Rafinovanost studentů (a jiné mýty)
Fleshdress (překlad Birute)Ta jistá část měsíce
Na druhé straně učebny Obrany proti černé magii, dělali Black a Pettigrew takový povyk, že se Remus mohl během souboje bavit s Potterem na poměrně rozumné úrovni, aniž by si toho profesor Wagner všimnul.
Remus nezareagoval dost rychle se svým obranným kouzlem a Potterova kletba ho zasáhla přímo do hrudníku. Rozplácl se jak široký tak dlouhý na žíněnce. Potter napřáhl ruku s přátelským, ale rozhodně ne omluvným úsměvem a zvedl ho zpátky na nohy.
“Není tahle kletba trochu pokročilá na druháckou Obranu?” zeptal se Remus a masíroval si bolavou kůži, která určitě už tuhle noc bude samá modřina, zatímco se Black znovu rozeřval na krčícího se Pettigrewa.
“Vypadá to, že Wagner ví, co dělá,” prohlásil nepřítomně Potter, když se ohlédl po svých dvou kamarádech. “No tak, zkus tentokrát dostat ty mě.”
Aby ho černovlasý chlapec povzbudil, sklonil hůlku směrem k podlaze. Remuse by toto bezděčně povýšené gesto popudilo, kdyby ze svých minulých pokusů moc dobře nevěděl, že by Potter stejně dokázal jeho kletbu odrazit.
“Máš na mě moc dobré reflexy,” řekl Remus, zvedl pochybovačně hůlku a zamířil s ní na Pottera.
“A ty nemáš dobré reflexy, Lupine?” Potterův hlas zněl lehkovážně, ale jeho oči měly zvláštní intenzivní výraz. Remus se sám sebe ptal, jestli Potter náhodou nesonduje, kdo by mu na konci měsíce mohl konkurovat při vstupních testech do famfrpálového mužstva. Kdyby ho napadl nějaký ne moc trapný způsob, jak to říct, ujistil by Pottera, že netouží ani omylem šíleně poletovat v nějakých sto metrech nad zemí a házet kolem sebe míče.
Pokrčil rameny.
“Ne tak dobré jako máš ty,” řekl.
“Nechám na sebe vrhat kletby někým z mudlovský rodiny!” křičel Black na profesora Wagnera, který konečně zasáhl. “Je mi jedno, jestli je to můj kamarád, nebo ne. Jestli na mě nějakou zkusí, tak mu to sakra vrátím i s úroky!“
„Stačí, když ji odrazíš nebo se před ní ochráníš,“ naléhal profesor Wagner. „Používáme jen lehké kletby. Nebude to nějak zvlášť bolet.“
“Mně bolest nevadí. Tady jde o princip.”
“Hele, no tak, Siriusi,” žadonil Pettigrew. “Prosím!”
“On je takovej snob. Na posledním tréninku chtěl trénoval jenom se mnou,” okomentoval to Potter. Spolu se zbytkem třídy sledoval Blackův záchvat zuřivosti a Pettigrewovo trucování.
Remus se na Pottera překvapeně podíval.
“Jaký trénink?”
“Měli jsme ho minulý měsíc v ložnici.” Odmlčel se a dodal: “Ty jsi byl tehdy nemocný.”
“Pane Blacku, nenuťte mě začít odebírat body,” prohlásil zostra profesor Wagner, který už byl zřejmě na konci svých sil.
“Hej! Siriusi!” zaječel Potter. “Nedělej problémy a ber to jako chlap!”
Black se na něj zlostně podíval, ale pak si povzdechl a odhodil hůlku.
“Fajn, tak do toho, Petře,” rozkázal, zkřížil ruce a odhodil si vlasy z očí v gestu, které se zdálo být tak elegantně nenucené, že Remus uvažoval o tom, jestli si ho Black pravidelně nacvičuje, aby předvedl plný potenciál.
Pettigrew se na Pottera vděčně usmál a připravil se. Zakroutil rameny jako profesionální střelec a namířil hůlku na Blacka, který se na něj na oplátku zamračil.
“Leviosculari!” vykřikl pronikavě Pettigrew.
Z konce hůlky vystřelily přízračné rty, prosvištěly vzduchem a vlepily ohromenému Blackovi mlaskavou pusu na čelo. Na chvíli se rozhostilo ticho, pak Black zvedl oči v sloup, zatímco Pettigrew horko těžko přemáhal smích.
“No, to byla hrozná sranda!” zamumlal Black, ale když se celá třída kolem něj rozchechtala, na tváři se mu přece jen objevil úsměv.
“Měl bys přijít na náš příští trénink,” řekl Potter, když se obrátil zpět k Remusovi a profesor Wagner začal honit třídu zpátky do práce. “Je to sranda. Další budeme mít příští týden, osmnáctýho. Nechceš se přidat?”
Tohle se z toho všeho, co od kluků, se kterými sdílel ložnici, uslyšel, nejvíc podobalo nabídce přátelství. V prvním ročníku byli Potter a Black příliš zaměstnaní budováním svého rychle se rodícího přátelství a Pettigrew měl stále ještě tak posvátnou úctu k nim oběma na to, aby si nějak zvlášť nevšímali tichého, nenápadného chlapce, který uzavíral jejich čtveřici.
A teď v druhém ročníku Remusovi kromě toho, že si jakoby mimochodem sedali v hodinách a při jídle v jeho blízkosti, nevěnovali o moc větší pozornost.
Remus pozoroval jejich přátelství z dálky s tichou závistí a když mu teď k němu otvíral dveře samotný James Potter, strašně toužil říct ano.
Ale nemohl.
Úplněk tentokrát spadal zrovna na osmnáctého. A i když si ostatní plánovali procvičování Obrany proti černé magii, Remus si říkal, že by na ně přece jen bylo moc pokročilé, kdyby se jim tam objevil jako vrčící, nepříčetný vlk.
“No, já myslím, že už mám v plánu něco jiného,” odpověděl s očima upřenýma na svaly napínající se na Potterově krku a kamarádi, které by možná měl v nějakém jiném životě, se mu zatřepotali před očima a zmizeli. “Promiň. Třeba bychom to mohli udělal nějakou jinou noc.”
“Možná, že jo,” pokrčil rameny Potter a odvrátil se, aby mohl pozorovat nadšený souboj Blacka a Pettigrewa, kteří po sobě s divokým zápalem stříleli peří a ping-pongové míčky.
Už se k nim hnal profesor Wagner, aby to zastavil.