Návštěva velkého čaroděje
Harry se probudil s potem stékající mu po tváři. Byl to sice necelý měsíc po kmotrově smrti však on měl ten okamžik neustále před očima.
Od té doby ho trápily noční můry, při kterých denodenně (nočnonočně) viděl opět Siriuse propadat se tím zapeklitým Obloukem smrti. Okolo postávali přívrženci zla s výsměšnými pohledy na beznadějnou dvojci. Uprostřed všeho dění stál Pán zla, který se mu téže vysmíval. Neustálé kledby slýchané na jeho adresu byly deprimující. Hlášky tipu: ,,Seš stejný bídák jako tvoji rodiče. Sirius je jen prachobyčejný zvěd. Brumbál zemřel. Chcípl jako ta nejubožší krysa světa. Zabil jsi ho. Cedrica jsi zabil ty, tak jako spoustu dalších. Ty za to můžeš. Kdyby ses učil nitroobranu tak tady ještě jsou.” To vše a mnohem víc mu vířilo hlavou, jako kolotoč myšlenek zapnutý na maximum.
Bradavický žak posmutněl. Siriuse měl rád jako otce i matku, jako rodiče, které nikdy nepoznal, respektivě jsi na ně moc dobře nevzpomíná. Samozřejmě se nepočítají zážitky za přítomnosti mozkomora, kdy uslyšel maminku prosit o pomoc a její smrtelný řev, poté co ji ten odporný slizký parchnat zabil. Neustále žil s nadějí, při které přiběhne kmotr do pokoje a zakřičí „Překvapení“. Nic takového se však nedělo.
Netušil však, že se tato skutečnost má brzy změnit....
Při pohledu na hodiny hlasitě zívl. Bylo teprve půl čtvrté ráno. Otočil se na druhý bok a propadl se do říše snů, plný prapodivných nočních příběhů.
Probudil ho ranní svit slunečních paprsků, svítící mu přímo do jeho jantarově zelených očí. Nečekaný host zaťukal na pootevřené okno.
„Hedvika co ta tady tak brzo“ pomyslel jsi chlapec s jizvou na čele.
„Že by mi chtěla ukázat zvlášť veliký krysí úlovek“ pomyslel jsi.
Jaké bylo však jeho překvapení když uviděl na její nožce přivázaný dopis.
„Od koho bych asi dostat dopis, zapřemýšlel se nahlas. Vždyť narozeniny mám za čtrnáct dní a Ronovi i Hermioně jsem odpověděl včera večer“ uvažoval nahlas. Popadl dopis od neznámého, roztrhl ho a začal v duchu číst.
Milý Harry!
Mám pro tebe „menší“ překvapení. Doufám, že s moc netouláš po Kvikálkově, jak víš, hrozí ti neustálé nebezpečí ze strany Voldemorta a jeho přívrženců. Buď připraven zítra v pět hodin. Přijdu si pro tebe Letaxem . Nemusíš mít obavy, vše je zajištěno, kromě upozornění Dursleyů. To máš na starost ty. Buď neustále ve střehu. Pěkné prázdniny přeje:
Albus Brumbál.
P.S.: Blahopřeji k úspěšném výsledkám NKÚ.
Harry otevřel další list pergamenu….
VÝSLEDKY NKÚ
Vyhovující klasifikační stupně:
Vynikající (V)
Nad očekávání (N)
Přijatelné (P)
Nevyhovující klasifikační stupně:
Mizerné (M)
Hrozné (H)
Troll (T)
Harry James Potter byl hodnocen následovně:
Astronomie (P)
Péče o kouzelné tvory (N)
Kouzelné formule (N)Obrana proti černé magii (V)
Jasnovidectví (M)
Bylinkářství (N)
Dějiny čar a kouzel (H)
Lektvary (N)
Přeměňování (N)
Harry stále nemohl uvěřit svému prospěchu. Jedna výborná z OPČM mu udělala velkou radost. Až na ty lektvary to byl konec jeho bystrozorským ambicím. Jinak mu to vcelku vycházelo. Propadl jen z Dějin čar a kouzel a z Jasnovidectví. To mu však nevadilo. Zašel do koupelny zkulturnit se , i když učesat si vlasy tak, aby se daly nazvat učesanými ,byl předem prohraný boj, I přesti se o to pokusil. Výsledek byl podle očekávání nulový, ne-li horší. Povzdychl jsi a vydal se na snídani na bitevní pole aneb do kuchyně Dursleyů.
Na snídani měli oblíbenou stravu pro králíky, jak to obvykle s oblibou nazývával Vernon. Ta se skládala z grepfuitu, mrkve a kiwi. Dudley pro sebe zabral židli vypadající spíš jako menší křeslo.
Po „vydatné“ snídani Harry oznámil již nezměnitelnou maličkost o jeho dnešním setkání s bradavickým ředitelem v Zobí ulici číslo 4. Všichni Dursleyovi zůstali němě zírat na svého svěřence, který je postavil již před hotovou věc. Pokud mohli, tak se po první nechvalné náštěvě kouzelníka radši všem Harryho stejně nadaných vrstevníků a vrstevnic obloukem vyhýbali. Zelenooký chlapec se jenom ušklíbl nad jejich překvapenými pohledy a pokračoval s oznámením:
„Jdu nahoru napsat Siriovi,aby se o mě nebál . Víte přece jaký má o mě o prázdninách strach? Dokonce mi napsal, že by tu mohl pár dní na mě TADY dohlédnout. Ta snídaně byla výborná teto.“ S těmito slovy opustil kuchyň a musel se velmi ovládat, aby se nerozchechtal na celé kolo. Do pokoje doplachtil jak tornádo a rozesmál se při vzpomínce na jejich kyselé ksichty. Naposledy se pousmál a začal smolit odpověď pro Brumbála.
Po klidném obědě, při kterém se Dursleyovi neodvážili čarodejnickému učňovy nic říci, se Harry vydal do nejmenší ložnice v domě. Hedvika ještě nepřišla, a tak ji pouze vyčistil klec, protože už hrozně zapáchala různým sajrajtem, co jsi tam s sebou donesla po lovu. Harry překontroloval své tajné místnůstky, jestli tam náhodou něco nezapomněl. Poté vzal všechny své věci a hodil je na postel. Kulový blesk, hůlku a soví klec postavil ke dveřím. Knížky „systematicky“ naházel na dno svého kufru hned po oblečení. Jen s velkou námahou uzavřel kufr (musel na něm „trošku“ poskakovat, aby ho vůbec zavřel). „Škoda, že nemůžu kouzlit, takový menší balící kouzlo by se mi teď náramně hodilo“ zabručel jsi pro sebe, když se po půl hodinové snaze zavřít kufr konečně svalil na postel a pot mu zvlhčil tričko.
„Mám ještě dvě hodiny čas“ pomyslel si.
„Brumbál sice říkal, že se nemám nikde toulat, ale neboť jsem neslyšel ve zprávách žádné útoky ze strany Smrtijedů, myslím, že se mi nic stát nemůže“ zamyslel se chlapec nachovou jizvou na čele a vydal se vstříc letnímu Kvikálkovu.
Na pročištění hlavy to náramně pomáhalo. Začal putovat po Kvikálově a nakonec se usadil na dětském hřišti. Jeho mysl proplouvala všemi vzpomínkami, které na Siriuse měl. Tady ho poprvé uviděl v podobě velkého Smrtonoše.
O pár minut později (aspoň si to myslel, ve skutečnosti měl nejvyšší čas vyrazit zpět) se vydal zpátky k Dursleyovým. Menší náklad v podobě svého kufru, koštěte, hůlky a klece donesl s námahou do kuchyně.
V tu chvíli odbyly hodiny pátou. V ohništi se rozzářily smaragdové plameny a poté z nich vystoupil velice starý, usměvavý kouzelník s modrými oči si bedlivě prohlížel mudlovský dům. Jeho pohled spočinul na strýci Vernonovi.
„Rád vás opět vidím Dursleyovi“ zahlaholil jim na pozdrav a vydal se jim vstříc s nataženou paží.
„ Já jsem Albus Brumbál“ představil se sympatický, modrooký děda a políbil ruku chvějící se tetě Petunii.
„Těší mě pane Vernone“ pousmál se kouzelník opět.
„Ahoj Dudley“ mrkl na Harryho bratrance. Ti naprosto překvapení z jeho slušného přivítání na ně koukali velice zaraženě, jako by čekali na nějaké gesto, ale nic takového se nastalo. A tak i nadále zůstali zaraženi v rohu kuchyni.
„Jak víte tady Harry dnes se mnou odjíždí ke svým přátelům na prázdniny. Doba pro kterou tu strávil byla dostačující, aby zde načerpal síli proti Voldemortovi, kvůli které Lilli zemřela. Nemusíte si dělat starosti my se o něj postaráme.“ Harry, který to vše napjatě poslouchal silně pochyboval o jejich strachu k jejich „oblíbenému“ synovci. Bylo však vcelku zábavné pozorovat všechny Dursleyovi, jak se krčí u stěny a klepou se strachy při každým gestu, který provázel ředitelův proslov.
„Tak Harry máš všechno zbaleno?“ zeptal se Albus a pohlédl na svého oblíbeného žáka modrýma očima. Černovlasý chlapec si všiml pobavených jiskřiček za půlměsíčkovými brýlemi. Zřejmě ho pobavily reakce Dursleyů.
„Ano pane profesore“ odpověděl spěšně mladý muž.
„ Pane profesore ... co znamená to překvapení o kterém jste mluvil v dopise?“ zeptal se a začal se rozhlížet, jako kdyby měl na něj odkudkoliv každou chvíli vyskočit Troll.
„Teď ne Harry, dozvíš se to později, až budeme na místě.“ Odpověděl ředitel. Brumbál věnoval rengenový pohled rodině mudlů a začal se opět věnovat svěmu žákovy. Otočil se na krb a odříkal pár kouzelnických formulek. Náhle z krbu vyšlehly smaragdově zelené plameny.
„Zavazadl pošlem na ústřednu napřed Harry, nemusíš jsi dělat starosti“ broukl na něj děda (Brumbál).
Mladý Potter se naposledy otočil na Dursleyovi a zvolal: „ Tak se tu mějte beze mě pěkně, uvidíme se za rok.“
Vstoupil do zelených plamenů, přičemž Petunie vyjekla ne radostí ( konečně dá pokoj... pozn. Petunie), nýbrž napůl překvapením, napůl strachem.
Ozvalo se : „Grimmouldovo náměstí 12“ a v tu ránu byli pryč. Putování Letaxem nepatřilo k jeho oblíbeným.
,,Takové točení snad nemohla způsobit ani ta nejhroznější mudlovská horská dráha.” Pomyslel jsi, jakmile se ocitl v krbu. Dopadl na studenou dlažbu do kuchyně plné lidí. Hned na to se za ním přemístil Letaxem i Brumbál, bohužel jen těsně vedlo něho, takže se oba dva odporoučeli k zemi.
„Harry drahoušku“ přiběhla k němu paní Weasleyová, ještě než se stihl postavit z podlahy s panem ředitelem.
„Jsem tak ráda že tě vidím“ pokračovala v proslovu rozjařeně.
„ Nemohla jsem se dočkat, až tě uvidím. Po té smutné události která se stala na školního roku.“ dokončila svůj monolog.
„Harry, rád tě opět vidím“ zahlaholil pan Weasley. V kuchyni, která po pilné práci paní Weasleyové vypadala vskutku výtečně, sěděli Molly a Artur Weasleyovi
, Alastor Moody, Kingsley Pastorek, Mundungus Fletcher, Nymfadora Tonksová a nějaký pytel hadrů, jak se Harry zprvu domníval.
Ne to nebylo možné, ten pytel ,,hadrů” za který ho považoval se zvedl a on v něm poznal .....(dočtete se v následující kapitole)