Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Konečná od Rebelka
[Komentáře - 3] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:
Spíchnuto během jedné hodiny slohu :).

Tlustá paní v chlupatém županu a natáčkách přejížděla očima po stěnách kupé. Myšlenky jí duněly v hlavě jako splašený kůň, přesto nedokázala žádnou zachytit.
"Kam jedete?" Ozval se kdosi, i když by přísahala, že tu ještě před chvílí seděla docela sama.
Zaječela. Přímo před ní seděl muž. Byl starý. Na sobě měl fialové tepláky s velkou dírou na koleni a jednu přímo úděsnou košili. Tlustá paní v chlupatém županu a natáčkách se na něj pohoršeně zamračila.
"Nedáte si bonbón?" Zeptal se její společník a natáhl k ní ruku s ulepeným sáčkem. "Koupil jsem jich víc, to víte, pro vnuka. Mladí odjeli na ples, slíbil jsem jim, že ho ohlídám…"
Předstírala, že pozoruje krajinu z okýnka. Vlak se řítil zamlženým velkoměstem. Byla už skoro tma.Chvíli seděli tiše.
"Taky jsem mu koupil magnetky, myslím vnukovi. To je lepší než nějaký drahý moderní hračky, no nemám pravdu? Kdybyste viděla, co s nimi všecko dělal…"
Tlustá paní přemýšlela, jestli by nebylo příliš nezdvořilé odejít do vedlejšího kupé. Nakonec se rozhodla, že příští stanici bude předstírat, že vystupuje a přesedne si jinam.

***

Naprasklý papírový kelímek se kutálel prostředkem ulice. Zhasínaly pouliční lampy. Noc řídla. Svítání přicházelo pomalu a slunce bylo ještě měkké, jako by mžouralo přes natažené prostěradlo. Zvony ve věži kostela, který tam nikdo nikdy neviděl, odbily šestou.
Stvořitel se nakláněl nad pultem zaplivaného nádražního bufetu a pocucával vystydlou kávu. Před ním ležela nakousnutá houska s tenkou vrstvičkou másla a zítřejší noviny. Asi deset minut v nich zamyšleně listoval, potom vrhl krátký pohled na hodinky a nasměroval svoji pozornost ke dveřím.
Téměř okamžitě se s řachnutím rozrazily a místnost naplnil řezavý závan ledového vzduchu. Stvořitel se spokojeně usmál.
Nově příchozí si oklepal z kabátu vrstvu sněhu.
"Hoď sem grog, Deboro," houkl a protřel si omrzlý nos.Stvořitel se na své židli nespokojeně zavrtěl.
"Dej mu ho bez rumu, Deboro," zamumlal do svého poloprázdného hrnku, ale jeho melodický hlas přesto naplnil bufet až po strop.
Příchozí znervózněl.
"Nevěděl sem, že už ste tady, šéfe," zabručel.
Stvořitel neodpověděl.
"No tak šéfe, jeden lok horkýho grogu," smlouval příchozí. "Tam venku se fakticky žení všichni čerti."
Stvořitel se zatvářil šokovaně. "Čerti, Eliáši?" pozvedl obočí.
"Sakra, já zapomněl, že ste na to háklivej." Muž jménem Eliáš se zamračil na svůj grog bez rumu (tedy na horkou vodu s cukrem), který před něj postavila čísi neviditelná ruka.
"Rychle to vypij, jdeme ven," poručil Stvořitel a oblékl si zimník.


Vlak vsupěl do stanice.
"Koho čekáme dnes?" zeptal se Stvořitel.
"Svoboda Josef, 61 let," četl Eliáš ze seznamu. "Ten idiot koupil vnukovi magnety na hraní, ale zapomněl na svůj kardiostimulátor, kterej se samozřejmě podělá, když se k němu dá moc blízko něco magnetickýho."
"O mrtvých jen dobře, Eliáši," napomenul ho Stvořitel. "Máš tam ještě někoho?"
"Růžena Studená, 57 let. Klasickej případ, spadl jí do vany fén na vlasy."
Stvořitel vážně pokýval hlavou a vydal se cestujícím naproti.
Dveře vlaku se otevřely. Nejdříve vystoupil Josef Svoboda a galantně podal Růženě Studené ruku, aby nespadla ze schůdků.
V nebi končilo svítání.





Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.