Informace
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 770 registrovaných.

Diskuse je na našich stránkách Potter Web CZ

Čas nastal od MagicJane
[Komentáře - 1] Tisk
- Velikost písma +
Autorská poznámka:

Úryvky pochází z písně Only time od Enyi.

Čas nastal 

     Draco seděl v bradavickém expressu a přemýšlel o uplynulých dnech. Pansy Parkinsová mluvila a mluvila, ale on ji nevnímal. V myšlenkách byl u svého otce. Zatkli ho, sedí v Azkabanu a tráví čas na soudních přelíčeních. Ale myslel na svého syna, stejně jako on myslel na něj. Dost lidí se od Draca odvrátilo poté, co vyšlo najevo, že jeho otec je Smrtijed.  Ale přesto mu zůstávalo dost věrných: Crabbe, Goyle, Parkinsová, Nott…Ale nikdo z nich nevěděl, jaký boj se v Dracovi odehrává.

   

     ´Připojím se k němu, počítá s tím a stejně by mě zabil…´

     ´Raději zemřu, než se k němu připojit! Nechci být jako mí rodiče…´

     ´Nemůžeš zklamat otce! Kvůli něj teď sedí v Azkabanu – bude potřebovat náhradu…´

     ´Nechci skončit v Azkabanu jako otec kvůli něho!´

     ´Nedělej hlouposti, připoj se k němu. Budeš mít moc.´

     ´Nestojím o moc! Chci žít klidný život…´

     ´Ten nebudeš žít ani tak, takže proč to nezkusíš?´

     ´Nechci.´

     ´Ale chceš. Toužíš po tom. Chceš všem ukázat, kdo jsi.´

     ´To sice ano, ale nechci se předvést tímto způsobem!´

     ´Chceš.´

     ´Nechci.´

     ´Ale ano, jen si to pžiznej. Nemůžeš zklamat rodiče!´

     ´Stejně se to otec nedozví.´

     ´Ale stále je tu matka.´

     ´Nechci být Smrtijed.´

     ´Jak myslíš. Ale rovnou se připrav na smrt.´

     ´Klidně.´

 

     „Draco?“ vyrušil jej hlas Goyla.

     „Hm?“ podíval se na něj.

     „Už jsme tady.“

     „Hm.“ Posbíral svá zavazadla a vydal se k přepážce. Cestou narazil na Pottera. Vypadal smutně, měl utrápený výraz. Však také přišel o svého kmotra…

     „Draco!“ přivítala jej matka, Narcissa Blacková. Měla kruhy pod očima a utrápený výraz. Toto léto si snad nikdo neužije…

     „Matko!“ řekl ne moc nadšeně Draco. Nechtěl jít domů, kde jej čekají vzpomínky; chtěl zůstat v Bradavicích, pod ochranou Brumbála. Nečekalo by jej životní rozhodnutí…

     „Už ses rozhodl?“ zeptala se jej Narcissa, když kráčeli po nádraží.

     „Ne, ještě ne,“ zamumlal Draco. Matka se na něj udiveně podívala.

     „Ale už by ses měl rozhodnout! Zítra přijde - “

     „Zítra? Zítra?! Potřebuji víc času na rozmyšlenou!“

     „Měl jsi ho víc než dost. A být tebou, tak se k němu přidám. Nechci, aby tě zabil. Nechci přijít o to jediné, co mi zůstalo…“ hlas se jí zlomil. Rychle zamrkala a odvrátila hlavu.

     „Ale já nechci vraždit. Nechci být vrahem,“ zamumlal Draco a neodvažoval se podívat na matku.

     „Třeba nebudeš muset vraždit,“ řekla matka se stále odvácenou tváří.

     „Nemuset vraždit? Tomu snad ani sama nevěříš!“ Vešel do domu, ke kterému během svého rozhovoru došli a vyběhl po schodech do svého pokoje. Bouchl za sebou dveřmi a lehl si na postel. Slzy se mu začaly nekontrolovatelně hrnout z očí ven.

     Proč se vše tak komplikuje? Už od prvního dne, kdy nastoupil do Bradavic. V prvním ročníku Potter bojoval o Kámen mudrců. To se ho ani moc nedotklo. Ve druhém ročníku byla otevřena Tajemná komnata. Potter jako Zmijozelův dědic. To už bylo horší. Strach, na koho zaútočí netvor zase…Ve třetím ročníku uprchl azkabanským strážným Sirius Black. Opět zažili strach, když se dostal do hradu…Ve čtvrtém ročníku je probudil k životu Turnaj tří kouzelnických škol. A také jeho návrat…A teď, v pátém ročníku, boj na Ministerstvu, při kterém zatkli jeho otce. Vše jako by se dělo kvůli Potterovi…Kdyby nenastoupil Potter, byl by v Brdavicích klid.

     Najednou ucítil k Potterovi tolik nenávisti, až ho celého pohltila. Nenáviděl Pottera každou částí svého těla, celou svou duší, a tolik toužil přidat se k Voldemortovi, který se jej pokouší zabít…Pocit se ovšem rozplynul a místo odhodlaného a rozhodnutého Draca se na posteli krčil malý, vystrašený kluk.

     Připadal si jako kdysi, když rozbil otcův Obraceč času. Také se před ním bázlivě krčil a čekal, až do něj jako blesk udeří otcova zlost, která pomalu vyplouvala na povrch, když uviděla viníka toho neštěstí.

     Otec mu tenkrát uložil trest spočívající v úklidu celého jejich sídla bez pomoci a poslal ho pryč s větou „Čas si tě stejně najde“.

     Jak rád by opět klečel před otcem než aby rozhodoval osvém životě! Tak rád by vrátil čas…

 
          Who can say
           Where the roads goes
           Where the day flows
-         only time
And who can say
If your love grows
As your heart chose

-         only time

 

     A přišlo ráno. Po probdělé noci se první sluneční paprsky zdály jako vysvobození. Zpěv ptáků oslavujících nový den naplnil sídlo Malfoyových, ten tichý dům bez radosti, ale také bez pláče, bez smíchu, ale také bez slz, bez lásky, ale ne bez nenávisti.

     Obyvatelé tohoto domu, známí po celém okolí svými namyšlenými způsoby, svým sebevědomím, v kouzelnickém společenství pak také hrdostí nad svou čistou krví. Ovšem také umí cítit! Mají city jako každý jiný člověk. Je ovšem zvláštní, že city dostal do vínku hlavně nejmladší obyvatel sídla, který se právě pomalu probouzel.

     Otevřel oči. Zdály se být velké v tom jeho bledém obličeji, který se ztrácel v bílé peřině přitáhlé až k nosu. Adkryl se, protáhl se a vstal. Stihl se převléct, když jeho matka vtrhla do pokoje.

     „Už jsi vstal?“ podívala se nejdříve na postel a pak na něho. „Za chvíli by tu měl být, tak se připrav.“ Rychle odešla, aby stihla doopravdit poslední nesrovnalosti.

     Ozvalo se zaklepání na dveře. Narcisa šla rozechvěle otevřít. Draco seděl na posteli ve svém pokoji a rychle se snažil rozhodnout. Obětuje sebe nebo rodiče?

     Zdálo se mu to jako minuta, – ve skutečnosti to však byla hodina -  když uslyšel zaklepání i na své dveře. Zaváhal, rozhlédl se po pokiji a šel otevřít. Čas si tě stejně najde…

     Ve dveřích stál muž v černém hábitu, s kápí na hlavě. Nebylo mu vidět do obličeje.

     „Draco,“ ozval se syčivý hlas zpod kápě.

     „Pane,“ ozval se váhavým hlasem Draco a poklekl na jedno koleno.

     „Pane? Tak ty ses už rozhodl, jestli půjdeš do mých služeb nebo ne?“ zachechtal se chladným smíchem. Moc dobře věděl, že se Draco ještě nerozhodl.

     Draco na to nic neřekl. Zarputile se díval do země.

     „Vidím, že ses ještě nerozhodl. Pomohu ti v rozhodování, pokud chceš.“

     „To bych byl rád,“ zamumlal Draco. Věděl, že už není cesta zpátky. Pokud nabídne pomoc, tak chce protislužbu.

     „Vlastně si vybíráš mezi dvěmi věcmi – mocí a smrtí. Kterou si vybereš? Moc ti mohu propůjčit, budeš mezi svými. Ale smrt…její cestou tě následovat nebudu. Tak o co stojíš? O nový začátek, který ti propůjčuje moc nebo o konec, který dává smrt?“

 
          Who can say
          When the roads meet
          That love might be
          In your heart
          And who can say
          When the day sleeps
          If the night keeps
          All your heart
          Night keeps all your heart 

     Draco si vzpomněl na rodiny, které zemřely jen kvůli toho, že nechtěly následovat Voldemorta. Co je na něm vlastně tak hrozného? Proč se ho všichni bojí? Není ničím výjimečný…kromě své krutosti.

     Proč by se k němu měl přidat? Jenom kvůli rodičům? Kvůli jeho otci, který je kvůli něho uvězněný v Azkabanu? Kvůli matce, která trpí ztrátou manžela a doufá, že neztratí syna? Nebo kvůli Pottera? Aby pomstil svého otce?

     Opět pocítil ten nekontrolovatelný vztek…

     „Tak co, Draco, vybral sis?“ opět ten chladný hlas, ovšem s podtónem tichého vítězství. Číst myšlenky se někdy opravdu vyplatí.

     „Myslím, že ano,“ ozval se odhodlaný hlas.

     „Budeš mne následovat?“

     „Ano.“

     Slib zpečetěný znamením na levém předloktí…

 




Do okénka povinně napište číslicemi třista šedesát pět
Okénko 

Poznámka: Můžete zaslat hodnocení, komentář nebo obojí. Nezapomeňte na okénko.