Kronika soví pošty ― příběh v dopisech

Den první / den druhý

====================================================================

Milý Severe,

mám dobré zprávy! Ministerstvo nám právě přikleplo peníze na tu exkurzi pro kurz Studií mudlů, o které jsem žádal. Sbal si, Severe, tenhle víkend jedeš s druháky do Londýna!

S láskou,

Albus

====================================================================

Milý Albe,

to raději spáchám sebevraždu skokem do nádrže plné masožravých slimáků. Tohle po mně NECHTĚJ.

Tvůj

Severus

====================================================================

Milý Severe,

Mohl by ses dnes odpoledne, jakmile Ti skončí lektvary se šestým ročníkem, zastavit u mě v kabinetě? Vřelé Ď.

S láskou,

Albus

====================================================================

Milý Severe,

slyšela jsem (doslova na vlastní uši ― mluvil jsi dost nahlas), jak jsi dnes odpoledne diskutoval s Albem o té exkurzi. Upřímnou soustrast. Mě do toho uvrtal taky.

Ovšem zdaleka jsi na Alba nekřičel dost. Napadlo ho se zmínit, s kým že máš být na pokoji? Přiřknul Ti Zlatoslava Lockharta.

Zkus toho chlapa nezavraždit, prosím Tě. Já mám bydlet se Sybilou, takže si umíš představit, že budu mít tento víkend taky co dělat, abych udržela vášně na uzdě.

Zdravím,

Minerva

====================================================================

Nejdražší Severe,

přemýšlela jsem o Tvé nabídce, ale musím ji odmítnout. Člověk ani nepotřebuje vnitřní oko, aby uměl předpovědět, jak by se na takovou výměnu tvářila Minerva. Jistě, jsme tu všichni dospělí a profesionálové, ale i tak není možné, aby spolu bydleli na pokoji dva učitelé různého pohlaví, když totéž zakazujeme studentům. To bychom jim dávali špatný příklad, můj milý.

Kromě toho, i když máme se Zlatoslavem mírně podobný vkus, zjistila jsem, že pobyt v místnosti plné všech těch blyštivých flitrů mi zamlžuje moje vnitřní oko. A navíc ten chudák chlap pořád mluví, a jenom sám o sobě. Ne, nechci si s Tebou vyměnit pokoj.

Uvidíme se ráno v autobuse.

Sybila

====================================================================

Ty jeden ďábelský, po kozách páchnoucí trole, kéž navěky hniješ v Hádu!

Opravdu vřelé díky, Albe, žes dal každému dítěti na cestu pytlík citronových bonbonů, aby jim to rychleji uteklo! No jistě, nic nezabaví děti líp, než když se můžou nacpat cukrem, že? Teď jsem na devět hodin uvězněný v rachotící plechovce s toaletou velikosti plivátka a čtyřiceti běsnícími pekelníky nadopovanými cukrem ― a to se z nich bezpochyby během pár hodin stane čtyřicet raubířů rozhádaných a šavlujících. A vůbec ― proč jsme museli jet autobusem? Proč jsme se nemohli přenést do Londýna přenášedlem a ponořit se do víru mudlovské kultury až tam?

Když už mluvíme o mudlovské kultuře, chtěl bych poukázat na to, že velmi, opravdu velice nenávidím kalhoty. Pokaždé, kdy budu nucen dolovat chomáče zmuchlané džínoviny ze svého zmučeného rozkroku, si na Tebe, Albe, s láskou vzpomenu.

Tvůj

Severus

====================================================================

Milý Albe,

vím, žes říkal, že se máme pokud možno zdržet používání magie, ale je mi opravdu velice líto ― máme za sebou sedm hodin cesty autobusem a prostě jsme museli přivázat Severa na jeho sedadlo kletbou Pouta na tebe.

V zásadě se ke studentům choval velice dobře (velice dobře vzhledem ke svým obvyklým standardům, pochopitelně), ale pak se probral z nevinné dřímoty Zlatoslav a ― řekněme ― začal přilévat kyselinu do už tak dost bublající směsi. A mistr lektvarů vypěnil.

Naštěstí má ten mudla, co autobus řídí, na uších sluchátka a nic nezaregistroval, a Zlatoslav si uhasil vlasy dřív, než se spustil požární poplach. Pochopitelně teď právě odmítá vylézt z toalety, ale to Severa velice těší, takže žádná škoda.

Devět hodin, Albe. Je mi lhostejné, jak zábavná připadá jízda autobusem Tobě: devět hodin v tomhle zatraceném krámu je jednoduše příliš.

Zdravím,

Minerva

====================================================================

Milý Albe,

Londýn. Bolí mě zadek. Studenti řádí jako pominutí. Teď ten hotel a pak ještě nacpat těm malým bestiím do chřtánu nějakou večeři.

Tvůj

Severus

====================================================================

Severe,

slez dolů, ty sobecká ropucho! Vybalit si můžeš potom! Studenti tu lozí po zdech! Jsou absolutně nezvladatelní! Longbottom se pozvracel! Proč si myslíš, že tě asi Albus poslal na tuhle příšernou exkurzi, Severe? Proto, že se před tebou studenti počurávají hrůzou, TAK HYBAJ DOLŮ A DO PRÁCE!

Sybila

konečně jsme studenty úspěšně nakrmili a rozdělili do pokojů, i když ―

(„Ne, Lockharte, nemám s sebou „náhodou“ kulmu.“)

podle toho randálu a mlácení do zdí bych neřekl, že je nějaká naděje, že by studenti mohli být ospalí. Zítra máme v plánu ―

(„Ne, Lockharte, jsem si zcela jistý, že s sebou nemám kulmu. Ne, nemám. Ksakru, říkám ne! Vypadají snad moje vlasy nakulmované? Vypadaly vůbec někdy nakulmované? Přestaň se mě ptát. Snažím se tady psát dopis, ty poskakující karikaturo ovčího kožichu!“)

strávit dopoledne v nákupním centru, pak ―

(„Jak to mám vědět, Lockharte? Běž se zeptat dolů na recepci, jestli by ti nemohli půjčit.“)

se naobědvat v restauraci, kde studenti prokážou svou schopnost jednat s mudly tím, že si sami jednotlivě objednají jídlo a zaplatí. Potom si zajdeme do „kina“ na „film“. Víš, Albe, že když jsem byl kluk, nikdy jsem neměl Studia mudlů. Tenhle výlet je pro mě opravdu za trest: nemám skoro představu o tom, co dělám. Ten „film“ je něco jako hra, že? Díkybohu že se aspoň o peníze stará Minerva. A proč přesně ―

(„Už jsi zpátky, Lockharte? No to je skvělé. Lázně jsou na noc zavřené, říkáš? Ano, to je opravdu strašná tragédie. Podívej, prostě mlč, ano? Pořád se ještě snažím psát ten dopis.“)

nemá dohled nad touto exkurzí profesorka Studií mudlů? Opravdu se domnívám, že se ta žena jen tak producíruje po Bradavicích jako nějaká femme fatale ze špatné červené knihovny, ale že nemá slušnou představu o tom, jak učit ―

(„Ne, krucinál, nenatočím ti vlasy, Lockharte! Řekni si nějakému studentovi, ať ti pomůže! Jsem si jistý, že přinejmenším polovina z nich nepochybně umírá touhou dotýkat se tvých vlasů!“)

vlastní předmět. Ale, zbytečná práce, nechme to být. Lockhart mě ustavičně vyrušuje. Zítra Ti všechno dopovím, Albe. Dobrou noc.

Tvůj

Severus

P.S.: Lockharta jsem ještě neuškrtil. Po pravdě si myslím, že s ním jednám s obdivuhodnou trpělivostí, ať už Ti Minerva referovala o té cestě autobusem cokoli.

====================================================================

Milá Minervo,

vím, že jsou dvě hodiny ráno a že pravděpodobně spíš, ale nemohl bych, prosím, prosím, spát na zemi ve Vašem pokoji? Přinesu si svou pokrývku a polštář. Víš, že bych Tě o to neprosil, kdyby to nebylo důležité.

Tvůj zoufalý

Severus

P.S.: Lockharta jsem ještě neuškrtil.

====================================================================

Milý Albe,

jsou tři hodiny ráno a já Ti píšu z hotelového baru, protože Minerva je strašně krutá, když ji člověk vyruší ze spánku.

Věděl jsi, že Lockhart mluví ze spaní? A pokud si myslíš, že Lockhart je v bdělém stavu sebestředný šílenec, pak Tě ujišťuji, že když spí, je to ještě mnohem horší, a že se to celé posouvá do velice znepokojivých freudovských poloh. Nikdy dřív mě nenapadlo, že by takové sexuální fantazie mohly vůbec existovat.

Nejsem si jistý, co mám dělat. Kdybych tu měl Doušek bezesného spánku, nebyl by žádný problém, ale jelikož ho tu nemám, stojím před volbou ze dvou možností: buď dnes v noci nespat vůbec (protože když člověk poslouchá takové noční masturbace, jako předvádí Zlatoslav, tak si nemůže pomoct a lezou mu oči z důlků hrůzou) ― nebo se za pomoci alkoholu přivést do takového stavu, abych už nevydržel vzhůru, a následně se zítra muset vyrovnávat s nezdravými vedlejšími účinky.

Nebo vražda. Řekl bych, že to je třetí možnost.

Nenávidím Tě jako vlastního otce, Albe. Tohle Ti nikdy neodpustím.

Tvůj

Severus

====================================================================

Milý Albe,

zrovna s dětmi sedíme v hotelu u snídaně. Proč Ti píšu já: Severus si ještě lenoší v posteli. Zlatoslav říkal, že mu dnes ráno nebylo nejlíp. Snad se mu udělá dost dobře na to, aby s námi mohl jít do nákupního centra, protože nám při poměru pouze jednoho profesora na deset studentů opravdu chybí každá ruka.

No výborně, Severus schází ze schodů. Nevypadá moc zdravě, ale tvrdí, že bude v pořádku. Právě si dává šálek černé kávy, a už je tu autobus, co nás má do nákupního centra dopravit. Další průběžné zprávy Ti bude, Albe, po celý zbytek dne už posílat Severus.

Zdravím,

Minerva

====================================================================

Nejdražší Severe,

jsem tu někde v nákupním centru. Je tady fontána. Ztratila jsem polovinu svých studentů a nevím, kde jsem. Myslím, že mi všichni tihle mudlové museli oslepit mé vnitřní oko. Mohl bys mě najít? Začínám z toho být poněkud rozrušená. Opravdu nemám ráda davy lidí.

Sybila

====================================================================

Milý Severe,

ehm, stojím právě před velkým obchodem s botama. Nemáš nápad, kde by to mohlo být? Severní konec centra, nebo jižní? To je legrace, jak jsou ty obchody všecky stejné, co.

Ale mají tu zas několik fakt pěkných párů bot. Ehm, a kdybys náhodou potkal nějaké moje studenty, tak je prostě přiber, mohl bys? Vřelé Ď.

Se srdečným pozdravem,

♥ Zlatoslav Lockhart  ♥

====================================================================

Milá Minervo,

neměli být Potter, Weasley a Grangerová ve Tvojí skupině? Právě jsem je našel kdesi, kde tomu říkají „galerie“, hrát hru, která evidentně spočívá v ruční manipulaci s velkou pákou a spoustě křiku, zatímco po tobě nějaký prokletý výmysl střílí mizerné pípající raketky.

Mí studenti shledávají „galerii“ naprosto fascinující, takže je tu na chvíli nechám (má hlava nesnáší ten randál zrovna nejlíp; sedím venku pod umělým stromem). Kdybys kolem nás náhodou šla, zastav se tu a já Ti Příšernou trojku předám.

Tvůj

Severus

====================================================================

Milý Severe,

ano, ti tři mi utekli. Díky, žes ty malé mizery dopadl. A neměli být naopak Crabbe, Goyle a Malfoy ve Tvojí skupině? Právě jsem je našla v obchodě s tabákem, jak si listují v jakýchsi velice nevhodných časopisech. Řekla jsem tomu mudlovi vpředu u pultu, co si o tom myslím, a pěkně od plic, to Ti povím: to je naprosto ostudné, nechávat takové materiály tak nízko, že se k nim můžou dostat malí chlapci.

Je skoro poledne, takže pokud do té doby tu „galerii“ nenajdu, sejdeme se na obědě, u stánků s občerstvením na severním konci nákupního centra, jak bylo domluveno původně.

Zdravím,

Minerva

P.S.: Kdybys náhodou šel kolem něčeho, čemu říkají „informace“, zastav se tam a vyzvedni mi tam pana Longbottoma, ano? Určitě jsi slyšel, jak mě vyvolávají, abych si pro něj přišla. Neřekl bys, že by je mohlo napadnout člověku říct, kde ty informace jsou?

====================================================================

Vážený profesore Snape,

jsem teď u informací s profesorkou Trelawneyovou a několika dalšími studenty, kteří se poztráceli, co jsme přišli do nákupního centra. Profesorka Trelawneyová byla v příšerném stavu, když ji sem prvně přivedli, ale teď vypadá, že se už uklidňuje. Dali jí papírový pytlík, aby do něj dýchala.

Ale podle toho, co říkal Theodore Nott, když tudy před pár minutami procházel (prý se neztratil, a tak tu nezůstal), jste jenom docela malý kousek od toho místa, kde jsme my.

Když půjdete na sever kolem toho umělého koně na mince a pak zahnete doleva, dostanete se k informacím. Mohl byste sem, prosím, přijít a všechny nás vyzvednout? Začínám mít hlad.

Ve vší úctě,

Neville Longbottom

P.S.: Jedna paní z bezpečnostní služby odešla pomoci Pansy Parkinsonové, která je zřejmě zavřená v jedné z těch kabinek na dívčích záchodech a může se tam ukřičet. Možná bychom mohli počkat i na ni.

====================================================================

Milý Severe,

zrovna jsem našel Hannah Abbottovou! Ta malá chuděra se ztratila, ale naštěstí jsem se objevil já a zachránil ji! Zřejmě se trhla od Sybiliny skupiny, když dumala nad automatem na žvýkačky. To by se mohlo stát každému: já sám se nechám velmi často rozptýlit obchody, kde se prodávají senzační botky na podpatku.

Ehm, a právě teď stojíme u fontány. Nemáš ponětí, kde by to mohlo být? Jen tak náhodou.

Se srdečným pozdravem,

♥ Zlatoslav Lockhart  ♥

====================================================================

Milá Minervo,

jsem teď u stánků s občerstvením, a přivedl jsem s sebou přes polovinu všech studentů (a Sybilu), i když mi byla ráno přidělena jen čtvrtina. Kde jsi? Děti začínají kňourat, a peníze na oběd máš u sebe Ty.

Tvůj

Severus

====================================================================

Milý Severe,

hned tam jsem. Řeším tady takovou nepříjemnou situaci. Diskutuji s jedním poněkud nekompromisním člověkem z bezpečnostní služby, který se snaží vyhodit Zlatoslava z nákupního centra. Podle Zlatoslava to bylo tak, že Hannah Abbottová (jediný student, kterého u sebe dokázal dnes dopoledne udržet) byla vyvedená z míry, protože se na několik hodin ztratila, a tak s ní zašel do obchodu, aby jí spravil náladu, a začali si zkoušet ty boty na vysokém podpatku. Nechápu přesně, co má všechen ten povyk znamenat, ale zřejmě u mudlů takové boty muži nenosí. (Tohle nesmím zapomenout říct Albovi, ten je z těch svých purpurových botek celý pryč.) Na každý pád, jakmile toho pošetilého mudlu přesvědčím, aby nechal Zlatoslava být, hned jsme uTebe.

A ještě něco, Theodora Notta chytili při drobné krádeži. Mám ho taky s sebou. Kradl cigarety v tom samém obchodě, kde jsem předtím lapila Crabbea, Goyla a Malfoye, ale prodavač to naštěstí nikam nehnal, když viděl, že by musel znovu jednat se mnou.

Zdravím,

Minerva

====================================================================

Milý Albe,

dopoledne bylo příšerné. Nejdřív zpanikařila Sybila, pak ―

(„Pane Thomasi! Okamžitě si vyndejte z nosu ty slámky! Strhávám Nebelvíru pět bodů!“)

se ztratil Zlatoslav, a potom se „ztratilo“ něco přes tři čtvrtiny studentů, i když se zřejmě dokázali ztratit podezřele blízko u herní galerie, prodejny komiksů nebo jedné ze tří cukráren. Momentálně ―

(„Slečno Patilová! Slečno Parkinsonová! Přestaňte po sobě házet Šťastné rybky! Strhávám Nebelvíru i Zmijozelu po pěti bodech! Nedívejte se na mě tak, slečno Parkinsonová! Jsme na veřejnosti: tak ukažte, že je Zmijozel schopen náležité sebekontroly! Ne! Naprosto mě nezajímá, jak vám právě řekla!“)

postrádáme osm studentů, bezpečnostní služba po nich pátrá po celém nákupním centru. Minerva právě ―

(„Ne, Longbottome! Žádná další kandovaná jablka! Už teď se celý chvějete, jak jste předávkovaný cukrem! Řekl jsem vám, že si máte jít koupit normální oběd ― tak to udělejte!“)

rozdala studentům peníze na oběd, a ti ―

(„Pane Boote! Rozšlápněte ještě jeden sáček kečupu a píšu vašim rodičům! Strhávám Havraspáru pět bodů! Teď si běžte pro nějaké ubrousky a ukliďte to!“)

si kupují oběd. Až dojíme, půjdeme ―

(„Sybilo, pan Longbottom zakopl a zapíchnul do slečny Grangerové jednu z těch kandovaných jablečných tyčinek, které si schoval do kapsy, abych na ně nepřišel. Mohla bys to jít vyřešit? S kvílejícími dětmi mi to moc nejde.“)

do kina, a já pevně věřím, že si tam studenti jednoduše sednou a budou se dívat. Zřejmě uvidíme něco, co se jmenuje „Waynův svět“. Nevím, o čem to je, ale podle názvu by mohlo jít o charakterovou studii. Doufám, že ten film ―

(„Ano, pane Finch-Fletcheyi, velmi zábavné. Chtěl jste těmi velkými zelenými kousky pobavit kamarády, a teď toho litujete. Je snad moje chyba, že jste se rozhodl nacpat si do nosních dírek wasabi? Ne, nemůžu vám pomoct, aby to přestalo pálit. Běžte do umývárny a pokuste se to vyplavit ven.“)

bude nějaké umělecké dílo, noir. Za tohle dopoledne jsem viděl tolik dětinských hloupostí, že mi to stačí na celý rok.

Tvůj

(„Potter! Weasley! Okamžitě dolů z toho stolu! Přestaňte po panu Malfoyovi pálit opečené brambory! Strhávám Nebelvíru pět bodů za každého!“)

Severus

P.S.:Tohle je čisté peklo, Albe, to mi věř.

====================================================================

Milá Sybilo,

okamžitě přitáhni svou kostnatou prdelku zpátky sem do toho filmového dívadla, ženská! Pokud tu příšernou pitomost musíme přetrpět Severus, Zlatoslav a já, tak tomu neujdeš ani ty!

Minerva

====================================================================

Milý Albe,

film za námi. Chci se zabít. Studenti citují dialogy.

Severus

====================================================================

Milý Albe,

už jsme zpět v hotelu, právě jsme dojedli večeři. Severus se šel nahoru trochu natáhnout, proto Ti píšu zprávu já.

Bože, to byl strašný film. Kdo ho vybíral, Albe? Děti si to užívaly až příliš, bohužel, a teď naprosto zbytečně imitují způsob řeči dvou hlavních postav. Musím jim to zakázat, jinak se zblázním.

Po večeři necháme studentům trochu volnost, můžou si jít zaplavat nebo se bavit. Snad jsme je dnes utahali dost na to, aby v noci opravdu spali, a ne zas až do půlnoci bouřili po chodbách nahoru dolů. Aspoň já jsem naprosto vyčerpaná a Sybila taky vypadá, jako by ji protáhli mlýnkem na maso. Mám pocit, že se trochu unavený cítí i Lockhart, a ten je z nás čtyř nejmladší. Šel si nahoru do lázní na pedikúru, myslím, že tam půjdu taky, pokud dokážu přesvědčit Sybilu, aby pohlídala večer studenty u bazénu.

Zdravím,

Minerva

====================================================================

Nejdražší Severe,

mohl bys na pár minutek dolů k bazénu? Mám tu trochu trápení s tím, přesvědčit studenty, aby neběhali po mokrých dlaždicích, a Ty to s nimi tak umíš.

Sybila

====================================================================

Milý Severe,

dostal jsi mou předchozí zprávu? Teď znovu a znovu hážou pana Longbottoma do vody na hluboké straně bazénu a pan Potter a pan Weasley honí pana Malfoye kolem bazénu a snaží se mu stáhnout plavky. Prosím Tě, buď tak hodný a zajdi sem. Začíná to tu být trochu horké.

Sybila

====================================================================

Severe,

prosím, přijď dolů. Studenti teď skáčou „bomby“ a nechtějí

(zbytek dopisu je nečitelný a pergamen je mokrý)

====================================================================

Severe!

Okamžitě pojď dolů! Teď hodili do bazénu pohovku ze vstupní haly a poskakují na ní jako na trampolíně, snaží se ji potopit! Slečna Parkinsonová visí za zadní část plavek z můstku! Malfoy, Potter a Weasley pobíhají nazí po parkovišti a pokřikují na sebe obscénnosti! A v bazéně plave podezřelé hnědé cosi!

Chtěla jsem prostě strávit klidný večer u bazénu! Pekelní spratci! Satani! Ďáblem posedlí zplozenci bubáků! Nenávidím je! Nenávidím je všechny! Mám krev jasnovidců! NEZASLOUŽÍM SI TAKOVÉ ZACHÁZENÍ!

Sybila

====================================================================

Nejdražší Severe,

děkuji Ti, že ses stavil u bazénu a dal to tu do pořádku. Nepřestávám být unešená tím, jak to s dětmi umíš. Bylo to skoro strašidelné, jak rychle se utišily, když ses tam ukázal a stál tam a díval se na ně, a měl přitom na sobě ty... maličké... zelené plavky Speedo.

A potom prostě odešly nahoru do svých pokojů, tiše jako myšky. Nádhera.

A také Ti velice děkuji, žes mi pomohl vylovit z bazénu pohovku a změnit paměť recepčním. Jsi zlatíčko, Severe.

Doufám, že sis dobře zaplaval.

Sybila

P.S.: Mimochodem, moc se mi líbil ten had, co sis nechal vyšít na přední část plavek.

====================================================================

Milý Lockharte,

vím, že jste si s Minervou po pedikúře dali pár sklenek sherry. Vím, žes byl trochu opilý. Chápu, že alkohol snižuje zábrany a ano ― měl jsem na sobě v té chvíli jenom plavky a sandály.

Chci Ti říct, že jsem stejně nezaujatý jako kdokoli jiný a že Ti ten incident nemám za zlé, ale že nejsem takto orientovaný. Mám-li být upřímný, Tvůj návrh mě naprosto šokoval. Ujišťuji Tě, že jsem neměl v úmyslu reagovat tak prudce.

Máme tento pokoj sdílet po další noc, a proto Tě v zájmu toho, abychom si oba ušetřili další trapné problémy a nepohodlí, musím požádat, aby ses o tom nešťastném incidentu na schodech už nezmiňoval. Můžeme se jednoduše chovat, jako by se nestalo. Krom toho si napříště necháš své ruce, oči a ústa výhradně pro sebe, jasné?

Odkleju dveře hotelového pokoje a dovolím Ti vstoupit, jakmile pod nimi podstrčíš písemné prohlášení, že s těmito opatřeními souhlasíš.

Tvůj

Severus

====================================================================

Milá Sybilo,

vím, že jsou dvě hodiny ráno a že pravděpodobně spíš, ale nemohl bych, prosím, prosím, spát na zemi ve Vašem pokoji? Přinesu si svou pokrývku a polštář. Víš, že bych Tě o to neprosil, kdyby to nebylo důležité. Lockhart zase mluví ze spaní a ― řekněme to takto ― slyším pořád znovu a znovu slovo „Speedo“ zmiňované v jistých velmi alarmujících souvislostech.

Tvůj zoufalý

Severus

====================================================================