Kapitola 3. – Rodina 

Od doby co se Harry seznámil s Godrikem, uplynuli již dva týdny, chlapec postupně sílil a zlepšoval se v magii, teleportace mu šla téměř bez problémů a ani ho to nestálo moc sil. Nejvíce se však zlepšil v lektvarech, bez protivného komandování jeho bývalého profesora Snapa a bez všetečných poznámek profesora Křiklana, se Harry dokázal plně soustředit, nenechal se ničím rozptylovat, a proto mu šla práce od ruky. Největší pokroky však udělal v nitrobraně a v nitrozpytu, jako telepat to měl samozřejmě jednodužší, i tak se musel velmi snažit. Godrik ho naučil jak svoji mysl uzavřít pomocí ohnivé bariéry, která mu dělala dokonalý štít jeho vědomí, také se díky tomu dokázal tak soustředit, bez rozptýlení. I jeho fénix, vlasně slečna fénix, velice vyrostla, Harry zjistil, že to je slečna jeden den, fénixové rostou rychle, za dva dny, od doby co se mu vyklubala, měla už peří, pátý den létala a po týdny byla dospělá, ten den se Harrymu ozval dívčí hlásek v hlavě, před kterým ho neochránila ani nitrobrana.

„Ahoj Harry, jsem ráda, že jsem tvůj fénix.

„Ty jsi děvče?“

„Ano já jsem děvče.“ Odpověděla mu a Harry cítil, jak se směje,

 „to Ti budu muset vymyslet nové jméno, co?“

 „No chtělo by to, Merlin je sice pěkné, ale ne pro holku.“ Chlapec se zamyslel, Jaké jméno jí jen dám? „Už to mám, líbilo by se Ti Arya?“

„Arya? Zní to moc pěkně, jsem tedy Arya.“ Harry měl radost, že se jí jméno líbí, od té doby mu pomáhala s tréninkem, doplňovala mu informace, dodávala mu energii, když bylo třeba, ale nejdůležitější bylo, že to byla jeho nejlepší a nejvěrnější přítel, jakého kdy měl.

Harryho výcvik, probíhal ve stejném rytmu, ráno rozcvička a posilování, snídaně, pak se učil rodová kouzla, bílou magii, oběd, po obědě půl hodiny volna, následované teorií pak lektvary, zvěromagie, večeře další teorie a v deset večerka, a tak to šlo den co den. Jednoho dne po opravdu náročném dni, Harry lehnul do postele a usnul jako špalek, mysl vyprazdňovat nemusel, jelikož ohnivá bariéra, která jeho mysl bránila, probíhala neustále už od doby, co se jí naučil. Noční můry ho netrápily a on tak mohl spát klidným a ničím nerušeným spánkem, až do dnes.

Harry se najednou ocitl v temné, kulaté místnosti, plné různých mučících pomůcek a nástrojů, uprostřed místnosti byly železné okovy, které drželi nějakou dívku za ruce a nohy. Lord Voldemort, který se nad ní nakláněl, zuřil. „Takže ty se ke mne nechceš přidat?“ „Ne! I kdybych tu měla chcípnout!“ To ho rozzuřilo ještě víc, vytáhl hůlku „Crucio!“ zahřměl a dívka se začala svíjet v křečích a v bolestech, ale nevydala ani hlásku. To pána zla hrozně štvalo, měl rád, když jeho oběti křičí a prosí o milost, ale ona byla jiná. V zuřivosti, která by u mudlů určitě způsobila infarkt jí Temný pán, vlastnoručně roztrhal její blůzku a odhalil tak krásné dívčí tělo. Opět pevně uchopil hůlku „Scutica ignis!“ zahřměl a z hůlky vyšlehl asi dva metry dlouhý ohnivý bič, kterým začal dívku bičovat, po celou dobu nevydala ani hlásku, ale bylo vidět, jak moc jí to bolí, až nakonec bolestí omdlela. 

Harry se probudil celý zpocený, to co viděl, mu ještě teď zvedalo žaludek. Ne to je zas jen nějaká jeho hra jak mě dostat pomyslel si.

„Není Harry, od doby co umíš bariéru, tak se k tobě Voldemort nemůže dostat a kdyby to zkusil, zažil by tak strašná muka, že by Ti ani nedokázal nějakou vidinu poslat.“ Promluvila k němu něžně Arya.

Chlapec nemusel dlouho přemýšlet, aby věděl, co musí udělat. Vyběhl z pokoje a zamířil si to rovnou ke Godrikovi.

„Gordiku, Godriku, vzbuď se prosím tě!“

„Co se děje Harry, takhle rozrušeného jsem tě dlouho neviděl.“

„Gordriku, asi jsem se zase dostal Voldemortovi do mysli, zrovna mučil nějakou dívku, která odmítla stát se smrtijedem, musím ji pomoci, ale nevím jak.“

„Tak se tam teleportuj. To už umíš dokonale.“

„Ale co když mě Voldemort pozná, nechci, aby věděl, co teď dokážu.“

„Harry, napravo od tebe, jak je obraz Gryffina, je schovaná tajná místnost, tam najdeš, co potřebuješ.“

Jakmile to Godrik řekl, obraz zmizel a místo něho, tam byl vchod do nějaké místnosti, kterou Harry ještě neznal. Vešel dovnitř a uviděl tam krásný rudo-zlatý plášť s kapucí.

„Když si ho nasadíš, nikdo tě nepozná, uvidí jen osobu v plášti, ale tvář nerozezná, navíc tě bude chránit i proti většině kouzel, kromě smrtící kletby a kleteb, které se nepromíjejí.“

 Harry nevěděl, komu ten hlas patřil, ale byl příjemný, poslechl neznámého a plášť si nandal na sebe, přehodil si kapuci přes hlavu a jako na povel začala látka jemně zářit. Harry zavřel oči a soustředil se teď jen na tu dívku, kterou před chvilkou spatřil. Když oči otevřel, byl v nějaké cele bez oken a bez dveří, na zemi vedle něho ležela dívka ze snu, ještě pořád byla v bezvědomí, byla vyhublá, dehydrovaná a po celém těle měla modřiny a ještě horké rána od biče. Opatrně ji vzal do náručí, překvapilo ho, že mu to nedělá žádné problémy, a ocitl se zase u sebe doma. Doběhl do jednoho volného pokoje, a položil ji na postel s nebesy.

 „Elí, prosím tě pojď sem.“

Skřítka se okamžitě objevila vedle Harryho,

„Co se děje Harry?“ zeptala se vyplašeně.

„Potřebuji, abys mi donesla nějaké lektvary, nejlépe protibolestivý, bezesný spánek, dokrvovací, posilující a vyživující.“

„Už běžím“

„Aryo, potřeboval bych tě tady, mohla bys?“ Místnost se na chvíli zeleně rozzářila a na posteli vedle dívky seděl smaragdový fénix. „Prosím tě mohla bys jí vyléčit ty rány od biče?“

Arya přikývla, začala vydávat příjemnou melodii a plakala, její slzy kapaly rovnou na spálená místa, která se začala okamžitě hojit. Když už popáleniny dál dívku neohrožovali, Arya zase odletěla zpět na své bidýlko u Harryho v pokoji. Skřítka přiběhla chvilku po odletu fénixe.

„Tady to všechno nesu Harry.“

„Děkuji ti“

Harry odšrouboval zátky u lektvarů a začal jeden za druhým lít do dívky. Po chvilce Harry viděl, jak dívka začala klidně oddechovat a tak si vykouzlil křeslo vedle její postele, posadil se do něho a chytil dívku jemně za ruku. Teď teprve si ji začal více prohlížet. Byla moc hezká, ryšavé vlasy měla až po pás, obličej měla jemný, bez jakýchkoliv vrásek. Když jí Harry kontroloval, jestli je povědomí, všímal si mladé ženy, které podle Harryho, mohlo být kolem sedmnácti až devatenácti let. Měla krásné ohnivě rudé vlasy, stejně zelené oči, jaké měl i on sám a velmi milou a povědomou tvář. Čím víc se na ni díval, tím víc mu někoho připomínala, měl pocit, jakoby ji znal celý život. A pak si to uvědomil, Byla to Lilli, jeho maminka, jen o hodně let mladší. Ne to není možné, maminka zemřela, když mě chránila. Říkal si v duchu, i když uvnitř si to moc přál, aby tomu tak nebylo.

Dívka spala už několik dní a nechtěla se pořád probudit. Harry byl každou volnou chvíli u ní a kontroloval její stav. Po fyzické stránce je již v pořádku, ale co když jí Voldemort poškodil mysl, jak jí mučil.  Říkal si.

„Tak jí nahlédni do mysli Harry a poznáš co jí je.“ Řekla mu po týdnu Arya. Harry se začal soustředit na mysl dívky, ale nepovedlo se mu to, její bariéra byla tak silná, že se Harry musel okamžitě stáhnout, proto k ní začal vysílat alespoň své pocity. Vysílal jí, jak ji zachránil od Voldemorta, jak se o ni stará a v neposlední řadě, jak ji nechce ublížit. A pak se to stalo, začala se probouzet, nejprve se jí pohnula ruka, kterou chlapec opět držel, tak i druhá, nakonec otevřela oči a Harry opět spatřil tu krásnou zelenou barvu jejích duhovek. Zmateně se posadila v posteli, ale Harry ji hned zatlačil zpět, aby ještě chvilku ležela.

„ještě musíš odpočívat, teď už jsi v bezpečí“ řekl ji, když se na něho nechápavě podívala.

„Mám strašný hlad“ Řekla mu dívka, Harry ihned zavolal Eli, aby jí donesla něco k jídlu, skřítka na nic nečekala a než se chlapec nadál, byla zpět i s velkým tácem jídla, který dívce podala a ona se do toho s chutí pustila.

„ Promiň ani jsem se nepředstavil, já jsem Harry, Harry Potter.“

„Ahoj Harry já jsem Androméda Lilli Evergreenová. Ráda tě poznávám.“

"Také tě rád poznávám. A Tohle je Elizabet, ale klidně jí říkej Eli.“ Řekl Harry a ukázal na domácí skřítku, která stále stála vedle něho.

„Já teď musím na chvíli odejít, tak kdybys něco potřebovala, obrať se na Elí a ona Ti ráda pomůže.“ Androméda se na oba nádherně usmála, když Harry odcházel, ještě na něho zavolala.

„A moc Ti děkuji, že jsi mě zachránil, bez tebe bych už tady nebyla.“

Harry se jí jen uklonil a už byl pryč.

Nyní chlapec seděl u obrazu svého předka a vyprávěl mu o Andromédě.

„Harry, myslím si, že bych Ti měl něco říct, do teď jsem neměl právo, se Ti o tom zmiňoval, ale myslím si, že už můžu. Androméda je tvá sestra.“

„Cože?! To není možné, já nemám sestru, to by mi určitě někdo řekl.“

Rozčílil se Harry.

„Nikdo nemohl, všichni jsme byli vázaní magickou přísahou, dokud se nesetkáte. Byla to jedna z ochran proti Voldemortovi. Bylo to takhle. Lili a Jamesovi se narodili dvě děti, chlapeček a holčička, dvojčata, ty Harry jsi o pár minut starší, vědělo o tom jen několik málo lidí. Sírius, Brumbál a já. Rostli jste spolu jako z vody, pár dní než Červíček zradil, rozhodla se Lilli, že obě své děti zachrání, pověřila Albuse, aby nejprve odnesl Andromédu, měl jí dát do nějaké kouzelné rodiny, než se všechno uklidní a než bude zlo zažehnáno, než se ale vrátil, už bylo po všem, Voldemort zaútočil dřív a tebe už se nepodařilo dostat do bezpečí, Tím že kouzlo začalo hned po smrti tvé matky účinkovat, tak všichni zapomněli, že Androméda existuje. Bylo to stejně mocné kouzlo, jaké tě chránilo. A Tak byla před celým světem chráněna tak, že nikdo nevěděl, čí vlastně Androméda je. Její adoptivní rodiče měli vsugerováno, že je jejich, a tak tomu bylo až doposud. Teď znáš celou pravdu, chlapče.“

 Harry nic neříkal, seděl a jen plakal, plakal smutkem, že neměl možnost vyrůstat se svoji sestřičkou, že nikdy nepoznal maminku s tatínkem, ale zároveň plakal štěstím, že není už sám, že má nějakou rodinu.

„Harry ještě jsem Ti chtěl říct, že Androméda má také svůj účet, na který dostala stejnou částku jako ty. Jen jí připadlo tvé letní sídlo. Protože i ona je mojí dědičkou. Vyřiď jí prosím tě, aby se sem za mnou stavila, až ji bude lépe, abych ji mohl říct kdo vlastně je.“

Když Harry opouštěl pracovnu, byl šťastný, měl konečně rodinu, o které vždy snil.