Veronica Elizabeth Anna Carterová. Tak přesně tohle jméno nenávidím. Je totiž moje. A co hůř, skoro každý ho zná. A nejen moje, ale i mého bratra, Nickolase Jacoba Alexandera Cartera. Nick je zároveň moje dvojče. Bohužel, našeho dědečka zná opravdu skoro každý. Komu říká něco jméno Drákula tak ví, kdo je náš dědeček. Komu ne, ten má štěstí. Máme vcelku pech, co? Ostatní lidé tady jsou naštěstí o hodně lepší, než je on. Například náš učitel a naše chůva v jednom. Van Helsing. V jeho hodinách jsme se toho naučili vše, co v životě budeme potřebovat, včetně toho jak se nenechat zabít. Možná vám to přijde směšné, ale už několikrát se mě nebo Nicka pokoušel někdo zabít. Nikdy se jim to ale nepovedlo.
Další skvělý člověk u nás na hradě je naše kuchařka, Rosie. V kuchyni je sama, ale já s Nickem ji občas pomáháme. Já s vařením, Nick s ochutnáváním. K ní jsme si vždy mohli přijít pro radu, nebo se k ní vypovídat z toho co nás trápí nebo naopak těší. Nikdy nás neodmítla proto, že by na nás nikdy neměla čas. Je prostě skvělá. Nick říká, že kdyby jí bylo taky 16 jako nám, tak je pro něj ideální. Vaří totiž skvěle (*smích*).
Když už jsem u mého bratra, tak vám povím něco i o něm. Stejně jako já má zelené oči a blond vlasy. Říká se mu Transylvánský Casanova, protože přefikne snad každou. Udivuje mě, že mu na to každá holka skočí. Ještě víc mě udivuje ten způsob, jak to vlastně všechno dělá. Nejdřív holku zahrne lichotkami, pak ji svede, vyspí se s ní a nakonec jí začne vysvětlovat, že mu na ní strašně moc záleží, ale nemůže s ní být a tak dál. Nejhorší je, že mu na to ty holky pokaždé skočí! Se žádnou svojí bývalou holkou, pokud se to tak dá nazvat, se nikdy „nerozešel“ ve zlém. Je zvláštní, že zrovna on si nejvíc rozumí se Siriusem Blackem. Nelžu, tyhle dvě ega jsou nejlepší kamarádi. A to se znají už 10 let.
Jeho matka ho kdysi spolu s jeho bratrem Regulusem k nám poslala na takovou menší prázdninovou převýchovu. Místo toho jsme je zkazili ještě víc. Samozřejmě se před „maminkou“ chovali vzorně. I když se ti 2 ve škole nesnáší, před námi spolu vychází docela slušně. Mezi skvělé lidi tady na ostrově patří bez pochyb manželé Potterovi. Angela Potterová nám nahrazuje babičku, která nám zemřela dřív, než jsme se narodili. Jediné co o ní víme, je to, že se jmenovala Elizabeth. A James Potter se k nám zase chová tak, jak si přejem, aby se k nám choval náš dědeček. Bohužel tohle privilegium má už někdo jiný. James Potter, vnuk Angely a Jamese. Radši mu říkáme Jimmy, aby se nám ti dva nepletli.
Celou tuhle partu lidí uzavírají Remus Lupin a Nicol Lanstay. S Remem se známe díky tomu, že sním Jimmy a Sirie chodí do Bradavic. Nicol je zase dcera nejlepší kamarádky naší mámy. A Nicol je zase moje nejlepší kamarádka. Se všemi těmito lidmi jsem teprve šťastná. Jinak se mi zdá, že na to nemám právo.
Naše rodiče zabili přímo před našima očima na jednom plese, který se konal u nás na hradě když nám bylo 10 let. Já jsem zrovna tančila s tátou a Nick s mámou. Najednou se doslova rozletěly vchodové dveře do sálu a v nich stáli dva muži. Byli hodně vysocí, zahalení do dlouhých černých pláštů s kapucemi, které jim sahaly do obličeje. Hudba přestala, všichni přestali tančit. Dokonce i dědeček, který do té doby seděl znuděně na trůnu zpozorněl.
„Kdo jste?“ zeptal se jich otec přísným hlasem a schoval mě za záda. To samé provedla máma s Nickem. Když mu nepřicházela odpověď, zvýšil hlas.
„Ptal jsem se vás, kdo…“ nedořekl. V tu chvíli totiž oba muži najednou vytáhli dýky a vrhly je přímo na naše. Oba je zasáhly přímo do srdce. Nick ještě uslyšel, jak se jeden z nich uchechtl a najednou oba zmizeli V tu noc jsem přišla o rodiče. Drákula měl celou tu dobu svou kamennou tvář. Sakra zemřela mu dcera a on byl v klidu? Jasně, celou dobu byl proti vztahu upírky a kouzelníka-vlkodlaka, ale po jejich svatbě se s tím začal smiřovat. Ale v tu chvíli nehnul ani brvou. Za to u mě v ceně moc nestoupl, spíš naopak. Tak proč zrovna já musím být taky upírka jako on? Nick má docela kliku, že je vlkodlak, po otci.
Nikdy jsem nechtěla být upírka a dávala jsem to dost najevo. Když nám bylo 11 let, mohli jsme se rozhodnout. Buď budeme pokračovat v rozvíjení svých schopností, nebo ne. Nick řekl ano, což mohlo někoho překvapit, ale mnoho lidí s tím počítalo. Já řekla ne, což vyvolalo nepopsatelný rozruch. Bylo mi to jedno, do doby než jsem za to byla potrestána. Stejně jako se Nick každý úplněk proměňuje v tu svoji krvelačnou bestii, tak já se pak bojím usnout. V tu noc se totiž ta upírka ve mně snaží ovládnout mé tělo a to v době, kdy jsem nejslabší, ve spánku. Zdají tak strašlivé a tak živé noční můry, že si to nikdo nedokáže představit. S Nickem máme pokoje v nejvyšší věži hradu, a kdybych ten svůj neměla zajištěný protihlukovým kouzlem, tak si všichni na ostrově myslí, že mě tam někdo mučí minimálně Cruciatem. Nebyli by daleko od pravdy.
Nesmím zapomenout na našeho vlka, Sorbona. Sorbon je celý černý a má modré oči. Našli jsme ho v lese za hradem, když byl ještě malé vlče. S Van Helsingovou pomocí jsme ho vychovali tak, že nám rozumí a my jemu, jako bychom mluvili stejnou řečí. Teď má Sorbon na výšku cca něco přes metr a je pořádně těžký a taky žravý. Ten sežere snad úplně všechno. Ale hlavně mi strašně moc pomáhá při úplňcích. Nicka bych nejspíš sama nezvládla. Dokážu se proměnit v jakoukoliv kočkovitou šelmu, ale proti vlkodlakovi ani jedna z nich nezmůže. Nejlepší je když jsou tu i ostatní. Protože jsou ostatní zvěromágové (Jimmy-jelen, Siri-pes, Nicol-fénix a Regulus-medvěd) to nám stačí jen vždycky oddělit od sebe Nicka a Rema, když hrozí, že by se pozabíjeli. Takhle to jde už 6 let a nějak moc jsem si nikdy nestěžovala,tak proč se to zase musí všechno takhle podělat?