Vánoce 2021 ( V. ročník )

„Jednou mě z té školy klepne pepka, Scorpiusi, tak se na to psychicky připrav.“

„Na co se připravovat? Od čeho jsou antidepresiva?“

„Připrav se třeba na to, že budeš muset zrušit svůj každodenní rituál spaní v hodině.“

„Proboha, Albusi, učení a pozornost ve škole je pro suchary. Já se narozdíl od tebe nemusím učit. Mám to všechno v hlavě!“

„Logické uvažování tě při zkouškách nezachrání a tahák taky ne. Zase to budu já, to uvidíš.“

„No dovol, mám svou hrdost, nebudu tě prosit, abys mi půjčil poznámky.“

„Já vím, ukradneš mi je ve spaní.“

Hrad ten rok vypadal snad ještě kouzelněji než v prvním ročníku. Z klenutých stropů padaly začarované obrovské vločky sněhu, zlaté řetězy a purpurové koule lemovaly okna chodeb, jmelí se otravně objevovalo nad hlavami studentů. Vzduch byl snad v každé místnosti provoněný jinak – skořicí, vanilkou, sušenými jablky, citrónovou kůrou, pryskyřicí, občas i rumem. Někoho by z toho mohla bolet hlava, ale vůně nikdy nebyla příliš silná. Někdy člověk ani nevěděl, jestli to cítí opravdu, nebo se mu to jenom zdá.

Celý hrad teď naplnil pocit úlevy a klidu, neboť skončila poslední hodina a studenty čekal blažený čas vánočních prázdnin. Většina z nich na druhý den jela domů, našlo se jen málo lidí, kteří z nějakého důvodu nejeli za rodinou. Do té menší skupiny patřil i Scorpius. Al jel do Godrikova Dolu – neuměl si představit trávení svátků bez rodiny – ale slíbil, že se na Silvestra vrátí. Scorpius se chystal na skutečné svátky klidu a míru – celá zmijozelská kolej byla jen jeho, všichni jeli ven. Akorát jeho rodiče mu povolili svátky na hradě, prý aby si užil – to byla oficiální verze. Ta neoficiální byla, že Scorpius rodičům daroval svátky bez jejich syna, takže si užijí pořádné Vánoce bez cynických poznámek a dárků uhádnutých předem pomocí teorie pravděpodobnosti.

Druhý den časně ráno Albus zmizel, čehož si Scorpius ani nevšiml, protože tvrdě spal. Zastával se svého dodatkového zákona pod zákonem ? číslo deset o komfortu vlastní osoby: Spánek je zdravý a pokud možno povinný. Nikdo nemá právo ho rušit. Porušení tohoto zákona je trestáno smrtí. Bez výjimky.

Pokoj si za pět let stačili upravit dle svého gusta: přímo nad postelí mladého Malfoye a na dveřích byly přilepeny plakáty dvou naleštěných motorek. Někde u okna měl své čestné místo černý kabriolet. Trochu to tam začínalo připomínat pokoj Siriuse Blacka, ale vem to čert, byl to přece jediný člen Blackovské rodiny, který měl ještě špetku adrenalinu v krvi.

Odešel na snídani před desátou. Klasická doba na snídani pro aristokrata. Hrad byl tak krásně tichý, že se mu až chtělo křičet radostí. Pak mu ale došlo, co by to udělalo s Filchovými nervy a dal se směrem do Velké Síně. Jelikož za pár minut končila snídaňová doba, rozeběhl se chodbami hradu. Plášt za ním vlál jako stín. Podíval se na stříbrné hodinky – od prváku neporušené – a zrychlil. Měl hlad. Ještě jeden roh, pak schody…

Jenže ke schodům se nedostal. Hned za rohem plnou parou vrazil do Weasleyové, která se ubírala opačným směrem, ale ve stejném tempu. Na podlahu se rozsypaly knihy a Scorpiuse bolela boule na hlavě, kterou si udělal, když se zpětně praštil do kamenné zdi.

„Ježiši, Weasleyová, musíš být všude?!“ Ta ho vytrvale ignorovala a sbírala knihy. „Kdy jsem naposledy někam šel a ty jsi nebyla u toho?!“

„Dost často, ale postřeh není tvá silná stránka. Nemůžu za to, že chodíš pozdě. Mimochodem…“ Podívala se na hodinky a škodolibě se usmála. „Jee, už jsi to propásl.“

„A to jsem bez snídaně kvůli tobě. No výborně.“ Neskrýval rozzuření. „Co ty tu vlastně děláš? Máš být doma s rodiči, ne?“

„Vypadám jako hodná holčička, která bez rodičů nedá ani ránu?“ zasmála se, zvedla poslední knihu a narovnala se v plné výšce. Byla tak o půl hlavy nižší než on. „Kromě zodpovědnosti ohledně zkoušek, která mě nutí zůstat, protože domácí hluk je naprosto nepřijatelný, tak mám i pár osobních důvodů, proč zůstat.“

„Například, Štěkno?“

Na tu přezdívku byla už zvyklá, tak ji ignorovala.

„Například pár věcí, do kterých ti nic není.“

„Jako by mě to zajímalo,“ odpověděl s opovržením.

„Ptal ses,“ opáčila nevzrušeně.

„Kdybys měla rozum, tak mi neodpovídáš a odejdeš,“ řekl jízlivě, když se k ní nebezpečně přiblížil.

„Já kdybych měla rozum? Spíš ty, ne? Myslíš, že se tě budu snad bát, když o sobě necháš Albusem rozhlásit, že víš, jak chutná lidské maso?“

„Je to jen důkaz toho, že lidé nepřemýšlejí a uvěří naprosto všemu.“

„Ne, je to důkaz tvé blbosti.“

„Mám IQ sto osmdesát dva, do blbce mi nenadávej.“

„A já mám narozdíl od tebe dobré známky a status nejlepšího šachového mistra školy.“

„To je vidět, že jsi ještě nehrála se mnou.“

Najednou úplně změnila výraz tváře z naštvaného na pohodlný.

„Někdy snad.“

A odešla.

„Mrcha,“ řekl si pro sebe, ale asi to slyšela, protože se pochybně uchichtla. „A kdo je tu potom aristokratická svině…“

„Pane, Malfoyi?“

Otočil se okamžitě směrem za tak nesmpaticky známým hlasem. Profesorka McGonagallová se k němu řítila nebezpečně svižně. Ale to bude nepříjemné…

„Ano prosím?“ nasadil vlídný tón hodný inteligentního člověka.

„Mám na vás prosbu,“ řekla, když k němu doběhla. „Mohl byste tohle pověsit ve vaší společenské místnosti a po chodbách na dvou patrech dole? Mám toho moc a hrad je poloprázdný…“

„Ale jistě.“ Amen. Vzal od profesorky několik pergamenů. „Co to vlastně je?“

„Bude zaveden nový vyučovací předmět, nařízení Ministerstva.“

„Cože?!“ Tato informace ho poněkud šokovala. Obočí se ředitelce nebezpečně spojila v jedno a tak se Scorpius radši zatvářil méně zmateně. „A jaký předmět?“

„To se dozvíte. Rozvěšte to ještě dnes, ať na to nezapomenete.“

„Jistěže.“

2. ledna 2022

„Albusi, děláš si srandu, že jo?“

Seděli na chodbě před Velkou Síní, čekali na snídani. Ředitelka měla mít zas nějakou řeč. Al a Weasleyová hrali šachy. Scorpius jim přihlížel a momentálně se nemohl vzpamatovat z toho, kam jel Albus. Byl to logický nesmysl.

„Vždyť to je brnkačka!“

„Jo, říkala jsem, že ho budu šetřit a stejně prohraje,“ povzdechla si Rose, ale v hlase jí zazněla satisfakce.

„Ale noták, lidi, prostě mi to nejde, nekomentujte, prosím.“

„Kdybys jel střelcem sem, tak bys ji dostal,“ poradil mu Scorpius a mrkl na Rose, jestli jí to nevadí. Ta ale seděla klidně.

„Jo a jak asi? Pak se stejně nehnu s pěšcem, chrání mi krále, takže je to zase na draka.“

„Ty jsi protivný.“ Ale smál se.

„Dobře, vzdávám to!“ pronesl Albus. „Stejně tě dělí dva tahy od matu.“

Rose usmála a už chtěla šachy uklidit, když se Scorpius zeptal: „Mohl bych to za něj dohrát?“

„Dyť je konec. Dvěma tahy tě dostanu.“

Scorpius se malfoyovsky ušklíbnul a posadil se naproti ní. Bylo na čase, aby taky někdy prohrála.

Byl na tahu, černá dáma mu ohrožovala krále, z leva stínil pěšec…

„No jo, klasický Rachmanov.“

„Cože?“

„Kouzelník Rachmanov vymyslel tenhle mat na turnaji v Berlíně 1715. Porazil tak osmdesát nejlepších hráčů světa, využil postavení tohohle pěšce, aby zabránil ingerenci dámy protivníka z téhle strany. Naprosto nový tah.“ Chvíli zapřemýšlel. Weasleyová ho nenápadně napjatě poslouchala. Několik studentů z Nebelvíru začalo přihlížet. Vypadalo to na převrat šachů v Bradavicích. „Jenže ve finále se Rachmanov utkal s jedním skřetem z Finska. Jmenoval se Heli-Deki. Rachmanov byl jasným favoritem a padlo na něj mnoho vysokých sázek, jenže Heli-Deki ho porazil, mnoho ruských fanoušků včetně jejich ministra přišlo o spoustu peněz. Ministerstvo bylo zadlužené a nějak se přišlo na to, že ruský ministr doloval z veřejných peněz, Finové začali vyžadovat dluhy, u Rusů vypukly demonstrace a tak byli oslabeni a mezi Finy a Rusy vypukly neshody a začala válka. A dál to znáš.“

„Jo, a Finové vyhráli. No a?“

„A to, že asi rozpoutám další válku, protože znám ten tah, který udělal Heli-Deki v Berlíně 1715.“

Soustředil se a na šachovnici se pohnul střelec, na kterého upozorňoval předtím Albuse. Weasleyová táhla dál. Přesně tohle čekal. Nasadil aristokratický úsměv a několika dalšími tahy dal Rose šach-mat.

Chvíli bylo ticho. Weasleyová zírala na šachovnici, ale ne že by byla překvapená. Spíš v tom pohledu bylo něco jiného. Albus se bál, kdy se zase začnou prát. Nebelvírští ztratili svého šachového bůžka.

Rose se usmála.

„Konečeně dobrý protivník,“ řekla s opravdivým respektem. Scorpius se poníženě uklonil.

Ředitelka vztala ze své židle a celá Velká Síň ztichla. Scorpius si zastával svého postu prefekta tím, že ležel na stole s hlavou opřenou o složené ruce. Ale nespal, ne aby si to někdo myslel!

„Takže jak už jste jistě slyšeli, do vyučovacího programu bude zařazen nový vyučovací předmět. Týká se čtvrtých a pátých ročníků, dále pak dle výběru na OVCE. Předmět očekávejte dvakrát týdně, takže žádné zvláštní změny v rozvrhu oslavovat nemusíte. A rozhodně vám tak neubude ostatních hodin,“ dodala a dívala se při tom na Freda a Roxanne Weasleyových. Fred se zakabonil a padl protestně na stůl. „Předmětem je Etika.“ Síní se rozezněly krátké šeptanice. Nějaká děvčata od Havraspáru se zasmála, někdo ve Zmijozelu provokativně zabučel a pár lidí se na to rozchechtalo.

„Učit vás bude pan Caspius Berry, pověřenec Ministerstva. Podle toho, co vím, je to simpatický člověk a možná byste ho pro změnu mohli tolerovat. Nějaké otázky?“

Několik rukou se zvedlo.

„Ano?“

„Kde se budou hodiny konat?“ zeptala se okatá blondýna z Mrzimoru.

„Ve staré učebně na runy, ve sklepení. Dále?“

Zeptal se Anderson, lektvarový génius.

„Jak to bude se zkouškami? Budeme muset dělat NKÚ i z Etiky, když nám do zkoušek zbývá něco málo přes půl roku?“

„Letos je to dobrovolné. Předmět není nic vědeckého, takže zkoušky se udělat dají, ale nutit vás nebudeme. Ročník po vás bude povinně skládat zkoušky. Jste zkušební ročník, uvidíme, jak se chytnete. Buďte od té dobroty a snažte se. Ano, slečno?“

Ptala se Rose Weasleyová.

„Proč je předmět zaveden?“

Ta otázka patrně trápila víc lidí, protože v tom okamžiku kleslo několik rukou dolů. Scorpius zvedl hlavu a obočí mu zvědavě stouplo do čela.

„Návrh na něco takového byl vystaven už po válce, loni se teprve dostal do projednání. Válečná situace, jako například rozvrstvení kouzelníků na hodnotnější a méně hodnotné podle takzvané čistoty krve, nemohla jakožto jedna z příčin války nadále pokračovat. Nejsme ve středověku. Nelze nějakým dokumentem ponížit nebo povýšit kohokoli, bylo by to proti standartním lidským právům. Proto musíme pravý důvod existence tohoto dělení zlikvidovat. A tento úkol leží na vás. To, proč dlouho takzvaná aristokracie působila tak vysoko, nebylo závislé tolik na penězích a známostech, ale hlavně na veřejném mínění. Rozdíl mezi čistokravnými a kříženci se značně prohloubil jen kvůli toho, co si o sobě navzájem mysleli a vštěpovali dalším generacím…“

„To je jak poslouchat výklad o psech,“ uchichtl se Scorpius a několik lidí kolem něj se rozesmálo.

„Stačí vám to jako odpověď, slečno Weasleyová?“

„Ano, děkuji.“

„Ještě nějaké otázky? Dobře, můžete jít.“

Studenti se začali zvedat a chystali se na první hodiny. Scorpius s Alem se na sebe podívali trochu zmateně.

„Co teď?“

„To co dycky, budu si opisovat úkoly.“

„No to víš,“ naštval se Al a dal se k východu.

„No to vím,“ smál se Scorpius. „Jsem chytrý, ale líný jako veš.“

„Tak proč s tím něco, sakra, neuděláš?“

„Protože geny jsou svině…“