ráda, že si to pro nás dvě udělal,“ otočila se na něj, stoupla si na špičky a dala mu ruce kolem krku. Sotva se políbili, jejich dcera se rozplakala. Ginny se od něj odtrhla a začala ji konejšit.
,,To si asi moc neužijeme, co?“ pousmál se a díval se, jak Eileen přebaluje.
,,Však ona za chvíli usne,“ slíbila mu Ginny. ,,A nechceš ji uspat ty? Mohl by sis to nacvičit,“ podala mu Eileen. ,,Já bych si mezitím odpočinula,“ zamrkala na něj a odběhla do vedlejší místnosti.
Severus se podíval na Eileen, kterou držel v náručí. Ta si spokojeně cucala prst a kopala nožičkami. Byla skoro zrcadlový obraz Ginny, až na to, že byla o dost menší a měla černé vlásky.
Opatrně ji položil do postýlky a přikryl ji růžovou dečkou, která byla předtím složená na kraji.
Sotva se vzdálil asi metr, začala natahovat. Ihned se k ní vrátil a jemně ji pohladil. Hbitě chytila svou malou ručkou jeho prst a pevně ho stiskla. Překvapilo ho, že má až takovou sílu. Pokoušel se jí vytrhnout, ale nešlo to. S povzdechem si přitáhl židli a čekal, až usne.
Nebyl to moc velký problém, během minuty zavřela oči a její stisk povolil. Když se ujistil, že je to definitivní, vstal a potichu odešel.
,,Tak co?“ zeptala se s očekáváním Ginny, když ho uviděla. Přiložil si prst na pusu a sedl si k ní na postel.
,,Usnula během minuty,“ pochlubil se. Ginny se rozesmála, ale hned zmlkla, když zpozorovala jeho výraz. ,,Vždyť ji probudíš,“ zamračil se. Ginny si lehla a zadívala se do stropu.
,,Já jsem tak šťastná,“ pronesla do ticha. ,,Vždycky jsem snila o tom, jakou budu mít rodinu, se kterou budu už napořád, ale dost často mi mé sny něco kazí.“
,,Teď ti je něco zkazilo?“ zajímal se Severus a natáhl se vedle ní.
,,Vůbec ne,“ zavrtěla hlavou. ,,tohle je mé nejšťastnější období v životě,“ opřela se mu o hruď a zavřela oči.
,,Moje taky,“ přidal se Severus a políbil ji do vlasů. ,,a doufám, že nám ho nic nepokazí.“
,,To já taky,“ zvedla a hlavu a nechala se políbit. ,,Miluji tě,“ zašeptala.
,,Já tebe víc,“ usmál se na ni. V tom okamžiku se Eileen znovu rozbrečela.
,,Neříkal si, že spí?“ ptala se s úšklebkem Ginny.
,,Asi jí chybí můj prst!“ rozesmál se Snape a vstal. ,,Zajdu tam já.“
,,Jen běž,“ pohodila hlavou a sedla si. ,,ale myslím si, že tam budeš muset zůstat celou noc.“
,,To snad ne,“ zamračil se. ,,Chtěl jsem s tebou být konečně sám,“ namítl.
,,Já počkám,“ lehla si znovu Ginny. ,,pokud teda neusnu,“ zívla a stočila se do klubíčka.
Když se Severus za pár minut vrátil, našel ji, jak tvrdě spí. Přikryl ji, a potom rychle zmizel v koupelně. Umyl se a taky vlezl do postele. Rychlým pohybem hůlky zhasl světlo a objal Ginny. Ta se k němu ve spánku přitiskla.
Zpět na obsah
Kapitola 5: Život s hádkami a žárlivostí
,,No tak pššt,“ konejšila Ginny malou Eileen a jemně jí kolébala v náruči. Jenže ani toto nepomáhalo. Malá neustále řvala a Ginny už si nevěděla rady. Hlava jí třeštila z toho, že už tři dny pořádně nespala.
,,Už toho mám vážně dost!“ vřítil se do místnosti Snape. ,,Musím ještě opravit hromady domácích úkolů, ale nemůžu se na to soustředit! Nemohla bys ji uklidnit?“ Ginny měla co dělat, aby zadržela slzy. Hrozně ji bolelo, když na ni Severus takhle utrhoval.
,, Myslíš, že se nesnažím?“ vydrala ze sebe. ,,Bolí ji bříško.“
,,Byla si s tím za Poppy?“ zajímal se nerudně. Přesně takhle si ho pamatovala ještě ze školy, když ji učil.
,,Jasně, že jo,“ přikývla. ,,dala jí na to nějaký lektvar, ale říkala, že jí to moc nepomůže, protože tímto si musí projít všechny malé děti. Dost dobře si pamatuju, jak tím trpěl malý James-,“ nestihla to doříct, protože ji naštvaně přerušil.
,,Hlavně že víš, čím trpělo to Potterovo děcko.“ Ginny se nervózně kousla do rtu. Tohle bylo další téma, které s ním nerada probírala.
,,Kolikrát ti mám říkat, že mezi námi nic není?“ zeptala se plačtivě. ,,Jsme jen dobří přátelé, nic víc.“
,,A co ty časté návštěvy?“ odfrkl si.
,,Chodím za Cho, ale vidím, že i kdybych ti to stokrát vysvětlovala, stejně si budeš stále vymýšlet úplné blbosti!“ Ginny už to nevydržela a vyjela na něj. ,,Mám už dost tvých zbytečných projevů žárlivosti! Vezmu Eileen na procházku, aby ti tady teda nerušila, když je ta tvoje dcera!“ I s Eileen se zvedla z postele a prošla kolem něj (přes kabinet) ven na chodbu. Doufala, že za ní vyběhne a udobří si ji, ale nic takového se nestalo. Slyšela jen, jak třískl dveřmi.
Teď už slzám nedokázala zabránit. Tekly jí po tvářích a zanechávaly za sebou slané potůčky. Raději se vyhýbala rušným chodbám, nestála o to, aby se jí někdo ptal, co se jí stalo. Už tak na sebe hodně upozorňovala tím, že Eileen stále plakala. Z přístěnku na košťata vytáhla kočárek, Eileen do něj položila a přikryla dečkou.
,,Locomotor kočárek,“ pronesla a mávla hůlkou. Opatrně se s ním vydala po schodech dolů na pozemky. Tam už byl klid. Vůbec se nezdržovala a zamířila k nejvzdálenějšímu místu školních pozemků. Tam si sedla na lavičku a zírala na klidnou hladinu jezera, zatímco jemně houpala s kočárkem.
Eileen se venku líbilo, takže po chvíli přestala křičet a usnula. Ale její máma na tom tak dobře nebyla. Slzy jí stále nedošly a dál jí samovolně stékaly po tváři.
,,Ahoj Ginn,“ zaslechla veselý hlas. Vzhlédla a uviděla Harryho, kterého doprovázela Cho a malý James, který také ležel v kočárku. Ginny ještě víc zabolelo u srdce, když je viděla. Severus s nimi nikdy nebyl na žádné procházce, vlastně jen jednou, hned po tom, co se Eileen narodila.
,,Ahoj,“ špitla a hřbetem ruky si utřela slzy. Harry si jich ale přesto všiml a starostlivě si k ní přisedl.
,,Co se děje?“ ptal se. ,,Zase Snape?“ Její nepatrné přikývnutí mu stačilo.
,,Můžu povozit Eileen,“ nabídla se Cho a ani nečekala na odpověď a lehkým kouzlem spojila kočárky v jeden a vzdálila se.
,,Co se stalo tentokrát?“ objal ji. Všechno mu do detailů vypověděla, samozřejmě s pláčem.
,,No jo,“ povzdychl si, když skončila. ,,Snape je Snape, ten se nikdy nezmění.“
,,Já myslela, že to udělá alespoň kvůli mně, že se změní kvůli mně!“ vydrala ze sebe. ,,Možná jsem se v něm spletla, možná jsem si ho vůbec neměla brát.“
,,To neříkej!“ zarazil ji ostře. ,,Vždyť ho miluješ a on tebe taky!“
,,Někdy o tom pochybuju,“ zamumlala a dala se do usedavého pláče. Harry jí už nic neřekl, jen ji políbil na čelo.
,,Ehm, ehm,“ uslyšeli oba dva, Ginny to až moc připomínalo Umbridgeovou. Zvedla hlavu a uviděla mračícího se Severuse. Leknutím se jí zastavilo srdce, moc dobře věděla, co teď bude následovat.
,,Hledal jsem tě po celých pozemcích, abych se ti mohl omluvit, ale vidím, že už to nebude potřeba,“ střelil rozzuřeným pohledem po Harrym a pomalu odcházel.
,,Severusi!“ zavolala na něj Ginny, ale on se zpátky neotočil, takže to u ní vyvolalo další záchvat pláče. To už Harry nevydržel a vyskočil.
,,Mám toho vážně dost!“ rozběhl se za Snapem., který mu však nevěnoval pozornost. ,,Copak nevidíš, jak se trápí?!“ pohodil rukou k místu, kde seděla Ginny, ke které si právě přisedala Cho a utěšovala ji.
,,Zrovna od tebe se nechám poučovat, Pottere!“ zavrčel na něj Snape, ale přece jenom se koutkem oka podíval na to místo.
,,Jsi vážně zabedněný idiot!“ křičel na něj Harry, když došli do vstupní síně a přitáhl tak na sebe pozornost všech studentů, kteří jí procházeli. ,,My spolu nic nemáme, rozumíš? Pro mě je to jen sestra mého nejlepšího přítele a kamarádka! Já miluju Cho a mám s ní dítě! Nejdůležitější je na tom ale to, že Ginny miluje tebe!“ Pak náhle ztišil hlas a rukou Snapea zastavil.
,,Asi před třemi dny mi Malfoy řekl něco, co mi vyrazilo dech,“ oznámil mu.
,,Ty se bavíš s Malfoyem?“ otázal se Severus s úšklebkem. ,,Ó, jak hluboko si musel klesnout! A co ti teda tak důležitého řekl, že mě s tím musíš otravovat?!“
,,Není moc dobré se o tom bavit na chodbě,“ zašeptal Harry a nervózně se rozhlédl po studentech, kteří na ně nepokrytě zírali. Nebylo totiž zvykem, že by se tito dva profesorové spolu bavili na chodbě, všichni věděli o nevraživosti, která mezi nimi panovala.
,,No dobře,“ svolil Snape. ,,půjdeme do mého kabinetu, ale jestli to nebude nic důležitého, otrávím tě jedním ze svých jedů!“ Harry se pousmál a myslel si svoje.
,,Tak to konečně vybal,“ pobídl ho Severus, když dorazili do jeho kabinetu ve sklepení a nabídl mu jedno křeslo, které stálo před stolem. Tolik zdvořilosti u něj bylo až nezvyklé.
,,Bylo to tak……“
* * *
,,Malfoyi, zrovna na tebe nemám náladu!“ obořil se Harry na nově příchozího.
,,No tak Harry,“ napomenula ho Cho a otočila se na návštěvu. ,,Dáte si čaj nebo kávu?“
,,Já bych si dala čaj,“ozvala se mladá dáma, kterou Harry předtím nezaregistroval. Pozorně si ji prohlédl a vzpomněl si na fotku, kterou mu nedávno ukazovala Ginny.
,,Vy musíte být Isabella!“ rozzářil se. ,,Ginny mi říkala, jaké vás potkalo štěstí!“ Významně pohlédl na Draca, který ale na sobě nedal nic znát.
,,Ano, potkalo mě velké štěstí a jsme tady částečně kvůli tomu,“ přikývla rozpačitě. ,,Ale nemohli bychom si tykat? Myslím si, že to tak bude lepší.“
,,Samozřejmě, Harry,“ podal ji ruku.
,,Isabella,“ potřásla mu s ní. ,,A ještě bych měla jednu připomínku; nemohli byste svou nenávist hodit za hlavu, alespoň teď?“
,,Pro tebe to udělám,“ usmál se na ni Draco a jemně ji políbil na rty.
,,Tak co se teda děje?“ zeptal se zvědavě Potter, když Cho před návštěvu postavila hrníčky a odešla do vedlejšího pokoje za malým Jamesem.
,,Týká se to nás dvou a Ginny se Snapem,“ odpověděl Malfoy.
,,A proč s tím jdete za mnou?“ podivil se Harry. ,,Běžte za nimi!“
,,To je právě to,“ promluvila Isa. ,,Já ti to ale vysvětlím,“ zhluboka se nadechla a začala.
,,Mám oba dva rodiče mudly, a protože se chceme s Dracem vzít, musela jsem podstoupit návštěvu v Malfoy manor.
Ze začátku to bylo celkem v pohodě, ale po obědě se stočila řeč na moji rodinu. Věděla jsem, že pan Malfoy očekával, že budu z nějaké velmi staré a čistokrevné rodiny, takže když jsem ze sebe vykoktala, že jsem mudlovského původu, zarazil se a zbledl ještě víc než obvykle.
Když se probral, začal na Draca řvát, jak si to vůbec představuje dovést domů mudlovskou šmejdku a že si mě vzít nemůže, prý by to bylo znečištění rodu nebo co.
Paní Malfoyová ho hned uklidňovala, že je to přece jedno, když mě Draco miluje. Těmito slovy to ještě víc pokazila a on na mě vytáhl hůlku a vyhnal mě ven na ulici. Draco mu chtěl zabránit, ale on ho omráčil, svého vlastního syna! Potom jsem se ani nebránila a hned za hranicemi jsem se přemístila do svého malého bytu.“
,,Samozřejmě mi zakázal, abych se dál s Isou stýkal,“ pokračoval Malfoy, ,,ale já si přesto našel způsob, jak se z toho domácího vězení dostat. Částečně mi pomohla matka, která už se nemohla dívat na to, jak se trápím. Ale to není to hlavní, proč jsme tady.
To, že jsem byl zavřený doma, mělo i jisté výhody, protože jsem se dozvěděl zajímavé věci z rozhovorů, které můj otec vedl ve své pracovně. Nezvládl jsem to sám, ale s pomocí ultradlouhých uší,“ pousmál se.
,,To Freda a Georgeho určitě potěší, že jejich výrobky používá Malfoy a ještě k takové špinavosti!“ ušklíbl se Harry a na chvíli zapomněl na nepřátelství, které mezi nimi panovalo. ,,A co ses teda dozvěděl?“
,,Určitě víš, jak mě otec chtěl dát dohromady s Ginny,“ nadhodil a Potter přikývl. ,,Když se vzala se Snapem, hrozně zuřil a už tehdy plánoval, jak jim manželství překazit. Teď, když se jim narodila dcera, byl ještě nesnesitelnější. A já ještě přivedl Isabell, bylo to jako bych do ohně přilil benzín.
A tak jsem se jednou dozvěděl, díky ultradlouhým uší, že si zavolal dva domácí skřítky a dal jim lákavou nabídku.
Mají za úkol na každém kroku Ginny a Snapea sledovat. Chytl se nápadu Hermiony a nabídl jim svobodu a velké množství zlata. Sice se chvíli zdráhali, ale museli příkaz svého pána splnit. Pochybuji, že jim vůbec něco dá.“
,,Takže už určitě ví, že mají problémy,“ povzdychl si Harry, ale pak zaťal ruce v pěst. ,,Já jsem vždycky říkal, že je to hajzl, jen Ginny ho pořád bránila s tím, že on za to nemůže, prý ho tak vychovali! No jasně,“ odfrkl si, ,,o tobě jsem si taky myslel, že jsi rozmazlený fracek,ale teď jsem změnil názor. Co kdybychom uzavřeli příměří, Ron s tím určitě nebude souhlasit, ale to už je jeho věc. Co ty na to, Draco?“ Při vyslovení toho jména raději zavřel oči a nasadil takový výraz, že je oba dva rozesmál.
,,Přijímám, Harry.“ Malfoy se při oslovení taky podivně zakřenil, ale už to nemyslel zle.
,,Ale proč jste s tím šli za mnou, ne za nimi?“ zeptal se znovu Harry.
,,My vlastně ani nevíme,“ pokrčila rameny Isabella. ,,Za prvé by nám nevěřili a za druhé díky ultradlouhým uším víme, jaký v poslední době Snape je, takže se ho i trochu bojíme!“ přiznala barvu.
,,Ginny teď chodí jako tělo bez duše, naposledy se smála, když se jí narodila Eileen. Už několikrát se mi svěřovala, že Snape neskutečně žárlí, myslí si, že spolu něco máme! A navíc je tady ještě jeden problém; Eileen je celá matka, určitě jste ji viděli. Jediné, co má po svém otci, jsou černé vlasy. No a Snape zašel až tak daleko, že si myslí, že je to děcko moje, protože já mám taky černé vlasy,“ prohrábl si svoje rozcuchané pačesy.
,,To je přece pěkná blbost!“ vyvalil oči Draco. ,,Ginny ho bezmezně miluje, tak proč by měla mít dítě s tebou?!“
,,Tak mu to jdi vysvětlit,“ pobídl ho s úšklebkem a sledoval jeho reakci. ,,Jo a mimochodem, jak to že už Hermioně neříkáš mudlovská šmejdko nebo tak nějak?“
,,Když jsem začal chodit s Isou, změnil jsem názor a taky jsme je včera navštívili. To ona nám poradila, abychom to řekli nejdřív tobě.“
,,To jí teda pěkně děkuji,“ zamračil se Potter. ,,A co na to Ron?“
,,Zareagoval přesně jako ty,“ pousmála se Isabella, ,,ale nakonec, když se dozvěděl, že se jedná o jeho jedinou sestru, přistoupil na stejné podmínky míru jako teď ty; říkají se jménem a chovají se k sobě celkem slušně.“
,,Myslím, že už budeme muset jít,“ řekl s pohledem na hodinky Draco. ,,Otec mi dal jen dvě hodiny na to, abych si stihl zařídit v práci potřebné věci,“ zamrkal na Harryho, jako by byli staří přátelé, ,,stihl jsem to za pět minut. Tak se tady mějte dobře!“ uklonil se Cho a popadl Isabellu za ruku. Stačila jim ještě zamávat, než se za ní zavřely dveře.
* * *
,,To je pěkná kravina,“ zavrtěl hlavou Severus, když Harry skončil. ,,Lucius je můj dobrý přítel, tohle by nikdy neudělal.“
,,Každý se může změnit, ale já mu nikdy nevěřil,“ poznamenal Potter. ,,Takže to shrneme; měl by si na Ginny dávat pozor, kdo ví, co Malfoy chystá. Kdybych byl tebou, tak bych si ji usmířil. Já se teď odporoučím, určitě máš o čem přemýšlet,“ zvedl se a zamířil ke dveřím. ,,A hlavně o tom neříkej Ginny, dost by ji to vzalo,“ dodal a zavíral za sebou dveře. ,,A taky přestaň žárlit jako pitomec,“ ozvalo se, než se úplně dovřely.
Snape ještě dlouho potom, co ho Harry nechal o samotě, jen zíral dveře. To, co řekl, mu nechalo v duši hluboké stopy. Nemohl uvěřit tomu, že by byl Malfoy až takový zlomyslný, když chtěl něco získat.
Pak si ale vzpomněl na to, jak mu Ginny vyprávěla, že byl v její staré minulosti Smrtijed.
,Že by byl i teď?´přemýšlel. Uvědomil si ale, že ho nikdy mezi ostatními Smrtijedy neviděl. Sám tam byl hlavně proto, že Ginny slíbil, že Voldemorta připraví o všechny viteály a pak ho i zabije.
Někdy se mu dělalo špatně z toho, jak mu neustále podlézal, aby mu konečně začal Pán zla věřit. Když se mu to asi po třech měsících podařilo, začal pátrat po viteálech. Nebyl to moc velký problém, vždyť měl podrobný popis od Ginny, takže je všechny postupně zlikvidoval a nakonec mu zbyl jen samotný Voldemort.
Nebylo moc snadné ho zabít, protože měl strážce, kteří mu ve dne v noci dělali zeď. Použil lest a protože nebyli moc prozíraví, zbavil se jich.
Snape si myslel, že Pán zla nikdy nespí, takže ho překvapilo, když ho uviděl klidně oddechujícího. Kdyby mohl, tak by se nahlas rozesmál, ale pro svoji bezpečnost to raději neudělal.
,,Sbohem, můj pane,“ ušklíbl se. Pak jen nedbale mávl hůlkou a zamumlal smrtící zaklínadlo.
Potom se okamžitě přemístil za Brumbálem (ochrana, která chránila Voldemortovo sídlo, zmizela, když zemřel) a oznámil mu, že zabil nejobávanějšího čaroděje všech dob.
Brumbál ihned svolal všechny členy Fénixova řádu a přepadli už nechráněné sídlo na severu Anglie. Pochytali přítomné Smrtijedy a Voldemorta zavřeli do skleněné hrobky. Poté co s ním provedli krátký proces, ho spálili a popel hodili do moře.
Od té doby je z něj slavný národní hrdina, každé malé děcko ho zná.
Probudil se z přemýšlení a zjistil, že Ginny ještě nepřišla. Vsadil by se o cokoliv, že je u Pottera, ale uvědomil si, že mu to teď nijak zvlášť nevadí.
Po chvíli se vydal do Velké síně na večeři. Překvapilo ho, že tam uviděl všechny Potterovi, ale Ginny ne.
,,Potter, kdy je Ginny?“ zeptal se Harryho potichu, když si sedl na prázdnou židli, která byla vedle. Vysloužil si udivený pohled nejen od Brumbála, ale i od celého profesorského sboru a všech studentů, kteří zrovna večeřeli. Taky kdo by se nedivil, Severus si od Harryho vždycky udržoval odstup nejméně deset metrů.
,,Nevím,“ pokrčil rameny dotázaný, ,,když jsme šli na večeří, tak říkala, že prý nemá hlad, takže prý půjde spát. Museli jste se někde minout.“
,,Díky,“ zabručel Snape a nabral si jídlo. Stejně toho moc nesnědl, stále musel myslet na Ginny. Za chvíli to vzdal a rozloučil se.
Když došel do svého kabinetu, zjistil, že je všude tma, jen v krbu plál oheň. Manželská postel byla prázdná, takže to znamenalo, že si Ginny ustlala na pohovce u Eileen v pokoji.
Opatrně tam vstoupil, a tak se ujistil, že měl pravdu. Ginny ležela na palandě, která byla v rohu místnosti. Nespala, poznal to podle toho, že jí neklidně cukala víčka. Po špičkách, aby nevzbudil Eileen, k ní došel a jemně ji políbil na čelo.
,,Promiň, Ginny,“ zašeptal jí do ucha a pohladil ji po vlasech. Cítil, jak se nervózně zavrtěla a musel se usmát nad tím, jakou má výdrž. Pak se znovu vrátil ke dveřím a ještě než je za sebou zavřel, zamumlal: ,,Dobrou noc.“ Už neviděl, jak Ginny otevřela oči.
Protože se mu vůbec nechtělo spát, zalezl do svého kabinetu a začal opravovat úkoly. Divil se, co všechno dokážou studenti napsat, když píšou úkoly na poslední chvíli. Někdy musel proškrtat celé řádky, málokdy se stávalo, že dal lepší známku než M.
,,Zítra nebudou mít moc velkou radost,“ poznamenal si sám pro sebe a škodolibě se usmál. ,,Napsat, že Amorův šíp je lektvar, když je to už v zadání, může opravdu jen blbec! Jako bych to zrovna já nevěděl!“ povzdychl si a znovu sklonil hlavu nad hromadu pergamenů. Proto si nevšiml, že ho zpoza skříně sledují obrovské zelené oči.
Zpět na obsah
Kapitola 6: Život s nevěrou
Napětí, které panovalo mezi Ginny a Severusem, se trochu uvolnilo poté, co se jí Snape začal věnovat. Stále se ale nemohl zbavit dojmu, že se k němu jeho žena chová jinak než předtím. Sice se usmívala, ale Severus věděl, že to není upřímný úsměv.
Ginny taky nemohla být moc šťastná, když si stejně jako Snape myslela, že je jeho zájem jen předstíraný. Nedala na sobě ale nic zdát a snažila se chovat přirozeně.
Už dlouho měla pocit, že ji někdo sleduje, ale nikdy nikoho neviděla. Až jednou, když šla ze sborovny, ji zase přepadl ten divný pocit a ona se okamžitě otočila. To, co uviděla, jí vyrazilo dech.
,,Dobby?“ dostala ze sebe. ,,Domácí skřítek se jí uklonil a hned chtěl zmizet, ale Ginny ho chytila za otrhaný hadr, který měl na sobě a nepustila ho.
,,Proč mě sleduješ?“ zeptala se ho. Skřítek se jí v ruce nervózně ošíval, ale neřekl nic.
,,Ty ještě pořád pracuješ u Malfoyových?“ vyzvídala dál. Dobby jen přikývl. ,,A kdo ti řekl, že mě máš sledovat? Draco?“ Skřítek zakroutil hlavou, ale pak vykulil oči a začal se bít pěstmi do hlavy.
,,A kdo teda? Lucius?“ Chvíli počkala a Dobbyho nepatrné přikývnutí a následné vřeštění: ,,Neřád Dobby!“ ji o tom přesvědčilo. Rozběhla se, jak nejrychleji dokázala a za několik minut doběhla do sklepení.
,,Víš, kdo je tohle?“ vypálila na Snapea, sotva otevřela dveře. Překvapeně se na ni otočil a ztuhl.
,,Domácí skřítek,“ poznamenal a snažil se, aby to vyznělo klidně.
,,Jenže zrovna teď mi Dobby oznámil, že mě na příkaz Luciuse sleduje! Chápeš to?“ rozčilovala se. Severus si povzdychl a přistoupil ke krbu. Naklonil se k němu a vhodil do něj nějaký prášek.
,,Pottere, máme tady problém,“ zavolal do plamenů a za chvíli z krbu vylezl Harry a oprašoval si z hábitu popel. Když uviděl, koho Ginny drží, zalapal po dechu.
,,Já na to nemám nervy, tak jí to, prosím tě vysvětli ty,“ vybídl ho Snape a složil se na nejbližší prázdnou židli.
,,No tak co? Co mi k tomu řekneš ty?“ otázala se Harryho. Musel s pravdou ven , a tak Ginny pověděl všechno, co věděl od Draca Malfoye. Když skončil, Ginny jen vrtěla hlavou.
,,To jste si určitě vymysleli!“ vydrala ze sebe.
,,Můžu klidně zavolat Draca nebo Isabellu,“ navrhl Harry, ,,ti by ti to taky dosvědčili. Jenže co uděláme s tím skřítkem?“
,,Co by,“ pokrčila rameny, ,,pustíme ho, ale musí nám slíbit, že to neprozradí svému pánovi. Dobby, rozumíš? Sice nejsem tvoje paní, ale slib mi to!“
,,Slibuju,“ vypískl skřítek a s prásknutím zmizel.
,,Odkud ho znáš?“ zajímal se Harry.
,,No - no já,“ koktala Ginny, ale pak se otočila na Severuse. ,,Mám mu to říct?“
,,Můžeš,“ pousmál se, ,,jen to nesmí říct Brumbálovi, protože ten by asi z toho byl na mrtvici. Vždyť si myslí, že to nevím ani já!“
,,O čem to mluvíte?“ ptal se zmateně Harry. ,,Vůbec to nechápu!“
,,Ani nemůžeš, ale hned pochopíš,“ uklidnila ho a dala se do sáhodlouhého vyprávění. Nevynechala jedinou maličkost, povyprávěla mu svůj celý minulý život a přidala k němu i návrat do minulosti. Když se zmínila, že chodila se Siriusem, bláznivě se rozesmál
,,Ty si s ním chodila? Tak to je dobrý fór!“ Z očí mu tekly slzy smíchu.
,,Právě že není, jsou to holá fakta,“ upozornila ho a pokračovala dál. Harry se přestal smát.
,,Takže ty ses opravdu vrátila do minulosti a celou budoucnost změnila?“ opakoval po ní s vážnou tváří. ,,A já jsem neměl rodiče a sám jsem zemřel? To zní neuvěřitelně! Ale jak to, že teď nejsem mrtvý?“
,,Vždyť jsem ti to už říkala!“ namítla Ginny. ,,Já to před těmi dvaceti pěti lety řekla Severusovi a on to celé změnil, v podstatě udělal všechno, co si měl udělat ty.“
,,To je od tebe pěkné,“ poděkoval mu ironicky Potter.
,,Nedělal jsem to kvůli tobě, ale kvůli Ginny,“ odbyl ho Snape. ,,Tebe jsem nenáviděl a to ses ani nenarodil!“
,,Stejně mi to ale přijde, jako by jste si to všechno vymysleli,“ zavrtěl hlavou Harry. ,,Nedokážu si představit, že jsem neměl rodiče a musel jsem bydlet u Dursleyových; jen z té představy se mi dělá zle!“
,,Ani se ti nedivím,“ mávla rukou Ginny. ,,Pamatuju si, jak si na ně neustále nadával a hrozně ses těšil na to, až ti bude sedmnáct a konečně odtamtuď odejdeš.“
,,Já už budu muset jí,“ podíval se Harry na hodinky. ,,Slíbil jsem Cho, že jí s něčím pomůžu. A díky, že jste mi to řekli.“ Nechtělo se mu jít přes celý hrad, takže znovu vlezl do krbu a zmizel. Po jeho odchodu zavládlo ticho.
,,Proč si mi o tom nic neřekl?“ ozvala se jako první Ginny.
,,Slíbil jsem to Potterovi,“ bránil se Snape.
,,Nevím, proč bys měl své chování k němu, tak najednou změnit,“ odfrkla si.
,,Musíš se k tomu pořád vracet?“ zaprosil. ,,Tohle jsme si už přece vyříkali, je to za námi,“ natáhl k ní ruku a přitáhl si ji na klín. ,,Já vím, že to nedávám moc najevo, ale miluju tě.“
,,Chtěla bych ti věřit,“ povzdychla si smutně Ginny.
,,Ale proč mi nevěříš?“
,,Nedokážu to,“ zamumlala. ,,Ty jsi mi taky nevěřil, když jsem ti pořád říkala, že mezi mnou a Harrym nic není. Nikdy si nedokázal pochopit, že tě miluju tak moc, že bych tě nedokázala podvést, ani kdybych chtěla!“ Její příval slov umlčel polibkem. Chvíli se bránila, ale pak mu dala ruce kolem krku a polibek mu oplatila.
* * *
Uběhlo několik dní a nic zajímavého se nestalo. Ginny a Severuse už nikdo a jejich život se vrátil do vyjetých kolejí. Začali být spolu zase šťastní a Ginny už nebyla tak posmutnělá.
Jen Harrymu se zdálo, že je to až nebezpečné ticho. Věděl, že Lucius Malfoy něco chystá. Informace mu podával Draco v zašifrovaných zprávách. Varoval před tím i Ginny, ale ona ho nebrala moc vážně. Ale měla.
Jednou odpoledne šla s Eileen na procházku. Snape se jí nabídl, že půjde taky, ale ona s díky odmítla. Chtěla být sama.
,,Nevadí ti, že se potom stavím u Cho?“ zeptala se. ,,Slíbila mi, že mi půjčí nějakou knížku a taky mě pozvala na čaj.“
,,Vůbec ne,“ zavrtěl hlavou. a jemně ji políbil na rty. ,,Jen běž; já tady mám ještě nějakou práci.Uvidíme se na večeři.“
Ginny se tedy vydala ven a hned u jezera se k ní přidala Cho. Byly tak zabrané do rozhovoru, že si nevšimly dvou postav, které se plížily do hradu. Té jedné vylézaly zpod černého pláště dlouhé plavé vlasy a opírala se o hůl s hadí hlavou.
Severus právě opravoval práce studentů ze čtvrtého ročníku, když někdo zaklepal na dveře kabinetu.
,,Dále,“ zavrčel, ale nezvedl oči od pergamenu, který zrovna opravoval. To, co uslyšel, teda spíš koho, ho zarazilo.
,,Severusi, můj příteli,“ zaslechl chladný hlas a překvapeně se otočil. Před ním stál Lucius Malfoy a za ním se krčila další osoby, podle střihu pláště to byla žena.
,,Luciusi, rád tě zase vidím.“ Snape se snažil, aby jeho hlas zněl co nejpřátelštěji, ale moc se mu to nedařilo. ,,Dáš si víno?“
,,Jistě,“ pousmál se, jeho oči však zůstaly stejně tvrdé. ,,Je to tak dlouho, co jsme se viděli naposledy! Hádám, byla to tvoje svatba?“
,,Přesně tak,“ přitakal Severus. Byl otočený zády, protože vytahoval láhev vína. ,,Tvé společnici mám nabídnout taky?“
,,Samozřejmě. Teď jsi mi připomněl, že jsem ti ji nepředstavil. Jmenuje se Patricie, je to takové moje potěšení,“ pohladil ji po koleně a sundal ji kápi z hlavy. Byla to neskutečně krásná žena, Snape od ní nemohl odtrnout oči, ale nakonec se vzpamatoval a otočil se jiným směrem.
,,Promiňte, ale musím zajít vedle pro skleničky,“ vymluvil se a zmizel za dveřmi, které vedly do ložnice. Tam hned zamířil ke krbu, foukl do ohně a vhodil do něj kouzelný prášek. Moc dobře věděl, proč Malfoy tu ženu přivedl.
,,Pottere,“ promluvil potichu, ,,hned když uvidíš Ginny, tak jí vyřiď, že je tady Malfoy senior. Ať se nevrací dřív než za dvě hodiny. Díky.“ Potom popadl skleničky a vrátil se zpátky.
,,Copak v Bradavicích nejsou skřítci, aby obstarali tyto věci?“ otázal se Malfoy, když se díval, jak Snape nalívá víno do skleniček.
,,Jsou, ale nedávno jsem měl s nimi takovou jednu nepříjemnost a už jim moc nevěřím.“ V podstatě lhal jen napůl.
,,Dal bych je okamžitě vyhodit,“ odfrkl si posměšně Lucius a pozvedl svou skleničku. ,,Na co si připijeme? Na přátelství a na tvou dceru!“ Přiťukli si a Patricie se k nim nesměle přidala.
,,Kde je vlastně Ginny?“ zajímal se, když si nepatrně usrkl vína a položil sklenku zpátky na stůl.
,,Šla na procházku,“ odpověděl Severus. ,,Nevím, kdy se vrátí, nečekali jsme tě.“
,,To vůbec nevadí,“ ušklíbl se pro sebe Malfoy. ,,Uvědomil jsem si, že jsem ještě nikdy neviděl tvou dceru. Jak se vlastně jmenuje? Molly?“
,,Eileen, po mé matce,“ uvedl ho na pravou míru Snape. ,,Je celá Ginny. A co Draco?“
,,O tom mi ani nemluv,“ zamračil se Lucius a znovu vzal do ruky skleničku. Stiskl ji tak pevně, že se málem roztříštila. ,,Přemýšlím o tom, že ho nechám vydědit. Nezaslouží si nosit jméno Malfoy. Zamkl jsem ho v pokoji, protože se začal chodit s nějakou mudlovskou šmejdkou a to jsem nemohl dovolit. Nabídl jsem mu, že ho propustím, ale s podmínkou, že se s ní přestane stýkat. Oznámil mi, že to radši zůstane zavřený.“
,,Narcisa s tím souhlasila?“ optal se Severus, i když odpověď už znal.
,,Víš přece, že je to její miláček, vždycky se staví na jeho stranu,“ pohodil svými dlouhými vlasy. Nastala chvíle dusného ticha, ani jeden nevěděl, co říct. Snape dopil svou skleničku.
,,Nemáš tady nějaké fotky své dcery?“ nadhodil najednou Lucius.
,,Ale jistě,“ vyhrkl Severus a zvedl se. ,,Ale musím pro ně zajít vedle.“ Hned potom, co se za ním zavřely dveře, sáhl do vnitřní kapsy svého pláště a do lahve s vínem nalil nějaký lektvar. Při tom se škodolibě usmál.
* * *
Ginny zůstala na návštěvě u Harryho a Cho celé dvě hodiny. Když jí Harry oznámil, že je u nich v kabinetu Lucius Malfoy, chtěla se tam okamžitě vrátit, ale oni ji přece jenom zadrželi.
Šli spolu na večeři. Severus tam nebyl, takže to znamenalo, že tam stále ,straší´nevítaná návštěva. Ginny už se nebavilo schovávat, a tak se nimi rozloučila a zamířila do sklepení s usínající Eileen v náruči. V šeru dolních chodeb se před ní schovala za jedno postava v černém plášti a dokonale splynula s okolím.
Pohled, který se Ginny naskytl, když otevřela dveře, ji odrovnal. Na stole ležela nějaká žena, nad ni se skláněl Snape a vášnivě se sní líbal. Byli tak zabraní sami sebou, že si Ginny ani nevšimli. Ta se kolem nich neslyšně proplížila do ložnice a tam otevřela svůj kufr. Naházela do něj všechny své a Eileeniny věci – kufr byl kouzlem zvětšený, takže to nebyl žádný problém. Potom vyhrabala z nočního stolku kousek nepopsaného pergamenu a brk.
Milý Severusi,
věřila jsem Ti, ale Ty jsi měl zklamal,
hrozně moc zklamal. Odjíždím ke svým
rodičům i s Eileen. Prosím, nejezdi
za mnou, bude to tak lepší.
Ginny
Při psaní tohoto dopisu, se jí po tvářích koulely slzy. Pak ještě napsala krátký dopis Harrymu, v němž mu celou situaci vyložila a požádala ho, aby Brumbálovi řekl, že musela odjet.
Tentokrát bylo těžší se kolem líbající dvojice proplížit, ale nakonec to zvládla. Dopis pro Harryho poslala jako oběžník, které znala z ministerstva.
Naštěstí pro ni byly chodby liduprázdné, takže nebyl moc velký problém se dostat na školní pozemky. Jen co překročila jejich hranici, vyčarovala si z větve přenášedlo. Bylo jí úplně jedno, že je nezákonné, prostě se nějak potřebovala dostat do Doupěte. Přemístit se s Eileen nemohla a letaxová síť jí nedělala dobře. Přenášedllo taky nebylo ideální, ale nic jiného jí nezbylo.
,,Raz, dva, TŘI!“ odpočítala si sama pro sebe a dotkla se malíčkem větve. Svět se kolem ní rozmazal a ona po chvíli dopadla na cestu, která vedla k jejímu rodnému domu. Eileen se zvědavě rozhlížela kolem. Ginny zvedla ze země kufr a vydala se ke vchodu.
Dveře se rozrazily ihned potom, co zaklepala. V nich stála její matka a tvářila se překvapeně.
,,Ginny!“ vykřikla a opatrně ji objala. ,,Co ty tady děláš?“
,,Potřebovala bych tady, alespoň na nějaký čas, bydlet i s Eileen,“ vypravila ze sebe. Molly se jí už na nic neptala a zavedla ji do kuchyně. Vyčarovala kolébku (tohle měla určitě z nějakého chytrého časopisu) a malou Eileen do ní položila. Stačilo s ní párkrát zahoupat a ona spokojeně usnula. Ginny po celou dobu seděla strnule na židli a zírala do stěny před sebou.
,,Tak co se teda stalo?“ přisedla si k ní její matka. ,,Řekni mi to, ale po pravdě.“ Ginny se rozplakala a vrhla se jí kolem krku.
,,Ach mami,“ vydrala ze sebe plačtivě. ,,On – on mě podvedl! Viděla jsem ho!“ Molly si povzdychla a pohladila své nejmladší dítě po vlasech.
,,To se spraví, uvidíš,“ utěšovala ji, ale bezúspěšně.
,,Jak by se to asi mohlo spravit, nevíš?“ podívala se na ni přes slzy. ,,Já ho miluju, nedokážu bez něj žít a on mi udělá tohle!“
,,Musíš se hlavně uklidnit,“ přesvědčovala ji Molly. ,,Udělám ti čaj, ten ti pomůže,“ vstala a za pár pohybů hůlkou byl čaj hotový. Když se Ginny nedívala, kápla jí tam pár kapek uklidňovacího lektvaru, který jí před několika měsíci daroval už zmiňovaný zeť. Kouřící hrnek postavila před Ginny. Ta si k němu přičichla a i přesto, že stále plakala, se musela pousmát.
,,Nevím, jestli mi pomůže zrovna uklidňovací lektvar, ale budiž.“
,,Jak – jak jsi to poznala?“ zakoktala se její matka.
,,Mami, učila jsem v Bradavicích lektvary, takže poznám něco tak primitivního.“ Ale přesto ho vypila do dna.
,,Už je ti lépe?“ zajímala se Molly a vzala od ní prázdný hrnek. Ginny přikývla.
,,Je to lepší,ale úplně mě to nepřebolí,“ promnula si oči a zívla. ,,Chce se mi hrozně spát.“
,,Běž se vyspat, ,“ pobídla ji paní Weasleyová. ,,O Eileen se postarám, nemusíš mít strach. Dobrou noc.“
,,Dobrou,“ rozloučila se s ní Ginny a ještě než odešla, políbil svou malou dcerku na čelo. Pak vystoupala schody nahoru do svého starého pokoje. Usnula, hned jak položila hlavu na polštář a spala tvrdě až do svítání.
* * *
Severus Snape se ráno probudil na židli ve svém kabinetu. Příšerně ho bolela hlava. Zívl a rozhlédl se kolem sebe. Pohled mu padl na prázdnou láhev od vína a on si okamžitě vzpomněl na nečekanou návštěvu. Ale jak to, že si nepamatoval na to, jak odešli? Musel být asi hodně opilý.Pomalu vstal a vydal se do vedlejšího pokoje.
Ginny v něm nenašel, a tak se šel podívat do dětského pokojíku. Eileenina postýlka byla taky prázdná. Připadalo mu to hrozně divné; proč ho jeho manželka nechala na nepohodlné židli a neprobudila ho? Všiml si, že je celá místnost nějak pustá, nikde nebyly žádné hračky.
Vrátil se zpátky do ložnice a prudkým pohybem otevřel Ginninu skříň. Všechny přihrádky byly vyprázdněné, nikde nezůstala jediná její věc.
Párkrát zamrkal, aby zjistil, že se mu to nezdá, ale když se obraz nezměnil, zabouchl křídlo tak silně, že se celá skříň otřásla.
Najednou spatřil na své polovině postele lísteček. Rychle ho sebral; doufal, že mu dá alespoň nějaké vysvětlení, ale obsah dopisu ho ještě víc zmátl.
Po usilovné přemyšlení mu to docvaklo. Vzpomněl si na celý průběh předešlého večera i na tu krásnou ženu, která se k ně u tiskla, když už byl v náladě. Pochopil, proč ho Ginny opustila.
Zhroutil se na postel a roztrhal pergamen na malilinkaté kousíčky. Pak si zabořil prsty do vlasů a po tváři mu sklouzla opravdová slza ( já vím, že Severus Snape nikdy nebrečí, ale nemohla jsem odolat! Moje fantazie nemá meze :D). Byl zoufalý, tohle opravdu nechtěl.
Po chvíli se vzpamatoval a rozhodl se to všechno napravit. Dal se do pořádku a šel se do Velké síně nasnídat.
Sotva do ní vstoupil, zachytil Potterův nenávistný a vraždící pohled, za který by se nemusel stydět ani on sám.
,Takže on už to ví´pomyslel si, ale nedal na sobě nic znát a sedl si na opačný konec stolu. Celou snídani ho pozoroval, a když se Harry zvedl, udělal totéž a vydal se za ním.
,,Pottere!“ zavolal na něj, když se k němu přiblížil. Harry na jeho zavolání nereagoval.
,,No tak, Pottere,“ zopakoval jeho jméno a dohnal ho. Chytl ho za paži a přinutil zastavit.
,,Kdybys nebyl starší, asi bych ti plivl do obličeje a pěkně od plic bych ti řekl, co si o tobě myslím,“ zamračil se na něj Harry.
,,Říct mi to můžeš, ale to plivání raději vynech,“ pousmál se kysele Severus. ,,Nech mě to, prosím, vysvětlit,“ dořekl.
,,Není co vysvětlovat,“ odfrkl si Potter. ,,Nesnáším lháře, nechápu, jak jsem ti mohl uvěřit, že je tam Malfoy. Možná proto, že jsem chtěl uchránit Ginny,“ přemýšlel.
,,To nebyla lež,“ namítl Snape. ,,Opravdu tam byl Lucius a tu ženu přivedl sebou. Opil mě mým vlastním vínem a potom se nějak vypařil! Já vlastně ani nevím, kdy tam Ginny přišla a kdy zase odešla Dozvěděl jsem se to až dneska ráno!“
,,Kdo ti to může dosvědčit?“ zajímal se Harry. ,,Pochybuju, že tam byl někdo s tebou!“
,,Moje mysl,“ zašeptal Severus po chvíli. ,,No jasně, můžeš se mi podívat do mysli a já ti tak dosvědčím, že nelžu!“
,,Myslím si, že si dost dobrý v nitrobraně, aby sis dokázal své myšlenky změnit,“ odbyl ho Harry. ,,Snažíš se zbytečně, já ti prostě nevěřím. A varuji tě, ještě někdy se k Ginny přiblížíš, tak to nepřežiješ. a nezajímá mě ani to, že je to tvá manželka a má u sebe tvou dceru.“ S těmito slovy se od něj vzdálil.
Severus zaťal pěsti, aby na něj zezadu neseslal nějaké kouzlo. Musel zavřít oči, protože se bál, že znovu začne brečet. Nemohl pochopit, proč je v poslední době tak citlivý. (:D) I přes všechny zákazy se rozhodl, že po vyučování Ginny navštíví a pokusí se jí to vysvětlit. S touto nadějnou myšlenkou se vrátil zpátky do sklepení.
Zpět na obsah
Kapitola 7: Život s nenávistí
Draco seděl zavřený ve svém pokoji a četl hrozně nudnou knížku. Podobným způsobem se nudil už celý měsíc, největším zpestřením byla tajná návštěva v Bradavicích.
Už několik dní čekal na dopis od Harryho, který ho měl informovat o všech změnách,které se staly, ale žádné zprávy nepřicházely. Byl z toho pěkně nervózní.
Zkoušel vnímat text, ale nemohl se soustředit. Z přemáhání ho vysvobodilo jemné zaklepání.
,,Dále,“ zavrčel a unaveně zvedl oči. Slyšel, jak cvakl zámek a dovnitř vstoupila jeho matka.
,,Máš jít okamžitě dolů za otcem,“ oznámila tiše. ,,Je to asi něco dobrého, alespoň pro něj, protože se usmívá, což je u něj neobvyklé.“ Draco vytřeštil oči a upustil knížku na zem. Rychle se ale probral a rozběhl se dolů do pracovny.
,,Vítám tě synu,“ pozdravil ho Lucius, když vtrhl do pracovny, aniž by zaklepal. Všiml si, že se za tu dobu, co nesměl vycházet za pokoje, se docela hodně změnila. Jeho otec na něj upřel své chladné oči a pokračoval dál.
,,Propouštím tě z tvého domácího vězení,“ překvapil ho. ,,Ale hned na začátek mám pro tebe jen úkol; zajdeš za Ginny a utěšíš ji. Je už ve svém domě, myslím v rodném domě.“
,,Ale jak to?“ zeptal se Draco. ,,Proč už není v Bradavicích?“
,,Protože přistihla svého muže, jak se líbá s cizí ženou,“ odpověděl mu jeho otec a při tom se škodolibě usmál.
,,To není možné!“ vyjekl Draco. ,,To jsi určitě zavinil ty, že jo?“
,,Přesně tak,“ přikývl Lucius, ale netvářil se přitom nějak zahanbeně. Jeho syn se párkrát zlostně nadechl, otočil se na podpatku a rychlým krokem se vracel zpátky nahoru do svého pokoje.
,,Kam si myslíš, že jdeš?!“ křikl na něj zezdola jeho otec, když už byl nahoře na schodech. ,,Ještě jsme spolu neskončili!“
,,Ty možná ne, ale já ano!“ rozrazil dveře svého pokoje draco. ,,Balit!“ přikázal své hůlce a všechny jeho věci se úhledně naskládaly do kufru. S klapnutím ho zavřel, do druhé ruky popadl klec a zamířil k východu. V cestě mu ale stál jeho otec. Draco ho nenechal nic říct a spustil sám.
,,Vždycky si byl můj vzor, ale teď si u mě svou autoritu úplně ztratil! Můžu ti říct jen dvě slova: nenávidím tě! Hnusí se mi tvůj přístup k ostatním! Jdeš vždycky jen za svým cílem a nedíváš se na zbytek lidské populace, nevadí ti, že ostatním lidem po štěstí jen proto, abys měl úspěch ty! Abys věděl; odcházím z tohoto proklatého domu! Klidně mě vyděď, já budu jen rád!“
,,Myslíš, že tě jen tak pustím?“ ušklíbl se Lucius. Jeho syn okamžitě vytáhl hůlku a namířil mu ji do obličeje.
,,Podívej se, já mám hůlku, ale ty ne,“ varoval ho. Tvoje leží dole na stolku v pracovně, pokud se nemýlím!“
,,Draco, prosím tě,“ chytla ho zezadu za ramena Narcisa, ale on se jí zlostně vytrhl.
,,Nech mě, mami,“ odbyl ji a pak se otočil zpátky na otce. ,,Co kdyby máma věděla všechno o tvých slavných služebních cestách? Že ta děvka, kterou si podstrčil Snapeovi, byla nejprve pro tvoje potěšení?!“ Jeho matka neslyšně zalapala po dechu.
,,Mlč!“ vykřikl Lucius a jako šílený se rozběhl proti svému synovi, ale on ho jedním mávnutím hůlkou odhodil dozadu.
,,Já nehodlám už nikdy mlčet! Jen ať všichni ví, jaký je Lucius Malfoy hajzl!“ zašklebil se na něj Draco. ,,Accio koště!“ Proti němu se vyřítil nejnovější model Nimbusu (dejme tomu že 2007) a on na něj rychle naskočil. Už ve vzduchu ke koštěti kouzlem připoutal kufr a prázdnou klec.
,,Tak se tady mějte dobře, hlavně ty, mami,“ zamával jí a rozletěl se pryč. Sotva přeletěl hranice jejich pozemku, snesl se na zem a přemístil se Isabelle přímo do kuchyně. Ta se ho tak lekla, že se málem opařila horkou vodou.
,,Draco!“ usmála se s úlevou, když viděla, kdo se za ní přišel podívat.
,,Promiň miláčku, ale nějak jsem to neodhadl,“ omluvil se jí a jemně jí políbil. ,,Chtěl jsem na tebe normálně zazvonit, ale moc se mi to přemístění nepovedlo, zřejmě kvůli tomu, že jsem tak rozrušený.“
,,Co se stalo?“ vyptávala se zvědavě a zavedla ho do malého obývacího pokoje. Draco jí to všechno vypověděl a Isabelle se v očích zračilo zděšení.
,,To ne!“ vyhrkla. ,,Tohle se jí musí okamžitě vysvětlit!“
,,Pochybuju, že nám uvěří jediné slovo,“ zavrtěl hlavou Malfoy junior. ,,Můžeme to zkusit, ale raději tam půjdu já sám. Stejně si ale myslím, že se mi nepodaří ji přesvědčit. Bude mít zafixované prostě jen to, že ji podvedl.“
,,My to musíme zkusit!“ chytla ho za ruce Isa. ,,Je mi moc líto to, co se stalo mezi tebou a tvým otcem Je to všechno moje vina!“
,,Není!“ pohladil ji po tváři. ,,Stejně jsem to tam nemohl vydržet, utéct bylo to nejlepší řešení, které jsem mohl udělat! Už se těším, až mi přijde, ve kterém bude napsáno, ´že mě otec vydědil! Chtěl jsem se ještě na něco zeptat, mohl bych tady alespoň na pár dnů přespat?“
,,To je přece samozřejmost! Chtěli jsme spolu bydlet už tak dlouho, tak teď máme jedinečnou příležitost!“ připomněla mu a podívala se na hodinky. ,,Ani jsem si nevšimla, že už je tolik hodin! Budeš muset návštěvu v Doupěti odložit na zítra!“
,,Tak dobře,“ přikývl. ,,Ale vyrazím brzy, chci to mít co nejdřív za sebou.“
Když se ráno probudil, rychle snědl snídani, kterou mu připravila Isabella a chtěl se přemístit k Doupěti, když tu na zavřené okno sova. Isa ji pustila dovnitř a ona zamířila přímo k Dracovi. Upustila mu na hlavu obálku a odletěla ven. Zvedl ho ze země, a když na něm uviděl Malfoyovskou pečeť, nevesele se usmál.
Pane,
Váš otec rozhodl, že Vás, po určitých nepříjemných
soukromých problémech, vydědí. Určil Vám i nové
jméno: Draco Black. Aby jste nebyl nezajištění, přidal
Vám na Váš účet sto tisíc galeonů.
Pokud by jste měl nějaký problém, můžete se na mě
obrátit.
Hezký den Vám přeje
Jacob Hellonoway
zástupce rodu Malfoyů
,,To bude mít Black radost, že mi přidělili jeho příjmení,“ ušklíbl se Draco a podal dopis Isabelle.
,,Sto tisíc!“ vyjekla po chvilce. ,,Není to trochu moc?“
,,Můj otec si na tohle vytrpí,ů pokrčil rameny. ,,Kdyby se dostalo na povrch, že mě vydědil a to se určitě dostane, nechce vypadat jako ubožák, který svého bývalého syna nemůže zajistit.“
,,Hele, přiletěla sem další sova,“ ukázala na okno Isabella a šla ho znovu otevřít.
,,Ta je moje,“ pousmál se Draco, když mu velké výr usedl na rameno. ,,Určitě nese dopis od Potte- teda od Harryho,“ opravil se, když zachytil Isabellin pohled. Raději se sklonil nad pergamen a začal číst.
Draco,
Ginny se odstěhovala zpátky do Doupěte,
protože přistihla Snapea, jak se líbá
s cizí ženskou! Snape se brání tím, že
ji tam prý přivedl Tvůj otec a opil ho
Ti to píšu, pokus se mi co nejrychleji
odpovědět.
Harry Potter
,,Je to přesně tak, jak jsem předpokládal,“ promluvil po chvíli ticha Draco. ,,Můj otec, teda teď už vlastně ne, byl opravdu v Bradavicích a tu děvku tam Snapeovi opravdu nechal. Ale máme jeden velký problém, Harry mu vůbec nevěří. Musím mu okamžitě odpovědět.“ Isa mu hned přinesla kousek pergamenu, brk a inkoust.
Harry,
všechno, co Ti Snape řekl je pravda! Včera mi to řekl,
teď už bývalý otec. Utekl jsem z Malfoy manor a Malfoy
mě vydědil! Proto musíš Snapeovi věřit. Ještě dnes
půjdu za Ginny a pokusím se jí to vysvětlit.
Draco Black
P.S.: Tohle je mé nové jméno. Můžeš svému kmotrovi
vyřídit, že ho pozdravuju.
Výr nebyl moc nadšený z toho, že by měl znovu někam letět, ale po dlouhém přemlouvání roztáhl svá velká křídla a zmizel jim z dohledu.
,,A teď můžu odejít i já,“ políbil Isabellu Draco a přemístil se před Doupě. Zhluboka se nadechl a zaklepal.
,,Dobrý den, paní Weasleyová,“ pozdravil paní domu, když se objevila ve dveřích. ,,Mohl bych mluvit s Ginny?“
,,Ale jistě,“ přikývla. ,,Doufám, že ji alespoň trochu rozveselíš. I když nevím, jestli to mají Malfoyovi v povaze.“
,,Ode dneška už nejsem Draco Malfoy, ale Draco Black,“ opravil ji. ,,Můj otec mě vydědil.“
,,To je mi líto,“ zatvářila se lítostivě Molly.
,,Ale mně ne,ů zarazil ji. ,,Jsem rád, že jsem se toho proklatého jména zbavil. Nemýlím-li se, třetí patro?“ změnil téma.
,,Samozřejmě,“ probrala se z transu paní Weasleyová, do kterého jí uvedla nová informace. Draco mezitím přešel ke schodům a vydal se po nich nahoru. Jemně zaklepal na dveře a pomalu je otevřel.
,,Vypadalo to, že Ginny spí stejně jako Eileen, ale sotva překročil práh, sedla si a podívala se na něj uslzenýma očima.
,,Draco!“ ozvala se překvapeně a setřela si slzy. ,,Co tady děláš?“
,,Přišel jsem se na tebe podívat,“ odpověděl jí a sedl si na prázdnou židli. ,,Od svého otce, teď už bývalého, jsem se dozvěděl, že jsi odešla z Bradavic kvůli tomu, že tě Snape podvedl! Je to pravda?“
,,Proč bývalého?“ přeskočila jeho otázku a položila mu jinou.
,,Protože mě vydědil,“ vysvětloval jí to. ,,Je ze mě teď Draco Black. Utekl jsem jako zbabělec z našeho sídla a teď bydlím u Isy. Ale nezahrabávej původní otázku, kterou jsem ti dal já. Co je na tom pravdy?“
,,Všechno!“ vzlykla Ginny a po tvářích se jí znovu rozkutálely slzy. ,,Ale odkud to ví Lucius?“ Draca překvapila její nevědomost a chtě nechtě vypěnil.
,,Copak jsem vás tolikrát nevaroval, abyste si dávali pozor?! Vzkazoval jsem to po Harrym a on vám to vždycky vyřídil, to vím určitě! Právě Lucius Malfoy přivedl Snapeovi tu ženskou! Sám se mi k tomu přiznal!“ Když uviděl její vyděšený výraz, změkl. ,,Promiň, nechtěl jsem na tebe tak vyjet,“ omlouval se. ,,Musíš mi ale věřit, Malfoy to plánoval už hodně dlouho!“
,,I kdyby to byla pravda,, nic to nezmění na faktu, že mě podvedl,“ promluvila. ,,Věděl o tom stejně jako já!“
,,Určitě to nebylo jen tak,“ zamyslel se Draco. ,,Harry psal něco o tom, že se Snape opil vlastním vínem.“ Náhle si vzpomněl na to, jak včera vstoupil do otcovy pracovny a upoutal ho její nový vzhled. ,,Mám za to, že jsem včera viděl v pracovně v Malfoy manor kotlík a několik vzorků lektvarů. Musel mu tam nějaký přilít. Ale jaký?“ otočil se na Ginny, která si svou odpověď hodně dlouho rozmýšlela.
,,Mohl by to být Amorův šíp, ale ten jde vždycky poznat po čuchu a to i v jakémkoliv pití, které má silnou vůni, takže si měl k vínu nejprve čichnout, od čeho je expert na lektvary?!“ namítla.
,,Ty mu prostě nechceš odpustit!“ vytknul jí to Draco.
,,Chci!“ vyhrkla rychle. ,,Jen - jen to nedokážu. Nemůžeš mě pochopit, nevíš, jaké to je, když tě někdo, koho miluješ, zradí! Netušíš, jakou mi způsobil bolest jen tím, že zbytečně žárlil“ Byla jsem proti němu úplně bezradná a nemohla jsem pochopit, proč mi nevěří, že s Harrym nic nemám! A teď mám věřit já jemu?!“
,,Musíš se překonat,“ zatřásl s ní. ,,Vsadím se o cokoliv, že za tebou brzy přijde a omluví se ti!“
,,To už by tady byl,“ zarazila tiše. a vyhlédla ven z okna. ,,Včera jsem celý den seděla u okna a, i když jsem si to nechtěla připustit, čekala na něho. Zbytečně.“
,,Možná mu do toho něco vlezlo,“ snažil se ho bránit.
,,Chceš mi tím jako říct, že pro něj je ještě něco důležitějšího než rodina?!“ rozplakala se Ginny a nebyla už schopna slova. Draco ji objal.
,,Je mi to moc líto,“ zašeptal. ,,Všechno je to vlastně moje vina, nebýt toho, že jsem kdysi usiloval, asi by Malfoye nikdy nenapadlo vás rozdělit:“
,,Ty s tím nemáš nic společného,“ pousmála se. ,,Teď už to záleží jen nás dvou. Nejhorší na tom je, že Eileen měla vždycky světle hnědé oči jako já, ale v poslední obě jí začaly tmavnou. Bojím se, že jí úplně zčernají a já v ní uvidím ještě víc Severuse, než ho v ní vidím teď.“
,,Budeš to muset překonat,“ podpořit ji a podíval se na hodinky. ,,Už musím jít, Isabella už na mě určitě čeká.“
,,Nechceš tady zůstat na oběd?“ navrhla mu Ginny. ,,Pro Isu jen skoč, teda spíš přemísti a přiveď ji taky.“
,,Tak dobře,“ přikývl Draco. ,,Za chvíli jsem zpátky.“ Seběhl schody domů a slyšel, jak jde Ginny za ním. Ještě než se stačil venku přemístit, zaslechl, jak říká své matce, že přijde na oběd i s Isabell.
Tentokrát se mu přemístění povedlo. Normálně zazvonil a Isabella mu přišla ihned otevřít.
,,Tak co? Jak to dopadlo?“ vychrlila na něj otázky a vtáhla ho dovnitř.
,,Máme přijít na oběd,“ překvapil ji. ,,Hned.“
,,Opravdu?“ znejistěla, ale když zakýval hlavou na souhlas, její nejistota zmizela. ,,Chvíli budou muset počkat, musím se slušněji obléct,“ odběhla do ložnice a během pěti minut se vrátila upravená. ,,Můžeme jít,“ zamkla byt a chytla se ho za ruku. Nikdy v Doupěti nebyla, takže potřebovala vést.
,,Iso!“ uslyšela, sotva se přemístili. Otevřela oči a uviděla Ginny, které se na tváři rýsoval celkem upřímný úsměv. Isabella k ní došla a objala ji.
,,Ráda tě zase vidím!“ usmála se na ni. ,,Jak je to dlouho, co jsme se viděly naposledy?“
,,Eileen se narodila dvacátého devátého března a dneska je třicátého prvního května, takže celé dva měsíce!“ upozornila ji Ginny a odvedla je dovnitř.
,,Dobrý den, paní Weasleyová,“ pozdravila slušně Isa, když vstoupila do kuchyně. Molly jen kývla hlavou a dál připravovala oběd. Isabella zamířila ke kolébce, ve které ležela už probuzená Eileen.
,,Ta je nádherná ,“ zamumlala a prstem ji pohladila po malé tvářičce. ,,A tak roztomilá,“ dodala, když ji Eileen po prstu chňapla. Najednou k ní zezadu přistoupil Draco a jemně ji objal kolem pasu.
,,Mohli bychom si taky takové pořídit,“ políbil ji za ucho. ,,Moc bych si to přál a ty určitě taky.“
,,To bych chtěla,“ políbila ho.
,,Pojďte si už sednout,“ zavolala na ně Ginny a oni se od sebe odtrhli a zamířili ke stolu. Paní Weasleyová zrovna obratně ovládala hůlkou obrovskou mísu s brambory. Potom si k nim přisedla i ona.
Za několik se dostavil i Artur a oni si v klidu povídali. I Ginny na chvíli zapomněla na to, co jí trápí a smála se vtipům, které ze sebe sypal Draco.
Zrovna když dojídali, se ozvalo zaklepání na dveře. Pan Weasley vstal, po chvíli přišel zpátky a vedl s sebou Snapea, který v ruce svíral obrovskou kytici orchidejí. Když ho Ginny uviděla, z ruky jí vypadla vidlička, zvedla se a utekla nahoru do svého pokoje. Snape strnul, když viděl, kdo sedí u stolu, ale Isabella ihned pochopila situaci a vstala; Draca táhla za sebou.
,,Bylo to výborné, tak dobře jsme se už hodně dlouhou dobu nenajedli, že?“ strčila do Draca, který stále ještě přežvykoval. Ten rychle přikývl a spolknul poslední sousto. ,,Teď už ale musíme jít, máme ještě na práci důležité věci. Nashledanou,“ rozloučila se a významně pohlédla na Severuse, který stále stál u dveří jako solný sloup. Draco mu kývl na pozdrav a pak se za nimi zavřely dveře.
Zpět na obsah
Kapitola 8: Život s problematickou hrdostí
Skončilo vyučování a Severus si rychle uklidil věci. Zrovna když si chystal práce studentů ze sedmého ročníku, aby je mohl opravit, hned jak se vrátí, někdo zaklepal.
,,Dále,“ pronesl chladně. Vůbec se mu to nehodilo, chtěl se co nejrychleji dostat do Doupěte a všechno to Ginny vysvětlit. Dovnitř vstoupila profesorka McGonagallová.
,,Severusi, máme se co nejdřív dostavit do sborovny,“ oznámila mu. ,,Albus s námi potřebuje něco důležitého probrat.“
,,Zrovna teď!?“ zoufal si Snape. ,,Potřebuji si něco důležitého zařídit!“
,,To určitě počká! A kde je vlastně Ginny? Měla by přijít taky,“ nahlížela do vedlejší místnosti.
,,Odjela ke svým rodičům,“ vymyslel si rychle a v zápětí si uvědomil, že vlastně nelže. Nechtěl dát Minervě záminku k tomu, aby mohla pokládat další všetečné otázky, a tak kolem ní mlčky prošel na chodbu. Následovala ho.
Severus brzy zalitoval toho, že se z porady nevyvlékl. Protože se blížil konec roku, probíralo se NKÚ a OVCE a Brumbál měl ke všemu nějakou vtipnou poznámku a všichni se po chvíli začali nudit. Kratiknot ledabyle umlčoval ptáky, jejichž zpěv pronikal do místnosti otevřeným oknem, Vektorová si věštila ze svých čísel, Hagrid četl nějakou chlupatou knížku, Trelawneyová zírala do své křišťálové koule, Binns pochrupoval, Prýtová si tlumeně povídala s rostlinou, kterou si s sebou přinesla, Sinistrová hleděla do mapy hvězdné oblohy, Hoochová si stále pročítala nějaké pergameny o famfrpálu a dokonce i McGonagallová přeměňovala svůj šálek s čajem na klíč a podobné věci. Potter něco soustředěně psal. Občas se podíval na Snapea, jakoby se chtěl v něčem ujistit, ale když se jejich pohledy střetly, rychle uhnul.
Porada trvala asi tři hodiny a Snape po celou tu dobu nervózně poklepával prsty o stůl a díval se na hodiny, které visely nade dveřmi.
Blížila se sedmá hodina a Severus už věděl, že za Ginny nestihne zajít, ani kdyby chtěl.
,,Albusi, promiň, že tě přerušuji, ale musím jít do svého kabinetu, bude tam na mě čekat jeden student ze Zmijozelu, kterému jsem udělila školní trest,“ ozvala se McGonagallová a jen stěží potlačila zívnutí. ,,Podpálil hábit Mirandě Blueové z Nebelvíru,“ dodala, ale byla to připomínka pro Snapea, aby si nestěžoval, ale ten jen mávl rukou.
,,Ale jistě, Minervo,“ usmál se na ni ředitel. ,,Už jsem vám řekl vše potřebné, takže se můžeme pro dnešek rozloučit. Harry, ty počkej, nepochybně mi chceš něco říct.“ promluvil Brumbál na Harryho. Ten vypadal překvapeně, ale poslechl.
Severus moc dobře věděl, co chce Potter říct, a tak jako první zmizel za dveřmi. Slyšel, jak za ním Prýtová něco volá, ale nevěnoval jí pozornost a rozběhl se do svého kabinetu. Už z dálky jediným mávnutím hůlky rozrazil dveře , vevnitř popadl první nádobku, která mu přišla pod ruku a mrštil s ní o zeď. Podle vůně, která se vzápětí rozlila po celé místnosti, poznal, že rozbil svou poslední vzorovou lahvičku Amorova šípu.
,,Zatracený Potter, zatracený Malfoy! Ať jdou všichni k čertu!!“ ulevil si, ale hned se zhroutil do blízkého křesla a rozplakal. Uvědomil si, že tohle měl udělat už dávno, potřeboval se vylít ze svých citů a potřeboval alespoň na chvíli odhodit tu nepřístupnou masku.
Když se uklidnil, do nosu ho znovu uhodila ta pronikavá vůně. Všechno se mu v hlavě přehrálo jako nějaký film a on si vzpomněl na tu chvíli, kdy si přivoněl k vínu. Uvědomil si, že to víno vonělo normálně, když ho otevřel a jinak potom, co odešel pro fotky do ložnice. Popadl ho ještě vztek než předtím, na stole našel kousek pergamenu, brk namočil do inkoustu a začal psát.
Tímto se u mě navždy skončil, Malfoyi! Amorův šíp
to byl pěkný podraz, stejně jako celé Tvoje divadlo! Rozbil
manželství, jestli Tě náhodou nezajímá! Už se nikdy v životě
neopovažuj překročit práh mého kabinetu a raději mi nechoď
pod ruku, protože bych Tě musel zabít! Ani se Dracovi nedivím,
že Tě nenávidí!
Snape
Až dopis dopsal, došlo mu, jaká je to hloupost. Zmačkal pergamen a hodil ho do krbu.
Letmým pohledem na hodiny zjistil, že večeři propásl, a tak se sklonil nad hromadu úkolů a začal je opravovat. Byl to jediný způsob, jak si vybít zlost, neodnesli to sice ti správní lidé, ale i tak ho to celkem uklidnilo.
Poslední úkol opravil o půl páté ráno. (Jaká náhoda, že byl zrovna za T). Dovlekl se do koupelny a tam na sebe pustil proud ledové vody. Ta ho sice trochu probrala, ale nic to nezměnilo na tom, že usnul v tom momentu, kdy se hlavou dotkl polštáře.
Probudilo ho silné zabouchání na dveře. Zaklel a vyhrabal se z postele. Hlava mu neskutečně třeštila jako po nějakém flámu, ale byl schopný vstát. Když dveře otevřel, strnul. Stál za nimi Brumbál a mírně se mračil.
,,Co tak časně, pane řediteli?“ zeptal se Severus a skryl rukou své zívnutí.
,,Časně?“ pozdvihl obočí dotázaný. „Je právě deset minut po osmé! Máš mít dvouhodinovku se studenty šestého ročníku ze Zmijozelu a Nebelvíru a ty si tady vyspáváš! Co se stalo?“
,,Promiňte, ale opravoval jsem do půl páté úkoly!“ omluvil se.
,,Problémy nevyřešíš tím, že se přepracuješ!“ napomínal ho Albus jako malé dítě. ,,Ale abys neřekl, vezmu za tebe tuhle hodinu, ale na další se už dostavíš! Co má dneska probírat šestý ročník?“
,,Golpalottův třetí zákon,“ vychrlil ze sebe okamžitě Snape. ,,Na stole mám lahvičku s jedy, ty ať si rozeberou a uvaří protijedy. Na konci hodiny se stavím a půjdu jim to opravit, abych potom neměl tolik práce. A ještě jim rozdejte tyto úkoly,“ podal řediteli hromádku pergamenů. ,,A děkuji!“ zavolal za ním, když se ředitel vydal chodbou k učebně lektvarů.
Severus zabouchl dveře a vynadal si těmi nejhoršími způsoby, které znal. Tohle se mohlo stát jenom jemu!
Když se oblékl, nalil do sebe několik dávek povzbuzovacího lektvaru. Už nebyl tak unavený a taky nevypadal jako oživlá mrtvola.
Přesně za hodinu rozrazil dveře učebny a šel zkontrolovat protijedy. Moc chyb na nich nenašel, Brumbál měl jednu dobrou vlastnost, skoro vždycky každému pomohl, takže až na pár výjimek nemohl Snape nikomu nic vytknout a odebrat body.
Zazvonilo a studenti si rychle sbalili věci a běželi na další hodinu. Severus si zapisoval známky, ale cítil, jak ho ředitel propaluje pohledem, a tak zvedl hlavu.
,,Potřebujete ještě něco, pane řediteli?“ otázal se a pokusil se, aby v jeho hlase nebylo znát rozladění.
,,Ne, ale ty potřebuješ radu! Po vyučování tě čekám ve své pracovně. Přeji ti příjemný den,“ rozloučil se Albus a uvolnil cestu malým prvňáčkům.
Snape se zhluboka nadechl a nasadil svou chladnou masku, aby nebylo poznat, že ho něco rozhodilo. Tak hrozně v něm bublal vztek z toho , že mu Brumbál překazil další možnost k navštívení Ginny.
Zbytek vyučování byl roztržitý a nedokázal se pořádně soustředit. Na obědě si polil hábit dýňovou šťávou, což vyvolalo smích u nebelvírského stolu. K jejich údivu jim neodebral žádné body, jen po nich střelil takovým pohledem, že raději uhnuli.
Severus na ně ale neměl takovou velkou zlost jako na toho starého bláznivého dědka, který seděl uprostřed a vyprávěl nějaký vtip o nešťastné lásce. To Snapea dopálilo tak, že se jako jediný z profesorského sboru nezasmál, i když smích některých z nich byl hodně předstíraný.
,,Copak, Severusi?“ zajímala se profesorka Prýtová. ,,Ztratil jste už i zbytky svého smyslu pro humor?“
,,Ne,“ odsekl, ,,ale tohle byl pěkně ubohý vtip,“ vstal od stolu a zamířil pryč z Velké síně. Profesoři se po sobě překvapeně podívali, byl to první člověk, který veřejně odsoudil Brumbálův vtip. Jen Harry se zamyšleně sklonil nad talíř, když si vzpomněl, jaký obsah měl vtip. Snapeovi to ale bylo všechno upřímně jedno, ani se po nich neohlédl.
Asi o půl šesté se pomalým krokem vlekl do ředitelny. Už tam byl tolikrát, ale teď mu to připadalo úplně nejhorší. Připadal si, jako kdyby šel na popravu.
,,Karamelové bonbony,“ zamumlal a doufal, že si Brumbál změnil heslo a on se kvůli tomu nedostane nahoru. S obrovským zklamáním pozoroval, jak se chrlič odsouvá a před ním se objevují pohyblivé schody. Měl sto chutí utéct, ale neudělal to. Nechal se vyvést před dveře pracovny a zaklepal.
,,Dále,“ ozvalo se zevnitř. Vstoupil a zavřel za sebou dveře. Brumbál seděl ve svém křesle a upíral na něj své modré oči.
,,Posaď se, Severusi, už jsem tě čekal,“ vyzval ho a Snape si sedl. ,,Čaj?“
,,Ne, děkuji,“ zavrtěl hlavou Severus. ,,Přejdeme rovnou k věci, ano?“
,,Ale jistě,“ přitakal Albus. ,,Jde o tvoji manželku! Chci vědět, co se stalo!“
,,Potter vám to snad neřekl?!“ vypěnil okamžitě Snape. ,,Pochybuji, že držel jazyk za zuby!“
,,Budeš se divit, ale držel,“ pousmál se ředitel. ,,Jediné co mi prozradil, teda si myslí, že mi prozradil, bylo to, že Ginny odešla i s malou Eileen do Doupěte. Ale já toho vím víc, protože byl vždycky špatným ochráncem své mysli.“
,,Mně je úplně jedno, jak je na tom Potter s nitrobranou!“ utrhl se na něj Severus. ,,Jen chci vědět, co mi vlastně chcete!
,,Poradit ti!“ Brumbál byl oproti němu naprosto klidný a vyrovnaný. ,,Nemůžeš to přece takhle nechat!“
,,A myslíte, že já to tak chci nechat?“ vybuchl se na něj Snape. ,,Už se tam chystám dva dny. Včera jste mi to překazil tou zbytečnou poradou a dneska touhle pitomou schůzkou!“
,,To jsem ale opravdu nechtěl!“ zatvářil se lítostivě Albus. ,,Je mi to moc líto, že jsem tě takhle zdržel!Ale zítra odvolám tvou odpolední hodinu a ty můžeš hned po obědě vyrazit!“ napadlo ho.
,,Nevím, jestli mi to už pomůže,“ složil hlavu do dlaní Severus. ,,Mám to tušení, že tam půjdu naprosto zbytečně.“
,,Nesmíš to hned vzdávat, Severusi,“ promluvil po chvíli ticha Brumbál. ,,Pokud tě miluje, pozná, že to byla lest a odpustí ti.“
,,Je moc hrdá na to, aby mi tak rychle odpustila,“ namítl Snape. ,,A tohle jsem na ni vždycky nejvíc miloval.“
,,Ale stejně tam musíš jít,“ povzbuzoval ho ředitel. ,,Teď půjdeme na večeři a potom půjdeš hned spát. Všechny opravy úkolů odložíš na neurčito,“ zarazil ho, když otvíral pusu , aby nemohl nic říct. ,,Tak pojď,“ pobídl ho. Do Velké síně došli mlčky.
Severus ani nevěděl, jak přežil dopolední vyučování. Oběd rychle zhltnul, pak rychle vyběhl ven na školní pozemky, přeběhl hranici a přemístil se před Doupě. Hůlkou vykouzlil kytici orchidejí a zaklepal.
Otevřel mu Artur Weasley. Chvíli se na něj zaraženě díval, ale nakonec se vzpamatoval.
,,Dobré poledne, Arture,“ pozdravil ho nervózně. ,,Mohl bych mluvit s Ginny? Je to důležité.“
,,Samozřejmě, pojďte dál,“ podržel mu dveře Artur.
Když vstoupili do kuchyně, zarazil se. U stolu kromě Molly a Ginny seděl i Draco Malfoy a jedna Ginnina bývalá spolužačka z vysoké školy. Nepochyboval, že je to Dracova přítelkyně.
Jakmile ho Ginny spatřila rozběhla se pryč. I její kamarádka vstala a táhla ze sebou Draca.
,,Bylo to výborné, tak dobře jsme se už hodně dlouhou dobu nenajedli, že? Teď už ale musíme jít, máme ještě na práci důležité věci. Nashledanou,“ řekla a Snape zachytil její významný pohled. Ještě než se vzpamatoval, zmizeli za dveřmi.
,,Ehm, Dobrý den, Molly,“ probral se a uklonil se jí. ,,Můžu jí nahoru?“
,,Ale jistě,“ přikývla. ,,A koukejte to napravit, nebo za sebe neručím!“ pohrozila mu. To už ale říkala jeho zádům, protože se naklonil nad kolébku a políbil Eileen na čelo. Odložil květinu na stůl a vzal ji do náruče. Určitě ho poznala, protože vesele kopala nožičkami.
,,Ahoj Eileen! Táta se za tebou přišel podívat!“ zašeptal jí do ucha. ,,Ale slibuji ti, že si tě odsud odvedu i s maminkou!“ položil ji zpátky, popadl kytici a vyběhl schody nahoru.
,,On je asi opravdu hodně miluje,“ pronesla Molly, která všechno slyšela.
,,To je jasné!“ usmál se Artur. ,,Kdyby Ginny nemiloval, vůbec by si ji nebral, Teď jen musíme doufat, že mu odpustí,“ povzdechl si.
,,Ginny?“ oslovil potichu osobu, která ležela na posteli a vzlykala do polštáře.
,,Běž, prosím tě, pryč!“ otočila se na něj s tváří plnou slz. ,,Jak mi po tom všem můžeš přijít na oči?!“
,,Chtěl bych ti to vysvětlit!“ položil kytici na židli a přisedl si k ní na postel. Vzal ji za ruku, ale ona se mu rychle vytrhla, jako by se popálila.
,,Co na tom chceš vysvětlovat?“ nechápala a posadila se od něj co nejdál. ,,No dobře, věřím Dracovi, že tam byl Lucius i ten Amorův šíp bych mu možná uvěřila, ale kdyby v tom vínu opravdu byl, proč si to nepoznal? Jsi přece lektvarový mistr!“
,,Nemohl jsem tušit, že bude až tak podlý!“ bránil se Snape. ,,Já jsem ti nechtěl ublížit a možná teď ubližuji víc sobě! Miluji tě a ty to moc dobře víš!“
,,Právě, že ne,“ zavrtěla hlavou. ,,Nikdy si mi to nedával pořádně najevo! Vždycky sis myslel, že mám něco s Harrym, nevěřil si mi a teď mám věřit já tobě!?“ křičela na něj. ,,Víš, jak mi bylo, když jsem tě našla v kabinetu s tou courou!? Kdybych nedržela Eileen, asi bych se v tom okamžiku předávkovala jedy, které si schováváš! Z té největší deprese mě zachránila právě Eileen a má máma, ty jsi tady nebyl! Proč si vlastně nepřišel dřív, když mi to chceš tak hodně vysvětlovat?!““ uhodila na něj.
,,Chtěl jsem, ale předevčírem byla porada a včera si mě zavolal Brumbál,“ vysvětlil.
,,Takže on to už ví?“ zeptala se.
,,Ano, ale řekl mu to Potter,“ uvedl to na pravou míru. ,,Ale to je přece teď jedno! Nepřišel jsem za tebou kvůli tomu, abychom probírali, co a komu Potter řekl!“
,,Jenže já s tebou nechci mluvit o ničem!“ vzpamatovala se a její hlas znovu nabyl na síle. ,,Pochybuji, že kdybys Brumbálovi řekl, že nemůžeš na poradu nebo na tu schůzku, tak by tě hned pustil!“ zaútočila na něj znovu.
,,Ty mi prostě nechceš odpustit!“ obvinil ji a ona na něm spatřila něco, co ještě u něj nikdy nezažila, jeho slzy. Vzpomněla si, že ji tohle už ráno předhodil i Draco.
,,Moc bych chtěla, ale neumím to!“ prohlásila po chvíli ticha. ,,Mám svou hrdost, ty bys mi to taky neodpustil!“
,,Věděl jsem, že tady jdu zbytečně,“ ozval se a vstal. ,,Nebudu tě prosit, když nechceš! Měj se dobře,“ rozloučil se a zavřel za sebou dveře. I přes ně slyšel, jak se rozplakala. Rvalo mu to srdce, ale nevrátil se.
Dole na něj čekali Artur s Molly. Když viděli jeho pohřební výraz, hned si domysleli, co se stalo. Kývl jim na rozloučenou, vyšel před dům a přemístil se.
Měl štěstí, že na druhý den byla sobota. Otevřel si své tajné zásoby medové whisky a probudil se až v poledne. Po osvěžující koupeli se vydal na oběd. Uvědomil si, že na dnešek byla domluvená návštěva Prasinek, takže ve Velké síni byly jen první a druhé ročníky a u profesorského stolu seděl pouze Potter. Snape si sedl na opačný konec stolu a rychle se pustil do snídaně.
Když dojedl, zjistil, že se zvedá i Harry. Nechtěl se sním setkat, a tak zrychlil svůj krok. Ale zapomněl, že Harry je mladší, takže ho okamžitě doběhl.
,,Chtěl bych s tebou mluvit, Snape,“ zadržel ho. ,,Před chvílí mi přišel dopis.“
,,Od Ginny?“ napřímil se Severus a zahleděl se na něho.
,,Ne,“ zavrtěl hlavou Harry. ,,Od Draca. Napsal mi o tom všechno a já…. bych se ti chtěl omluvit. Neměl jsem právo na tebe být hnusný, když jsem ani nevěděl, co se stalo.“
,,To je jedno,“ zarazil ho Severus. ,,Ginny mi to už stejně nevrátí.“
,,Jak to můžeš vědět?“ zajímal se.
,,Včera jsem tam byl a skoro se se mnou odmítla bavit.“ Snapeův výraz se proměnil na posmutnělý. ,,Nechtěla mě ani vidět, takže jsem jí řekl jen to podstatné a odešel jsem. Nedokázal jsem jí přemlouvat, takže se nemusíš snažit,“ dodal a vzdálil se. Ale Harry se nespokojil s touhle odpovědí, věděl, že to musí vzít do svých rukou.
Zpět na obsah
Kapitola 9: Život na hranici
Od té doby, co odešel Severus z Doupěte, uběhl skoro měsíc. Ginny chodila jako tělo bez duše, o malou Eileen se starala její matka, zatímco ona ležela ve své posteli a bezcílně hleděla do stropu. Nejedla, nepila, nechodila ven. Až moc pozdě si uvědomila, že měla svému muži odpustit. A v hlavě se jí skládal jediný nápad, který by nikdo jiný neschvaloval.
Poslední týden v červnu se na to už Molly a uspořádala velkou letní slavnost. Pozvala na ni úplně všechny, dokonce i Snapea, ale jeho pozvánka se jí vrátila zpátky s omluvou.
Ginny moc dobře věděla, co matka chystá, i když to mělo být velké překvapení, a tak se rozhodla nepozorovaně zmizet a vykonat svůj tajný plán.
,,Mami, půjdu se na chvíli projít,“ oznámila. Molly překvapeně zvedla hlavu, tuhle větu od ní neslyšela už hodně dlouho.
,,Jen běž, ale moc se tam nezdržuj, vypadá to, že začne pršet,“ povolila jí to zdráhavě, když se podívala na zamračenou oblohu. Ale Ginny už ji neposlouchala, stačil jí jen souhlas a zmizela za dveřmi.
Venku foukal silný vítr a nadzvedl jí šaty. Přitiskla si je víc k tělu a vydala se přes louku k lesu, který byl kousek za domem. V pravé ruce pevně svírala hůlku, až z ní létaly barevné jiskry.
Když došla k lesu, zahřmělo. Schovala se do stínu stromů a pozorovala, jak se k Doupěti přemísťují další a další lidé. Sice je na dálku moc dobře nerozeznala, ale osoba, kterou by poznala kdekoli na světě, se neobjevila. Do očí jí vytryskly slzy a rychle se rozběhla hlouběji do lesa na své oblíbené místo na malé mýtině.
Sesunula se na obrovský balvan a schovala si hlavu do dlaní. Zařekla se, že to jsou poslední slzy, které pro ně vyplakala. Utřela si je a pohled se jí stočil na zamračenou oblohu nad ní, kterou zrovna proťal blesk.
Sebrala všechny zbytky svého odhodlání a přejela svou holou rukou po ostré hraně kamene. Sykla a na jejím bledém zápěstí se objevila rudá krev.V tom okamžiku na zem dopadla první kapka krve.
Ginny si připadala úplně otupělá, takže jí už ani nebolelo, když se znovu pořezala. Namočila si prst do své krve a začala na balvan psát písmenka.
Když byla se svým výtvorem hotova, pronesla nad ním složité zaklínadlo a nápis se rozzářil. Na víc už neměla sílu, hůlka jí vypadla z ruky a zastavila se o blízký pařez. Ginny se pro ni chtěla natáhnout, ale nedokázala to.
Z nebe se spustil prudký liják. Šaty se jí lepily na tělo a kaluž krve se kolem ní zvětšovala. Oči se jí pomalu zavíraly, ale ona z posledních sil zírala na krvavý nápis: Miluji tě, Severusi! Hlava jí bezvládně klesla na rameno.
,,Ginny!“ uslyšela a pokusila se otočit za hlasem, ale bylo to neskutečně obtížné, takže to vzdala. Když se jí postava dostala do zorného pole, zjistila, že je to Harry. ,,Ne, ne, ty nesmíš být mrtvá! No tak, Ginny, řekni něco!“ shodil ze sebe plášť, přehodil jí ho přes ramena a kouskem, který utrhl, jí zavázal ránu. Když se pořádně podíval, kolik krve ztratila, ještě víc se zhrozil.
,,Harry!“ zachroptěla. Rychle sebral ze země její hůlku dal si ji do kapsy a Ginny vzal do náruče.
,,Rone!“ zavolal ze všech sil a rozběhl se s ní směrem k Doupěti. Po pár metrech je do honil mladý muž se zrzavými vlasy.
,,Co se jí stalo?“ zděsil se. ,,Vždyť je úplně bledá, ne-není mrtvá?“ vykoktal ze sebe pomalu, zatímco přebíhali přes louku.
,,Není,“ zavrtěl hlavou Potter a zhluboka oddychoval. ,,Mluvila na mě. Myslím si, že se pokusila o sebevraždu.“
,,Já toho hajzla Snapea zabiju!“ zavyl rozzuřeně Ron. Když uslyšela Ginny to jméno, prudce otevřela oči.
,,Severus za to nemůže,“ promluvila ztěžka. ,,On se mi přišel omluvit, ale já mu neodpustila, je to všechno moje vina!“
,,Ginny!“ oddychl si Ron. ,,Jediné, co teď nesmíš udělat, je usnout!“
,,Přemístit se s ní asi nemůžeme, co?“ zajímal se Harry.
,,To v žádném případě!“ zarazil ho Weasley. ,,Musíme ke krbu, máma si už bude vědět rady!“
V Doupěti bylo celkem veselo, ale jen do té doby než Ron rozrazil dveře. Paní Weasleyová se ho na něco chtěla zeptat, jenže v zápětí spatřila Harryho a Ginny a skácela se s výkřikem k zemi.
,,Co se stalo?“ přiběhla k nim Hermiona, která jako jediná nezůstala vyděšeně hledět a popadla svou tašku.
,,Pokusila se o sebevraždu,“ řekl potichu Harry. ,,Ztratila hodně moc krve, potřebuje ke svatému Mungovi.“
,,Dám jí trochu dokrvovacího lektvaru,“ vytáhla Hermiona malý flakónek a nalila ho Ginny do krku. ,,Rone, zavolej přes krb pohotovost!“ Pak s obavami sledovala, jak se Ginnina tvář vůbec nemění, pořád zůstávala stejně bílá.
,,To je zvláštní,“ zamumlala, ale to už z krbu vyběhli dva lidé. Jeden z nich okamžitě vykouzlil pod Ginny nosítka, dalším pohybem hůlky ji nadzvedl a zmizel s ní v krbu. Ke druhému přistoupila Hermiona a chvíli s ním o něčem mluvila. Potter zaslechl něco jako: ,,Bude to zvláštní případ, dokrvovací lektvar nepomáhá!“ Chtěl si jich ještě na něco zeptat, jenže léčitel i s Hermionou se ztratili v zelených plamenech.
Artur Weasley mezitím probral svou manželku, která se vrhla Harrymu kolem krku.
,,Ty jsi ji zachránil!“ vzlykala a pevně ho k sobě tiskla. ,,Je tak dobře, že jsi ji našel, jinak by určitě zemřela!“
,,Nerad vás straším, paní Weasleyová,“ promluvil po chvíli, ,,ale nic není jisté. Já sám nevím, jak dlouho tam ležela, než jsem přišel. A navíc, Hermiona říkala něco v tom smyslu, že je to podivný případ.“ Molly se rozplakala ještě ví a vrávoravě přešla ke svému manželovi, který ji objal.
,,Někdo by to měl říct Snapeovi,“ ozval se Ron. ,,Ale já se dobrovolně nehlásím!“
,,Půjdu já,“ prohlásil Harry, zatímco si čistil hábit od krve. ,,Zjistil jsem, že na něj mám nemalý vliv.“
,,Počítej i se mnou.“ Harry se prudce otočil za hlasem a uviděl u zadních dveří stát Draca. Zřejmě zrovna přišel.
,,Isa pracuje na tom oddělení, kam převezli Ginny, takže mě okamžitě informovala,“ vysvětloval. ,,Je mi to moc líto, myslel jsem si, že bych mohl být nějak užitečný.“
,,To bys mohl,“ ujistil ho Potter. ,,Půjdeš se mnou a ber to jako příkaz. Možná budeme silnější, když nás bude víc. Musíme se okamžitě přemístit do Prasinek.“
Oba dva vyšli před Doupě a s prásknutí se přemístili. Když se objevili venku před Medovým rájem, rozběhli se směrem ke hradu. Proběhli pozemky, které byly plné studentů odpočívajících po závěrečných zkouškách, a přes vstupní síň zamířili do příjemného chládku ve sklepení.
Ani se neobtěžovali zaklepat, prostě vrazili do Snapeova kabinetu jako divá zvěř. Severus se tak lekl, že na pergamenu, který právě opravoval, udělal obrovskou kaňku.
,,Hoří snad?“ zavrčel a až potom se otočil ke dveřím. Když uviděl Harryho a Draca, překvapeně pozvedl obočí.
,,Jak to, že nejsi na té oslavě v Doupěti, Pottere?“ zeptal se zamračeně.
,,On tam byl, dokud se nestala taková velká nepříjemnost,“ odpověděl za něj Black (to je divné :-D ).
,,Jaká velká nepříjemnost?“ ptal se dál Severus.
,,Oslava byla báječná,“ začal vyprávět Potter. ,,Přišli jsme tam a zábava vůbec nevázla. Po chvíli nám paní Weasleyová řekla, že Ginny odešla a měla se vrátit hned, ale slehla se po ní zem. Zrovna začalo silně pršet a já jsem měl takové hrozné tušení.
Rychle jsme se s Ronem vydali do lesa a já ji po několika minutách našel. Ležela u balvanu v obrovské kaluži krve.“
,,Cože?“ vyjekl Snape a vyskočil z křesla. ,,A kde je teď? Dali jí dokrvovací lektvar?“
,,Ano,“ přikývl Harry. ,,Jenže Hermiona říkala, že jí nepomáhá.“
,,To ne,“ zabořil si prsty do vlasů Severus. ,,Za to určitě může to cestování časem,“ zamumlala. ,,Je, doufám, u svatého Munga?“
,,Samozřejmě. Moje snoubenka tam pracuje,“ vystřelil pohotově Draco. ,,Jaké cestování časem?“
,,To ti může říct jedině Ginny,“ zarazil ho Harry. ,,Ale teď se musíme okamžitě dostat do nemocnice!“
Studenti měli teprve teď skvělou podívanou, když viděli, jak běží přes pozemky i jejich obávaný profesor. Ale ani jeden z nich nevěděl, že jde o život.
Přemístili se přímo do nemocnice. Severus se chvíli na něco ptal jednoho léčitele a potom se vydal bílou chodbou dál. Museli běžet, protože mu nestačili.
Zastavil se až na konci chodby, otevřel dveře a vešel dovnitř. Harry a Draco za ním nešli, protože věděli, že potřebuje být s Ginny sám.
Stoupli si k velkému sklu, kterým viděli dovnitř. V místnosti byla jenom jedna postel a v ní ležela úplně bledá Ginny. U postele stál léčitel a nějaká pomocnice. Když zvedla hlavu, poznali, že je to Isabella. Smutně se na ně usmála a naklonila se k léčiteli. Potom vyšla ven.
,,Draco!“ vrhla se mu do náruče a rozplakala se. ,,Je to tak hrozné! Léčitelé si vůbec není rady, má prý nějakou divnou krev! Už jí dali asi dva litry dokrvovacího lektvaru, ale vůbec jí to nepomáhá. Říkají, že budou muset použít mudlovské postupy. Tenhle léčitel právě dělá poslední testy.“
,,Harry, Harry!“ Zpoza rohu se vyřítil Ron a mával něčím nad hlavou. ,,Tohle našel táta u Ginny v pokoji,“ podal mu kus pergamenu a udýchaně se svalil na nejbližší židli. Potter se přes brýle zahleděl na text a nahlas četl:
Moje milá rodino,
vím, že tohle, na co se právě chystám,
byste mi nikdy neschválili, ale já nemám
jinou volbu. Nedokážu se ani s Vaší pomocí
vyhrabat ze svých problémů, takže volím tu
nejsnadnější možnost.
Neplakejte kvůli mně, já si Vaše slzy nezasloužím.
Natrápila jsem Vás víc než dost a proto Vás teď
prosím za odpuštění.
Eileen dejte Severusovi, má ji rád a ještě raději se
o ni postará. Vím to moc dobře.
Ještě mu vyřiďte, že ho prosím za odpuštění a že ho
budu milovat i tam ,,nahoře.“
S láskou Vaše Ginny
,,Takže ona to plánovala,“ zašeptala Isa s hrůzou v očích. ,,Copak se to nedalo vyřešit nějak jinak?! Muselo to skončit takhle?!“
,,Nemuselo,“ zavrtěl hlavou Draco a pohladil ji po vlasech. ,,Snape tam byl, sama jsi ho viděla!“
,,On sám mi řekl, že to bylo úplně zbytečné,“ přerušil ho Harry. ,,Já Ginny moc dobře znám, je neuvěřitelně tvrdohlavá!“ Po jeho slovech nastalo ticho, které přerušil až léčitel. Ron vstal.
,,Tak co je s ní? Bude v pořádku?“ vyptával se. ,,Jsem její bratr!“
,,U paní Snapeové se vyskytly vážné problémy,“ začal pomalu léčitel a nervózně svíral nějakou složku. ,,Poslední testy ukázaly, že má podivné složení krve. Objevil jsem v ní takové prvky, které se v normální krvi vůbec nevyskytují. Společně s jejím mužem jsme přišli na hlavní příčinu. Nedozvěděl jsem se ale víc než to, že kdysi cestovala časem. Ale i to mi stačilo , abych určil přesnější diagnózu. Paní má ve své krvi méně červených krvinek, ale na jejich místě má nějaké zvláštní zlaté destičky, které jsem ještě nikdy neviděl.“
,,Jaké cestování časem?“ zamračil se Ron. ,,Ona se někdy vrátila do minulosti? Jak to, že o tom nic nevím?“
,,Uklidni se, Rone,“ zarazil ho Harry. ,,Pokud bude Ginny chtít, tak ti to řekne. A existuje způsob, jak ji zachránit?“ obrátil se zpátky na léčitele.
,,Ano, je,“ pokýval hlavou dotázaný, ,,ale museli bychom použít mudlovské způsoby. Určitě jste někdy slyšeli o darování krve. Pokud ne, tak vám to vysvětlí tady Isabella.“
,,Musíme najít člověka, který má stejnou krev jako Ginny,“ vysvětlovala. ,,Z mudlovské nemocnice si vypůjčíme potřebné zařízení. Potom se ten člověk napojí na jeden konec, Ginny na druhý a jeho krev se dá do jejího těla.“
,,Je to hodně zjednodušená verze celé pravdy,“ přerušil ji léčitel. ,,A objevil se další závažný problém; žádného takového člověka neznáme.“
,,Možná bych o jednom věděl,“ ozval se Rob. ,,Má manželka několik měsíců ve škole používala obraceč času.“
,,Obávám se, že to nestačí,“ zavrtěl hlavou léčitel. ,,Potřebujeme někoho, kdo ho používal alespoň dva roky. A myslím, pane Weasley, že byste svou manželku vůbec nenabízel, kdybyste věděl, že ten, co daruje svou krev, pravděpodobně zemře.“ Ron okamžitě zbledl a sesunul se zpátky na židli.
,,Ale já znám jednu osobu, která používala obraceč času asi čtyři roky.“ Všichni se jako na povel otočili na Draca. Vypadal zamyšleně.
,,Kdo to je?“ vykřikl Harry. ,,Myslíš, že se bude chtít obětovat.“
,,Možné to je,“ přikývl Black. ,,Vždyť to všechno zavinil.“
Mezitím v pokoji…
Severus seděl na pelesti postele a smutnýma očima zíral na zavřené oči své ženy. Seděl zády k velkému oknu, takže neviděl, co se na chodbě děje. Ani ho to nezajímalo, jediná jeho starost, kterou teď měl, byl strach o Ginny. I když teď měla bledou tvář a neprokrvené rty, stále v ní viděl tu veselou dívku, kterou poznal už ve škole. Právě proto má ale takové problémy, kdyby zůstala tam kde byla, nic by se jí nestalo.
,,Proč ses vracela do minulosti?“ zašeptal zoufale. ,,Byla by ses do mě nikdy nezamilovala a já bych ti nezpůsobil tolik starostí. Moc se ti omlouvám.“ Sledoval, jak se zavrtěla.
,,Severusi,“ vydrala ze sebe s přemáháním a ztěžka zvedla víčka.
,,Ginny!“ chytl ji jemně za studenou ruku. ,,Nesmíš se přetěžovat a hlavně moc nemluv!“
,,Nic si, prosím tě, nevyčítej!“ pokračovala, jako by ho neslyšela. ,,Chci před svou smrtí slyšet, že mě miluješ.“
,,Ty neumřeš,“ utišil ji. ,,Nesmíš umřít, potřebujeme tě tady, hlavně já a Eileen.“
,,Řekni, že mě miluješ,“ přikázala mu slabým hlasem.
,,Miluji tě,“ prohlásil a snažil se o to, aby se nerozbrečel. ,,Miluji tě z celého srdce a teď za všechno, co jsem ti udělal, trpím tím nejhorším způsobem!“
,,Díky,“ pousmála se, ,,tohle jsem potřebovala slyšet. ,,Možná kdybych ti odpustila, nemuselo to takhle dopadnout. I když nám to bylo asi souzeno. A neplakej, budeš žít s vědomím, že jsi měl skvělou ženu, která tě zachránila před tím, aby se z tebe nestal špatný člověk.“
,,A položila za mě život.“ Snape už to nevydržel a slzy se mu rozkutálely po tváři. ,,Jestli umřeš, nepřežiju to a brzy uvidíš.“
,,Eileen tady nesmíš nechat samotnou.“ Její hlas už skoro nešlo slyšet.
,,Jenže ty opouštíš mě!“ umlčel ji polibkem na ledové rty. ,,Úplně jsi mě změnila. Když jsi se vrátila zpátky do svého domova, myslel jsem, že se vydám na tu špatnou cestu, před kterou jsi mě varovala. Jenže to by znamenalo, že už tě nikdy nebudu moct políbit a jen ta představa mi způsobovala muka! Všechno jsem udělal, tak jak jsi chtěla, dokonce jsem uzavřel příměří s Blackem a Potterem.
Když jsem tě poprvé uviděl, mohly ti být asi tak dva roky. Myslím, že tvoje máma měla narozeniny a pozvala mě na oslavu. Přibatolila jsi se ke mně na svých nožkách a smála ses na mě stejným úsměvem jako v Bradavicích. Tehdy mě poprvé viděli hrát si s dítětem. Oblíbila sis mě, a kdykoliv jsem přišel do Doupěte, tahala jsi mě za plášť a dožadovala se mé pozornosti.
Ale potom jsi odjela do Bradavic a stala se z tebe velká slečna. Jenže to nebyla ta dívka, kterou jsem miloval, ta dívka nevěděla, co je to bolest a zlo v té nejhorší podobě. Žila normální život v bohaté rodině.
Karty, které jsi mi dala, jsem neustále nosil u sebe. Lektvary jsem začal učit v Bradavicích až ten rok, kdy jsem si byl jistý, že se tam objevíš taková, jakou jsem tě znal. Bylo mi moc líto, že jsem ti musel lhát, ale nemohl jsem tě prozradit. Proto jsem ti ukázal toho pikového krále, abys věděla, že jsem na tebe nezapomněl. Máš ale hodně velké štěstí, že tě nepoznal třeba Black nebo Potterovi, to by byl hrozný problém.“
,,James a Sirius nikdy nevynikali moc velkou chytrostí, teda pokud se to netýkalo obrany proti černé magii.“ Ginny zavřela oči a zhluboka se nadechla.
,,Děje se něco?“ zpozorněl Severus. ,,Mám zajít pro léčitele?“ staral se.
,,Ne, to je v pořádku,“ uklidnila ho letmým úsměvem. ,,Vypravuj dál, uklidňuje mě to a dodává energii.“
,,A co bys chtěla ještě slyšet?“ ptal se.
,,Pokračuj tam, kde jsi skončil,“ pobídla ho.
,,Myslím si ale, že Brumbál o tom všem ví nebo alespoň tuší, že jsi mi to všechno řekla. A musím se přiznat, já sám jsem se jednou omylem prořekl. Sice jsem to hned zamluvil, jenže ředitel má tak bystrý sluch, že mu nic neunikne.
Stejně dobře jsem věděl, že tvoji rodiče neviděli rádi, že chodíš s vrahem a Smrtijedem. Kdybys neuměla tak dobře přesvědčovat, svatbu bychom vůbec neměli.
Chci ti říct ještě jednu věc, kterou jsem ti nikdy neřekl, ale musíš mi slíbit, že se nebudeš rozčilovat.“
,,Slibuji,“ zamumlala. ,,A teď to tajemství vyklop.“
,,Když jsi na byla ve třetím ročníku,“ začal, ,,byl jsem to já, na koho jako první zaútočili Smrtijedi. Šel jsem tehdy sám z Prasinek. Byla zima, takže se brzy setmělo. V hlavě jsem si plánoval, jak tě další den navštívím, ale nestihl jsem to.
Ze tmy přede mnou se vynořilo několik osob v dlouhých černých pláštích. Pokoušeli se mě odzbrojit, ale zapomněli na to, že já jsem měl ten nejlepší výcvik od Pána zla. Byla to stejně zplodina, která byla v řadách jen do počtu. Všechny jsem je svázal, ale nepočítal jsem s tím, že mají nějakou zálohu. Měl jsem tehdy velké štěstí, že jsem uslyšel svist nekvalitního kouzla a na poslední chvíli jsem stačil vyčarovat štít. Už jich nebylo tak moc, ale byl jsem celkem dost vyčerpaný. Stihl jsem nepozorovaně vyslat do hradu patrona se zprávou pro Brumbála. Ten za několik minut dorazil a zbytek dokončil za mě. Poslal svého fénixe pro bystrozory a všichni Smrtijedi skončili v Azkabanu.“
,,Ještě štěstí, že jsi mi to neřekl dřív,“ přerušila ho. ,,Asi bych se z toho složila. Pokračuj.“
,,Na další den mě čekal velký šok. Zrovna jsem snídal, když se ve Velké síni objevili bystrozorové a přede všemi studenty mě odvedli jako nějakého zločince.
Ukázalo se, že proti mně vypovídali ti idioti, kteří mě napadli. Zavřeli mě do cely předběžného zadržení a výslechy se táhly snad dva nebo tři týdny, ale to mi tolik nevadila, jako to, že jsem se dozvěděl, že máš nějaké problémy. Nemohl jsem spát, bylo mi úplně jedno, jestli mě zavřou, jen jsem se bál, aby se ti nestalo nic vážného.
O sebe jsem začal mít strach až tehdy, když uvažovali o tom, že mě převezou do Azkabanu. Byli tam mozkomorové a já neměl přece jenom moc čisté svědomí. Naštěstí včas zasáhl tvůj otec a Brumbál.
Když mě asi po měsíci pustili, neváhal jsem ani okamžik a vydal se za tebou. Viděl jsem na tobě, jak se ti ulevilo, a zároveň jsem poznal, že když sis o mě dělala takovou starost, opravdu mě miluješ a jsi pro mě ta pravá. Odhodlal jsem se a požádal tě o ruku. Nevíš, jak moc bys mi ublížila, kdybys odmítla.“ Na chvíli se odmlčel.
,,Naše svatba byla snad to nejkrásnější, co jsem kdy zažil, hned po narození Eileen. Byla jsi stejně krásná jako na tom Křiklanově večírku, ale tentokrát jsi byla mou partnerkou ne Blackovou.
Zase nejúžasnější pro mě bylo období, kdy jsem bydleli v našem společném domě. Ty už jsi skončila školu a já nemusel hlídat ty protivné studenty. Byl klid, celý den jsem se mohl povalovat, teda pokud jsi mi zrovna nenaložila nějakou práci. Už tě vidím, celý červenec budeme uklízet. Ale mě to tolik nevadí, když to dělám s tebou a ne sám.
Vůbec největší překvapení mě ještě čekalo. Bylo to, když jsi mi řekla, že čekáš miminko. Už jsem si myslel, že patřím do starého železa, ale to mě tak překvapilo, že jsem na další den udělil Nebelvíru asi padesát bodů, moc dobře si to pamatuju.
A když se Eileen narodila a já ji držel v náruči, uvědomil jsem si, jak moc by mi ublížilo, kdybych vás obě dvě ztratil. A naneštěstí se to stalo. Neumíš si představit, jak jsem se trápil. Mám za to, že jsem vypil všechny své zásoby alkoholu, tak už jsem byl zoufalý. Často jsem nebyl schopný odučit nějakou, ale Potter se ukázal jako užitečný, a když měl zrovna volno, vzal hodinu za mě, i když je v lektvarech úplně nemožný.
Proč si mi to udělala? Proč?“ rozhodil rukama. ,,Bylo to nutné?“
,,Sama nevím,“ promluvila tiše. ,,Chce se mi hrozně spát, ale bojím se, že se už neprobudím!“
,,Neboj se,“ konejšil ji. ,,Slibuji ti, že budeš v pořádku. Jen spi.“ Poslechla ho a za pár minut si byl jistý tím, že usnula. Opatrně se zvedl a vyšel na chodbu.
Byla tam spousta lidí: všichni Weasleyovi, Harry, Draco, Isabella, Sirius a Lily s Jamesem. Molly houpala s kočárkem, ve kterém ležela Eileen a zvědavě se dívala po všech přítomných. Severus zamířil k ní a zvedl ji a jemně ji objal. Byla jeho jedinou útěchou.
,,Co tady všichni děláte?“ zajímal se překvapeně, když byl konečně schopen slova.
,,Přišli jsme tě podpořit,“ usmála se na něho Lily. ,,Musí to být pro tebe hrozné, nedokážu si představit, co bych dělala. kdybych něco podobného zažila.“
,,Děkuji,“ zamumlal dojatě a raději od ní odvrátil hlavu, aby neviděla slzy, které se mu draly do očí. Ale jednomu člověku přece jenom neunikly a on si nezapomněl rýpnout.
,,Z našeho věčně nabručeného Snapea se stává citlivka,“ řekl Sirius, ale v zápětí toho zalitoval, když viděl, jak se na něho všichni ostatní zamračili.
,,Ale máme tady jednu dobrou zprávu,“ prohlásil léčitel, aby předešel nepříjemnostem. ,,Našli jsme jednoho člověka, který má stejnou krev jako vaše manželka.“
,,Kdo to je?“ vyhrkl netrpělivě Severus.
,,Lucius Malfoy.“
Zpět na obsah
Kapitola 10: Život se vzpomínkami
,,Frede!“ křičela. ,,Okamžitě mi vrať to koště!“ Byla sotva sedmiletá, ale křičet uměla pořádně.
,,Tak jsi pro něj pojď!“ škádlil ji její starší bratr a smál se na ni z vrcholku stromu. ,,A mimochodem nejsem Fred ale George!“
,,To je mi úplně jedno, jste oba dva úplně stejní!“ vyprskla rozzuřeně a začala šplhat nahoru. George zalapal po dechu. I sama Ginny byla překvapen, že jí šplhání jde, ale hned na to zapomněla. Sotva se dostala na úroveň svého bratra, výhružně se zašklebila. Jenže než stačila cokoli říct, ozval se zezdola rozzlobený hlas.
,,Ginevro, slez dolů! Ale hned!“ Její matka vypadal až nepříčetně. Ginny v okamžiku překvapení vzala Georgeovi koště a slétla dolů.
,,George mi vzal koště, mami!“ bránila se.
,,Copak jsi nějaký kluk?!“ zamračila se Molly. ,,Ještě jednou tě uvidím tam nahoře a to koště ti zabavím! A teď pojď, musíme se připravit na tu zahradní slavnost, kterou pořádají Malfoyovi!“
,,Ale proč tam nemůžou jít kluci?!“ protestovala, když ji matka oblékala do odporných volánkových šatů. ,,Proč musím chodit jenom já?!“
,,Víš přece, že se ani jeden z nich nemůže vystát s malým Dracem!“ připomněla jí paní Weasleyová. Ginny se rozzářila.
,,Bude tam i Draco? To je super, alespoň tam nebude taková nuda!“
,,Ale doufám, že zase neprovedeš nějakou lumpárnu!“ napomenula ji Molly, zrovna při česání vlasů. ,,Nemůžu zapomenout na tu ostudu, jakou jsi naší rodině způsobila, když jsi rozbila tu drahocennou vázu, kterou měla Narcisa po své prababičce! A stůj rovně!“ okřikla ji, protože se Ginny nervózně zavrtěla. Po celou dobu už mlčely.
,,Teď se jdu obléct já,“ promluvila konečně její matka. ,,Ty zůstaneš tady a ani se nehneš!“ přikázala jí a odešla z jejího pokoje. Ginny s povzdechem dosedla na postel.
Vzpomínka se zamlžila a změnila se…
Ginny stála v řadě stejně starých budoucích spolužáků. Víc než vzhled její nové školy ji zaujala plavovlasá dívka, která stála před ní. Vypadala hodně zasněně a zvláštně.
,,Láskorádová, Lenka!“ zvolala profesorka, dívka si sedla na stoličku a nasadila si klobouk na hlavu.
,,Havraspár!“ vykřikl za malou chvíli a Lenka vesele odběhla k havraspárskému stolu. Ginny si všimla, že se jí ostatní studenti potichu smějí.
,,Weasleyová, Ginevra!“ vytrhlo ji z přemýšlení zvolání profesorky a rychle vyklopýtala ke stoličce. Poslední, co viděla, než jí klobouk spadl přes oči, byly Dracovy zvědavé oči.
,,Hm, tak kam tě pošleme?“ ozval se jí v hlavě tichý hlásek. ,,Do Mrzimoru ne, tam by tě byla škoda. V Havraspáru bys možná uspěla, ale není to úplně správná volba. Vím, že do Zmijozelu tě táhne pouto přátelství, ale ty by ses nehodila mezi podlé a zbabělé lidi, když jsi velmi odvážná a statečná. Takže, ať je to tedy Nebelvír!“ vykřikl nahlas. Podala Moudrý klobouk zpátky profesorce McGonagallové a vydala se ke stolu, u kterého na lavicích poskakovali Fred, George a Ron. Jen Percy se tvářil nesouhlasně a uvolnil jí vedle sebe místo.
Přelétla pohledem síň a zastavila se na o rok starším chlapci se světlými vlasy. Díval se na ni zklamaně, ale ona jen bezradně pokrčila rameny.
,,Ginny, jsem tak rád, že jsi se dostala taky do Nebelvíru!“ řekl jí důležitým hlasem Percy. ,,Už jsem si myslel, že tě chce poslat jinam, když tak dlouho přemýšlel.“
,,Percy, nech si ty hloupé kec a mlč!“ zašklebil se na něj Ron. ,,Ginny, tohle je můj nejlepší kamarád Harry Potter, viděli jsme se sním na Příčné, pamatuješ? A moje nejlepší kamarádka je Hermiona Grangerová,“ ukázal na dívku, která byla schovaná za obrovskou knihou. Přes okraj na ni pohlédla a pousmála se.
,,Ahoj!“ pozdravil se sní Harry a obdařil ji zářivým úsměvem. ,,Rád poznávám další Weasleyovy, ještě jsem ale neviděl tvé dva nejstarší bratry.“ Ginny pod jeho pohledem okamžitě zčervenala a po několika vteřinách si uvědomila, odkud jeho jméno zná.
,,Ty jsi syn Lily Potterové?“ zeptala se, a když přikývl, vyskočila málem až ke začarovanému stropu. ,,Takže tvoje máma je ta slavná léčitelka, která vymyslela tolik vzácných lektvarů?“ Hrozně moc ji obdivuji, sním o tom, že se taky stanu léčitelkou nebo profesorkou lektvarů!“ Chtěla bych se s ní někdy setkat!“
,,To nebude problém!“ ujistil ji Harry. ,,Domluvím to s ní a o prázdninách bychom k vám mohli zajít na návštěvu.“
,,Byl by to pro ni úplně nádherný den!“ prohlásil Ron. ,,Ona tvoji mámu nejenom obdivuje, ale i miluje! U sebe v pokoji má snad milion článků z novin.“
,,Pořád lepší Lily Potterová, než Sudičky,“ vmísil se do rozhovoru Fred (nebo George?). ,,Nebo Zlatoslav Lockhart! Slyšeli jste o tom, že všechny jeho knížky jsou podvod? Měl nastoupit na místo učitele obrany, ale když se to provalilo, raději se spakoval a zmizel!“
Ginny probudily nějaké hlasy, ale oči neotevřela. Cítila, že ji někdo drží za ruku a zdálo se jí, že jí chce snad urvat hlavu, tak příšerně jí třeštila.Dál už se na nic nemohla soustředit, protože upadla do bezvědomí.
,,Draco, já za to nemůžu!“ bránila se rozhořčeně. Procházeli se kolem jezera. ,,Ty moc dobře víš, že rozhodnutí Moudrého klobouku nic nezmění!“
,,Ale mohla ses alespoň pokusit ho přemluvit!“ obořil se na ni.
,Takže ty se teď se mnou nebudeš bavit jen proto, že jsem v jiné koleji?“ promluvila po chvíli ticha se slzami v očích. ,,To jsem si o tobě nemyslela! Chtěla se od něho vzdálit, ale on ji chytil za ruku.
,,Promiň, Ginny. Já to tak nemyslel,“ omlouval se. ,,Ty moc dobře víš, že bych se s tebou nepřestal bavit.“
,,Okamžitě pusť moji sestru!“ Oba dva se jako jedem muž otočili k hradu, odkud se k nim řítil Ron a Harry.
,,Nech toho Rone!“ zamračila se na svého bratra, když viděla, jak vytahuje hůlku. ,,Draco mi nic neudělal! Je to můj kamarád!“
,,Vždyť je ze Zmijozelu!“ vyprskl Harry a zhnuseně se na Malfoye podíval. Ten okamžitě sáhl po hůlce, ale Ginny ho zarazila.
,,Vůbec nic vám neudělal, takže ho nechte na pokoji! Je to to samé, jako kdybyste neměli rádi někoho z Havraspáru nebo Mrzimoru! Radši zmizte, než se pořádně naštvu!“ Chvíli na ně zlostně zahlížela, a když se pořád neměli k odchodu, vytáhl hůlku.
,,Já jsem to myslela vážně!“ zasyčela na ně výhružně a dala Ronovi hůlku před obličej.
,,Ginny, jsem tvůj bratr!“ připomenul jí Ron. ,,Jen tě chci chránit!“
,,Ale Draco se někdy chová lépe než vy dva dohromady! Naposledy vám říkám, zmizte!“
,,Viděla jsi ji dneska? I ty její blbé náušnice? Jsem zvědavá, co ji napadne příště!“ uslyšela tlumený rozhovor dvou svých spolužaček. Hned poznala, o kom mluví.
,,Nemůžete jí dát chvíli pokoj!“ vyjela na ně. ,,Je jiná než my, ale kvůli tomu se jí nemusíte smát! Podívaly jste se někdy na sebe do zrcadla? Pokud ještě ne, tak bych vám to doporučovala. Viděly byste dvě namyšlené husy!“
,,Weasleyová, z tebe se stala přes prázdniny samaritánka nebo co?“ posmívaly se jí
,,A i kdyby, tak zrovna vám to může být jedno! Ale abyste věděli, o prázdninách mi Bill řekl jednu fajnovou netopýří kletbu, ale já ji dosud neměla možnost vyzkoušet. A pokud řeknete ještě jedno slovo proti Lence, tak se mi naskytne skvělá možnost k premiéře!“ Pravou rukou jakoby nenápadně sjela ke kapse, kde měla schovanou hůlku.
,,Moc si nevyskakuj, nebo ti odeberu body!“ upozornila ji jedna z dívek a důležitě si poklepala na odznak prefekta, ale dále nervózně sledovala, jak Ginny bere do ruky hůlku.
,,Ten odznak si můžeš strčit někam!“ ušklíbla se Ginny. ,,Myslíš si, že se tě bojím?! Měly byste patřit spíš do Zmijozelu než do Nebelvíru!“ S těmito slovy zastrčila hůlku zpátky a odešla.
Hned za rohem ji někdo zadržel. Otočila se a zjistila, že se za brněním schovává Lenka. Musela slyšel celý rozhovor.
,,Chtěla jsem ti poděkovat, že ses mě zastala,“ řekla jí s letmým úsměvem, který byl jako obvykle zasněný. ,,Tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal!“
,,To byla maličkost,“ mávla rukou Ginny. ,,Nemůžu vystát, když se někdo někomu posmívá.“
,,Jsi moje jediná kamarádka,“ zašeptala Lenka. ,,Prosím, nemohla bys mi pomoct s úkolem do lektvarů? Tobě tak jdou a já jsem na ně úplně levá! Bojím se, že neudělám NKÚ! Ginny byla velmi překvapená. Nikdy se s ní moc nebavila, takže jí to dost zarazilo.
,,No, proč ne,“ pokrčila rameny. ,,Venku je pořád teplo na to, že je říjen, takže bychom jít k jezeru, ne? Jen si skočím na kolej pro věci! Za deset minut ve vstupní síni!“ zamávala Lence a odběhla se skvělým pocitem, že má novou kamarádku.
Seděla v kuchyni u stolu a četla noviny. Byla neděle a ještě k tomu prázdniny, takže i když bylo skoro poledne, měla na sobě noční košili a župan. Na stole před ní byl postavený velký hrnek čaje a na talíři ležela ještě teplá topinka. Byla doma sama, protože všichni její bratři byli v práci, až na Rona, který byl na prázdninách u Harryho. Otec byl na ministerstvu a matka věšela na zahradě prádlo.
Ze čtení ji vyrušilo zaklepání na okno. Vzhlédla a uviděla malou sovičku. Odložila noviny a zamířila k oknu. Otevřela ho, vzala si od ní dopis, ale okno už nezavřela. Sedla si zpátky ke stolu a roztrhla obálku.
Milá Ginny!
Moc Ti děkuji za pozvání, jsi úplně první,
kdo to kdy udělal. Nemůžu uvěřit, že
bydlíme tak blízko sebe a ještě jsme se
nenavštívily!
Už jsem se ptala táty a ten mi to dovolil,
takže mě tam 20. července máte.
Moc se na Tebe těším!
Tvá kamarádka Lenka
Ginny se sama pro sebe usmála. Byla ráda, že Lenka její pozvání přijala, alespoň se nebude tak nudit. Položila dopis na stůl a hladově se zakousla do topinky.
,,Jen pojďte dál, Severusi,“ zaslechla svou mámu od zadních dveří. Zhltla poslední kousek topinky, zavázala si župan a namátkově si upravila vlasy. Stihla to tak tak, právě když do kuchyně vstoupila Molly a Severus Snape.
,,Dobré poledne,“ pozdravila ho způsobně a usmála se.
,,Dobré,“ oplatil jí pozdrav, ale úsměv už ne. Byla si jistá tím, že ho nikdy neviděla usmívat se.
,,Ginny, ty už jsi vzhůru?“ podivila se její matka. ,,Obvykle o prázdninách nevstáváš tak brzy!“
,,Změna je život! Mami, za tři dny přijde Lenka! Pozvala jsem ji na prázdniny, jestli ti to nevadí. Půjdu se převléct, ano?“ Nečekala na odpověď a vytratila se nahoru.
Tam se rychle převlékla do letních šatů, umyla si a nalíčila obličej. Nakonec si učesala vlasy a vrátila se zpátky dolů.
,,Čím vám vděčíme za návštěvu?“ zeptala se, když se posadila proti němu na židli.
,,Přinesl jsem vaší matce nějaké lektvary,“ odpověděl s očima upřenýma do hrnku.
,,Ale mami! To jsi mohla říct i mně. Povzbuzovací nebo uklidňovací lektvar zvládnu levou zadní!“ Řekla to schválně, aby navázala nějaký rozhovor.
,,Opravdu?“ nadzvedl obočí. V jeho výrazu bylo ale něco posměšného. ,,Mám za to, že jste tento rok dělala NKÚ! Už máte výsledky?“
,,Ano!“ vyhrkla spěšně Molly a z kapsy zástěry vytáhla kousek pergamenu. Ginny to velmi udivilo, měla za to, že to dobře schovala, aby se s tím její matka nechlubila. ,,Má nad očekávání jen z dějin čar a kouzel a od profesora Křiklana ještě zvláštní pochvalu za lektvary!“ Ginny měla pocit, že je snad rudá jak rak. Zpozorovala, že posměšný výraz v jeho obličeji nahradil údiv.
,,A co budete studovat na Ovce?“ upřel na ni svůj pohled. ,,S takovými známkami byste se mohla rovnou stát ministrem kouzel!“
,,To přeháníte! Budu pokračovat v lektvarech, přeměňování, kouzelných formulích, obraně proti černé magii, bylinkářství, péči o kouzelné tvory a s madame Pomfreyovou jsem se domluvila, že jí budu pomáhat na ošetřovně.“
,,A co byste chtěla dělat po škole?“ ptal se dál
,,Taťkovi do zelí lézt nehodlám!“ pousmála se. ,,Chtěla bych si udělat vysokou školu obor lektvary, a potom bych mohla být léčitelkou nebo učitelkou lektvarů. Ze všech škol by mě ale nejvíce lákaly právě Bradavice.“
,,To vás musím zklamat!“ zatvářil se naoko lítostně Snape. ,,Křiklan se rozhodl, že odučí poslední rok, a Brumbál už místo nabídl mě.“
,,Nevadí, učit můžu i na Kruvalu,“ pokrčila rameny. ,,Znamená to tedy, že mě budete v sedmém ročníku učit?“
,,Ano,“ přikývl. ,,,,Možná bych vám mohl dávat navíc i soukromé hodiny, kdybyste se chtěla naučit něco víc.“
,,To opravdu nemusíte,“ zavrtěla hlavou, i když to byla lákavá nabídka.,,Nechci obtěžovat tak významnou osobu, která má určitě málo času.“
,,S tím nedostatkem času to není tak valné,“ ušklíbl se Severus.
,,A jejda!“ vyjekla Molly. ,,Pozvala jsem vás na oběd a nemám nic, z čeho bych ho uvařila! musím skočit do obchodu! Ginny, zabavíš hosta?“
,,Ale jistě!“ odpověděla oslovená a sledovala, jak její matka vychází ven.
,,Jaké to bylo porazit největšího černokněžníka všech dob?“ zeptala se, sotva se za Molly zavřely dveře. V její přítomnosti si tuto otázku neodvažovala položit, ale tentokrát se jí naskytla vhodná příležitost.
,,Nerad o tom mluvím, ale že jste to vy… Byl jsem tak zkažený, že jsem se taky chtěl přidat na stranu zla, ale v mém životě se objevila osoba, která mě úplně změnila. Byla neuvěřitelně moudrá, věděla, kde jsou viteály, ale potom najednou zmizela. Nakonec jsem se přidal na tu špatnou stranu, ale jen proto, abych porazil Pána zla. Byl to hodně osvobozující pocit, když byl mrtvý, a já jsem byl rád, že jsem splnil slib.“
A tu osobu jste našel?“ odvážila se po chvíli ticha. Když viděla výraz v jeho tváři, ihned své otázky zalitovala.
,,Ne,“ odsekl, ale zíral stranou. Něco v jeho očích jí řeklo, že lže. Raději spolkla další dotazy a rozhodla se pro změnu.
,,Myslel jste to s těmi soukromými hodinami vážně?“ promluvila.
,,Samozřejmě. Severus Snape myslí vážně každé své slovo!“
Ginny sebou trhla a prudce otevřela oči. Pootočila hlavu a uviděla v křesle spícího Severuse. Zřejmě nespal moc tvrdě, protože ho i ten malý pohyb probudil..
,,Jak je ti?“ staral se. ,,Spala jsi čtyři dny! Hlídal jsem tě, ale nějak jsem usnul.“
,,To přece nevadí,“ zarazila ho tichým hlasem. ,,Na něco jsem si vzpomněla. Jednou jsi mi říkal, že všechna slova, která proneseš myslíš vážně. Chci se ti omluvit za to, že jsem ti nevěřila, že mě miluješ!“
..Já si to taky pamatuju, ale neříkal jsem tak úplně pravdu! Řekl jsem tolik slov, které bych tak rád vzal zpátky,“ stiskl jí jemně ruku. ,,Mám pro tebe jednu skvělou zprávu! Asi za týden budeš moct jít domů!“
,,Copak já neumírám?“ rozevřela překvapeně oči. Ale opravdu se cítila silnější.
,,Proč tě to vůbec napadá?“ divil se Snape. ,,Léčitel použil mudlovskou metodu a povedlo se.“ Ginny zaregistrovala, že se tváří nějak zvláštně.
,,Jak to probíhalo?“
,,Museli jsme najít člověka, který by ti mohl dát svou krev. Byl tu ale velký problém, neznali jsme nikoho, kdo má krev poznamenanou cestováním časem jako ty. Ale nakonec jsme ho našli.“
,,A dál?“ vyzvídala. ,,Co se stalo?“
,,Slib mi, že se nebudeš rozčilovat,“ ujišťoval se, a když přikývla, pokračoval. ,,Ten člověk musel umřít.“
,,Copak se nechal obětovat jen tak?“ vykulila oči Ginny a zkoušela se posadit. Zatočila se jí ale hlava a padla zpátky na polštář. ,,Kdo to byl? Kdo kvůli mně zemřel?“
,,Lucius Malfoy,“ pronesl tiše Severus. ,,Nesouhlasil sice hned, ale potom si uvědomil, že je to jeho chyba.“
,,A jak je Dracovi a Narcise?“ zajímala se Ginny.
,,Samozřejmě, že je to zasáhlo, ale v poslední době se jim hrozně odcizil. Draca vydědil, Narcisa přišla na jeho nevěry a chtěla se odstěhovat, ale když slyšela, co ho čeká, zůstala s ním až do poslední chvíle. Hlavně se nepokoušej vstávat, potřebuješ odpočívat,“ změnil téma, ale Ginny, i když zavřela oči, pořád o tom přemýšlela.
,,Kdyby nás tady tvoje matka viděla!“ usmál se Severus na Ginny, která se mu choulila v náruči. Seděli v zastrčeném koutku zahrady. Uprostřed se konala velká slavnost - Ronova svatba.
,,No a?“ pokrčila rozpustile rameny. ,,Musím uznat, že když jsem jí po obřadu sdělila podrobnosti o mé budoucí práci v Bradavicích, tak to byla na ni celkem klidná reakce.“
,,No jo, ale ona je teď v euforii!“ namítl Snape. ,,Zítra se jí to rozleží v hlavě. Štěstí, že už tady nebudu.“
,,To mě v tom necháš samotnou?“ zamračila se. ,,Náhodou, pokojů pro hosty máme dost.“
,,A není místo u tebe v pokoji?“ zeptal se. Chvíli trvalo, než jí otázka došla. Ohnala se po něm, ale on ji pevně chytil za ruce a políbil.
,,Mohl bych vaši partnerku požádat o tanec?“ zaslechli za sebou. Okamžitě se od sebe odtrhli a uviděli Draca Malfoye.
,,Ale ano, proč ne?“ přikývl Severus a Ginny vstala. Snažila si upravit šaty, ale stále byly trochu pokrčené. Snape se rozesmál nad její zbytečnou snahou a ona na něj vyplázla jazyk. Draco je pobaveně sledoval,opravdu byli párek k pohledání. Potom už spolu zamířili na parket.
,,Jak jsi mě našel?“ ptala se Ginny, když začali tančit. ,,Myslela jsem si, že jsme dobře schovaní.“
,,Můj otec má oči všude,“ ušklíbl se Draco. ,,Pořád se nemůže smířit s tím, že miluješ Snapea.“ Ginny zachytila jeho omluvný pohled.
,,To je v pohodě,“ pousmála se. ,,Mě to nijak nerozhodí. Jsem zvyklá na to, že mi tenhle vztah hodně lidí rozmlouvá. Hlavně moje rodina.“
,,Problém je ale v tom, že otec ho nechce rozmlouvat, ale rozbít.“ Dracův hlas zněl až nenávistně. To Ginny trochu zarazila a zbytek tance už nepromluvili.
,,Bylo mi potěšením s tebou tančit,“ uklonil se jí na konci Malfoy a políbil ji na ruku. Potom zmizel a na jeho místě se objevil Severus.
,,Co se ti stalo?“ zajímal se, když viděl její zasmušilý výraz. Rychle mu převyprávěla, co jí Draco řekl.
,,Bojím se, aby se to nakonec Luciusovi nepovedlo,“ dodala.
,,Přece se tak rychle nevzdáš a já určitě ne,“ pohladil ji po vlasech, čímž si vysloužil nevraživý pohled od Rona, který tancoval s Hermionou vedle nich. Ignoroval ho, a ještě víc ji k sobě přitiskl.
,,Všiml sis, že se na nás Lucius celou dobu dívá?“ upozornila ho. ,,A není to zrovna přívětivý pohled!“ otřásla se.
,,Tak si ho nevšímej! Miluji tě jako nic na světě a přísahám ti, že se budu snažit o to, aby nás nikdy nic nerozdělilo!“
,,Ginny!“ uslyšela povědomý hlas. Otevřela oči a uviděla nad sebou Snapea.
,,Severusi!“ vykřikla radostně a sedla si. Nedbala na to, že je jí na omdlení a skočila mu kolem krku.
,,Říkali mi, že jsi na umření!“ poznamenal s úsměvem, když ho pustila.
,,To jsem taky byla!“ připustila. ,,Ale když tě vidím, hned je mi lépe! Už se nemusíš vrátit do vězení?“
,,Ne,“ zavrtěl hlavou. ,,Starostolec zrušil všechna svá obvinění, která ne mě byla uvalena a propustili mě.“
,,Ani nevíš, jakou mám radost!“ vydechla s úlevou.
,,Vím,“ odporoval jí. ,,A moc dobře. Ve vězení jsem se užíral starostí o tebe. Teď se mi hrozně ulevilo. Musíš mi říct, jak to všechno bylo! Nikomu si prý nechtěla nic říct!“
,,Když jsem si v novinách přečetla, že tě zatkli, zhroutila jsem se.Všichni mě litovali, ale já o jejich lítost nestála. Uzavřela jsem se do sebe a snažila jsem se to vyřešit tím, že jsem se zaměřila na učení. V noci jsem ale nemohla spát a jednou v hodině jsem omdlela. Probudila jsem se až za tři dny tady, U Svatého Munga. Ale můj stav se nezlepšil. Sice mě donutili jíst a spát, ale pořád jsem plakala. Někdy jsem se i já sama divila, že mám ještě co plakat.“
Severus na ni hodnou chvíli zíral a uvědomil si, že je vhodná příležitost udělat něco, na co se chystal už několik měsíců.
,,Můžu se tě na něco zeptat?“ začal a upřeně se jí podíval do očí.
,,Ty můžeš všechno, teda skoro,“ opravila se a pohled mu oplácela.
,,Vezmeš si mě?“ Ta otázka visela ve vzduchu. Když neodpovídala, a jen na něj užasle hleděla, začínal se bát, že ho odmítne, že se mu vysměje.
,,Ano!“
Zpět na obsah
Kapitola 11: Život s výčitkami
,,Cože?“ vyjekl Snape. ,,Kdy Lucius cestoval časem?“
,,Bylo mi asi pět,“ začal vyprávět Draco. ,, Chtěl pro nás získat ještě větší slávu a bohatství, než jsme měli, a tak si z ministerstva ,vypůjčil´jeden obraceč času. Celý den si všechno, co nestihl, pečlivě zapisoval, večer do sebe nalil několik dávek povzbuzovacího lektvaru, vrátil se do minulosti, kde celý den prožil znovu a udělal ty věci, na které neměl předtím čas. Přibližně po čtyřech letech ale jeho organismus zaprotestoval kvůli nedostatku spánku, přetěžování a polykání velkého množství lektvarů. Otec skončil v nemocnici a léčitelé mu cestování časem zakázali. On už ale neměl potřebu, protože naše konto narostlo neskutečných rozměrů.“
,,Takže to znamená, že by mohl paní Snapeové pomoct,“ poznamenal léčitel. ,,Jenže nevíme, jestli bude souhlasit. Taky komu by se chtělo umřít?!“
,,Půjdu ho přemluvit,“ přihlásil se Draco. ,,Ale chci, aby šel někdo se mnou.“
,,Já půjdu a Snape určitě taky,“ přidal se Harry a Severus jen přikývl.
,,Všechno se to zvrtlo,“ povzdychla si Hermiona. ,,Měla to být báječná oslava a já chtěla oznámit skvělou novinku, ale nějak se to nepovedlo.“
,,Jakou novinu?“ zbystřil Ron a vyskočil ze sedačky. ,,Co jsi chtěla říct?“
,,Čekám dvojčata,“ dostala ze sebe a i v situaci, která zrovna byla, se jí na tváři rozlil úsměv. Ron se nejprve zarazil, ale potom ji popadl do náruče. Ukázala se, že se rozplakal štěstím. O dítě už se pokoušeli hodně dlouho, ale stále se jim to nedařilo.
,,To je skvělé!“ volali všichni jeden přes druhého. ,,Gratulujeme!“ Snape se taky přemohl ke gratulaci, ale vevnitř byl pořád sklíčený. Byl rád, že se potom konečně vydali chodbou pryč. Z haly se přemístili na Malfoy manor.Harry se musel chytit Draca, protože nevěděl, kde jeho sídlo je.
Když se objevili před obrovskou bránou, Potter úžasem otevřel pusu dokořán. Něco tak velkolepého nikdy neviděl. Sídlo bylo rozlehlé, mělo několik křídel a obrovskou knihovnu, která byla plná podivných rostlin.
,,Tak tohle je hustý!“ vydral ze sebe a zamrkal, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Draco se pobaveně ušklíbl, takových vět už slyšel nespočet.
Brána se sama otevřela, jako by se na ně už čekalo, a oni se zamířili po klikaté cestičce k hlavním dveřím domu. Draco třikrát zabouchal hadí hlavou. Dveře se otevřely a vypadalo to, že zase samy od sebe, ale když se podívali dolů, zjistili, že tam stojí Dobby.
,,Pan Snape, pan Potter a pan M- Black,“ uklonil se. ,,Můj pán si nepřeje být rušen. Mám mu něco vyřídit?“
,,Musíme s ním nutně mluvit, Dobby!“ řekl mu Draco. ,,Oznam mu, že je to velmi důležité!“ Skřítek se na ně chvíli nerozhodně díval, ale potom je odvedl do přijímací haly a odběhl.
,,Zajímalo by mě, kde je matka,“ přemýšlel nahlas Draco. ,,Vždycky když někdo přišel, přicházela ho uvítat. Nikdy jí nikdo nic nemusel říkat, prostě to vždycky věděla.“
,,Jsem tady,“ ozval se za nimi tichý hlas. U dveří, které vedly do knihovny, stála Narcisa a u nohou jí leželo několik obrovských kufrů.
,,Mami!“ usmál se na ni Draco a rozběhl se k ní jako malé dítě. Když Harry uviděl, jak se objímají, zastyděl se, že se v poslední době ke své mámě takhle nechoval.
,,Narciso,“ přistoupil k ní Snape a políbil ji na ruku.
,,Dobrý den, já jsem Harry Po-…“
,,Já vím, já vím,“ skočila mu do řeči. ,,Vaše matka je velmi charismatická žena. Je to moje soukromá léčitelka. Máte úplně stejné oči.“ Po těch slovech se znovu obrátila ke Snapeovi.
,,Je mi to moc líto, Severusi, Lucius to tentokrát opravdu přehnal. Mám v úmyslu se přestěhovat, protože se v sídle začaly čím dál tím víc objevovat ženy, které nejsou ani moje přítelkyně, natož pomocnice.“
,,Mami, ty se nesmíš odstěhovat!“ lekl se Draco. ,,Vím, že ti můj otec hodně ublížil, ale budou chvíle,, ve kterých bude potřebovat tvoji oporu. On tě má rád, i když to tak někdy nevypadá.“ Rychle Narcise převyprávěl, co se Luciusovi chystají říct. Než jim stačila něco odpovědět, dveře pracovny se rozletěly dokořán.
,,Chci vědět, proč rušíte můj drahocenný čas!“ zahromoval pán domu. ,,Je to tak důležité, že musíte všichni přijít až sem, a nemůžete mi poslat dopis?“
,,Luciusi, je to opravdu moc důležité, protože se jedná o něčí život,“ ozvala se jako první Narcisa, když viděla, že se nikdo jiný nemá ke slovu. ,,Navrhovala bych, abychom si sedli do salonku a společně to probrali,“ ukázala na další dveře, které vedly z obrovské haly, a sama je šla otevřít. všichni ji následovali, i Lucius, ale ten byl zamračený a něco si pro sebe mumlal.
Když se všichni usadili do pohodlných křesel, Dobby je na Narcisin příkaz obsloužil ohnivou whisky.
,,Tak řekne mi konečně někdo, co po mně chcete?“ promluvil po chvíli trapného ticha Malfoy. Harry a Draco se po sobě nervózně podívali. Snape si jejich pohledů všiml, povzdychl si a začal sám.
Bylo to takové divné obviňovat svého starého přítele, a tak ho prostě z celého vyprávění vynechal. Jenže potom se dostal k tomu, že má Ginny jen malou pravděpodobnost, že bude žít, selhal mu hlas a zadíval se neurčitě před sebe.
,,A proč ji nejde nějak zachránit?“ zeptal se pán domu a promnul si klouby na prstech. Sklenici whisky, která ležela před ním, se ještě vůbec nedotkl.
,,Ginny má jiné složení krve než jiní lidé,“ vysvětloval Harry. ,,Je to tak proto, že kdysi cestovala časem, i když ne zcela dobrovolně.“
,,Ty jsi jediný, kdo jí může pomoci,“ skočil mu do řeči Draco. ,,Vracel ses přece hodněkrát do minulosti. A když to nechceš udělat kvůli ní, tak to udělej pro svoji čest!“
,,Vidím vám na očích, že jste mi něco zatajili,“ prohlásil Lucius, když si je všechny pozorně prohlédl. ,,Pokud mi to řeknete, začnu o tom možná uvažovat.“
,,Jde o to, že ten, co by se rozhodl darovat svou krev, pravděpodobně zemře.“ Severus se raději na Malfoye ani nepodíval.
,,A vy jako chcete, abych se obětoval?!“ vyštěkl Lucius. ,,Nejsem blázen!“
,,Luciusi,“ začala Narcisa, ale on ji hned přerušil.
,,Vy jste si opravdu mysleli, že se nechám dobrovolně zabít?!“ šklebil se výsměšně Malfoy starší.
,,Já jsem si říkal, že tady půjdeme úplně zbytečně,“ ušklíbl se Harry a prudce vstal. ,,Jste jen namyšlený a arogantní sobec! divím se, že vaše svědomí neprotestuje, vždyť jste to všechno zavinil! Možná už je ale stejně studené jako vy! Nebýt totiž vašeho pitomého nápadu, byla by Ginny úplně v pořádku! Je mi z vás vážně špatně! Už tady nebudu ani minutu!“
,,Počkejte, Pottere,“ zarazil ho Lucius. ,,Myslím, myslím, že o tom budu přemýšlet!“ Severus zvedl překvapeně hlavu a Harry se sesunul zpátky na své místo. ,,Chci si ale promluvit se svým právníkem. Dobby, víš, co máš dělat!“ Domácí skřítek zmizel, ale během minuty se vrátil.
,,Pan Hellonoway tady bude za pár minut, pana,“ uklonil se a znovu se ztratil.
,,Dobrý den,“ pozdravil slušně starý muž, který se opravdu za chvíli vynořil z krbu. Jako první zamířil k Narcise a políbil ji na ruku. Se všemi přítomnými muži si potřásl rukou a následně si sedl do posledního prázdného křesla. ,,Váš skřítek mě zrovna vyrušil, když jsem se koupal, takže jsem pochopil, že je to neodkladná záležitost, a tak jsem hned přispěchal. O co se jedná?“ Lucius Malfoy mu všechno převyprávěl, a i když vynechal podrobnosti, právník se dozvěděl to nejdůležitější.
,,Co si o tom myslíte?“
,,Je to vaše osobní věc,“ pokrčil rameny Hellonoway. ,,Musíte jednat podle toho, jak to cítíte! Já vám můžu pomoci pouze v úředních věcech.“
,,Tak dobře, udělám to,“ rozhodl se Lucius a Severusovi se po jeho slovech rozlil na tváři šťastný úsměv. Dobby, kniha 1345, levá strana, třetí přihrádka ze shora, název Tajná zaklínadla a jejich využití.“
,,Tady to je, pane,“ podával Dobby Luciusovi starý svazek. Nebyla to ani minuta, co byl pryč. Malfoy začal listovat, až narazil na obálku, která byla v knize vložena.
,,Tohle je závět, kterou jsem psal před dvěma měsíci, ale teď potřebuje trochu upravit,“ poznamenal. ,,Rozhodl jsem se, že chci, aby se Draco zase stal členem rodu Malfoyů.“ Zmiňovaný na svého otce užasle pohlédl.
,,Co že?“ vydral ze sebe.
,,Slyšel jsi dobře. Takže můžete psát,“ pobídl Lucius svého právníka a on vytáhl nový čistý pergamen. ,,Malfoy manor se rozdělí mezi mého syna a manželku. Východní křídlo bude pro Draca, aby se tam mohl zabydlet se svou rodinou, západní křídlo připadne Narcise. Místnosti v jižním křídle jsou společné.
Mé konto se mezi ně rozdělí na přesný díl, půl pro Draca a půl pro Narcisu.
Venkovské sídlo v Karibském moři budou mít společné, na dovolené přece můžou jezdit společně.“
,,Ano, tak teď mi to tady dole podepište,“ podstrčil mu Hellonoway kus pergamenu, na který všechno zapisoval, a brk. Malfoy na malý okamžik zaváhal, ale potom tam přece jenom své jméno napsal.
,,Luciusi, jsem na tebe tak pyšná!“ usmála se Narcisa a po tvářích jí stékaly slzy štěstí i smutku. ,,Nikdy bych nevěřila, že to doopravdy uděláš, a to už tě znám hrozně moc dlouho!“
,,Moc ti děkuji,“ přidal se Snape. ,,Hodně moc to pro mě znamená!“
,,Nakonec se ozvalo i to moje pošramocené svědomí,“ vysvětlil Lucius. ,,Půjdeme do té nemocnice hned?“
,,Nesmíme vůbec čekat!“ vyskočil Draco. Po jeho vzoru to udělali i ostatní. Jen Lucius se ještě pořádně rozloučil s právníkem a venku si dlouho prohlížel svůj dům.
,,Je to divné, když jsi představím,že už to tady nikdy neuvidím!“ Jeho hlas zněl tak, jako by se měl každou chvílí rozplakat. Nakonec se k Malfoy manor otočil zády a přemístil se za ostatními do nemocnice.
Na léčitele narazili hned u dveří do oddělení. Když poznal Malfoye, nestačil se divit.
,,Jste pevně rozhodnutý?“ ujišťoval se. Lucius přikývl. ,,Takže můžeme začít už teď. Následujte mě! Pane Pottere, je mi líto, ale vy musíte počkat tady. Nejste příbuzný ani jednoho z pacientů.“ Harry si s povzdechem sedl na židli, ale neprotestoval.
,,Isabello!“ zavolal léčitel přes celou chodbu. Z jedněch dveří vykoukla blonďatá hlava Dracovy přítelkyně. Pohled jí padl na Luciuse a ona překvapeně zamrkala. Zřejmě nevěřila, že přijde.
,,Připravte paní Snapeovou a zavezte ji do léčitelského pokoje,“ přikázal jí a ona opět zmizela.
,,Pane Malfoyi, vás musím požádat, abyste si lehl na toto lůžko,“ ukázal mu, když dorazili do určeného pokoje. Byla tam směsice různých přístrojů, které nikdo z nich do té doby neviděl. Po několika minutách přivezla Isabella Ginny. Severus se k ní hned přihrnul.
Léčitel udělal poslední testy, aby si byl jistý tím, že Luciusova krev je ta správná. Opravdu se nespletli, složení bylo úplně stejné jako u Ginny.
,,Pokud někdo z vás chce odejít, může. Jinak se posaďte tak, abyste nám nezavázeli při práci.“ Snape si vyčaroval židli, dal si ji na druhou stranu postele a chytil svou ženu za ruku. Draco a Narcisa udělali to stejné, jen s tím rozdílem, že se usadili u Luciusovy postele.
Zatímco Isa připravovala potřebné náčiní, léčitel odešel do vedlejší místnosti pro lektvar proti bolesti a dal ho vypít Luciusovi.
,,Můžeme začít,“ oznámil potom a vzal do ruky obrovskou jehlu. Když ji Malfoy uviděl, udělalo se mu hrozně špatně. Raději zavřel oči, a tak neviděl, jak mu ji léčitel píchl do žíly. Vlastně to ani necítil, protože měl v sobě dávku lektvaru proti bolesti.
Otevřel oči až ze zvědavosti. Uviděl, jako jeho krev proudí hadičkou do zvláštního sáčku, a potom dál do Ginnina těla.
Šlo to velmi pomalu, ale on i přes účinnost lektvaru cítil, jak slábne. Léčitel se svou pomocnicí stále zírali na přístroj, na jehož obrazovce se střídaly různě dlouhé čáry. Jejich tváře byly zamračené, takže to neuniklo ani ostatním.
,,Co se děje?“ Otázka vyšla od Severuse, protože už ji v sobě dusil hodně dlouho. ,,Nastal nějaký problém?“
,,U vaší ženy ne,“ zavrtěl hlavou léčitel. ,,Ale myslel jsem si, že bude potřeba málo krve a pan Malfoy bude žít. Jenže krve musíme odebrat víc, než jsme očekávali. Proto, když teď odpojíme přístroje, pan Malfoy zemře.“ Po jeho slovech nastalo tíživé ticho.
,,Chtěl bych mluvit, Draco, s tebou a s tvou přítelkyní,“ promluvil slabým hlasem Lucius a Isabella hned přispěchala. ,,Musím se vám před smrtí omluvit za to, že jsem vás napadl. Nejsem až takový necita, abych svému synovi nepřál štěstí. Teď už je stejně jedno, že sis vybral snoubenku z mudlovské rodiny.
,,Narciso,“ pootočil hlavu na svou manželku, ,,je mi moc líto všechno, co jsem ti kdy špatného udělal. Nežádám tě o odpuštění a ani nevěřím, že bys mi odpustila tolik nevěr, ale chci, abys neplakala.“
,,Odpustila jsem ti už dávno,“ pousmála se na něj přes slzy a jemně mu stiskla ruku. ,,Milovala jsem tě takového, jaký jsi byl, i se všemi tvými chybami a slabostmi.“
,,Severusi, promiň mi to. Po těchto zkušenostech vím, že už bych to nikdy neudělal. Vyřiď mou omluvu také Ginny.“ Jeho hlas ztratil svou sílu a Lucius vyčerpaně zalapal po dechu.
,,Odpojte ten přístroj,“ vyzval léčitele. ,,Sbohem,“ zamumlal a zavřel oči ve stejném okamžiku, kdy léčitel vypnul přistroj. Malfoyova hruď se přestala zvedat. Narcisa propukla v hlasitý pláč a Draco, který ji objal, taky neměl k slzám daleko. Isa stála jako solný sloup, a i když svého tchána neměla moc ráda, do očí se jí tlačily slzy. Snape se raději jeho směrem ani nepodíval. Léčitel vyčaroval bílou plachtu, která se snesla na Luciusovo vychladlé tělo a přikryla ho.
O tři dny později…
,,Severusi, běž už!“ Do dveří vstoupila Lily. ,,Já Ginny pohlídám, a kdyby se probudil, dám ti hned vědět.“ Snape se neochotně zvedl a přešel ke dveřím. Naposledy se na Ginny otočil, ale Lily na něho pohlédla výhružným pohledem. Tiše za sebou zavřel dveře a přemístil se na hřbitov, kde měl být pohřben Lucius.
Zjistil, že hlavní obřad už začal, a tak se postavil na kraj zástupu. Měl výhled přímo na obrovskou mramorovou hrobku, ve které už bylo pohřbeno několik generací Malfoyů. Teď tam měl nalézt svůj klid i Lucius. Řeč kněze poslouchal jen na půl ucha, nikdy na tyto věci moc nebyl. Malfoyova smrt ho mrzela, ale kdyby na jeho místě byla Ginny, bolelo by ho to o hodně víc.
V první řadě stála Narcisa. Byla celá v černém a přes smuteční závoj jí byly vidět pláčem zarudlé oči.V ruce svírala velkou kytici černých růží, kterou měla položit na hrob.
Vedle ní stáli Draco a Isabela a drželi se za ruce. Severus věděl, že začali plánovat svatbu, ale přesný termín ještě neurčili. Chtěli počkat, až bude Ginny úplně v pořádku, aby se mohla svatby také zúčastnit.
O kousek dál sledoval dění Artur Weasley. Lucius posmrtně obdržel Merlinův řád první třídy za obětování se. Ministr to pro něj mohl jednoduše zařídit, vždyť zachránil jeho jedinou dceru.
Obřad se chýlil ke konci. Smuteční hosté postupně zasypávali rakev hlínou. Potom pomocníci nasunuli na hrobku její mramorový kryt a zapečetili ho. Všechno probíhalo bez kouzel, ale nejvíc Severuse překvapila přítomnost kněze.
Počkal, až zbytek hostů odejde a zamířil k Narcise. Kousek od ní stál Draco a bavil se s Harrym.
,,Narciso, upřímnou soustrast,“ chtěl jí jen stisknout ruku, ale nakonec si to rozmyslel a pevně ji objal. ,,Je mi to moc líto. Kdybych to mohl jakkoliv odčinit, tak mi věř, že to udělám.“
,,To je v pořádku,“ pousmála se smutně. ,,Jen mi slib, že hned, jak se Ginny uzdraví, tak přijedete i s Eileen na návštěvu. Tvoji malou dceru jsem viděla jenom na fotce, kterou Ginny poslala Dracovi.“
,,To je to nejmenší, pokud ti to nebude vadit, tak klidně i několikrát týdně, tedy alespoň teď o prázdninách, přes školní rok to bude horší. A navíc už v tom velkém domě nebudeš sama, určitě tam budeš mít vnoučata.“
,,Přijde mi to trošku směšné,“ kousla se do rtu. ,,Jsem jen o tři starší než ty, a zatímco ty máš teprve tříměsíční dítě, já budu mít brzo vnoučata.“
,,Já si na ně ještě počkám a ani mi to nijak nevadí, mám co dělat, abych zvládl své vlastní dítě,“ ušklíbl se. ,,Tak se měj dobře, musím se vrátit do nemocnice. A opravdu je mi to moc líto.“
,,Já vím,“ pokývala hlavou. ,,Moc dobře to vím.“
Zamířil k brance hřbitova, aby se mohl přemístit. Kývl na pozdrav Dracovi, Harrymu a Isabelle a uprostřed cesty ho zastavil jeho tchán.
,,Dobrý den, Severusi,“ pozdravil ho. ,,Je mi jasné, že spěcháte zpátky za Ginny, ale máme s Molly problémy s Eileen. Pláče a nechce jíst, takže bychom potřebovali vaši pomoc.“
,,Ale samozřejmě, je to přece moje dcera! Spíš mě zajímá, proč jste nepřišli dřív!“ poznamenal Snape nechápavě, ale nečekal na odpověď a hned se přemístil k Doupěti. Ani nezaklepal a vtrhl do kuchyně. Paní Weasleyová, která seděla u stolu a pokoušela se nakrmit Eileen, sebou polekaně trhla.
,,Severusi!“ vydechla úlevou, když zjistila, kdo to je. ,,Vylekal jste mě!“ vyčetla mu, ale on ji vůbec neposlouchal, jen si od ní vzal svou dceru a jemně ji k sobě přitiskl. Ta jako by se probudila k novému životu, oči se jí rozzářily a začala vesele kopat nožičkama. Posadil se s ní na židli a začal ji krmit. Dařilo se mu to! Eileen sála z lahvičky mléko a vypadala velmi spokojeně.
Když vypila celou láhev, pohladil ji po tvářičce a Eileen se snažila prsty chytit. Chvíli si s ní takhle hrál, ale potom ji uložil do kolébky. Natahovala k němu ručky a vypadalo to, že znovu začne plakat. Severus si přitáhl židli a pomalinku s kolébkou houpal. Eileen za několik minut usnula. Snape potichu vstal, vrátil židli zpátky ke stolu a zamířil ke dveřím.
,,Přijdu zase zítra ráno,“ zašeptal směrem k Molly a Arturovi. ,,Léčitel říkal, že pokud se Ginny do dvou dnů probere, bude moct jít brzo domů. Nashledanou.“
Hned , jak se přemístil ke svatému Mungovi, rozběhl se k Ginny na pokoj. Našel ji stále spící a Lily na něho už čekala ve dveřích se zamračeným výrazem ve tváři.
,,Ty víš, že tvoje manželka je taky Ginevra Grangerová, která s námi chodila do školy?“ uhodila na něj, když ho viděla.
,,Cože?“ vytřeštil oči. Tohle opravdu nečekal.
,,Nedělej, že nevíš,“ odbyla ho mávnutím ruky. ,,Že mě to nenapadlo dřív, vždyť se mnou spala rok v jedné ložnici! Tehdy jsem nemohla pochopit, proč zmizela tak najednou a bez rozloučení, ale teď je mi to více než jasné! Musela se vrátit zpátky do budoucnosti, že?“ Severus neodpověděl hned, sedl si do křesla, chytl Ginny za ruku a pomalu začal.
,,Nevím, jestli ti to můžu říct, ale že jsi to ty. Ale musíš mi slíbit, že to neprozradíš svému manželovi a jeho povedeným kamarádům.“ Počkal, až Lily přikývla a vyprávěl. Nepřerušovala ho, jen občas zavrtěla hlavou, jako by tomu odmítala uvěřit. Když skončil, nastalo v místnosti ticho, ve kterém přemýšlela o všem, co jí řekl.
,,Zní to tak hrozně neuvěřitelně,“ promluvila váhavě. ,,ví to ještě kromě nás tří?“
,,Pravdu zná ještě tvůj syn a myslím si, že i Brumbál něco tuší. Před ním nejde nic utajit.“
,,Je to prostě hrozně zvláštní,“ přecházela tam a zpátky po pokoji. ,,Neumím si představit, že bychom byli s Jamesem mrtví, že bych neviděla Harryho vyrůstat a že bych neměla malou Pety.“
,,Takže můžeš být ráda, že mi to všechno Ginny řekla, i když jí Albus přísně zakázal změnit budoucnost,“ připomněl jí Severus.
,,No, to máš pravdu,“ přikývla Lily, ale stále byla myslí někde jindy. ,,Musím se vrátit do Godrikova dolu, James hlídá malou Pety, a jak ho znám, tak už je z toho pěkně na nervy. Navíc se u ní začínají projevovat kouzelnické schopnosti, a tak se stává nezvladatelnou. Takové problémy jsme neměli ani s Harrym. Když si představím, že to bude trvat ještě pět let, než půjde do Bradavic, tak se už teď vážně těším! Uvažujeme o tom, že ji nedáme do mudlovské školy, ale najmeme si kouzelníka, který ji bude učit doma. NO nic, už jdu. Pokud budeš chtít, zítra se tady zase stavím.“
,,Byl bych ti moc vděčný, chtěl bych se zase jít podívat na Eileen,“ vysvětloval. ,,Nechce jíst, ale už jsem tam dneska byl a trošku se to zlepšilo.“
,,Tak dobře, budu tu asi v devět ráno,“ řekla Lily. ,,A snaž se, prosím tě, dneska v noci spát, protože už to nevydržíš.“
,,Neboj se o mě, už jsem zvládl i horší věci,“ povzdechl si. ,,Raději běž, jinak se Potter zblázní. A pozdravuj ho.“ Usmála se na něj a zavřela dveře. Severus zkontroloval, jestli je všechno u Ginny v pořádku, potom si sedl zpátky do křesla a zavřel oči. V tom okamžiku únavou usnul tvrdým spánkem.
Zpět na obsah