Index

Kapitola 1: Kapitola 1 - O 19 let později
Kapitola 2: Kapitola 2 -

Kapitola 1: Kapitola 1 - O 19 let později

Ten rok začal podzim o něco dříve. První zářijové ráno bylo chladné a čerstvé jako jablíčko, a rodinka si to vyšlapovala dunící ulicí směrem k velkému začouzenému nádraží, kouř z výfuků aut a dech chodců se ve studeném vzduchu třpytil jako pavučinky.
Dvě velké klece chrastily na vršku plně naloženého vozíku, který tlačili rodiče, sovy uvnitř horlivě houkaly, a dívka s červenými vlasy šla smutně za svým bratrem, ruku v ruce se svým otcem.

„Už to nebude dlouho trvat a pojedeš také,“ řekl jí Harry.

„Dva roky,“ posmrkávala Lily. „Já ale chci jet už teď!“

Ostatní cestující zvědavě okukovali sovy, když mezi nimi rodina kličkovala vstříc přepážce mezi nástupišti devět a deset. Albusův hlas se i přes okolní hluk nesl zpět k Harrymu; jeho syn pokračoval v rozhovoru, který započal již během jízdy autem.

„Já nechci! Já nechci být ve Zmijozelu!“

„Jamesi, nech toho,“ řekla Ginny.

„Já pouze řekl, že by tam mohl být,“ řekl James a s úšklebkem pohlédl na svého bratra. „Na tom není nic špatného. On by se přeci klidně mohl dostat do Zmi - “

James zachytil pohled své matky a raději zmlkl.

Pět Potterových se blížilo k přepážce. S nepatrně povýšeným pohledem se James ohlédl na svého mladšího bratra, vzal si od matky vozík, rozběhl se a o chvilku později zmizel.

„Budete mi psát, že ano?“ zZeptal se najednou svých rodičů Albus a využil tím momentální nepřítomnosti svého bratra.

„Každý den, když budeš chtít,“ řekla Ginny.

„Ne zrovna každý den,“ řekl Albus potichu, „James říkal, že většina dětí dostává dopisy od rodičů jen jednou za měsíc.“

„My jsme Jamesovi minulý rok psali třikrát týdně,“ doplnil Harry, „Je to vtipálek, tvůj bratr.“

Bok po boku zatlačili i na druhý vozík a postupně nabírali rychlost. Když dosáhli přepážky, Albus ucukl, žádný náraz však nepřišel. Místo toho se rodina vynořila na nástupišti devět a tři čtvrtě, které bylo skryto v husté bílé páře, jež proudila z komínů zářivě červeného Bradavického spěšného vlaku.

Neurčité skupinky lidí se hemžily v mlze, v níž před chvílí zmizel i James.

„Kde jsou?“ zeptal se Albus znepokojeně a zíral na nejasné postavy, které kolem nich procházely, když kráčeli podél nástupiště.

„My je najdeme,“ řekla Ginny klidně.

Ale pára byla tak hustá, že bylo nemožné rozpoznat jakoukoliv tvář. Odděleny od svých majitelů, zněly hlasy abnormálně hlasitě. Harry si myslel, že zaslechl Percyho hlasitě promlouvat o Vyhlášce o košťatech, a byl celkem rád, že se díky tomu nemusí zastavovat a zdravit ho.

„Myslím, že jsou támhle, Ale,“ řekla najednou Ginny.

Skupina čtyř lidí stojící těsně vedle posledního vagónu se postupně vynořovala z mlhy. Když se jim jejich tváře dostaly na dohled, vydali se Harry, Ginny, Albus a Lily přímo k nim.

„Ahoj,“ řekl Albus, znějící najednou naprosto uvolněně.

Rose, oblečená do svého zbrusu nového bradavického hábitu, se na ně radostně usmála.

„S parkováním je vše v pořádku?“ zeptal se Ron Harryho.

„Já jsem parkoval dobře. Hermiona nemohla pochopit, jak jsem mohl projít mudlovskými testy na řidičák, chápeš to? Ona si myslela, že jsem na toho komisaře použil matoucí kouzlo.“

„Ne, to si nemyslím,“ řekla Hermiona. „Mám v tebe naprostou důvěru.“

„Pokud se toho týče, já na něj ale opravdu použil matoucí kouzlo,“ zašeptal Ron Harrymu, když společně nakládali Albusův kufr a sovu do vlaku. „Jen jsem se zapomněl podívat do zpětného zrcátka, ale to jsem nakonec vyřešil Všepozorujícím kouzlem.“

O trochu dále na nástupišti našli Lily a Huga, Roseina mladšího bratra, kteří právě živě diskutovali o koleji, do níž by chtěli být zařazeni, až půjdou do Bradavic.

„Pokud se nedostaneš do Nebelvíru, vydědím tě,“ řekl Ron. „Ale to samozřejmě není žádný nátlak.“

„Rone!“

Lily a Hugo se smáli, ale Albus a Rose se tvářili vážně.

„On to tak nemyslel,“ řekly Hermiona a Ginny, ale Ron už se o to přestal zajímat.

Zachytil Harryho pohled a jeho kývnutí k místu asi padesát metrů vzdálenému. Mlha na chvilku prořídla, a tak tam mohli zahlédnout obrysy tří postav.

„Podívej, kdopak tu je.“

Draco Malfoy tam postával se svou manželkou a synem, tmavý plášť zapnutý až ke krku. Jeho vlasy již poněkud ustoupily, což zdůraznilo jeho špičatou bradu. Nový chlapec se Dracovi podobal stejně, jako se Albus podobal Harrymu. Draco na sobě zachytil Harryho, Ronův, Hermionin a Ginnin pohled, stroze kývl a znovu se otočil.

„Takže to je ten malý Scorpius,“ zamumlal Ron. „Buď si jistá, že ho překonáš ve všech zkouškách, Rosie. Ještě žes zdědila mozek své matky.“

„Rone, proboha,“ řekla Hermiona, napůl vážně, napůl pobaveně, „nesnaž se je poštvat proti sobě ještě, než začne škola!“


„Máš pravdu, promiň,“ řekl Ron, ale stejně si nemohl pomoci a dodal: „Ale nechovej se k němu až moc přátelsky, Rosie. Dědeček Weasley by ti nikdy neodpustil, kdyby sis vzala čistokrevného kouzelníka.“

„Hej!“

Nyní se znovu objevil James; již zbaven svého kufru, sovy a vozíku a evidentně plný mnoha nových informací.

„Teddy je tu taky,“ řekl bez dechu a ukazoval přes své rameno do stoupajících obláčků páry. „Koukněte! A schválně, co myslíte, že dělá? Mucká se s Victoirií!“

Zíral na rodiče, viditelně zklamán jejich nedostatečným zájmem.

„Náš Teddy! Teddy Lupin! Mucká se s naší Victoirií! S naší sestřenkou! A já se Teddyho zeptal, co to dělá - “

„Tys je vyrušil?“ řekla Ginny. „Ty jsi úplně stejný jako Ron - “

„- a on mi řekl, že ji jenom přišel vyprovodit! A pak mi řekl, ať jdu pryč. On se s ní mucká!“ dodal James, jako by si myslel, že to neřekl dostatečně zřetelně.

„Jů, to by bylo úžasné, kdyby se vzali!“ zašeptala Lily ve vytržení. „Teddy by pak byl opravdový člen naší rodiny!“

„Už teď u nás večeří více jak čtyřikrát týdně,“ řekl Harry. „A proč mu tedy nenabídnout, aby u nás bydlel a bylo by to, co ty na to?“

„Jé!“ řekl James nadšeně. „Mně nevadí, když budu bydlet v pokoji společně s Alem - Teddy si klidně může vzít můj pokoj!“

„Ne,“ řekl Harry pevně, „vy dva byste měli společný pokoj pouze tehdy, kdybych chtěl zbořit dům.“

Zkontroloval staré otlučené hodinky, které dříve patřily Fabianu Prewettovi.

„Je skoro jedenáct, měli byste raději nastoupit do vlaku.“

„Nezapomeň Nevillovi vyřídit naše láskyplné pozdravy!“ řekla Ginny Jamesovi, když ho objímala.

„Mami! Nemohu profesorovi vyřizovat láskyplné pozdravy!“

„Ale ty přeci Nevilla znáš - “

James obrátil oči v sloup.

„Venku, dobře, ale ve škole to je profesor Longbottom, chápeš? Nemůžu prostě přijít na Bylinkářství a říct, že mu předávám láskyplné pozdravy…“

Pokýval hlavou nad matčinou pošetilostí a aby rozptýlil své pocity, nakopnul lehce Albuse.

„Uvidíme se později. Ale, dej si bacha na testrály.“

„Já jsem myslel, že jsou neviditelní? Tys říkal, že jsou neviditelní!“

Ale James se jenom smál a připustil, aby ho matka políbila, krátce objal otce a pak naskočil do rychle se plnícího vlaku. Viděli ho už jen zamávat a pak zmizel v uličce a šel najít své přátele.

„Kvůli testrálům se určitě neznepokojuj,“ řekl Harry Albusovi. „Jsou velice milí, není žádný důvod k tomu se jich bát. Mimochodem, vy do školy nepojedete v kočárech, ale na loďkách.“

Ginny políbila Albuse na rozloučenou.

„Uvidíme se o Vánocích.“

„Sbohem, ale,“ řekl Harry, když objal svého syna, „nezapomeň, že jsi na příští pátek pozvaný k Hagridovi na čaj. Nezahazuj se s Protivou. S nikým nebojuj, dokud se to pořádně nenaučíš. A nenech se Jamesem vytočit.“

„A co kdybych se dostal do Zmijozelu?“

Tato věta byla určená pouze jeho otci a Harry věděl, že právě okamžik odjezdu donutil Albuse odhalit, jak velký a upřímný jeho strach je.
Harry se sklonil k Albusovi tak, aby jejich tváře byly na stejné úrovni. Jako jediný z Harryho tří dětí zdědil Albus Lilyiny oči.

„Albusi Severusi,“ řekl Harry tak tiše, že kromě Ginny to nikdo nemohl zaslechnout a ona byla dostatečně taktní, aby předstírala, že mává Rose, která už také nastoupila do vlaku, „jsi pojmenován po dvou bradavických ředitelích. Jeden z nich byl ve Zmijozelu a byl to možná ten nejodvážnější muž, jakého jsem kdy poznal.“

„Ale já jen říkám - “

„- pak i Zmijozelská kolej může získat skvělé studenty, ne? Nám je to jedno, ale, pokud ti na tom tak záleží, pamatuj, že to budeš i ty, kdo si bude moci vybrat Nebelvír před Zmijozelem. Moudrému klobouku záleží také na tvém rozhodnutí.“

„Opravdu?“

„U mě tomu tak bylo,“ řekl Harry.

Tohle žádnému ze svých dětí nikdy neřekl a viděl překvapení v Albusově obličeji, když to vyslovil. Ale jak se postupně s prásknutím zavíraly všechny dveře červeného vlaku a rozmazané obrysy rodičů se natahovaly po posledních polibcích a udělovaly poslední připomínky, naskočil i Albus do vagónu a Ginny za ním zavřela dveře.

Studenti se vykláněli z okna nejblíže k nim. Velké množství tváří jak uvnitř vlaku, tak i venku, se natočilo směrem k Harrymu.

„Proč všichni tak zírají?“ dožadoval se Albus vysvětlení, když se on a Rose natahovali po pohledech ostatních studentů.

„S tím si nedělej starosti,“ řekl Ron. „To je kvůli mně, jsem hrozně slavný!“

Albus, Rose, Hugo a Lily propukli v smích. Vlak se začal rozjíždět a Harry šel podél něj a sledoval hubenou tvář svého syna, zářící vzrušením. Harry se smál a pokračoval v mávání, přestože sledovat odjezd svého syna bylo pro něj bolestné…
Poslední obláček páry zmizel v podzimním vánku. Vlak zajel do zatáčky. Harryho ruka však stále mávala na rozloučenou.

„Bude v pořádku,“ zašeptala Ginny.

Když se na ni Harry podíval, stáhl roztržitě svou ruku a dotkl se jizvy ve tvaru blesku na svém čele.

„Já vím, že bude.“

Jizva ho nebolela už devatenáct let. Vše bylo v pořádku.

Zpět na obsah

Kapitola 2: Kapitola 2 -

V příštích několika dnech se Lili velmi nudila. Sice byla doma s mámou, která se starala  o domácnost, ale táta, s kterým byla vždycky zábava, chodil do práce a jelikož byl bystrozor,vracel se domů po každé v jinou dobu. Dříve Harry neměl tak práce,to jen hlídali Bradavice,ale teď? Zase nastávají problémy,například před měsícem někdo zavraždil jednu mudlovskou rodinu, ale nad domem se nevznášelo znamení zla, nýbrž nápis,který hlásal:

PÁN ZLA ZNOVU POVSTANE,KRUTÉ ČASY SE VRÁTÍ. ČEKEJTE ZKÁZU! LORD VOLDEMORT UŽ TAK MILOSRDNÝ NEBUDE!

Na ministerstvu byl kvůli tomu strašnlivý poplach. Alan Rosier, současný ministr kouzel,málem propadl panice. Když se však příštích týdnech nic neobvyklého nedělo, začali to kouzelníci a kouzelnice považovat jen za nějaký žert.

,,Vždyť tam ani nevyselo znamení zla," tvrdili lidé s komickým výrazem ve tváři, jako by se smáli sami sobě, že byli tak hloupí a mysleli si, že by snad Voldemort povstal z mrtvých nebo co.Od té doby ale všichni bystrozorové měli co dělat.

Potom si Lili vzpoměla na strýčka George. Byl hodně vtipný a zábavný a taky měl se strýčkem Persym ten svůj krám s vtipnými čarodějnickými revizitami. Kdysi Lili se staženým hrdlem vyprávěl, že kráměk vedl se svým dvojčetem - Fredem, ale že tragicky zemřel.

Do Liliino pokoje, v kterém doposud přebývala, vešla Ginny a nesla rybízový nákyp, který jí naučila její matka a Liliino babička - Molly Weasleyová.

,,Mňam, rybízový nákyp!" vykřikla radostně Lili a pustila se do něj.

,,Jen si dej, ale nech taky něco pro tátu!" řekla Ginny a posadila se na  postel.

,,Kdhy huž thátha příjdhe dhohmů?" zahuhlala Lili s plnou pusou.

,,No," podívala se Ginny na hodinky. ,,Asi tak v deset. Měla by sis jít lehnout,zítra půjdeš do školy."

,,Ach jo,proč musím chodit do tý mudlovský školy. Já už chci do Bradavic! Za Albusem a Jamesem!"

V tom dole v přízemí bouchly domovní dveře.

,,Táta přišel!" zvolala Lili,odložila talíř s rybízovým nákypem a rozběhla se za svým otcem.

,,Ahoj Lili, jak jste se měli? Doufám že jsi maminku moc nezlobila!" řekl unavený Harry. Ginny rovněž seběhla ze schodů za Harrym a usmála se na něj.

,,Udělala jsem rybízový nákyp, dáš si?"

,,No jasně," přitakal mlsně Harry. ,,A mám pro vás dobrou správu!"

,,No tak povídej co máš za novinku!" zeptala se netrpělivě Lili svého otce když dojedl.

,,Vzal jsem si den volna. Mohli by jsme se podívat do Bradavic a navštívit Hagrida, Nevilla a Minervu." prohlásil Harry.

,,Jů a myslíš že by mi Hagrid ukázal Klofana? A testrály? A ještě..."

Harry sledoval jak Ginny radostně plánuje kam se všude půjdou v Bradavicích podívat,když vtom, po 19ti letech mu projela jizvou palčivá bolest.

,,AAAUU!" Harry si přitiskl ruku k čelu a druhou rukou si otřel oči, které ho začali slzet.

,,Co je?! Co se stalo?!" vyjekla Ginny.

,,Táto copak se stalo?" tázala se i Lili.

,,Ale nic,Lili.Jen mě hrozně bolí hlava,víš? Jsem hrozně unavený,půjdu si lehnout." Lili se zase na tváři objevil veselý úsměv a Harrymu bylo jasný, že zas uvažuje o tom, kam by se mohli podívat. Ginny se však tvářila znepokojeně.

Když si lehal do postele, uvažoval co to mělo znamenat. Rozhodl se že to napíše Ronovy. Chvilku se převaloval a nemohl usnout,slyšel Ginny jak si lehá do postele a když se díval na své hodinky, které dostal od Molly, bylo půl jedný. 

Zdálo se mu, že letěl na testrálovi s Lili a s Ginny do Bradavic a že jim přišel naproti Hagrid a ukazoval jim velkou slepici, která seděla Nevillovy,který měl cilindr a v ruce třídní knihu, na hlavě. Jenže pak se sen změnil. Lili,Ginny Hagrida ani Nevilla se slepicí na hlavě nikde neviděl. Chodil po lese,který Harry vůbec neznal. Ne, nechodil, lítal. Lítal lesem,jako bezmocný nic. Potřeoval najít někoho komu věří. Kde sakra  je???  

Slyšel, že k němu jde. Vzhlédl své rudé oči k nedalekému křoví,ale neviděl žádné blonďaté pramínky vlasý vyčnívající z podkápi. Šel tam nějaký mudla. Voldemort zvedl hůlku a..

Harry se probudil celý udýchaný a jizvu měl v jednom ohni. Byla to tak palčivá bolest,že vyjekl bolestí. Lekl se, že vzbudil Ginny,ta však seděla na posteli a zhlížela na něj s vyděšeným výrezem.

Zpět na obsah