„ Co si myslíš, že tu uvidíš ty mudlovská šmejdko? “
Stál proti ní vysoký černovlasý mladík, měla vlasy dlouhé až na ramena. Ale ty jeho oči, tak černé a té zloby v nich.
„ Já se omlouvám, byla jsem zvědavá a tak …“ snažila se Berta o vysvětlení.
„ A tak jsi sem vlezla? Co si to ty lůzo dovoluješ? “ Snape se neostýchal použít podle jeho názoru nejhanlivějších nadávek v kouzelnickém světě
Na Bertu toho bylo příliš, ten mladík s ní jednal jako s nějakým zločincem. Rozhodla se, že si zachová chladnou hlavu.
„ Jmenuji se Alberta Fasetová, bydlím …“ opět ji ten mladík nenechal ani domluvit.
„ V tom baráku dole v údolí, ale co si to dovoluješ? Si sem přijdeš a začneš tu drze šmejdit! “ vypadal, že exploduje.
Alberta si snažila nevšimnout toho neurvalého tykání.
„ Jak se jmenujete vy? “ pokusila se aspoň o nějakou konverzaci.
„ Severus Snape, jak překvapivé, že? V tomto domě bydlí Snapeové od nepaměti a v tomto skleníku pěstují květiny od nepaměti. “ Téměř zařval.
„ Ten skleník je z Viktoriánské doby, “ špitla téměř neslyšitelně Berty.
Severu se na tu mudlovskou holku podíval, vlastně se na ni za celou dobu podíval teprve teď pořádně. Všiml si jejích krásných modrých očí, žádné podobné v životě neviděl. Byly tak krásně modré, jako nebe, podobné měl snad už jen Brumbál, pomyslel si Severus. Jeho zkoumavý pohled se zaměřil na celou její postavu. Měla krásně tvarovaná prsa, útlý pas, širší boky a štíhlé nožky. Nebyla vyhublá, ale bylo to děvče, na které se nebojíte sáhnout a nemáte obavy o její zdraví, když ji obejmete.Najednou ucítil škubnutí ve slabinách. Jak dlouho už neměl ženu v posteli? Byly to celé měsíce, v okruhu Smrtijedů se o něm mluvilo jako o milovníkovi. Byla to pravda, jeho postelí prošlo neúměrně mnoho žen k jeho věku, ale žádná nebyla tak krásná jako tato. Severus absolutně nic nechápal, díval se jen na její stydlivý pohled zkoumající zem skleníku.
Podíval se jí do očí hned jak je zvedla, ale Alberta uhnula pohledem a jala se zkoumat velký bílý květ lilie. Ucítila jak ji chytl a otočil si ji k sobě, chytl ji za bradu a díval se jí do očí. Berty přemýšlela co dál. Má utéct? Má mu dát facku? Nebo má dál zkoumat jeho černé oči a čekat co udělá on?
Bála se a zároveň toužila, aby ji políbil. Už dlouho ji žádný muž nepolíbil, sice měla jednoho přítele a vydržela s ním skoro 5 měsíců, ale dále než k líbaní se nedostali. Tenkrát to byl její stud, ale tomuto mladíkovi, sakra jak on se jmenuje, ach Severus, by se oddala hned, jen kdyby jí řekl.
Severus vše vycítil a začal se k ní přibližovat, přitiskl své rty na její. Albertin rozum říkal ne, ale srdce a hlavně chtíč, říkali ano. Berta pustila do svých úst Severusův jazyk a začala se sama činit. Byl tak vysoký a měl pevné tělo. Po pár minutách se od ní Severus odtáhl a díval se na tu krásu.
„ Kdybys tak věděla jak jsem nebezpečný, ani by jsi sem nepřišla.“
Berty bylo všechno jedno, přitiskla se k němu blíž a objala ho, odměnou jí byl letmý polibek do vlasů.
Pomaličku pustil Berty z objetí, ta mu dala polibek na tvář.
„ Nedáme si čaj, pane hostiteli? “ snažila se o lehký tón konverzace.
„ Ale jistě, slečno šmejdilko a taky si popovídáme, “ na Severusově tváři se objevilo něco, co žádný Smrtijed nikdy neviděl, byl to prostý a upřímný úsměv.
Severu ležel ve své posteli a přemítal o tom co se dělo dnes. Nikdy ho nenapadlo, že by jsi s děvčetem mudlovského původu mohl povídat až do večera. Přece se tak stalo. Berty odešla až kolem šesté, bylo jí jasné, že rodiče budou vyšinovat strachy. Severus chtěl jít s ním, ale tvrdila mu, že by to ještě zhoršil, vstal z postele a přešel k oknu, slíbila mu, že se zítra uvidí a jako závdavek dostal poslední sladký polibek. Bertina okna byla černá, spala.