Malá holčička se krčila ve stínu v zákoutí. Nechtěla, aby ji ti venku spatřili, měla strach, nepředstavitelný strach. Strach, který ještě nikdy nezažila.

 V ulici se procházely osoby v kápích. Nebylo jim vidět do obličeje. Jeden z nich byl jejich vůdce a byl vepředu před nimi.

 Ostatní lidé kolem zběsile utíkali, někteří se klaněli, jiní spíše bojácně plazili se na zemi.

 Tehdy čtyřletá Arion nechápala, co se to děje. Ale přesto se bála, bála se vyjít ven.

 Muž, který si nechal před celou Británií říkat Lord Voldemort, Pán všeho zla, se rozhlédl kolem sebe. Měl na ústech děsivý falešný úsměv. Podzvedl svou hůlku a švihem s ní mávl.

 Ozval se rachot! A pak rána, jako by někdo z děla vystřelil. Zvedl se prach, lidé zoufale křičeli. Pak další rána a náhlé ticho.

Dívka schovaná v zákoutí nevěděla, co se stalo. Stále zůstala schovaná a třásla se po celém těle. Měla v sobě pocit beznaděje a prázdnoty. Chtělo se jí začít plakat, ale její strach jí to nedovolil, co kdyby jí někdo uslyšel.

 Po několika málo chvílích prach usedl na zem, a mlha z něho se ztratila. Dívka před sebou viděla děsivý důkaz toho, že někteří lidé touží po moci a chtějí jí dosáhnout i přes mrtvoly.

 Všichni lidé byli mrtví, nikdo z nich nepřežil.