2. kapitola – Prasinky a Godrikův Důl

10. srpna 1981 – 14:20

ALICE

V domě v Dlouhém Spáru žili už přesně rok. Už přesně rok se Alice nedostala díl, než byl sahalo Fideliovo zaklínadlo. Už přesně rok neviděla jiné lidi, než byli Neville, Frank, jeho matka a Brumbál.

Brumbál... To on za tohle všechno mohl! To on mohl za to, že plakávala celé noci kvůli tomu, že ani neví, jestli jsou její rodiče v pořádku. Brumbál jim nedovolil ani odebírat poštu. A jejich dům nebyl připojen Letaxovou síť.

Brumbál... Alice už jej začínala nenávidět. Brumbál... Ten senilní bláznivý stařec.

„Brumbál!“ vykřikla Alice znenadání hlasitěji, než by si kdy pomyslela, že je schopná.

„Alice, drahoušku, jsi v pořádku?“ zeptal se jí opatrně Frank, když se uklidnil. Rok života v izolaci se na něm také pořádně poznamenal. Kdysi to býval neuvěřitelně dobrý bystrozor. Jeden z nejlepších, co na ministerstvu vůbec byli.

„Samozřejmě, že jsem v pořádku,“ odpověděla Alice.

„Tak proč tak křičíš?“

„Já jenom, že musíme za Brumbálem,“ vyhrkla rychle první nesmysl, co ji napadl, „hned teď. Přemístíme se do Prasinek a pak tam dojdeme pěšky.“

Frank nestačil říct ani slovo a Alice už popadla svou hůlku a jeho ruku a s oním hlasitým 'Prásk!' se přemístili.

10. srpna 1981 – 14:23

BELLATRIX

Bellatrix Lestrangeová držela společně s Luciusem Malfoyem hlídku nad Prasinkami. Už čtyři hodiny se vznášela na koštěti nad vesnicí. Zadek ji bolel a zbytek těla měla také ztuhlý.

„Luciusi, jak dlouho tady ještě budeme trčet?“ zasyčela na něj.

„Dokud nás Pán Zla nezavolá a nebo nebudeme vystřídáni,“ zněla odpověď stejně nemilá jako osoba, která ji vyřkla.

'Prásk!' Ozvalo se pod nimi.

Bellatrix i Lucius vytáhli hůlky.

„Co to bylo?“ rozhlížel se Lucius.

„Přímo pod tebou, ignorante,“ odpověděla mu Bellatrix, která s hůlkou v ruce sledovala dvě postavy, které se zjevili uprostřed hlavní ulice v Prasinkách.

„Alice, co to děláš?“ ptal se muž vyděšeně.

„Co myslíš?“ šklebila se na něj žena a začala rychlým krokem mířit k Bradavické cestě, „přemístili jsme se, co asi jiného.“

„Vraťme se zpátky, tohle je nesmysl, nemáme tu být,“ prosil ji muž.

„Vrať se sám,“ odsekla žena jménem Alice, „já jdu za Brumbálem.“

Bellatrix po slově Brumbál zbystřila.

„Ale já se nemůžu vrátit!“ muž už skoro křičel.

„A proč jako?“ Alice začala také zvyšovat hlas, „myslíš, že tvoje žena bez tebe nedokáže ujít pár kroků, Franku? Já jsem bystrozorka a něco vydržím!“

„Ale já se nemůžu přemístit, když nemám hůlku!“ zakřičel manžel té ženy na celou ulici.

O několik desítek metrů nad nimi začala neviditelná Belatrix usilovně přemýšlet. Bystrozorka Alice s manželem, co se jmenuje Frank. Bystrozorka Alice s manželem, co se jmenuje Frank... To už přece někde slyšela. Ale kde to bylo? A pak jí to došlo.

Frank a Alice Longbottomovi. Manželé a bystrozoři. A Pán Zla po nich už téměř rok neúspěšně pátral.

Byla neviditelná a oni rozhádaní. Měli jen jednu hůlku a nevěděli o ní. Začala jednat.

Bellatrix pomalu sletěla na zem a stoupla si na cestu před ně. Musela to provést rychle a pokud možno co nejméně nápadně.

Expeliarmus! Zakouzlila neverbálně. Alice vyletěla hůlka z ruky.

Tak, to by bylo, pomyslela Bellatrix. A než se oba bystrozoři stačili vzpomatovat, chytla je, a přemístila se s nimi přímo do hlavní síně sídla Pána Zla.

Sňala ze sebe kouzlo neviditelnosti a padla na kolena před svým mistrem.

„Můj Pane, přivedla jsem... dárek...“

10. srpna 1981 – 14:15

SEVERUS

Bylo to poprvé po několika měsících, kdy Pán Zla svolal všechny své věrné k poradě. I Severus Snape byl zavolán.

Smrtijedi se sešli v Malfoyovic sídle – ostatně jako vždy. Pán Zla se postupně každé ho z nich vyptával, jak pokročili v zadaném úkolu. Většina z nich neodpovídala tak, jak by si Lord Voldemort přál, a tak to nejeden toho dne schytal kletbou Cruciatus.

„Severusi, příteli, jak se má Albus Brumbál?“ Pán Zla nasměroval svou pozornost k němu. Severus polkl. Téhle chvíle se vždycky děsil ze všeho nejvíc.

„Nejsem si jist, můj pane,“ odpověděl zdvořile, „zdá se že Fénixův řád momentálně také žádnou zvláštní aktivitu nevyvíjí a tak jsem s ním už dlouho nemluvil.“

„To je... nemilé.“ Tom Radlle seděl ve velkém polstrovaném křesle v čele stolu. Ostatní Smrtijedi seděli po stranách. Teď ovšem Pán Zla vstal a poodešel kousek od stolu.

„Také myslím,“ řekl a v dalších okamžicích začal uvádět v činnost plán, na kterém s Brumbálem v posledních týdnech pracovali. „A obávám se, že až zase započne školní rok, bude to jen horší a horší.“

„Kam tím míříš, Severusi?“

„Inu, uvažoval jsem, můj pane, a došlo mi, že postrádáme špeha přímo v Bradavicích. A tak mne napadlo, že když už jsem se s tím starcem tak sblížil, mohl bych jej požádat o místo profesora Lektvarů. Horacio Křiklan prý odchází na odpočinek a to místo je volné...“

„Místo profesora Obrany proti černé magii, by mi bylo milejší, ale dělej jak myslíš. Špeh přímo v Bradavicích by zajisté mohl být velmi užitečný-“

Pán Zla by jistě ještě pokračoval dále, ale byl přerušen hlasitým Prásk!, které vždy ohlašovalo příchod přemisťujícího se kouzelníka.

Na podlahu dopadli dva lidé. A hned na to se objevil i třetí člověk. Severus ji poznal. Bellatrix Lestrangeová byla jedním z nejoddanějších následovníků Pána Zla.

Poklekla a prohlásila: „Můj pane, přinesla jsem... dárek...“

Severus teprve teď poznal, kdo byli ti dva lidé zač.

Alice a Frank! Uvědomil si s hrůzou. Pitomci, láteřil v duchu. Měli být bezpečně schovaní!

„Oh, to jsou k nám hosté,“ poznamenal Pán Zla a jeho Smrtijedi v čele s Bellatrix se rozesmáli na celou síň. I Severus se musel zasmál, ač mu to vtipné vůbec nepřipadalo. Ale vyžadovala to jeho pozice špeha a on ji hodlal plnit přesvědčivě.

„Potěšila jsi mne, Bellatrix,“ kývl uznale hlavou Pán Zla, „ale teď si sedni. Ať nepřekážíš našim hostům v zábavě.“

Bellatrix Lestrangeová se uraženě posadila na židli. Severus na ní viděl, že od Temného Pána čekala větší uznání a možná i odměnu.

Pán Zla mezitím přemístil Alici a Franka na stůl. Zřejmě, aby měli všichni dobrý výhled. Severus raději nechtěl vědět, na co.

Alici a Franka měl docela rád. Když ještě studoval v Bradavicích, chodili o ročník výš. A i přesto, že byli z Nebelvíru, si je Severus celkem oblíbil. Nejednou jej totiž zachránili ze spárů Potterovy bandy.

„Tak nám povězte,“ Severuse vytrhl z úvah o minulosti ledový hlas Pána Zla, „kde jste se to ten rok schovávali?“

Severus nevěděl, co pro ně bude horší. Jestli mluvit, a nebo mlčet.

Alice i Frank se rozhodlo pro variantu mlčení. Alice se třásla a pomalu se posouvala směrem k Frankovi. Frank se zmateně rozhlížel kolem sebe. Severusovi došlo, že se snaží zapamatovat si všechny tváře. Konec konců, byl povoláním bystrozor. A tohle byla součást jeho práce.

„Tak znovu. Kde jste byli?“ Pán Zla zvýšil hlas.

V sále ovšem bylo ticho.

„Crucio! Crucio!“ křikl černokněžník.

Sálem se rozlehly dva hlasy plné bolesti. Nejprve ženský, potom mužský.

„Kde jste byli?“

Severus slyšel jen, jak k němu zrychlený dech Alice Longbottomové doléhá mezi kletbami. Prosím, vydržte to. Brzy bude po všem. Modlil se k nim v duchu. A zároveň doufal, že Pána Zla nenapadne použít na ně kletbu Imperius.

Marně.

Napadlo.

„Když to nejde po dobrém, půjde to jinak,“ prohlásil čaroděj a tichounce zašeptal, „Imperio.“

Po neustálém ječení zaklínadla Crucio! se tohle slovo zdálo být spíše jako pohlazení.

„Takže, kde jste se ten rok schovávali?“ zeptal se znovu a pak namířil svou hůlku pevněji na Franka Longbottoma „Odpověz na otázku,“ zasyčel.

Svaly na Frankově obličeji se děsivě napjaly, ovšem ani tak dobrý bystrozor, jakým byl Frank Longbottom nemohl kletbě Imperius vzdorovat věčně.

„V bezpečí,“ řekl nakonec.

Pán Zla ta odpověď nepotěšila.

„Crucio!“ vyslal další kletbu a pak se ptal dál, „jak jste byli zabezpečení?“ Skutečnost, že se nedozvěděl, kde přesně se Longbottomovi skrývali, se zjevně rozhodl ignorovat.

„Fi- Fideliovo zaklínadlo,“ vydechl Frank.

„Kdo je strážcem tajemství?“

„Potter. James Potter.“

„Potter? Crucio! Crucio!“

Frank ječel bolestí. Alice plakala. Z části hrůzou, z části strachem. Zda to byl strach o sebe či o někoho jiného Severus určit nedokázal.

„Potterovi, jak jsou chráněni oni? Odpověz!“

Severus zaťal zuby. Jsem Smrtijed a oni jsou nepřítel, říkal si, a nedám na sobě nic znát. Potterovi jsou nežádoucí a z kletby Cruciatus mám – víceméně – radost.

„Fideliovým zaklínadlem.“

„Crucio! Kdo je strážce?“ ječel Pán Zla.

„Já.“

Severusovo srdce vynechalo několik bouchnutí. Byl v šoku. A měl strach. Ale ne o sebe, ani o Longbottomovi. Bál se o Lily a jejího syna...

Pán Zla zanechal mučení. Kletba Imperius povolila. Frank a Alice se k sobě doplazili a začali se objímat. Třásli se.

„Imperio,“ Pán zla znovu zaklel Franka Longbottoma. „Tak, teď mi pověz, kde najdu Potterovi?“

„V Godrikově Dole.“

„Výborně... Bellatrix, jsou tvoji. Ale ať přežijí,“ řekl Pán Zla a odešel. Schůze Smrtijedů byla u konce.