Dej mi stříbro nebo zlato, budoucnost ti zjevím za to
Stříbrný zapalovač se párkrát odrazil od prkenné podlahy ložnice a zastavil se u Remusových chodidel.
“Zvedni to, Lupine,” prohodil ledabyle Black, který se rozvaloval se na své úzké školní posteli jako by byla trůnem nějakého despotického tyrana.
Remus se chtěl zeptat, na co umřel poslední domácí skřítek Blackovic klanu, ale nebyl si jistý, jestli chce vážně znát odpověď. Kromě toho Remus takové věci lidem neříkal, zvlášť ne lidem s takovou pověstí, jakou měl Sirius Black.
A tak své odseknutí spolkl stejně jako všechny ty další věci, které se zavržený dvanáctiletý vlkodlak neodváží vyslovit, (jako například Vtipy o košťatech nejsou ani vtipné ani originální, a To, že neuděláte domácí úkol je důkaz vaší lenosti, ne výraz pohrdání diktátorskými snahami profesorů, kteří se drží zastaralé morálky a tradic na úkor mladické originality,) sehnul se a zapalovač zvedl.
Byl malý, stříbrný, s rytinou spletitě zakrouceného hada, který se pohyboval po lesklém povrchu a pozoroval Remuse dvěma zářivými smaragdy. Dokonce i Remusovi, který v tomhle směru neměl žádné zkušenosti, bylo jasné, jak je drahocenný. A Black s ním jen tak háže po pokoji.
Black ho upřeně sledoval energickýma šedýma očima a natáhl ruku. Na opačném konci ložnice, Potter zvedl hlavu od Denního věštce, kde kreslil knír fotce nějakého rozohněného nabubřelého čaroděje. Remus musel připustit, že to byl určitý pokrok ve srovnání se všemi těmi páskami přes oči a tetováními, kterými Potter počmáral všechny obrázky v Remusově učebnici Dějin kouzel – i když to znamenalo, že Remus už tři měsíce nezahlédl kousek papíru, na kterém by nebyly graffiti a vyplněné křížovky.
“Na,” řekl Remus a upustil zapalovač Blackovi do dlaně.
Ale než mohl ustoupit, Black ho překvapivě pevně popadl za zápěstí. Čistokrevný chlapec studoval Remusovu ruku se stejnou znepokojivou intenzitou, s jakou si včera odpoledne prohlížel lahvičku neštovičného lektvaru, než ji vylil za límec hábitu Severuse Snapa.
Remus se mu chtěl vytrhnout, ale dost dobře nevěděl, jak se vypořádat s tak nepříjemně intimními situacemi jako byla tato.
Mohly za to příbuzenské sňatky. Táta mu vysvětlil, že čarodějové z rodin s čistou krví, těch rodin s opravdu čistou krví, byli všeobecně vzato úplně šílení, protože jejich tety byly jejich sestry a jejich otcové jejich bratranci (aspoň tak nějak to Remus pochopil) a že jestli se ten Blackovic kluk o něco pokusí, ať to Remus řekne profesorům.
Remus si nebyl jistý, co táta myslel tím něčím, o co se Black měl pokoušet, ale předpokládal, že nešlo o podrobný průzkum jeho ruky.
“Ehm, co to děláš?” zeptal se Remus nakonec.
“Sirius umí číst z dlaně. Že jo, Siriusi?” vysvětlil Potter s pousmáním, když se na sebe s Blackem podívali.
Remus měl sto chutí jim naštvaně vysvětlit, že to jsou kotníky jeho prstů, co Blacka tolik uchvátilo, a ne jeho dlaň.
“Tak co vidíš, Siriusi?” zajímal se Potter. Přiblížil se a naklonil se svému nejlepšímu kamarádovi přes rameno.
Black se znovu podíval na Pottera, než Remusovu ruku převrátil a přejel mu špičkou prstu po dlani.
“Hladká,” poznamenal, jako by ho to překvapilo. Oči se mu zúžily a zadíval se na dlaň z ještě větší zblízkosti. “A čára života je rozsekaná na krvavé kousky.”
S tím byla Remusovi ruka vrácena a Black a Potter začali závodit, kdo z nich zapálí Pettigrewův domácí úkol dřív - jestli Potter svou hůlkou, nebo Black zapalovačem.
Jsme domovem:
670 povídek
od 235 autorů
z 772 registrovaných.
Diskuse je na našich stránkách
Potter Web CZ