Harry Potter ležel v čerstvě posečené trávě Weasleyovic zahrady a vlasy mu čechral mírný teplý vánek. Mezi záhony s pivoňkami se už počínala snášet tma, ale on se nebál. Teď už neměl čeho ani on, ani nikdo jiný z kouzelnického světa. Nosem nasával vůni nadcházejícího léta a při tom naslouchal veselému hovoru svých blízkých, kteří seděli u stolu asi 4 metry od něj. Jejich bezstarostné hlasy mu hrály v uších jako uklidňující sonáta.
-,,Nelež na té zemi, Harry, začíná být chladno! Nechceš přece nastydnout, drahoušku?“ slyšel paní Weasleyovou, která se o něj starala, jako o vlastního syna. Neodpověděl, chtěl být ještě chvíli sám.
Asi měl být šťastný, byl šťastný. Před třemi dny zbavil kouzelnický svět toho nejhrozivějšího černokněžníka, jenž denně ničil celé rodiny a rozséval okolo sebe jen beznaděj, hrůzu a nejistotu.
-,,No tak, Harry, pojď se bavit s námi! Je přece důvod oslavovat! A ten důvod jsi nám dal ty!“ vola na něj George, ale když Harry vzhlédl, všiml si, že ani on ani Fred se nijak znamenitě nebaví. Ačkoli tomu už byly tři roky, nikdy se pořádně se smrtí svého otce nevyrovnali. Pro celou jejich rodinu, a nejen pro ni, to byla ukrutná rána, když přišli o laskavého a srdečného pana Weasleyho. Harry ani nevěděl, co se stalo, byl si ale skálopevně jistý, že za tím stál Voldemort.
-,, Tak co?“ vytrhla ho z myšlenek Ginny, která si vedle něho kecla do trávy.
Harry pokrčil rameny a posadil se. Jen tak tam chvíli seděli a mlčky zírali do šera a pak Ginny znovu povídá:,,Víš, co budeš dělat teď, Harry?“
-,,Co myslíš?“
-,,Chtěl jsi být bystrozorem, nemám pravdu?“
-,,Jo tohle….Hm, to jo, chtěl.“ konstatoval nevzrušeně-,,Ale já mám jen NKÚ, OVCE jsem nedodělal, těžko-“
-,,Ale no tak, Harry, ty zabedněnče!“ osopila se na něj, tak, jak to často kdysi dělávala. Harrymu tento způsob jejich konverzace strašně chyběl.-,,Máš teď před sebou celou paletu možností! Myslíš, že po tom, co jsi dokázal, nebudeš moci být bystrozorem?“
Harry byl moc rád, že už je tma a není viděl, jak se začervenal, když to říkala. Ať se stalo, co se stalo, ať uběhla jakákoli doba, a ať viděl, co viděl, uvnitř stejně přes to všechno zůstal tím Harrym, který jedné červencové noci, před devíti lety zjistil, že je čaroděj a odejde od svých příbuzných do kouzelnického světa, který před ním tak dlouho tajili.
-,,Ginny?“
-,,Hmmm?“ zamručela ospale.
-,,Měla-chci říct, chodila jsi s někým, když jsem byl pryč?“ musel se zeptat, ať mu to bylo jakkoli trapné a, ať to asi znělo jakkoli staromódně.
-,,Byl jsi pryč tři roky-“
-,,Já vím, nic ti nechci vyčítat, jen jsem-“
-,,Ne, Harry, buď v klidu. S nikým jsem nechodila. I když jsem to chtěla zkusit…Tak nějak jsem čekala, až se vrátíš. Prostě jsem věděla, že se vrátíš…“
Dlouho bylo ticho. Harry přemýšlel, přemýšlel o jejích slovech. Velmi hluboce na něj zapůsobila. Po několika minutách konečně promluvil.
-,,Vezmeš si mě, Ginny?“ vyslovil tu otázku potichu, aby to mohla slyšet jen ona. Místo odpovědi mu položila hlavu na rameno.
Najednou se mu strašně zastesklo po Bradavicích, po jeho domově. Připomněla mu, jak spolu takhle sedávali ve stínu stromů a těšili se jeden z druhého. Stýskalo se mu po všech těch lumpárnách, co zažil s pobertovým plánkem. Po Brumbálově armádě, po famfrpálu, po tom, jak mu profesorka jasnovidectví každou vyučovací hodinu pravidelně předpovídala smrt, po Hagridových nestvůrách a samozřejmě po spolužácích. Připadal si náhle tak neuvěřitelně starý, jako ještě nikdy a poprvé od Brumbálova pohřbu na svých tvářích ucítil štípavé slzy. Byly to slzy úlevy. slzy vysvobození.
Bylo zvláštní, že James, Sirius, Remus a nakonec i Červíček, byli všichni mrtví, zatímco Harrymu a jeho přátelům Ronovi, Hermioně, Nevillovi a Luně, bylo souzeno žít. Možná to bylo tím, že jejich přátelství neposkvrnila zrada někoho z nich.
Bradavice byli Harryho dosud nejkrásnějším obdobím života. Viděl už v životě mnohé hrůzy, byl poznamenaný tím vším a věděl, že jeho život už nemůže být takový, jako býval před Voldemortovým vzestupem. Když ale cítil na rameni tíhu Ginnyiny hlavy a opájel se vůní jejích krásných vlasů, věděl, že teď to taky určitě bude stát za to.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 771 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ