Informace
Jsme domovem:
667 povídek
od 234 autorů
z 756 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Tuhle statistiku jsme zavedli 13.4.2006
TOPlist
Mise Vulcan! od Tess
[Komentáře - 9] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Čtěte na vlastní nebezpečí.
Volně inspirováno organizací PPC (Protetors of the Plot Continuum), popravující fanfictionové MS.

Mise Vulcan!

Agent R.T. Kelsey, komandér Hvězdné flotily s dočasným přidělením k Agentuře pro uvádění MS na pravou míru a ex Mary Sue seděla v křesle a s láskou listovala knihou Leonarda Nimoye I am Spock. Z ničehonic se ozvalo hlasité pískání. Agent Kelsey si povzdechla, vypnula ničehonic a vyzvedla si objevivší se balíček. Průvodní dopis zněl: „Zasíláme originální Star Trek příběh #11, Vulcan!. Podezření: Mary Sue.
Kniha měla obálku s odstínem růžové a skvěl se na ní Spock, dekorativní slečna a hromada mravenců.

Kelsey zakroutila hlavou. Ano, není to fér. Posílají jí příběhy o Vulkancích jen proto, že ona je poloviční Pozemšťan… a všichni čistokrevní Vulkanci mají tendence se při konfrontaci s Mary Sue odehrávající se na Vulkanu, kolem Vulkanu či  v blízkosti vulkanského charakteru (což jsou prakticky všechny Star Trekové Mary Sue) hroutit. Jakoby ji to mělo ovlivňova méně, jen proto, že je smíšeného původu! Vyrostla na Vulkanu a cítila se jako Vulkanec; to, že vypadá jako Pozemšťan z ní Pozemšťana přece nedělá…
Jako mžikutím oka přepnula zpátky do pracovního módu. Podíváme se na to… Anotace.. klasické nebezpečí… nový člen posádky… hm, nesnáší Vulkance… a ztroskotají sami se Spockem na planetě. Kelsey chápala, proč takováto anotace upoutala pozornost výběrového oddělení. Ale přesto byla vděčná, že pracuje v sekci pro oficiální příběhy, přece jen sekce fanfiction musí mít podstatně tužší život, tohle má oficiální logo, takže to nemůže být tak špat…
Otevřela knihu na začátku. Šklebila se na ni autorská poznámka:

Autoři by rádi poděkovali Dorothy Fontaně za pomoc při objasnění faktů týkajících se vulkanských sexuálních schopností a její pokusy o vyvrácení mýtu o tom, že Vulkanci mají styk jen jednou za sedm let.

Přečetla si ji. Zalapala po dechu. Přečetla si ji podruhé. Zírala.
O takových věcech se nebavíme! No tak… Mary Sue… ale… stejně!
Následovala předmluva od Davida Gerrolda. Kelsey Davida Gerrolda docela mohla a na předmluvě neshledávala nic závadného, jen z ní zjistila, že autorka knihy byla původně Trekkie, než prorazila ve světě scifi literatury a nyní, po letech, konečně napsala první ST knihu.
První kapitola začala neškodně zápisem z lodního deníku, který se  nijak nelišil od jiných zápisů s lodního deníku… ale pak už přišla první věta příběhu samotného.

Doktor McCoy doslova vzrušeně poskakoval, a i vědecký důstojník Spock si dovolil mírně se pousmát, když jim kapitán Kirk řekl, že na Enterprise byla převelena doktorka Tremainová.

Kelsey bolestně zamrkala, ale všimnul by si toho pouze dokonalý pozorovatel. Zapnula vysílačku, objednala si pohotovostní výstroj kategorie osm a pokračovala v četbě.

Nebezpečí blízkosti Romulanů zmizelo z mysli obou důstojníků. Kirkovi připadali jako nadšení školáci, kteří zjistili, že je čeká školní výlet s oblíbeným učitelem.

Bolestné mrkání pokračovalo. O kousek dál pravil doktor McCoy:

„Ta žena je to nejlepší, co biologii potkalo od dob Charlese Darwina.“

a

„Získala všechna ocenění, která v této kategorii Federace dává, a pár dalších, která byla navržena přímo pro ni.“

Agent Kelsey zadoufala, že se jedná o parodii. Bohužel následující věty tento fakt nepotvrdily. Doktor McCoy blábolil něco o tom, že si vedle oné Superdoktorky bude připadat jako školák a Spock se na její přítomnost očividně těšil. Brzy na to se mezi sebou Spock a McCoy začali bavit ve stylu šestnáctiletých puberťáků.
 Střih.
Autorka se rozhodla uvést čtenáře do problému.
Magnetická pole určující Neutrální zónu se posouvají kvůlivá ionovým bouřím.
„You fail Astronomy forever!“ zahlásila cizojazyčně Kelsey, asi aby jí autorka porozuměla.
Kirk je jmenován prozatímním velvyslancem, protože hlídkoval podél Neutrální zóny a teda nikdo jiný není dostatečně schopný řešit tuhle situaci.
„You fail Diplomacy forever!“ pokračovala Kelsey v cizojazyčných hláškách.
Uvedení do problému bylo trochu nudné, takže zpět na loď. Na straně pět textu zdobil Spock pokoje určené prodoktorku živými rostlinami. Miniaturními pomerančovníky.
„To bolí,“ podotkla Kelsey.

Jestli bude pohledná, máme tu potíže, pomyslel si Kirk, znaje svou slabost pro atraktivní ženy.

„To bolí víc.“

A již se kapitola jedna blíží ke svému konci. Doktor McCoy a Spock, oba se stejným úkolem, starat se o doktorku Tremainovou až přijde na palubu, stojí vymydlení (doktor McCoy má dokonce slavnostní uniformu – a Spock si nadává, že ho to nenapadlo) v transportní místnosti… agent Kelsey pokračuje v četbě. Najednou začne vydávat atypické zvuky, něco mezi sípáním a polohlasnými kletbami. Prudce vyskočí, popadne balíček pohotovostní výstroje, nakonfiguruje na Hentom bazmeku druh přestrojení – neurčený poručík, vědecká sekce, období TOS televizní série, zmáčkne tlačítko a rozplyne se v populárním efektu modrých jiskřiček.
V knížce, která spadla na zem, můžeme číst konec kapitoly 1:

V mihotajícím světle se objevila Katalya Tremain.

(pohled na obálu ujistí čtenáře, že autorka se jmenuje Kathleen. Ehm, ehm...)

Byla velmi pohledná. Ne vysloveně krásná, ale s vyváženými proporcemi. Modrá uniforma vědeckého důstojníka jí perfektně obepínala útlý pas a boky a křivky jejího plného dekoltu. Její oči byly tmavé, teplé, jako lesní jezírka prosvětlená slunečním svitem; tmavě měděné vlasy jí ladily se snědou kůží. Katalya měla hodnost komandéra, ale vypadala nejvíc na dvacet. Její vzhled klamal v její prospěch; bylo jí třicet pět. Spock si ten fakt vyhledal, když zkoumal její minulost.
Doktorka Tremainová počala sestupovat z transportní plošiny. Rozhlédla se po místnosti a všimla si Kylea a McCoye a pak ztuhla, zíraje na Spocka. Výraz její tváře byl nezpochybnitelný – nenávist a odpor.

Komendér Kelsey se nenápadně ochomítala kolem přenosové místnosti. Nemusela nijak využívat svého vulkanského sluchu; doktorka Tremainová ječela jako parní siréna.
Zdá se, že zatím všem postavám, ať mají být jakéhokoliv věku, je šestnáct, nejvíc sedmnáct, zapsala si Kelsey do poznámek.
Pravý Kirk by ji srovnal jednou větou. A kdo je ten pán, co se na ni usmívá svůdným úsměvem a proč se jmenuje Jim Kirk? Pokračovaly poznámky.
Ze Slov lze zjistit, že misí je přistát na Arachnae a zjistit, jestli je tam inteligentní život, případně navázat kontakt s domorodci a doktorka je významná odbornice... "nejlepší federační expert na exobiologii této oblasti".
„To je to s tou federační exobiologií opravdu špatné,“ zamumlala si Kelsey.
Následně se doktorka pokoušela přes slzičky pohnout svého původního velícího důstojníka, aby ji na Enterprise nenechával, ale nepodařilo se jí to.
Slzičky v pětatřiceti?
 Protože je tedy doktorka na Vulkance alergická, provázel jí lodí doktor McCoy. Kelsey nezbylo, než sledovat jejich postup pomocí Slov.
Ona ho nechá, aby jí vybaloval spodní prádlo? WTF?
Rozhovor Tremainové s McCoyem o Vulkancích skončil jejím hysterickým záchvatem. Přitom mu mimochodem oznámí, že je vdova. Rýsuje se pravděpodobná zápletka: doktorka  asi nesnáší Vulkance, protože její muž měl Vulkance jako kamaráda/velícího důstojníka a zemřel na misi, když ho onen Vulkanec nechtěl/nebyl schopen zachránit. Tolik na stránce 23...

Je třeba podotknout, že když autorka doktorka není na scéně, tak některé postavy, zvláště Spock, mají tendenci mírně se vracet do kanonické podoby. Kolikrát člověk dokáže přečíst i půl stránky, aniž by byl nucen bolestně mrkat! znamenala si Kelsey.
Sklapla zápisníček a rozhlédla se po jídelně. U jednoho ze stolů seděl pan Spock, naprosto necharakteristicky zírající z okna. Jevil veškeré známky mírného šoku ze změny charakteru. Komandér Kelsey si povzdechla. Pro Spocka měla vždycky slabost. Objednala silný drink, přišla k jeho stolu, beze slova ho před něj postavila a odešla. On ví, co tím chci říct.
Raději se odebrala k místu výskytu doktorky Tremainové. Ne, že by se jí moc chtělo, ale jednak jí nezbývalo nic jiného, pokud chtěla sledovat Příběh z větší blízkosti a druhak doufala, že se jí podaří minimalizovat škody. Na ošetřovnu však za ní nešla, byla by poněkud nápadná. Po chvíli z ošetřovny vyběhla vzlykající sestra Chapelová. Kelsey zkontrolovala Slova a zamrkala. Bolestně.
„Ale no tak, no tak,“ oslovila soustrastně Chapelovou. Ta se jí vrhla kolem krku coby zosobněné neštěstí. Kelsey silně zrozpačitěla a neobratně ji začala poplácávat po zádech.
„Všichni ví, že ho milujete. On taky ví, že ho milujete. Ale to mu nedává povinnost vás milovat, no, to není jeho vina, a vy to víte. Ale zase je k vám tak milý, že předstírá, že si vašeho… zaujetí nevšiml, takže se nemusíte cítit trapně, to se přece taky počítá, ne?“
„Já vím,“ popotáhla sestra Chapelová. Pak Kelsey pustila a v očích jí zahořel nebezpečný plamen.
„Já tu ženskou snad zabiju…“
S těmi slovy se vrátila zpět na ošetřovnu.

Hm, bude následovat psychiatrické vyšetření v téhle mašině, pomyslela si Kelsey, čtouce napřed. Zajímavé, v naší době něco takového povinného nebylo… nemluvě o to, že program pro Pozemšťany a Vulkance by se musel nutně silně lišit.
Náhle zavyla. Doktor McCoy si dělal průzkum minulosti autorky doktorky Tremainové a objevil onoho vulkanského kapitána.
Ano, když je na zdi puška, tak by se z ní mělo vystřelit, ale ne hned po jedenácti stránkách!
Akce dotyčného Vulkance byla nadto nanejvýš logická. Rozpadající se loď určená pomalé zkáze, infikovaná parazity, kteří by mohli nakazit libovolnou záchrannou loď, vysazující systémy, pomalé umírání členů posádky a jakákoliv pomoc beztak mimo dosah… sebedestrukce je ještě nejlepší možnost. Kelsey se trochu zarazila. Pro mě je to logické, ale co pro Pozemšťany? Asi taky… ne?

Střih.
Hm. Test. Zvláštní…
Otázka první: Jaká je vaše rasa?
Myslící bytost, odpověděla Kelsey, dělajíc si test paraelně s Tremainovou, sama pro sebe a bez vlivu drog a děkujíc kánonu, který v rámci sebezachování předstíral, že ona tu byla vždycky, a tak nebyla při svém nástupu na loď nucena tuto ztrátu času podstoupit.
a) Jaká je/jsou rasa/rasy vašich rodičů?
Myslící bytosti.
b) Kde jste se narodili?
Na Vulkanu.
Otázka druhá: V jakém věku jste se rozhodli pro vstup do Akademie Hvězdné flotily?
V sedmi letech, odpověděla Kelsey, podivujíc ze zvláštním otázkám testu čím dál tím víc.
a) Souhlasila s tím vaše rodina?
Ano, proč ne?
b) V jakém věku jste vstoupili do Akademie?
Ve čtrnácti, jako všichni, kdo se rozhodnou pro osmiletý typ studia.
c) Byla to pobočka Akademie nejblíže vašemu domovskému světu?

Co je to za otázku? Akademie Hvězdné flotily je přece na Zemi, jaká pobočka?
d) Pokud ne, proč?
Irelevantní…
Otázka třetí: Jaká byla vaše první mise ve vesmíru a jak se jmenovala vaše loď?
To je tajné.
a) Jaký byl váš vztah ke kapitánovi?
Byl to kapitán, já byla kadet. Na začátku mise nás přivítal, na konci se s námi rozloučil a několikrát jsme ho slyšeli mluvit přes interkom. Jaký vztah?
b) Jaký byl váš vztah k posádce?
Byla jsem dočasně přidělený zelenáč a oni byli zkušení námořníci. Standardní vztahy v rámci možností daných výchozí situací.
c) Proč jste opustili onu loď?
Protože po kadetské praxi se očekává návrat zpátky na Akademii?
Otázka 4: Na kolika lodích jste sloužili?
Toto číslo se pohybuje někde mezi jednou a nekonečnem…

Nesmyslné otázky pokračovaly dál a dál, naštěstí už nebyly zahrnuty do Příběhu, takže je Kelsey nemusela a ani nemohla sledovat. Místo toho pozorovala doktora McCoye, jehož výraz v okamžicích, kdy na něj doktorka upírala pozornost, něžněl a on byl nucen mumlat roztouženým hlasem „Jak je překrásná,“ aby, ve chvílích úlevy, kdy autorka popisovala něco jiného, zapadl zpět do svého obvyklého charakteru, kroutil znechuceně hlavou a drtil mezi zuby: „Zpovykanej frocek!“…
Následující děj, především různé schůzky, byla nucena sledovat přes Slova, protože by její přítomnost byla příliš nápadná. Spock a McCoy se k sobě stále chovali jako sedmnáctiletí puberťáci nabití testosteronem, kteří si potřebují dokazovat, kdo je tu větší borec, ale to nebylo nic nového.
Brzy však byla opět nucena potlačovat zavytí. Na scénu vstoupil další Originální charakter.

Žena, která vstoupila do místnosti byla malá, buclatá blondýna s tváří Michellangelovy Madonny.

Kelsey na ni namířila svůj NAC (nástroj k analyzaci canonu). Objevil se nápis: „Doktorka Ruth Rigelová, doplňkový charakter.“
Doktorka Rigelová bohužel nesla něco, co vypadalo zcela jako sfinžská stromová kočka. Umístila ji do jedné z klecí ve svém zvěřinci. Agent Kelsey si povzdechla. Existence minizoo na palubě Enterprise znamenala, že je tu další věc, které bude  nutno se na konci mise zbavit a zvířátkům bude potřeba vyhledat nový domov.
To, že doktorka Tremainová sváděla McCoye, Kelsey nijak nepřekvapilo. Ani její spekulace o tom, že život by byl snadnější, kdyby se vyspala s kapitánem Kirkem. Agent Kelsey už neměla o charakteru autorky doktorky žádné iluze. Ale autorčin počin, kdy do jedné místnosti nacpala McCoye, sestru Chapelovou a Tremainovou, aby následně „náhodně“ přidala Spocka a odvolala McCoye, což bylo následováno špatnou charakterizací a donucením sestry Chapelové, aby diskutovala Spockovy city s doktorkou Chapelovou přímo před Spockem, to už bylo moc. Spock očividně trpěl a autorka se v tom též očivině vyžívala. Sadista.
Kelsey to nehodlala dál snášet. Otevřela poblíž plující díru ve stázi, vytáhla z ní Náhodný datapad s nahranými informacemi o Arachnae a vtrhla do místnosti. Věděla, že za běžných okolností by si jí žádný kanonický charakter  nevšiml, ale tohle nebyly běžné okolnosti.
„Pane Spocku, mám ta data, která jste potřeboval. A je na nich něco zvláštního…“
„Skutečně?“ Na Spockově tváři se neobjevil ani náznak úlevy, ale rychlým krokem opouštěl místo svých muk. „Podívám se na to.“
Plán fungoval dobře, samozřejmě jen do té doby, kdy si Spock, už na chodbě, vyžádal pokynem ruky onen datapad.
„Hm,“ prozkoumal ho, „ale já zde nic zvláštního nevidím.“
„A není právě to něco zvláštního?“ zaimprovizovala Kelsey. Pozemské dědictví je vám někdy na výhodu.
„Zajímavá možnost,“ zamyslel se Spock. Kelsey v pudu sebezáchovy ustoupila do pozadí, a protože již byli příliš daleko od MS vln, vykouřila se její existence Spockovi z hlavy a on se s datapadem v ruce vydal dělat to, co dělat v takové chvíli měl – dohledávat a porovnávat data o planetě Arachnae.

Komandér Kelsey snášela stávající situaci velice obtížně, proto se rozhodla použít Portál a skočit v čase o něco dopředu. Moc si napomohla.
„Malá, malá,“ lákal doktor McCoy šestinohou kočku vzpříčenou pod postelí. A že se kočky pod postelí umí vzpříčit.
To ji nemůže chytat někdo jiný? Podivila se na chvíli Kelsey, ale odpoveď byla nasnadě. Autorka prostě potřebovala nějaký důvod, proč musí doktor McCoy zůstat na lodi, aby byli na planetě Spock s doktorkou sami. Momentálně byly na planetě skutečně Spock a doktorka sami, ještě s dvanácti červenými tričky.
To dlouho nevydrží.
Doktor McCoy skutečně kočku odchytil a předal ji doktorce Rigelové. Zdálo se, že mu ani nevadí, že zmeškal poslední možnost přenosu. Kelsey počkala až odejde, zaklepala a vstoupila do kanceláře doktorky Rigelové. Ta už se v příběhu neměla objevit.
„Ruth Rigelová, jste obviněna z toho, že jste doplňkový charakter, že vypadáte jako Michellangelova Madona a že jste zavedla na palubě Enterprise ZOO. Nějaká poslední slova?“
„Prosím?“
Kelsey střelila doktorku Rigelovou do hlavy, následně otevřela Portál ústící do černé díry a tělo jím zručně prostrčila. Nemůžeme nechat po Enterprise pobíhat náhodné doplňkové charaktery…
Následných několik minut strávila přesunem nebohých zvířátek do Galaktického útulku.
ZOO na Enterprise. To je taky nápad. A copak je tohle, šavlozubý tygr?
Po oněch šťastných minutách se už Kelsey nemohla na nic vymlouvat, a tak zkontrolovala Slova.
No prosím, já říkala, že ta červená trička tam dlouho nevydrží.
Otevřela Portál a přemístila se k jeskyni, v níž se rozhodli kempovat jediní dva zbývající přeživší členové výsadku.

Zešeřilo se. Ochladilo se. Byl čas jít spát.
Za Spockovy dvojsmyslné poznámky budu autorku bít předmětem tupým, pomyslela si Kelsey a zkusmo namířila přibližně Spockovým směrem svůj NAC. „Spock, 47% OOC, pozor, tribl+++“ objevilo se na displeji.
Kelsey si povzdechla. To bude dlouhá noc.
 „Můžu ji zabít, můžu ji zabít?“ honilo se jí hlavou. Její terranské dědictví jí tentokrát moc nepomáhalo. Bohužel doktorku zatím zabít nemohla, protože autorce zbývalo dopustit se ještě jednoho závažného porušení kánonu. Snažila se proto odreagovat se alespoň psaním obvinění, později meditací. Meditace přešla ve spánek…
Kelsey vzbudilo pípnutí. Z jeskyně se ozývalo hlasité cvakání zuby. Kelsey, spící poněkud tepleji v závěji z navátého listí před jeskyní, se po vyhrabání dokodrcala k potoku a opláchla si oči a tlapky s tichým skučením "Studená... studená..." a dál hygienu neřešila.
Poté automaticky zkontrolovala Slova.
Hm. Aha. Doktorka si, v tuto brzkou ranní mrazivou hodinu, došla pro vodu a na ohýnku si ji v rendlíku ohřála a jala se touto teplou vodou páchat hygienu do půli těla svlečená (byť zády ke Spockovi), aby on se mohl vhodně nenápadně pozorovat a šmírovat ji a následně komentovat...
Komandér Kelsey vstala, našla příhodný strom, a začala do něj tlouct hlavou. Asi se jí z toho rozsvítilo, protože opětně otevřela Portál a konečně skočila do místa, kde mohla doktorku Tremainovou neutralizovat.
Spock právě použil vulkanské splynutí myslí na domorodce, který se ukázal být pouhým zvířetem. Tento fakt Spocka, atypicky, uvedl do bezvědomí.
Doktorka srdceryvně zalkala.
„Dobrá, to by stačilo.“
Doktorce Tremainové se naskytl pohled na neznámého poručíka s listy ve vlasech a boulí na hlavě. Poručík vypadala neskutečně naštvaná.
„Katalyo Tremainová, obviňuji vás z měnění charakterů, a to jmenovitě kapitána Kirka, doktora McCoye a pana Spocka, z nepravděpodobného a příliš mladistvého vzhledu, z naprosto neprofesionálního chování, z nevhodného svádění, z ničení sestry Chapelové, z toho, že jste na Enterprise umístila ZOO, z vymýšlení si nesmyslných testů, z nemístného depkaření, z rasismu, z hledání výmluv umožňujících změnu intimního života Vulkanců, z přinucení jednoho Vulkance, aby s vámi probíral svůj intimní život, z vraždy několika červených triček, z naprosto zbytečného příletu romulanské lodi a idiocie kapitána Kirka – planeta je kulatá, zlato, jedna loď nemůže v žádném případě celou planetu „strážit“, ze změny fungování vulkanského splynutí mysli – ne, splynutí se zvířetem rozhodně nenavodí kóma, z neuvěřitelného poklesu inteligence pana Spocka, z naštávání agenta AUMSPM a z toho, že jste Mary Sue.“
Agent Kelsey se nadechla. Obvinění bylo dlouhé.
„Máte nějaká poslední slova?“
„Co si to dovolujete? Nahlásím vás kapitánovi!“ ohradila se doktorka Tremainová.
„Nebojte, to nebude bolet… moc.“ Klesey ji praštila přes hlavu vhodně velkým kamenem. Sice běžně používala pro uvedení případných Mary Sue do bezvdomí vulkanského stisku, ale tato v ní vzbudila potřebu někomu pořádně ublížit.
Tak, kampak s ní, zamysleal se Kelsey následně. A, už vím.
Otevřela portál do nehostinného světa vypadajícího jako televizní studio z šedesátých let.
„Ná, puta putá, pojďte si na papu, děťátka, tady máte nějakou sůl…“ prostrčila bezvládné tělo otvorem a usmála se. Portál na Regulus VIII se uzavřel.
Svět kolem ní začal poblikávat. Teď, když už tu nebyl cítit autorský vliv Mary Sue, vše se začalo vracet do normálu. Vesmír se snažil zbavit se všeho, co nějak souviselo s touto naprosto nepravděpodobnou zápletkou. Kelsey naposledy pohledla na Spocka. Měl už podstatně lepší barvu a vypadal, jako by jen spal. Bude z toho jenom sen… jemně se pousmála a odtransportovala se do své kanceláře.

Uvítalo jí mňouknutí a telepatický kontakt.
Nemáš celer?
Podívala se na svého nového společníka. Seděl na opěradle druhého křesla, hlavu položenou na předních rukotlapkách a tvářil se, jako by mu to tu všechno patřilo.
Budu ti říkat Torquill.
Aspoň k něčemu tahle mise byla.

Autorská poznámka: Vulcan! To byla strašná knížka. Opravdu. Na umření. Ale aspoň mě adoptovala sfinžská stromová kočka. Jéje.




Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.