Kdesi v Karibiku, 5. ledna 1703

Drahý otče, drahá matko a milá sestro,

po tom prvním vzkazu v láhvi „Tati, mami, ségra, žiju, s láskou Iva“ mám konečně příležitost napsat víc. Náš kapitán mě zahlédl, jak házím do moře další láhev, a zeptal se mě, proč „zatraceně“ nepoužívám dopisy jako normální lidé. Myslím, že jsem asi špatně pochopila námořnickou tradici rozesílání pošty. Dal mi pero a papír a sledoval mě, jak píši, pln úžasu, že se procento gramotných lidí na palubě tak prudce zvýšilo. Btw (to je pirátský výraz pro „jen tak mimochodem“, tati) mé písmo je tak hrozné, protože sebou loď mlátí, jako by měla tanec svatého Víta.

Jsem v pořádku a společnost, ve které se nacházím, je lepší než její pověst. Nebyli to oni, kdo mě tehdy (ach! před nesčetně lety) unesl, ale nějací kletí slovenští pašeráci a obchodníci s otroky, kteří připluli k našemu překrásnému českému pobřeží, aby si nachytali mladé chlapce a dívky pro mezinárodní trh. Naštěstí (nebo naneštěstí pro ty prašivý psy) se, když jsme proplouvali kolem jednoho ostrova, přihnala bouře a všichni ti zlí chlápci utonuli. (Náš kapitán tomu říká „holywoodské štěstí“, ani má znalost angličtiny mi ovšem nepomohla dešifrovat, co má nějaký les společného se štěstím.) Co se týče našeho kapitána... My ubozí adepti otroctví jsme doplavali k nejbližšímu ostrovu a strávili tam noc – útočila tam na nás nějaká vylepšená gorila , která na nás vyskakovala zpoza křoví a řvala přitom „Ka-li-bááán!“ Bránili jsme se tou nejhrůznější českou patentovanou zbraní – zpěvem dechovkových hitů. A tehdy nás zaslechl kapitán a šel vyšetřovat, co dělá ten děsný kravál. Chrabrý to muž. Představil se jako Sybren van den Bergh a vyprávěl nám, že ho spiknutí jeho nepřátel na brabantském dvoře vyštvalo na nepřátelský oceán. Nařkli ho, že do čokolády přimíchává zapovězené látky, které způsobí okamžitou závislost, kdy oběti nejsou schopny přestat jíst, dokud neprasknou nebo nezbankrotují. Kapitán je synem šlechtice a chová se podle toho. Nabídl nám nepravidelný plat a dvě tabulky čokolády týdně, když se s ním poplavíme a pomůžeme mu v boji proti „zničujícím silám feudalismu“. No, vzhledem k tomu, že jsme měli na výběr dvě možnosti – přidat se k posádce nebo zůstat na ostrově, přijali jsme jeho nabídku a následovali jsme ho do zátoky, kde kotvila jeho loď. Loď se jmenuje „Červený trpaslík“. Když jsem se kapitána zeptala proč (při večeři), jeden pirát to málem odnesl udušením. Kapitán něco vyhýbavě zakoktal o malém komunistovi, který ho ovlivnil v raných dnech jeho jinošství. Řekla bych, že lhal. Ale asi je lepší to nevědět.   

První dny na palubě byly děsné. Pořádně nás prohnala bouře a mořská nemoc. Když jsem byla konečně schopná stát (tedy aniž bych omdlela), piráti nás začali zaučovat do své pochybné profese, což zahrnovalo šerm, střelbu, nošení pásek přes oko, i když vám žádné nechybí, klení ve dvaceti osmi jazycích a škemrání o milost v třiceti sedmi.

Posádku tvoří směska svérázných osobností. Kapitán je hezký a dvorný a většina osvobozených otrokyň je do něj zamilovaná, až na jednu – mě. Mě jeho byronovský přístup ve stylu „trýzněný a nepochopený“ neoblbne. Ani omylem. Mám to pod kontrolou. Pak je tu starý muž jménem Sme. Je v pohodě, ale když si myslí, že ho nikdo neposlouchá, prozpěvuje si divné dětské písničky. Dalším pozoruhodným členem posádky je dáma tmavé pleti, která tvrdí, že je na útěku před zákonem, a ve volném čase zkoumá delfíny. Také bych měla zmínit Angličana (a další byronovský typ na palubě) jménem Sirius Black, který se mi svěřil, že přišel z jiného světa, nebo se spíš propadl... kouzelným závěsem a že žijeme v paralelním vesmíru. Jasně, to víš, že jo.

Během mého pobytu zde se mi dostalo nového jména a drsňáckého vystupování. Moc lidí jsem nezabila. No, oni si stejně všichni začali. Plavili jsem se po Atlantiku i Pacifiku a přepadávali jsme „feudalistické svině“, jak říká náš kapitán. Pořád ještě je zatrpklý kvůli tomu skandálu s čokoládou. Brzy dorazíme k pobřeží Čech, takže se znovu setkáme. Bylo by skvělé zůstat doma, ale je tu jeden parchant, který mi zjizvil paži v boji a který je ještě schopný chodit a mluvit. Musíme ho dohnat tak rychle, jak to jen jde, a udělat tomu konec.

Sejdeme se v přístavu! Je to ta loď s otazníkem na plachtě. (Ať vás ani nenapadne volat policii!)

S nepomíjející láskou a oddaností

          Ivana – Temná veverka (zkázy)